Starý měšický zámek, přestavěný z původní tvrze na přelomu 17. a 18. století, nechal hrabě František Antonín Nostic-Rieneck (1725–1794) v letech 1765–1775 přestavět podle plánů Antona Haffeneckera (1720–1789). Velkorysá stavba zámku byla vložena do starší urbanistické kompozice, která zahrnuje kromě hospodářských staveb i celou přilehlou vesnici a svou rozlohou a koncepcí u nás nemá obdobu. Hlavní zámecká budova byla mezi lety 1780–1790 rozšířena o dvě patrová boční křídla, uzavírající čestný dvůr.

V patře pravého (západního) bočního křídla bylo umístěno malé soukromé divadlo. Literatura sice uvažuje o jeho otevření už po dokončení stavby v roce 1790, ale pro tuto možnost nebyly zatím předloženy žádné doklady. První průkazné zprávy o divadelním provozu na zámku jsou až z roku 1831 a také podoba divadla svědčí o tom, že bylo vybudováno až kolem roku 1830. Představení pořádané od roku 1838 až do začátku 20. století dokumentuje zachovaný divadelní památník.

Vzhled divadla, zničeného v roce 1948, dokumentují jen historické fotografie, zachované v divadelním oddělení Národního muzea. Podrobný popis divadla z nezachované seminární práce z pražských dějin umění ve své studii o zámeckých divadlech zprostředkoval Antonín Bartušek.

Prostý divadelní sál byl umístěn v prvním patře bočního křídla. Sál zabíral celou šířku traktu, na jeviště tedy bylo možné vstoupit pouze přes hlediště dvířky v jevištním portálu. Za jevištěm se nacházela ještě další místnost – asi sklad dekorací a šatna.

Plátěný jevištní portál zdobila dekorativní malba ve světlých tónech. Asi 1 m vysoký jevištní parapet měl uprostřed dvířka do nápovědní budky. Prosté jeviště bylo zařízeno k posunu šikmých kulis v jednoduchých drážkách (english nebo groove system, jaký známe např. z Mnichova Hradiště nebo Žlebů). Za stabilní dvojicí proscéniových kulis byly umístěny čtyři páry kulis, vyměňovat bylo možné i dvě sady sufit. Opona s rudou malovanou draperií se navíjela na válec; osvětlovací rampu po stranách nápovědy bylo možné spouštět pod jeviště.

Nejpozději po první světové válce už šlechta o divadlo ztratila zájem. Když místní ochotnický spolek Kollár, založený v roce 1917, požádal v roce 1919 o zapůjčení části dekorací a rekvizit pro jedno ze svých představení, dostal je darem.

Po znárodnění zámku v roce 1945 hrál spolek Kollár několikrát přímo v divadle. V zámku byl nejprve umístěn dívčí vzdělávací ústav. V roce 1948 začala jeho celková adaptace na školicí středisko, při které byl divadelní sál zrušen a rozdělen příčkami na několik menších místností. Od 60. let slouží zámek zdravotnickým účelům.

Jak zjistila Helena Pinkerová, přinejmenším část původních dekorací přežila likvidaci divadla; spolek Kollár je nadále používal v místní sokolovně. Od konce 60. let, kdy byla sokolovna předána sportovcům, byly uloženy na půdě a definitivně zničeny byly nejspíš až při poslední opravě sokolovny po roce 2000.

Podobu dekoračního souboru známe díky zachovaným fotografiím. V literatuře byl vysloven názor, že část souboru byla starší než samo divadlo (zde bylo navrženo autorství Josefa Hagera, podpořené pouze tím, že Hager maloval v r. 1771 fresky v hlavním sále), zatímco hlavní část fondu z doby okolo roku 1830 měla být dílem okruhu Tobiase Mössnera. Prohlídka fotografií těmto nepodloženým hypotézám příliš nenasvědčuje; Mössner navíc působil v Praze až od roku 1834, kdy už bylo divadlo v provozu.

Pravděpodobnější hypotézu umožňuje vyslovit srovnání měšických dekorací se zachovanými kulisami ze zámeckého divadla v Mnichově Hradišti z roku 1833. Některé části dekorací obou divadel včetně opony a portálu jsou si natolik podobné, že to přesahuje obvyklou stylovou příbuznost stejně starých realizací; tato podobnost i známé informace o vzniku obou divadel umožňují uvažovat o stejném autorském okruhu. V Mnichově Hradišti navrhla Pavla Pešková (Benettová) autorství Vinzenze Fischera Birnbauma, od roku 1830 dekoratéra pražského Stavovského divadla, a zdá se být téměř jisté, že stejný autor maloval i hlavní část dekorací pro divadlo v Měšicích.

Prameny a literatura:

– historické fotografie divadla a dekorací: Národní muzeum, divadelní oddělení, inv. č. H6p-11/2014, sign. vf1475–81, vf1510 a vf1590–91

– Antonín Bartušek, Zámecká a školní divadla v českých zemích (ed. Jiří Bláha), České Budějovice 2010, s. 258–260

– (k architektuře zámku) Richard Biegel, Mezi barokem a klasicismem: Proměny architektury v Čechách a Evropě druhé poloviny 18. století, Praha 2012, zejm. s. 223–228

– Helena Pinkerová, Zámecké divadlo rodiny Nostitzů v Měšicích u Prahy. Divadelní revue 24, 2013, č. 2, s. 175–180

– Milan Strotzer (ed.), Malované opony divadel českých zemí II, Praha 2017, s. 144–145

Tágy: Zámecké divadlo, Klasicismus

Autoři: Jan Purkert, Jiří Bláha