enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | DE

Zámecké divadlo v Litomyšli

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1767 | Založeno první divadlo
1767 – založení prvního divadla ve 2. zámeckém patře
(zobrazit)1768 | Požár nedokončeného divadla
1768 – požár ještě nedokončeného divadla
(zobrazit)1798 | Divadlo otevřeno

lidé

(zobrazit)Dominik Dvořák |malíř
Malíř, autor výmalby hlediště a jevištního portálu v zámeckém divadle v Litomyšli.

(zobrazit)Josef Platzer |malíř
Josef Platzer se narodil roku 1751 v Praze. Kromě litomyšlského dekoračního souboru byl autorem dekorací pro zámecké divadlo Lichtenštejnů ve Valticích, pro Stavovské ( Nosticovo ) divadlo v Praze, pro vídeňské dvorní divadlo a tamní divadlo u Korutanské brány. Zemřel ve Vídni v roce 1806.Více divadel

(zobrazit)Jiří Bartoš |sochař
Řezbář, autor plastické výzdoby zámeckého divadla v Litomyšli.

(zobrazit)Jan Birno |interiérový architekt
Pozlacovač.

(zobrazit)Václav Bonaventura |interiérový architekt
truhlář, autor jevištní mašinerie v zámeckém divadle v Litomyšli.

(zobrazit)Jiří Kristián z Valdštějna-Vartemberka |Zadavatel stavby
Iniciátor zřízení prvního zámeckého divadla v Litomyšli.

historie

 

Litomyšlský zámek, postavený v letech 1567–1581 pro Vratislava z Pernštejna, patří k nejcennějším památkám renesanční architektury u nás. Výzdoba a vybavení jeho interiérů však pochází z velké části až z konce 18. století, kdy byl zámek v majetku hrabat z Valdštejna-Vartemberka.

Pravděpodobně první divadlo se v litomyšlském zámku pokusil vybudovat hrabě Jiří Kristián z Valdštejna-Vartemberka (1743–1791) v roce 1767. Sál v severovýchodním nároží druhého patra však ještě v průběhu stavby divadla v lednu 1768 vyhořel a o pokračování stavby po požáru nemáme žádné zprávy. Dochovaná náročná výmalba hlediště, otvírající boční stěny sálu do iluzivních galerií za balustrádou, by však mohla nasvědčovat tomu, že divadlo bylo později dostavěno.

Druhé divadlo v litomyšlském zámku bylo umístěno v dnešním tzv. Kongresovém sále v přízemí severní části západního křídla. Pravděpodobně je nechal po převzetí panství v roce 1791 zřídit hrabě Jiří Josef z Valdštejna-Vartemberka (1768–1825). Jednoduchá výmalba hlediště potvrzuje domněnky o spíše dočasném charakteru této scény.

V 90. letech 18. století probíhaly na popud Jiřího Josefa velkorysé úpravy obytných a reprezentačních prostor zámku. Jejich vyvrcholením se stala stavba nového, dodnes zachovaného divadla v přízemí západního křídla zámku. Průběh jeho stavby je ve stavebních účtech dobře zdokumentován, autor návrhu nového divadla však zůstává neznámý.

V listopadu 1796 se objevuje informace o vydláždění zrušeného divadla, které bylo současně upraveno na šatnu (později zde byl i sklad dekorací), a o měsíc později se začíná se stavebními úpravami v prostorách jižně od divadla dosavadního.

Nové divadlo bylo vestavěno do sálu v přízemí západního křídla zámku, který vznikl spojením bývalé solnice a mandlovny. Upraven byl vstup do sálu z arkád (po stranách původních středních dveří byly z okenních otvorů upraveny nové postranní dveře), byla snížena podlaha a proraženy nové dveře do přilehlé chodby. Ve zdi směrem do zahrady byla vybourána dvě okna k osvětlení budoucího podjevištního prostoru. V únoru 1797 byla hotova dlažba, připravovalo se dřevo na podlahu a byla zahájena stavba balkonu. Ten byl dokončen v březnu, zároveň začala stavba jeviště, kladla se podlaha a stavěla se schodiště na balkon. V průběhu jarních měsíců byla dokončena konstrukce jeviště. Stavbu divadla zakončila v červenci a srpnu malířská výzdoba hlediště.

