Divadlo Rokoko
Emil Králíček
alias Kabaret Rokoko, Spoutané divadlo, Dřevěné divadlo, Komedia, Červená sedmaVáclavské nám. 38 | |
ukaž na mapě | http://www.mestskadivadlaprazska.cz/divadlo-rokoko/ |
významné události
Suterénní divadlo v paláci Rokoko na Václavském náměstí bylo vystavěno spolu s palácem roku 1915. Podle návrhů s prvky geometrické moderny přecházející do kubismu významného architekta Emila Králíčka ho postavila stavební firma M. Blechy. Vnitřní část multifunkčního objektu tvoří obchodní pasáž.
V letech 1968–1970 proběhla výrazná rekonstrukce divadla, kterou vedl architekt Luděk Hanf z Krajského projektového ústavu Praha. Takto zrekonstruované divadlo funguje dodnes.
lidé
historie
Suterénní divadlo v paláci Rokoko na Václavském náměstí bylo vystavěno spolu s palácem roku 1915. Palác Rokoko je součástí komplexu tří multifunkčních domů na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Před nimi na tomto místě stával Aehrenthalský palác, který spolu s domy čp. 626, 627 a 794 roku 1913 odkoupili stavitel Matěj Blecha, Jan Černý a Josef Šupich, významný pražský advokát, politik a mecenáš. Komplex, považovaný za jednu z nepřehlédnutelných dominant Václavského náměstí, byl vystavěn v letech 1912–1916. Podle návrhů významného architekta období secese a kubismu Emila Králíčka (1877–1930) ho postavila renomovaná stavební firma jednoho z majitelů, M. Blechy.
Králíčkův typický rukopis s prvky geometrické moderny přecházející již do kubismu je možné pozorovat na výrazných průčelích objektu, které kontrastují s velmi střídmým řešením dvorních průčelí. Střídají se zde plochy z režného zdiva a drsné omítky s jemným geometrickým dekorem. Vnitřní část multifunkčního objektu tvoří obchodní pasáž. Ta spojuje Václavské náměstí s ulicemi Štěpánskou a Vodičkovou; navazuje na ni pasáž v paláci Lucerna (a za Lucernou další pasáže v domě U Nováků). Stěny pasáže vyplňují výlohy a zrcadlové stěny, které prostor opticky rozšiřují.
V podzemních prostorách nechal Blecha vybudovat podélný restaurační sál s pěti balkónovými lóžemi podél jedné boční strany sálu a s malým jevištěm k varietním produkcím. V druhé části traktu za sálem se původně nacházela kuchyň restaurace a v posledním traktu kavárna. V letech 1915–1916 zde začal působit Kabaret Rokoko, jehož prvním ředitelem se stal Karel Hašler. Jeho varietní repertoár se skládal ze šansonů, skečů a parodickým výstupů. V roce 1916 převzal vedení spisovatel, novinář a divadelník Eduard Bass (1888–1946), se kterým do Rokoka přišli členové slavného pražského kabaretu Červená sedma. Po jejím odchodu v letech 1920–1922 podnik příliš neprosperoval.
Roku 1923 byl sál adaptován na divadlo. Jeho činnost zahájilo 15. září divadlo Komedia, které založil a vedl literát, překladatel a divadelní podnikatel Felix Emil Josef Karel Cammra (někdy Camra nebo Cámara, 1897–1945). Roku 1926 ukončil činnost tohoto divadla za nevyjasněných okolností požár.
Po následné renovaci divadla se zde v letech 1927–1931 nacházelo operetní divadlo a činoherní a operetní soubory s převážně revuálním a kabaretním programem se v Rokoku střídaly až do konce okupace. Od poloviny třicátých let 20. století již Rokoko nemělo vlastní soubor. V sezóně 1935–1936 zde krátce našlo útočiště Spoutané divadlo (dříve Osvobozené divadlo) Voskovce a Wericha. Po nich tady rok působil Jiří Trnka se svým Dřevěným divadlem.
Po válce zůstalo divadlo uzavřeno a sloužilo jako skladiště. Obnovili je až členové bývalého vojenského uměleckého souboru letectva Vítězná křídla, po roce 1955 součásti Pražského estrádního souboru. Ten neměl stálou scénu a v roce 1957 pro své účely opravil sál v Rokoku. Divadlo Rokoko zahájilo svou další činnost 1. března 1958. Ředitel Darek Vostřel, který divadlo vedl až do roku 1972, navázal na kabaretní tradici divadla.
V šedesátých letech 20. století se soubor výrazněji orientoval na hudebně-dramatický žánr a konkuroval tehdy populárnímu Semaforu. Rokokem v té době prošly téměř všechny začínající hvězdy české pop-music jako Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář či skupina Olympic. V repertoáru se střídaly kabaretní programy s pokusy o celovečerní dramatický tvar (tzv. Rokokokoktejly) a pěveckými recitály.
V letech 1968–1970 proběhla výrazná rekonstrukce divadla, kterou vedl architekt Luděk Hanf z Krajského projektového ústavu Praha. Stávající rovná podlaha sálu, stoupající pouze v zadní části sálu, ustoupila nízké elevaci (nejvyšší bod 90 cm). Z interiéru sálu zmizely některé druhotné úpravy. K podstatnějšímu zásahu do konstrukce došlo z technických důvodů jen u jeviště – staré bylo i s předscénou a podpůrnou konstrukcí vybouráno a na jeho místě vyrostlo nové, které navrhla Divadelní služba z Újezdu u Brna. Projektant rozšířil šatny herců na levé straně jeviště a omezil přístup k lóžím v patře tím, že do chodby za nimi umístil kanceláře. Do prostoru bývalé kuchyně byla vestavěna kabina zvukaře a místo dřívější kavárny zabral nový foyer a menší divadelní kavárna. Takto zrekonstruované divadlo funguje dodnes.
Diváci sestoupí z přízemí pasáže po schodišti nejprve k lóžím. Teprve po dalším sestupu se dostanou do foyeru s šatnou, únikovým východem a kavárnou. Cesta do sálu odtud vede postranní chodbou podél boční strany hlediště, z níž se diváci dostanou třemi vstupy do hlediště. Nejvýraznějším prvkem sálu je zachovalá pseudorokoková štuková výzdoba.
Zázemí divadla (recepce a kanceláře) se nachází v úrovni dnes už jen čtyř balkónových lóží a je přístupné samostatným služebním vchodem.
V sedmdesátých letech 20. století se repertoár divadla stále více orientoval na sólové herecké a pěvecké recitály. Soubor divadla byl k 30. červnu 1974 zrušen a v roce 1975 přešlo Rokoko do svazku Městských divadel pražských (MDP). V této době zde našlo útočiště např. Kreslené divadlo F. Kratochvíla a také baletní skupina Pavla Šmoka, pozdější Pražský komorní balet (1975–1979). V letech 1991–1993 v prostorách Rokoka hrál Divadelní spolek Kašpar pod vedením Jakuba Špalka. V sezóně 1993–1994 nastoupil do divadla soubor Činoherního studia z Ústí nad Labem. V té době se součástí hracích prostor stal také zdejší divadelní bar, kde byla zřízena alternativní scéna s názvem Pruhovaná zebra. Jednu sezónu v divadle působila skupina Tomáše Svobody a Thomase Zielinského, kteří se soustředili na aktualizace klasických her. Od roku 2005 je Rokoko opět součástí MDP.
Prameny a literatura:
– Úřad Městské části Praha 1, archiv Odboru výstavby, spis domu čp. 794
– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 227–229
– http://www.mestskadivadlaprazska.cz/divadlo-rokoko/historie/
Tágy: divadelní sál, Geometrická moderna, Kubismus, řadový dům, Rakousko-Uhersko, suterénní divadlo
Autor: Markéta Svobodová
Markéta Svobodová:
DISK - Divadelní studio DAMU, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Rokoko, Pištěkova aréna, Roškotovo divadlo, Divadlo Hybernia, RockOpera Praha, Uranie, Hudební divadlo Karlín, Divadlo ABC, Divadlo v Řeznické, Divadlo Komedie, Divadlo Image, Divadlo Na Fidlovačce , Činoherní klub, Nerealizovaný návrh Osvobozeného divadla v Praze (1926-1927), Divadlo u Hasičů, Beskydské divadlo Nový Jičín, Smíchovská aréna, Novoměstské divadlo, Soutěž na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze, Divadelní arény, A studio Rubín, All Colours Theatre, Pidivadlo, Divadlo Radar, Divadlo Na rejdišti, Divadlo Viola, Kleine Bühne, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo na Orlí, Divadelní sál v objektu Ženských domovů, Divadlo Continuo - Švestkový dvůr, Klub Mlejn, Divadlo MetroDodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data