enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Malé divadlo Liberec

Karel Hubáček

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1869 | Divadelní sál

Na místě dnešního divadla stál nejpozději v roce 1869 patrový hostinec Prátr, ve kterém při přestavbě v roce 1887 vznikl sál o rozměrech 18 × 12 m. Od roku 1903 se v tomto sále hrálo i divadlo.


(zobrazit)1927 | plány přestavby

V roce 1927 koupila Prátr lidová knihtiskárna Antonína Němce a spol. z Prahy, která se rozhodla jej od základů přestavět a zmodernizovat. První plány přestavby, která proběhla v dalších dvou letech, vypracoval v říjnu 1927 architekt Václav Bečvárovský z Mladé Boleslavi.


(zobrazit)80. léta 20. století | Architektonická studie

Architektonickou studii rekonstrukce zchátralého objektu na experimentální divadelní studio s potřebným zázemím zpracoval v roce 1986 liberecký architekt Karel Hubáček. Pro novou malou scénu navrhl sál o kapacitě 200 diváků, s variabilní odnímatelnou konstrukcí sedadlových řad v hledišti. Na Hubáčkovu studii navázal prováděcí projekt Agrostavu Liberec (1987), který celou rekonstrukci i prováděl; projekční práce i stavbu vedl Jiří Žižka.


(zobrazit)14.09.1989 | otevření

Nová komorní scéna libereckého Divadla F. X. Šaldy se otevřela 14. září 1989 (definitivní kolaudace proběhla až v únoru 1990). V počátku provozu se pro divadlo používal název Aréna, který se však neujal a dnes je scéna známá jako Malé divadlo.


(zobrazit)90. léta 20. století | provozní budova

V roce 1990 pracoval Hubáček na projektu novostavby třípodlažní provozní budovy divadla F. X. Šaldy, přiléhající k Malému divadlu z jihu, na místě dosavadních menších dílen a skladů. Definitivní projekt, na kterém je jako spolupracovník podepsán ještě V. Bůžek ze Sialu s. r. o., je datován lednem 1991. Provozní budova se sklady a dílnami byla dokončena v roce 1993.


lidé

Karel Hubáček |hlavní architekt
Jiří Žižka |architekt
(zobrazit)Josef Wenig |malíř

Malíř, ilustrátor, scénický výtvarník a herec.

Více divadel

historie

Na místě dnešního divadla stál nejpozději v roce 1869 patrový hostinec Prátr, ve kterém při přestavbě v roce 1887 vznikl sál o rozměrech 18 × 12 m. Od roku 1903 se v tomto sále hrálo i divadlo. Zřejmě ještě před první světovou válkou se ochotníkům podařilo zmodernizovat a zvětšit jeviště a zákulisí; novou oponu jim tehdy navrhl scénograf pražského Vinohradského divadla Josef Wenig.

Během první světové války sloužil hostinec jako ubytovna vojska. Po válce byla divadelní činnost obnovena a v roce 1922 se sál upravoval k promítání filmů. Za jevištěm sálu byla malá tělocvična, vpředu před sálem restaurace a po straně sálu spolkové místnosti.

V roce 1927 koupila Prátr lidová knihtiskárna Antonína Němce a spol. z Prahy, která se rozhodla jej od základů přestavět a zmodernizovat. První plány přestavby, která proběhla v dalších dvou letech, vypracoval v říjnu 1927 architekt Václav Bečvárovský z Mladé Boleslavi. V podobě domu z druhé poloviny století (jak je známá z fotografií) však navržené členění fasády není snadné najít; buď byly první plány výrazně pozměněny, nebo mezitím proběhly větší úpravy uličního průčelí, než jaké je možné zjistit. Dům je na plánech označen jako dům Dělnické tělocvičné jednoty v Liberci. Po rozšíření a přestavbě v něm kromě sálu fungoval hotel, restaurace a v zadním traktu tiskárna; rozšířena byla i tělocvična za jevištěm; součástí byl zřejmě i dnešní samostatný dům čp. 1184 (při pohledu z ulice vpravo).

Od přestavby se budova nazývala Lidový nebo Dělnický dům. Za německé okupace v něm sídlila policie, po osvobození se dům stal sídlem sociální demokracie. Od roku 1948 byl v majetku města, které sem umístilo pomocné prostory tehdejšího Severočeského národního divadla (dále SND).

V souvislosti s tím proběhla zřejmě větší adaptace. SND nejprve požádalo o demolici konfiskovaného domu čp. 345/I, který sousedil s Lidovým domem a byl v dezolátním stavu; uvolněná parcela – dnes na ní stojí provozní budova – pak byla připojena k divadlu a na půdorysu 30×15 m tu mělo vyrůst patrové skladiště kulis a garderoby (na pozdějších fotografiích je však na tomto místě jen prázdné prostranství vedle slepé boční stěny Lidového domu).

V samotném Lidovém domě divadlo zamýšlelo vybudovat sklady, zkušebny včetně baletního sálu (jedna ve velikosti jeviště velkého divadla) a administrativní prostory (10 kanceláří). Divadelní dílny měly být upraveny z dosavadního sálu; není jisté, jestli se tak skutečně stalo.

V roce 1957 se upravoval byt správce; o budově se v podkladech mluví jako o Malé scéně SND.

V roce 1970 se prováděly úpravy zkušebny kvůli akustice a úpravy baletního sálu. V roce 1973 proběhla rekonstrukce fasád a střech, včetně výměny okenních výplní.

Kvůli dlouhodobému zanedbání údržby objekt chátral, až postupně přestal vyhovovat bezpečnostním předpisům a bylo nutné omezovat jeho provoz. Několikrát se uvažovalo o rekonstrukci; v roce 1981 vypracoval liberecký Stavokombinát dokonce projektovou dokumentaci plánované obnovy, která ale nebyla realizována. Stav budovy byl přitom opravdu vážný: nosná boční stěna sálu hrozila podle statika zřícením.

Architektonickou studii rekonstrukce zchátralého objektu na experimentální divadelní studio s potřebným zázemím zpracoval až v roce 1986 liberecký architekt Karel Hubáček (nar. 1924), autor televizní věže a hotelu na Ještědu i návrhů divadelních staveb (v Liberci na konci 60. let navrhl nerealizovanou přestavbu Naivního divadla, projektoval brněnské divadlo Husa na provázku, divadlo Disk v Praze nebo koncertní síň v Teplicích). Pro novou malou scénu navrhl sál o kapacitě 200 diváků, s variabilní odnímatelnou konstrukcí sedadlových řad v hledišti.

Na Hubáčkovu studii navázal prováděcí projekt Agrostavu Liberec (1987), který celou rekonstrukci i prováděl; projekční práce i stavbu vedl Jiří Žižka.

Počátky stavby, zahájené na začátku roku 1987, poznamenaly úřední komplikace, když divadlo nepřiložilo k žádosti o stavební povolení projektovou dokumentaci a práce na rekonstrukci začaly bez potřebných povolení. Stavební úřad proto 20. května 1987 svolal na 1. června přestupkové řízení a protože z divadla nepřišla odpověď, 15. června pokračování stavby zakázal. Práce na rekonstrukci i přesto pokračovaly.

V srpnu 1987 obdržela „velmi kritický dopis“ s informacemi o jejich neodborném a nehospodárném průběhu redakce Rudého práva, která vzápětí požádala stavební odbor Okresního národního výboru Liberec o vysvětlení. Stížnost sepsal majitel sousedního domu v Zeyerově ulici; další, podobnou, zaslal současně dokonce ministrovi vnitra.

Situace se uklidnila až po jednání v říjnu 1987. Stavební odbor MNV konstatoval, že divadlo sice stavbu zahájilo bez stavebního povolení, ale s ohledem na havarijní stav objektu. Projektová dokumentace byla předložena až v této chvíli; nespokojení majitelé sousední nemovitosti trvali alespoň na zajištění televizního signálu v souvislosti se zvýšením budovy, na světlé omítce na hotovém objektu a na dodržování hlukových limitů. Stavba měla být, po vydání dodatečného stavebního povolení, dokončena do konce října 1988.

V první části této etapy byly vybudovány zkušebny a nový sál Malého divadla, tedy část budovy od ulice Zhořelecká až ke zdi baletního sálu; ve druhé etapě, kterou popisuje technická zpráva z dubna 1988, se pokračovalo ubytovnami, jevištěm a suterénem v části od baletního sálu až do Zeyerovy ulice.

Nová komorní scéna libereckého Divadla F. X. Šaldy se otevřela 14. (podle jiných zdrojů 13.) září 1989 adaptací Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Definitivní kolaudace proběhla až v únoru 1990. V počátku provozu se pro divadlo používal název Aréna, který se však neujal a dnes je scéna známá jako Malé divadlo.

V roce 1990 pracoval Hubáček na projektu novostavby třípodlažní provozní budovy divadla F. X. Šaldy, přiléhající k Malému divadlu z jihu, na místě dosavadních menších dílen a skladů. Ve stejném roce už se pracovalo na demolicích a výkopech základů. Definitivní projekt, na kterém je podepsán i dlouholetý Hubáčkův spolupracovník ještě Václav Bůžek, je datován lednem 1991. Zatímco úpravy Malého divadla téměř nezměnily dochovanou podobu jeho jednoduchých fasád a Hubáčkův vklad se odrazil především v koncepci interiéru, novostavba provozní budovy na první pohled zaujme svou sebevědomou a stylově vyhraněnou formou. Provozní budova se sklady a dílnami byla dokončena v roce 1993.

Současný stav

Budova Malého divadla vyplňuje protáhlou parcelu mezi ulicemi Zhořeleckou, do které se obrací hlavním vstupem, a Zeyerovou; z jihu k ní přiléhá provozní budova.

Obě uliční fronty Malého divadla jsou velmi prosté, zbavené všech plastických prvků, jejichž zbytky je možné vidět ještě na fotografiích ze sedmdesátých let. Vstupní průčelí je dvoupatrové, se čtvercovými a úzkými obdélnými okny symetricky rozmístěnými v ploché, nijak nezdobené fasádě. Ve výši prvního patra vystupuje ze střední části v šíři tří okenních os balkón, kryjící hlavní vstup do budovy, jehož parapet slouží jako vývěsní štít. Vpravo se ke vstupní části připojuje trojoosá část zvýšená o střešní polopatro, členěná nehlubokými obdélnými rámy, a blok pokračuje třípatrovým domem čp. 1184 (původně součást Lidového domu). Vlevo na Malé divadlo navazuje boční průčelí provozní budovy s výrazným prvkem vysokého sloupového portiku a s úzkým balkónem v jedné okenní ose nejvyššího patra.

Zadní fasáda do Zeyerovy ulice je v levé části patrová, vpravo dvoupatrová s nízkým štítem. Rastr jednoduchých oken přerušuje světlík schodiště probíhající celou výškou fasády, zadní vstup do budovy a několikera plechová vrata. Vpravo pokračuje druhá boční fasáda provozní budovy.

Diváci do divadla vstupují dveřmi pod balkónem v hlavním průčelí; vlevo ode dveří je umístěna prosklená výkladní skříň. Vlevo od vstupní chodby je umístěn divadelní klub, vpravo bar. Za nimi vlevo je umístěn foyer, vpravo chodba k diváckým toaletám. Na přední foyer, položený podél zadní stěny hlediště, navazuje vpravo – už ve hmotě provozní budovy – boční foyer podél boční stěny sálu s šatnami vestavěnými mezi sloupy, které člení jeho vysoký prostor.

Z předního foyeru vedou dva vstupy do zadní části hlediště. Obdélný sál zachovává i po přestavbě rozměry starého sálu Lidového domu a klasické rozdělení na hlediště a jeviště s jevištním portálem. Hlediště s plochou podlahou má rozměry 11,4 × 22,6 m. Podlahu člení pravidelný rastr ze čtverců o straně 1,4 m. Sedadla pro 200 diváků jsou umístěna na variabilním systému praktikáblů (jejich modulový půdorys vychází ze stejného rozměru jako rastr na podlaze sálu), výškově nastavitelných pomocí nůžkového mechanismu. Systém umožňuje sestavovat v prostoru hlediště různá prostorová řešení; nejen klasické hlediště s elevací pro sledování hry na jevišti, ale také libovolnou sestavu menších „tribun“ při hře přímo v prostoru hlediště.

Nijak nezdobený jevištní portál o rozměrech 3,7 × 7 m odděluje jeviště na půdorysu 12,7 × 7,9 m s hrací plochou cca 7 × 6 m.

Pod stropem lemují boční stěny sálu lávky z ocelových nosníků, na kterých jsou uchyceny dva příčné pojízdné mosty a 20 mobilních elektrických tahů (z toho 15 v hledišti a 5 na jevišti; lávky i mosty nesou součásti osvětlení. Stěny nijak nezdobeného sálu tvoří režné cihelné zdivo, jehož motiv se opakuje i na oponě, takže pokud zůstane spuštěná, tvoří i opticky čtvrtou stěnu sálu.

Herecké šatny a zázemí jsou rozmístěny podél boční stěny sálu, v zadním traktu a v horních patrech budovy, kde jsou umístěny i zkušebny divadla a baletní sál.

Provozní budovu, přistavěnou k bočnímu (slepému) průčelí Malého divadla, Hubáček koncipoval jako symetrickou stavbu se středním rizalitem. Ve výrazu fasád upoutá kromě pravidelného rastru oken motiv arkád nebo podloubí, procházející výškou dvou podlaží. V bočním průčelí do Zhořelecké ulice je v tomto podloubí umístěn nad několika schody vchod do bočního foyeru. V hlavním jižním průčelí je arkáda pouze naznačena odlišnou barvou a materiálem – hnědým keramickým obkladem, kontrastujícím s bílou omítkou zbylé části průčelí. Podobně odlišuje keramický obklad střed segmentově vydutého průčelí středního rizalitu, zdůrazněný ještě balkónem v nejvyšším patře. Segmentově vyklenuté je i boční průčelí do Zeyerovy ulice, kde je umístěn zadní vchod do budovy. K boční straně rizalitu vede ze Zeyerovy ulice rampa pro nákladní dopravu.

V budově jsou umístěny sklady, dílny a další provozní prostory divadla. V přízemí, v části přiléhající k Malému divadlu, odtamtud prorůstá vysoký boční foyer divadla se šatnami.

 

Prameny a literatura:

– Magistrát Liberec, archiv stavebního úřadu, spis domu Zhořelecká čp. 344 (Malé divadlo)

– Svatopluk Technik, Liberecké domy hovoří II, Liberec 1993, s. 34

– Roman Karpaš (ed.), Velká kniha o Liberci, Liberec 1996, zejm. s. 325, 447, 526–527, 533, 538, obr. 617, 618

 

Tágy: Normalizace

 

Autor: Iva Karásková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třipluspět=