Divadelní sál o rozměrech zhruba 10 x 20 m má valenou klenbu s lunetovými výsečemi. Vstupuje se do něj trojicí dveří z arkádového nádvoří a dvojicí dveří z přilehlé chodby. Ve stěně za jevištěm je v hlubokých výklencích dvojice oken; dvě okénka, zazděná v roce 1983, původně osvětlovala prostor pod jevištěm. Trojice malých oken nad dveřmi z arkád osvětluje chodbu za lóžemi v patře hlediště.

Jevištní portál rozděluje divadlo na zhruba stejné části. Jeviště má hloubku 10 m a hrací plochu o šířce 6 a hloubce 8 m. Jevištní portál je 6 m široký a 4 m vysoký.

V přední části hlediště vymezuje dřevěná přepážka zhruba 2 m hluboké orchestřiště. Podobná přepážka rozdělovala do roku 1974 hlediště na přední a zadní parter: do zadní části se vstupovalo pouze středními dveřmi z arkád, do přední části (a odtud na balkon) pouze bočními dveřmi nebo dveřmi z chodby.

Podlaha hlediště se od vstupních dveří směrem k orchestřišti svažuje, od dveří z chodby se proto do přední části hlediště sestupuje po trojici schodů. Po stranách zadní části přízemí oddělují dřevěné stěny jednotlivé vchody do divadla; v takto vzniklých postranních chodbách jsou umístěna schodiště na balkon. Ten je založen na U-půdorysu. Podpírají ho hranolové sloupky s volutovými hlavicemi, jaké oddělují i jednotlivé úseky balkonu. Jeho střed zaujímá samostatná hraběcí lóže, následují krátké nedělené úseky a teprve u jevištního portálu je po jedné menší lóži. Do hraběcí lóže se vstupuje dvoukřídlými dveřmi, z předních lóží vedou schodiště do zákulisí. Hlediště zdobí zlacené erby: nad jevištním portálem valdštejnský, nad hraběcí lóží alianční valdštejnsko-hohenfeldský. Oba erby a lyru v paprskové záři na stropě vyřezal Jiří Bartoš a obarvil a pozlatil štafíř Jan Birno.

Autorem výmalby hlediště a jevištního portálu byl valdštejnský malíř Dominik Dvořák. Klasicistní dekor, který Dvořák už v předchozích letech bohatě rozvinul v zámeckých pokojích v patrech, zde sladil do světlých odstínů zeleně, šedi a růžové; u paty jevištního portálu přidal dvojici výplní s putti hrajícími na hudební nástroje. Dekor doplňuje malovaná červená drapérie se zlacenými lemy. V hraběcí lóži, jejíž interiér je navíc potažen plátnem, jsou nalepeny čtyři olejomalby na papíře, na nichž zatím neznámý malíř zachytil v tanečních pozicích významného tanečníka Salvatora Vigana a jeho ženu Marii Medinu.

Hlediště dnes osvětlují jen dvojramenné svícny na sloupech balkonu. Původně je doplňovaly dva trojramenné svícny na sloupech po stranách hraběcí lóže; v přízemí a na schodištích byla další světla umístěna v drobných nikách ve zdech. V hledišti jsou dochovány původní lavice pro cca 120–150 diváků.

Všechny konstrukce v divadle včetně podlahy hlediště jsou dřevěné; prostor pod jevištěm má cihelnou dlažbu.

Přední okraj jeviště je 95 cm vysoko nad podlahou hlediště. Do podjevištního prostoru se vstupuje malými schodišti pod dvojicí dvířek za jevištním portálem (odtud byla přístupná budka nápovědy ve středu proscénia a ovládání osvětlovací rampy) nebo od dveří v zadní části jeviště (odkud byla ovládána výměna bočních kulis).

Trámová konstrukce nad jevištěm se opírá o podlahu jeviště a nahoře je zakotvena v klenbě. Trámy podél bočních stran jeviště nesou roštový strop.

V průběhu stavby jeviště došlo ke změně plánu: konstrukce stropu byla oproti původní koncepci technicky zajímavým způsobem dvakrát zvýšena. Zvýšení dodatečně zvětšilo také výšku jevištního portálu; pod paty pilastrů po obou stranách portálu byly proto vloženy výplně s malbou imitující mramor a v přední části jeviště, kde je strop zvýšen nad prostorem pro vytahování opon, bylo nutné vybourat po obou stranách stropu část klenebního zdiva.

V původní podobě se měl strop jeviště směrem od hlediště snižovat; dnes vodorovný strop měl být osazen přibližně o 30 cm níž na straně portálu a o 45 cm níž u zadní stěny jeviště. Směrem od hlediště měl tedy strop klesat – při délce 10 m – o 15 cm (ve stejném úhlu se zvyšuje podlaha jeviště). Stejný sklon měly mít i sufitové rumpály. Důvody, vedoucí k technicky náročnému zvyšování konstrukce, nejsou zatím jasné.

Jeviště divadla vybavil truhlář Václav Bonaventura mašinérií k ovládání výměny dekorací na otevřené scéně i k vytváření jednoduchých světelných a zvukových efektů. Tato mašinérie je dodnes dochována v téměř nezměněném rozsahu.

Pod podlahou jeviště se nachází zařízení k výměně bočních kulis. Šest párů pojízdných rámů na každé straně jeviště se pohybuje na dřevěných kolečkách v jednoduchých kolejnicích. Rámy procházejí otvory v podlaze nad jeviště, kde se do nich byly osazovaly boční kulisy. Od rámů vedly provazy k rumpálu, procházejícímu podélnou osou podjevištního prostoru; jeho otáčením se ovládala výměna, při které jedna sada kulis vyjela na jeviště a druhá zmizela v zákulisí.

Dva rumpály, podobné tomu pod jevištěm, jsou zavěšeny po stranách stropní konstrukce nad jevištěm. Ty sloužily k ovládání a výměnám sufit.

Opony a prospekty se spouštěly nebo naopak vytahovaly shrnuty do harmoniky  pomocí provazů, vedených na rubu dekorace skrz kovové kroužky a pak přes dřevěné kladky u stropu na levou stranu jeviště.

U hrany jeviště, po obou stranách nápovědní budky, se nachází osvětlovací rampa s místem pro šedesát svítidel, kterou je možné pomocí hřídele, kliky a jednoduchého ozubeného převodu spustit pod jeviště. Boční kulisy osvětlovalo vždy dvanáct lampiček na dosud dochovaných stojanech. Otáčením stojanů, stejně jako spouštěním a vysouváním rampy, se dosahovalo potemnění nebo rozzáření scény.

U zadní stěny jeviště je zavěšen jediný z dochovaných efektových strojů: „prška“, dlouhá úzká skříň naplněná původně sypkým materiálem, který při rozkývání skříně vydával zvuk deště. Součástí vybavení divadla byly i dnes ztracené efektové stroje pro výrobu hromu a blesku.

Při stavbě jeviště byla použita celá řada prvků, pocházejících pravděpodobně ze zrušeného staršího divadla (použití jevištního portálu tohoto staršího divadla je i archivně doloženo). Druhotné použití konstrukcí tohoto staršího divadla vysvětluje i fragmenty malířské výzdoby, které byly průzkumem zjištěny pod dnešní vrstvou maleb na řadě míst v divadle. Prkna se starší malbou na rubu posloužila i k bednění překladu jevištního portálu.

Hlediště rozděluje do dvou výškových úrovní vestavěná galerie, nesená hranolovými sloupky, které pokračují i v patře, kde tvoří předěl mezi lóžemi.

Velmi významnou součástí dochovaného vybavení je původní soubor jevištních dekorací. Jejich autorem je Josef Platzer (1751–1806), jeden z nejvýznamnějších středoevropských scénografů 2. poloviny 18. století. Autor výprav pro pražské Nosticovo divadlo (1783), vídeňské dvorní divadlo (příležitostně od 1781, od 1791 ve funkci dvorního divadelního malíře) namaloval pro Litomyšl soubor více než 200 kusů dekorací, ze kterých bylo možné sestavit všechny v té době používané základní scény, včetně dvou opon s architektonickými motivy. Pro téměř dvě desítky variantních scén byly používány tři řady sufit: sufity s malbou drapérie pro početné slavnostní sály a pokoje, trámový strop pro venkovské interiéry a „vzduchové“ sufity pro exteriérové scény. Odlišně byla řešena scéna žaláře, pro kterou se místo bočních kulis a sufit používaly za sebou řazené „oblouky“, spouštěné stejně jako zadní prospekty z prostoru nad jevištěm. Soubor obsahuje i řadu doplňujících kulis, stavěných buď mezi boční kulisy, nebo přímo do prostoru jeviště.

Neměnnou součástí všech dekorací byl drapériový rámec, doplňující hned zkraje scény pevný jevištní portál  (podobné řešení známe později z Kačiny nebo ze Žlebů).

Soubor dekorací byl dále doplňován v průběhu provozu – tak např. už v roce 1798 namaloval jednu sadu autor výzdoby hlediště Dominik Dvořák.

Litomyšlské Platzerovy dekorace, jeden z mála souborů svého druhu ve střední Evropě, jsou spolu s celým litomyšlským divadlem památkou světového významu. Divadlo je vzácně dochovaným dokladem pozdní verze barokně utvářeného kukátkové scény s lóžovým hledištěm, upravené pro nenáročný amatérský provoz. Jednoduchá mašinérie bez propadel a dalších náročnějších součástí odpovídá dobře provozovanému repertoáru: romantickým činohrám a dobovým fraškám, které zde amatérští herci z řad šlechticů i jejich zaměstnanců provozovali až do poloviny 40. let 19. století. Vybavení divadla se do dnešních dnů zachovalo bez větších ztrát včetně řady cenných detailů, které umožňují dobře pochopit a potenciálně znovu zprovoznit všechny jeho původní funkce.

Divadlo bylo elektrifikováno a zpřístupněno veřejnosti po průzkumu J. Hilmery v roce 1957. Plány ze začátku 70. let na velkou opravu a zřízení samostatné prohlídkové trasy, jejíž součástí by bylo předvedení velké části dekorací a výměna dvou scén na zprovozněném jevišti, nebyly realizovány. V roce 1973 byla pouze opravena výmalba hlediště; současně byla nesmyslně odstraněna přepážka, rozdělující hlediště na přední a zadní parter. Restaurována byla část dekorací. Nové průzkumy a dokumentace divadla a jeho vybavení byly provedeny po roce 2000, ale o potřebnou obnovu divadla, která by jej uvedla do stavu odpovídajícího jeho mimořádnému významu, zatím jeho správci nejeví zájem. V současné době je divadlo využíváno jen sporadicky k občasným představením a koncertům. Veřejnosti je přístupno v rámci běžných prohlídek zámku.

 

Literatura:

- Jan Port, Paběrky z odkazu divadelních Čech IX. Je Josef Platzer autorem dekorací zámeckého divadla v Litomyšli?, Divadlo: Nezávislý čtrnáctideník, věnovaný otázkám divadelním 12, 1932–1933, č. 11–12, s. 184–189 [zapomenutý text, který pozdější autoři vůbec neznali]

- Jiří Hilmera, Zámecké divadlo v Litomyšli, Zprávy památkové péče 17, 1957, č. 3–4, s. 113–138

- Jiří Hilmera, Divadelní život na litomyšlském zámku za Jiřího Josefa a Antonína z Valdštejna-Vartenberka, Časopis Národního muzea, oddíl společenských věd 133, 1964, č. 2, s. 97–105

- Jiří Bláha (ed.), Materiály k dějinám zámeckého divadla v Litomyšli, Litomyšl 2003

- Jiří Bláha – Ondřej Protiva, Průzkumy zámeckého divadla v Litomyšli, Zprávy památkové péče 64, č. 1, 2004, s. 32–37

- Frank Mohler – Jiří Bláha, The Chateau Theatre in Litomyšl and the Scenery of Josef Platzer, Theatre Design & Technology 60, č. 4, 2004, s. 24–31

- Jiří Bláha, Zámecké divadlo v Litomyšli, Nymburk 2011

 

Tágy: Klasicismus, Zámecké divadlo

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětmínussedm=