enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Zámecké divadlo v Nových Hradech

Franz von Werschafeld

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)00. léta 19. století | Stavba zámku
Roku 1801 bylo určeno staveniště dnešní zámecké budovy, kterou údajně s použitím francouzských plánů postavil architekt Franz von Werschafeld. Stavět se začalo v roce 1802. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1806, vybavení interiérů se protáhlo do roku 1810.
(zobrazit)1822 | Otevření

Jedinou zatím známou zprávou o počátcích novohradského zámeckého divadla jsou údaje tamního historika Antona Teichla, podle kterého bylo malé domácí divadlo v zámku zřízeno v roce 1822, přestavěno v roce 1836 a v roce 1846 zvětšeno do dnešní velikosti. Dekorace do divadla dodal nejprve hraběcí kreslič Taraba; v letech 1849–1855 pak přímo na zámku maloval akademický malíř a umělec Schulz z Prahy.


(zobrazit)1855 | Rekonstrukce

V letech 1849–1855 bylo divadlo zvětšeno a přestavěno do dnešní podoby.


lidé

Franz von Werschafeld |hlavní architekt
(zobrazit)Alois Gustav Schulz |malíř
malíř, kreslíř, dekoratér. Žák A. Piepenhagena. Dílo: malba pražských vedut, malíř kulis pro Stavovské divadlo.  Více divadel

historie

Myšlenkou na stavbu nového zámku v jihočeských Nových Hradech se hrabě Johann Nepomuk Buquoy (1741–1803) zabýval od 60. let 18. století, kdy starý hrad ani barokní rezidence na náměstí už nevyhovovaly dobovým požadavkům na pohodlí a reprezentaci. Finanční rozvaha budoucí stavby byla vypracována v roce 1768, první nerealizovaný projekt nového zámku však vznikl až v roce 1794. Teprve roku 1801 bylo určeno staveniště dnešní zámecké budovy, kterou údajně s použitím francouzských plánů postavil architekt Franz von Werschafeld, o kterém však není nic dalšího známo. Stavět se začalo v roce 1802, po smrti hraběte v následujícím roce ve stavbě pokračovala vdova, hraběnka Terezie rozená Paarová, a později synovec Georg Franz August Buquoy (1781–1851). Hrubá stavba byla dokončena v roce 1806, vybavení interiérů se protáhlo do roku 1810.

Jedinou zatím známou zprávou o počátcích novohradského zámeckého divadla jsou údaje tamního historika Antona Teichla, podle kterého bylo malé domácí divadlo v zámku zřízeno v roce 1822, přestavěno v roce 1836 a v roce 1846 zvětšeno do dnešní velikosti. Dekorace do divadla dodal nejprve hraběcí kreslič Taraba; v letech 1849–1855 pak přímo na zámku maloval nádherné dekorace geniální akademický malíř a umělec Schulz z Prahy.

Velká část novohradských archivních fondů je nepřístupná a Teichlovy údaje, v literatuře často opakované, se zatím nepodařilo ověřit. O podobě divadla a dění v něm do konce 40. let tak nic nevíme a můžeme se jen dohadovat, jestli jeho údajné zřízení v roce 1822 nemohlo souviset s návštěvou sasko-výmarského velkovévody Karla Augusta v Nových Hradech v květnu téhož roku.

Divadelní sál je ve svém dnešním rozsahu umístěn ve dvou místnostech původního zámku, které jsou na plánu z roku 1816 označeny jako Musicksaal a Billiardzimmer. Teichl k roku 1822 výslovně zmiňuje malé divadlo. Aby jej později bylo možné zvětšit, je nejpravděpodobnější, že divadlo původně zabíralo jen jednu ze zmíněných místností (a jeho provaziště nejspíš nezasahovalo do druhého patra zámku) a do dnešní velikosti bylo rozšířeno až při pozdější přestavbě. Plán zámku z doby mezi údajnou stavbou divadla a jeho zvětšením, který by to mohl doložit, se bohužel nezachoval.

Jasnější představu tak máme až o dění okolo poloviny století. Hrabě Georg Franz August se po bouřlivých událostech roku 1848 vzdal fideikomisu a uchýlil se do ústraní. Jeho syn Georg Johann Heinrich Buquoy (1814–1883) inicioval ještě za jeho života přestavbu zámku a rozsáhlé úpravy jeho interiérů, které se pochopitelně nevyhnuly ani divadlu. Mezi osobními účty hraběte z let 1849, 1852, 1853 a 1855 se nacházejí i podrobné soupisy výdajů na přestavbu zámeckého divadla a jeho vybavení dekoracemi a rekvizitami. Z těch jasně vyplývá, že svou dnešní velikost a podobu divadlo získalo až v letech 1849–1855.

V lednu a únoru 1849 dostali zedníci zaplaceno za bourání a omítání (možná bourání příčky při zvětšování sálu?), zaměstnanci zámku vyráběli v únoru lavice, dvorní truhlář v březnu rámy na kulisy. Během celého roku se nakupovalo vše od látek na kostýmy a plátna na dekorace až po provazy, hřebíky a olej do lamp. V říjnu dostali honorář pozlačovač za výzdobu proscénia a lakýrník za natření balkónu. V roce 1852 pokračují výdaje za kostýmy, truhlářské práce nebo za materiál pro malíře dekorací, objevují se však už i výdaje za hudbu a pomoc při produkcích. V lednu 1853 ještě zedníci kladli dlažbu a v průběhu toho roku byli placeni ještě několikrát; v roce 1855 tvoří už velkou část výdajů platby za potřeby a služby při představení, včetně např. výdajů za roznášku pozvánek do divadla do okolních panství.

Podle Jana Pömerla byla na zámku už od roku 1822 shromažďována sbírka kostýmů a rekvizit. V novohradské zámecké knihovně, jen částečně zkatalogizované, by kromě sbírky barokních operních libret a jiných teatrálií měly být uloženy i rukopisné texty her, které byly v zámeckém divadle v 19. století provozovány.

Současný stav

Obdélný divadelní sál o půdorysu 8,5 × 18,75 m je umístěn v severozápadní části prvního patra zámku. Jeho prostor osvětluje pět vysokých oken, tři v hledišti a dvě na jevišti.

Hlediště má čtvercový půdorys o rozměrech 8,5 × 8,5 m, je vysoké 4,6 m a podle literatury pojmulo až 320 diváků. Orchestřiště, které bylo od hlediště původně oddělené přepážkou s dvířky po stranách a kde původně stála kamna, je široké 1,7 m a od podlahy hlediště pouze odsazené nízkým schůdkem. V hledišti i orchestřišti je novodobá vlýsková podlaha. Hlediště osvětlují novodobá svítidla na stěnách a lustr u stropu.

Vstup do hlediště zajišťuje trojice dveří pod balkónem: jednokřídlé ze schodiště, dvoukřídlé z bývalé zámecké jídelny a z hlavního zámeckého sálu.

Zadní stěnu hlediště vyplňuje 1,9 m široký balkón nesený pěti hranolovými pilíři s hlavicí a patkou. Na plochý profilovaný parapet balkónu dosedají čtyři stejné pilíře a dva polopilíře u stěn, které nesou profilované kladí pod stropem. Na balkón se vystupuje po úzkém schodišti v půlkruhovém výklenku za dvoukřídlými dveřmi uprostřed zadní stěny hlediště, ve kterém byla před úpravou na divadlo umístěna kamna. Dvoje dveře vedou z balkónu do malých technických prostor.

Vybílené stěny hlediště člení pouze neznatelně vystouplý sokl, ploché výplně nad ním a odsazení fabionu. Členění je zvýrazněno zlacenými linkami; na balkóně jsou zlacené části patek a hlavic pilířů a profilované okraje parapetu.

Stejně bílý, jen se zlaceným dekorem, je i jevištní portál. Jeho boky, do hloubky jeviště se sbíhající, jsou architektonicky členěné a zakončené volutovými hlavicemi nesoucími překlad portálu. Uprostřed středních obdélných polí jsou mezi akantovým dekorem rozety s průhledy umožňujícími skrytý pohled ze zákulisí do hlediště. Římsa plochého překladu portálu s rozetou uprostřed je zdobená zlaceným listovcem. Otvor portálu je vysoký 3,7 a široký 6 m. Osvětlovací rampa se nedochovala.

Jeviště, zabírající západní část sálu, má rozměry 8,5 × 8,5 m. Je možné na ně vstoupit z hlediště dvířky v pravé straně jevištním portálu nebo dvojicí dveří z dvou místností (Theater Zimmer) přiléhajícím k zadní stěně jeviště. Ty jsou navzájem propojeny a vstup do nich je jednak z chodby, jednak z malého schodiště v severozápadním koutě zámku.

Stejně jako v divadle na Kačině objevuje se v Nových Hradech vysoké provaziště nad jevištěm, do kterého byly dekorace bez skládání nebo rolování vytahovány. Zde zabírá celou výšku druhého patra zámku; výška stropu od podlahy jeviště je cca 8,1 m. Ve výšce stropu hlediště a překladu jevištního portálu jej ze všech čtyř stran obíhá dřevená obslužná lávka. Vedou sem dvě další okna (nad okny v přízemí) a dvoukřídlé dveře z chodby ve 2. patře zámku.

Na plánu zámku z roku 1889 jsou na jevišti schematicky zachyceny čtyři páry bočních kulis, které se (jistě na rozdíl od skutečného stavu) směrem do hloubky jeviště nesbíhají a jsou postaveny v úhlu 45° k rampě. Jeviště má novodobou podlahu, pravděpodobně z doby po polovině 20. století, nezachovaly se tedy žádné stopy po mašinérii pro posun kulis. Způsob jejich výměny není jasný: pravděpodobnější je posun na vozících procházejících podlahou, proti kterému ovšem svědčí malá výška podjevištního prostoru; pro posun v drážkách nad jevištěm (groove system) zase chybí konstrukce, do které by musel být zasazen horní okraj kulis. Jedinou stopou je zatím historická fotografie dekorace alpské krajiny, zachycující část bočních kulis postavených na jevišti rovnoběžně s rampou.

Čtyřem párům kulis odpovídá i rozmístění kladek pod stropem. Ty jsou upevněny na spodní straně prkenného stropu ve třech podélných řadách pro tři provazy na každou dekoraci. Další dvě řady kladek pro převod provazů jsou umístěny po obou stranách jeviště nad obslužnými lávkami. Shodný systém známe z divadla na Kačině nebo v rakouském zámku Weitra (který je od Nových Hradů vzdálený jen 15 km a s jehož majiteli byli Buquoyové v čilém styku). Dochované kladky umožňují zavěsit nad jeviště celkem 34 dekorací (prospektů a sufit) a zřejmě i menší kulisy na menší kladky umístěné mimo základní řady.

Od dvou posledních skupin kladek, na kterých byly zavěšeny nejtěžší dekorace, zadní prospekty, vedly provazy do štěrbin ve zdi nad lávkou na pravé straně jeviště. Zde jsou v síle zdi umístěny originálně řešené šachty na protizávaží, které vyvažovaly tíhu dekorací a usnadňovaly manipulaci s nimi. Do dvou šachet s kladkami pro dvě skupiny závaží je přístup z chodby vedle divadla jak ve 2. patře ve výšce lávek, tak v 1. patře ve výšce podlahy jeviště; manipulační prostor kryjí dřevěná dvířka.

Provazy od dekorací v přední části jeviště mohly být skrz otvory v lávce vpravo vedeny k podlaze jeviště, kde byly fixovány uvazováním na tyč upevněnou ve zdi.

Oním malířem z Prahy, který maloval do divadla po jeho přestavbě dekorace a jehož výkon tak nadchl Teichla, byl nepochybně Alois Gustav Schulz (1805–1860), krajinář a v 50. letech jevištní výtvarník Stavovského divadla v Praze; podrobně dokumentované výdaje na materiál pro jeho práci se mezi účty skutečně objevují od roku 1849 až do roku 1855. Zachovaly se fotografie části dekorací, pořízené pravděpodobně na konci 19. století. Publikovány byly snímky na jevišti zavěšených prospektů návsi, klenuté jizby a již zmíněné alpské krajiny. Snímky dalších scén obsahuje zatím nezpracovaný historický fond Národního muzea. Dekorace, údajně ještě v roce 1965 uložené na půdě zámku, byly podle všeho zničeny. Na jevišti je dnes zavěšen poslední fragment dekoračního souboru, prospekt zachycující pohled do prosvětlené otevřené krajiny s břízou, ke kterému mohla patřit rovněž na jevišti uložená stojková kulisa stromu.

V létě 1947 měl na zámku pracovní soustředění soubor D 48, který v zámeckém divadle provedl Andersenovu pohádku Císařovy nové šaty a hru E. F. Buriana Hráze mezi námi.

Po roce 1948 byly v zámku ubytovány děti, které opustily Řecko v důsledku tamní občanské války. Divadlo bylo údajně upraveno už v této době a stejně jako už před válkou sloužilo nějakou dobu i jako kinosál; po roce 1960 bylo znovu upravováno pro potřeby střední zemědělské školy, která zámek užívala až do začátku 90. let. V současnosti je zámek majetkem Akademie věd a slouží Akademickému univerzitnímu centru Jihočeské univerzity. Divadlo je používáno jako přednáškový sál.

 

Prameny a literatura:

– Státní oblastní archiv Třeboň, fond Rodinný archiv Buquoyů

– Státní oblastní archiv Třeboň, fond Velkostatek Nové Hrady, Sbírka map a plánů

– Ústav dějin umění Akademie věd ČR, Oddělení dokumentace, Stará plánová dokumentace

– Národní muzeum, Divadelní oddělení, fotografie dekorací (konec 19. století, tzv. stará zásoba, nečíslováno)

– Anton Teichl, Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herrschaft Gratzen, Gratzen [=Nové Hrady] 1888, s. 181

– Jan Port, Jihočeská theatralia: III. Buquoyské zámecké divadlo v Nových Hradech, Jihočeský přehled 6, 1931–32, č. 3, s. (17)23–24 a č. 4–6, s. 25–30(38) (+ obr. za s. 20) [cenný článek nalezený až po dokončení hesla; jeho závěry nebyly zatím do textu zapracovány]

Dějiny českého divadla, II, Praha 1969, s. 296 a obr. 127–129

– Jan Pömerl, Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, Divadelní revue 3, 1992, č. 4, s. 3–17

– Helga Turková, Nové Hrady v jižních Čechách, Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa. Bd 2. Tschechische Republik. Schloßbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseums in Prag, Hildesheim – Zürich – New York 1997, s. 151–154

– Jindřich Vybíral, Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu, Praha 1999

– Martin Krummholz, Buquoyské Nové Hrady: Počátky krajinných parků v Čechách, Praha 2012

– Jiří Bláha, Zámek Nové Hrady, zámecké divadlo: Průzkum a návrh rekonstrukce historické divadelní techniky, podkladová studie k projektu rekonstrukce, Liberec 2016

 

Tágy: Zámecké divadlo, Empír, Rakouské císařství

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplusšest=