enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Činoherní studio Ústí nad Labem

Richard Brosche

alias kino Alhambra, kino Revoluce
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1927 | stavba

Dům s kinosálem byl zřejmě postaven v roce 1927 podle plánů, které podepsal architekt Richard Brotche z České Lípy.


(zobrazit)20. léta 20. století | kino

V sále ve dvoře třípatrového domu na Střekově sídlilo od konce dvacátých let 20. století kino Alhambra. Firma Wolframfilm, která kino vlastnila, neváhala jen několik týdnů po světové premiéře investovat půl miliónu korun do promítačky zvukových filmů a střekovské kino Alhambra se tak 26. dubna 1929 stalo prvním místem u nás, kde se promítal zvukový film.


(zobrazit)70. léta 20. století | rekonstrukce

Velkou přestavbou kino prošlo až v roce 1970 kvůli možnosti promítat „cinematoskopicky“, tedy širokoúhle. Kolaudace přestavěného kina proběhla 11. května 1971.


(zobrazit)1981 | adaptace na divadlo

V roce 1981 se tedy Činoherní studio přestěhovalo do bývalého kina na Střekově, kde funguje dodnes. Přestavbu sálu a zázemí soubor realizoval z velké části svépomocí. Projekt zpracovali v listopadu 1981 Rudolf Bergr a Josef Vrbata z ústeckého Krajského projektového ústavu (KPÚ).


(zobrazit)5.1.1982 | otevření

Opravený sál otevřela   5. ledna 1982 premiéra Čechovových Tří sester v režii Ivana Rajmonta. Na konci března proběhla kolaudace první etapy úprav. Druhá etapa začala v lednu 1983 opět podle projektu KPÚ.


(zobrazit)1989 | rekonstrukce

V roce 1989 proběhla velká rekonstrukce jevištního technologického zařízení, kterou už v roce 1987 vyprojektoval Karel Schovanec z podniku Divadelní technika o. p. Praha, závod Újezd u Brna.


(zobrazit)2002 | povodeň

V roce 2002 zasáhly divadlo a jeho okolí povodně. Dnešní podobu sálu navrhli architekti Zdeněk Šťastný a Jiří Kňákal (studio ARCH PROJEKT). Do obnoveného divadla se soubor vrátil v listopadu 2004.


lidé

Richard Brosche |hlavní architekt
Jiří Kňákal |architekt
Miloš Dolník |architekt
Karel Schovanec |architekt
Josef Vrbata |architekt

historie

Divadelní sál Činoherního studia, adaptovaný z kina v roce 1981 a znovu přebudovaný po povodních v roce 2002, je umístěn v dvorní přístavbě domu na rohu ulic Varšavská a Kozinova.

 

V sále ve dvoře třípatrového domu na Střekově, tehdy ještě samostatné obci (na město povýšené až v roce 1936 a od 1939 připojené k Ústí nad Labem), sídlilo od konce dvacátých let 20. století kino Alhambra. Firma Wolframfilm, která kino vlastnila a v domě nad ním měla kanceláře, neváhala jen několik týdnů po světové premiéře investovat půl miliónu korun do promítačky zvukových filmů a střekovské kino Alhambra se tak 26. dubna 1929 stalo prvním místem u nás, kde se promítal zvukový film.

Dům s kinosálem byl zřejmě postaven v roce 1927 podle plánů, které podepsal architekt Richard Brotche z České Lípy. Sál na půdorysu protáhlého lichoběžníku s malým obdélným jevištěm byl umístěn ve dvorním traktu položeném na diagonálu do dvora. V patře jej obíhal balkón se zábradlím na téměř kruhovém půdorysu, s pěti řadami sedadel, vzadu i vpředu s řadou lóží a s jednou řadou sedadel na bočních stranách. V přízemí procházeli návštěvníci malým vestibulem, přístupným zvenčí trojicí dveří v zaobleném nároží, a foyerem se segmentovými bočními stěnami, v patře mohli navštívit kavárnu v oválném salónku s přístupem na balkón.

V původní podobě členily i fasádu parteru do Varšavské ulice pilastry mezi malými okny v ustupující ploše zdi, jako je to dodnes na levé části domu; z jaké doby pochází dnešní řešení pravé části s velkými vitrínami v ploché fasádě není jasné.

V roce 1939 nebo 1940 se stavěly záchody ve dvoře a proběhly drobné úpravy komunikačních prostor.

Po únorovém převratu se z kina Alhambra sice stalo kino Revoluce, ale jinak si až na několik detailů zachovalo svou předválečnou podobu. Ve stavebním archivu je dokumentována jediná změna, úprava balkónu v roce 1959. Kvůli zjištěným trhlinám v něm bylo v plánu zrušit jeho postranní části a nově vyřešit zábradlí. Protože by to ale vyžadovalo delší provozní přestávku a „přímopasový nosník“ nového zábradlí by zhoršoval viditelnost a rušil promítací paprsek, bylo nakonec rozhodnuto postranní části balkónu jen podepřít ocelovými konzolami, aniž by to přerušilo provoz kina.

Velkou přestavbou kino prošlo až v roce 1970 kvůli možnosti promítat „cinematoskopicky“, tedy širokoúhle. V hledišti vznikla nová betonová podlaha se zvýšenou elevací. Před upravené plátno umístili blíž k divákům nové dřevěné pódium se schody. Boční části balkónu byly odstraněny, ze zadní části balkónu zmizely dosavadní lóže a upravený balkón se zadní stěnou nově vytvarovanou podle křivky sedadlových řad dostal nové zábradlí. Přestavovala se i promítací kabina a inovovalo se technické zařízení. Kolaudace přestavěného kina proběhla 11. května 1971, ale odstraňování drobných závad a nedodělků se protáhlo až do září následujícího roku.

Proměna kina na komorní divadlo začala v roce 1981, kdy Městský národní výbor rozhodl o předání budovy Činohernímu studiu, v té době jednomu ze souborů ústeckého Státního divadla Zdeňka Nejedlého (SDZN).

Činoherní studio vzniklo v roce 1972 ze zbytků souboru zrušeného Kladivadla. To bylo založeno v Broumově v roce 1958 a v Ústí zakotvilo ještě po působení v Kadani. Teprve tady se zprofesionalizovalo, v letech 1965–1967 bylo přidruženo k SDZN, další dva roky fungovalo jako samostatné zařízení Krajského národního výboru a další dva roky jako jediný mimopražský soubor Státního divadelního studia Praha.

V roce 1971 bylo politicky nevyhovující Kladivadlo zrušeno, mohlo ale pokračovat dál pod jiným názvem. Několik týdnů zkoušelo název Groteska, pak Činoherní studio mladých a do sezóny 1971/72 už soubor vstupoval pod názvem Činoherní studio, opět jako součást SDZN. Studio hrálo v Ústí nejprve v Divadle hudby v areálu chemičky, které fungovalo i jako filmový klub, a od roku 1978 dokonce na velké scéně ústeckého divadla.

Zajímavou epizodou v době hledání vhodného prostoru pro soubor byly úvahy o divadelní lodi kotvící na Labi, dovedené dokonce do fáze studií, které ale pohřbil zamítavý postoj Státní plavební správy.

V roce 1981 se tedy Činoherní studio přestěhovalo do bývalého kina na Střekově, kde funguje dodnes. Přestavbu sálu a zázemí soubor realizoval z velké části svépomocí. Projekt zpracovali v listopadu 1981 Rudolf Bergr a Josef Vrbata z ústeckého Krajského projektového ústavu (KPÚ). Pódiové jeviště se upravilo v přední části sálu, ze kterého zmizely první tři řady sedadel, a v obdélné přístavbě za ním, kterou oddělila zhruba v místě dosavadního promítacího plátna příčka, vznikl sklad kulis. K pravé straně sálu se přistavěla chodba, kromě průchodu hledištěm jediné spojení mezi šatnami a zázemím v hlavní budově a jevištěm ve dvoře. Drobné úpravy probíhaly v zázemí.

Opravený sál otevřela už 5. ledna 1982 premiéra Čechovových Tří sester v režii Ivana Rajmonta. Na konci března proběhla kolaudace první etapy úprav s podmínkou, že zatím provizorně upravené šatny herců lze používat jen jednu sezónu. Druhá etapa začala v lednu 1983 opět podle projektu KPÚ. Dobudovaly se definitivní šatny, sociální zařízení herců, sklad kostýmů a přístavba u jeviště se rekonstruovala na na sklad kulis a shromažďovací haly pro herce. Zadní část hlediště sálu zůstala téměř stejná jako v éře kina včetně balkónu, který se však už nepoužíval a sloužil jako skladiště. Stejně jako dnes mělo hlediště po rekonstrukci devět řad sedadel.

Takto upravený sál sloužil studiu několik dalších let. Teprve v roce 1989 proběhla velká rekonstrukce jevištního technologického zařízení, kterou už v roce 1987 vyprojektoval Karel Schovanec z podniku Divadelní technika o. p. Praha, závod Újezd u Brna. U stropu sálu navrhl příčné mosty z příhradových nosníků a podélné spojovací lávky, pod mosty nad jevištěm navíc závěsný rošt.

Roku 1995 se upravovala kulisárna – přístavba u zadního traktu (nové skladovací prostory), současně proběhla úprava fasády, opatřené lahvově zeleným nátěrem. V roce 1996 vznikla odstraněním příčky a spojením místností ve druhém patře nová zkušebna a o dva roky později se ve třetím a čtvrtém patře budovaly podle projektu Miloše Dolníka herecké ubytovny.

V roce 2002 zasáhly divadlo a jeho okolí povodně. Hladina rozvodněného Labe vystoupila v divadle do výšky 1,3 m; voda zcela zničila sál i další místnosti a škoda přesáhla dva milióny korun. Soubor byl opět odkázán na provizorní prostory v areálu chemických závodů.

Město Ústí nad Labem za přispění Ministerstva kultury a sponzorů (Adra) objekt v následujících letech zrekonstruovalo nákladem 39 miliónů korun; kromě přízemí se práce dotkly i prvních dvou pater s provozním zázemím. Do obnoveného divadla se soubor vrátil po dvouleté přestávce v listopadu 2004.

Dnešní podobu sálu navrhli architekti Zdeněk Šťastný a Jiří Kňákal (studio ARCH PROJEKT). Nově vyřešili zejména prostor hlediště, ze kterého zmizel nepoužívaný balkón; jeho prostor v patře zabraly kabiny osvětlovače a zvukaře, dosud umístěné v přízemí. Kovová kostrukce elevace s devíti řadami sedadel položená na plochou podlahu sálu a černá barva stěn i stropu zvýraznila komorní a experimentální charakter sálu. Lávky a mosty nad jevištěm zůstaly v podobě z roku 1989. Foyer s barem získal technicistní úpravu s odhaleným trasováním rozvodů pod stropem. Stejníarchitekti navrhli i opravu a nátěr fasády a výměnu oken a dveří.

Současný stav

Budova Činoherního studia stojí v severní části Střekova nedaleko Labe. Čtyřpatrový dům na rohu ulic Varšavská a Kozinova tvoří jižní nároží pravoúhlého bloku činžovních domů. Sáls přístavkem kulisárny tvoří samostatné křídlo, položené diagonálně do dvora a skryté pohledům z ulice.

Přízemí domu odděluje od pater průběžná plochá římsa. Oblé nároží domu zvýrazňuje balkón v prvním patře a nejvýraznější prvek, dozadu ustupující průčelí v druhém a třetím patře.

První patro domu je vyšší než patra horní, jejichž odsazení nad střední částí vytvořilo malou terasu. Střední, nárožní část domu je v prvních dvou podlažích trojosá, ustupující část nad terasou má v druhém a třetím patře dvě úzká okna po stranách a dvě větší uprostřed. Ve třetím patře je v části nad terasou menší balkón. Část domu vlevo od nárožní má tři, část vpravo pět okenních os. Okna jsou obdélná, v prvním patře nad nimi z plochy fasády vystupují úzké římsy, ve druhém patře mají lehce zahloubenou půlkruhovou suprafenestru. Třetí patro odděluje v bočních částech úzká průběžná římsa.

Vstupy v krajních osách vedou na schodiště spojující patra domu, což zvenčí zdůrazňují i odlišné výšky řešení oken na podestách a zvýšená římsa pod posledním patrem. Nad výraznou římsou dominuje ustupující části nároží velký vikýř s trojicí oken pod trojúhelným štítem. Ostatní části domu kryje oblá střecha, vlevo s jedním a vpravo se čtyřmi malými vikýři. Dům má lomenou bílou barvu s šedými římsami a rámováním oken.

Diváci do divadla vstupují od jihu trojicí dveří v nároží. Za malým vestibulem leží foyer s šatnami a toaletami a s přístupem do divadelního baru vpravo. Dveřmi v ose je odtud přístup přímo do hlediště.

Divadelní sál má charakter studiové scény. Stejně jako původní kinosál, ve kterém byl vybudován, má půdorys lehce se sbíhajícího lichoběžníku s konvexně zalomenou zadní stěnou. Na ploché podlaze stojí demontovatelná kovová konstrukce s devíti řadami sedadel. Hlediště má kapacitu 129, s přístavky 150 míst.

Hlediště je zcela bez výzdoby, jen v černé barvě. Osvětlení hlediště i jeviště zajišťují reflektory zavěšené na horních lávkách a postranních lávkách. Divadlo nemá klasický jevištní portál, boční stěny i podlaha hlediště plynule přecházejí do prostoru jeviště.

To je v místě opony široké 10 m, vzadu přes 7, hloubka 7 m. Vstupy herců jsou možné z obou stran na konci bočních stěn a zepředu dveřmi na pravé straně hlediště. Otvor v zadní stěně jeviště je spojuje se skladem kulis.

Strop sálu přehrazují čtyři mosty (čtyři nad jevištěm, jeden nad hledištěm) z příhradových nosníků rozepřené mezi stejně řešenými bočními lávkami podél bočních stěn, které jsou přístupné dveřmi po stranách osvětlovací a zvukové kabiny v patře. Pod lávkami nad jevištěm je upevněn závěsný rošt.

Podél levé strany hlediště vede chodba, spojující jeviště se zázemím v hlavní budově. Herecké šatny, kanceláře, kostymérna, rekvizitárna atd. jsou umístěny ve vyšších patrech domu a nad skladem dekorací za jevištěm.

Dům patří městu Ústí nad Labem. Činoherní studio je městskou příspěvkovou organizací.

Prameny a literatura:

– Magistrát Ústí nad Labem, archiv stavebního úřadu, spis domu Střekov čp. 767

– Ludmila Schovánková (ed.), Činoherní studio – dvacet let, Ústí nad Labem 1992

– David Czesany (ed.), 30 let Činoherního studia, Ústí nad Labem 2002

 

Tágy: První republika, komorní divadlo, dvorní přístavek

 

Autor: Iva Karásková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusšest=