enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)15. století | stavba
Budova Městského divadla v Havlíčkově Brodě na Smetanově náměstí byla prastará budova. Když František hrabě z Thurnu povolil dne 16. května 1505 městu prodej soli, byla v budově solnice.
(zobrazit)19. století | skladiště
Roku 1815 koupil stát budovu nynějšího pivovaru a zřídil v ní skladiště soli a byty pro úředníky. Starou solnici pak obec roku 1831 koupila a zřídila v ní „kontribuční sýpku". Posléze ji užívala jako příležitostné skladiště.
(zobrazit)1851 | rekonstrukce
Když roku 1851 ochotníci byli nuceni opustit divadlo v hlavní škole, upozornil na opuštěnou byv. solnici jako na vhodnou budovu pro divadlo Ing. Vojtěch Holeček. Budova — „špejchar Lewenfelsovský" — byla přestavěna na divadlo podle plánu stavitele Martina Urbana nákladem 1257 zl., v čemž není započítán náklad na zřízení jeviště, šatny, pořízení dekorací atd.
(zobrazit)6.9.1853 | otevření
Divadlo bylo otevřeno v září 1853 dramatickou básní V. K. Klicpery Valdek.
(zobrazit)1886 | rekonstrukce
Po požáru vídeňského Okružního divadla r. 1881 bylo výměrem z 26. srpna 1885 zakázáno v německobrodském divadle hráti. Proto bylo divadlo v květnu roku 1886 přestavěno stavitelem J. Šupichem (přístavek s odděleným schodištěm na galerii a j.). V letech 1886—87 adaptováno bylo jeviště (ak. malíř G. Kubeš z Prahy). Celkem bylo na přestavbu a úpravu divadla v letech 1886—87 vynaloženo 5592 zlatých 94 kr.
(zobrazit)1902 | rekonstrukce
Roku 1902 stavitel Smrt přistavěl oblékárnu a 6 loží nákladem 3267 K.
(zobrazit)1951 | demolice

lidé

historie

V horní části nynějšího Smetanova náměstí (bývalý koňský trh), kde se nyní nachází parkoviště, existovala v 16. století sýpka. V roce 1742 ji koupila obec a později sloužila jako solnice. V roce 1771 byla odprodána Správě bankovního důchodu, která se starala o obchod se solí. Poté, co si zřídila novou v roce 1815, nemohla tato budova najít využití, až ji v roce 1831 koupila obec zpět a používala ji opět jako kontribuční sýpku a po roce 1848 jako skladiště.     

 

První ochotnický divadelní spolek v Německém Brodě, o němž jsme zpraveni, byl založen v roce 1836. Více informací se dochovalo o aktivitě ochotnického spolku, který pod vedením Karla Havlíčka Borovského uvedl 25. listopadu 1844 hru Epigram od A. Kotzebua v sále hlavní školy. To byla budova přestavěná z kostela sv. Barbory. Vedle toho se hrálo v hostinci Na holubníku.

 

V roce 1849 se ustavila Společnost pro pořádání her k dobročinnému účelu. Městská správa v roce 1851 nařídila, že musí ochotníci sál školy opustit. Ti si k obci podali žádost, aby jim byla přidělena budova solnice, která byla v té době majetkem obce. Ta tento návrh odsouhlasila a tak mohl spolek 24. 1. 1852 podat žádost o schválení rekonstrukce na podkrajský úřad. Budova byla adaptována na divadlo podle plánu stavitele Martina Urbana. Náklady přestavby byly 1281 zlatých a byla financována darem města ve výši 700 zlatých a zaplacením stavebního materiálu. Dalších 271 zlatých si ochotníci obstarali půjčkou. Přestavěné divadlo bylo slavnostně otevřeno 6. září 1853 hrou Valdek od V. K. Klicpery. Budova však byla úřadně schválena až v polovině října.  

 

Jednalo se o patrovou budovu s vysokou sedlovou střechou s malými úzkými okny typickými pro sýpky. Exteriér budovy si ponechal svůj předchozí ráz a stavební práce se dotkly hlavně jejího interiéru. Její vzhled tak nevykazoval žádné znaky, které by ji umožňovaly identifikovat jako budovu určenou divadlu. Vedle divadla se zde konaly i další kulturní akce.

 

Rozměry hlediště byly 10 m na délku, 12 m na šířku a 5.5 m na výšku. Po jeho obvodě byla vedena ze tří stran dřevěný balkon podpíraný štíhlými sloupy. Na jeho poprsňi byly v jednotlivých polích původně vyvedeny znaky zemí Koruny české a některých měst. Kapacita sálu byla 386 míst, z čehož 100 byla místa ke stání.  Mezi hledištěm a jevištním portálem o rozměrech 7.5 na 3.2 metrů bylo umístěno zapuštěné orchestřiště pro 12 hudebníků. Jeviště o rozměrech 12 m na šířku, 9 m hluboké a 6,4 metrů vysoké s provazištěm bylo vybaveno propadlem a černým horizontem.

 

Zároveň ochotníci formálně ustavili Spolek divadelních ochotníků německobrodských a vtiskli tak své aktivitě více organizovanou podobu. Protože nemohli půjčku na rekonstrukci splácet, věnovali budovu městu. V budově se pak odehrávaly i další kulturní akce, ačkoliv nesplňovala ani základní požární předpisy. Divadlo bylo největším sálem ve městě až do roku 1905, kdy byla postavena nová sokolovna.

 

Kvůli zvýšeným bezpečnostním ohledům po požáru Ringtheateru bylo výnosem c. k. Okresního hejtmanství 26. srpna 1885 zakázáno provozovat další představení a k odstranění vad bylo přikročeno s podporou obce mezi lety 1886 – 87 s celkovým nákladem 5592 zlatých, z nichž 3500 zlatých bylo hrazeno obcí. Stavitel  J. Šupich vybudoval přístavek, který obsahoval oddělené schodiště na galerii. Výzdobu hlediště provedli malíři J. Jeřábek a A. Kohout. Následně byly provedeny další adaptační práce na jevišti za dalších 3500 zlatých. Bylo přistavěno provaziště s rotační soustavou kulis a zavírací způsob pokojových prospektů. Malíř Gustav Kubeš zhotovil nové dekorace včetně opony. Na ní byl zachycen pohled na město z Jihlavské ulice.  5. února 1887 bylo divadlo znovuotevřeno hrou Paličova dcera.

 

V roce 1902 stavitel Smrt přistavěl dvě šatny na místě přiléhajícím k přístavku se schodištěm, které předtím zabírala budova sousední sladovny, která byla předtím zbourána, a 6 loží v hledišti za celkovou částku 3 267 korun. V roce 1904 bylo do budovy zavedeno plynové osvětlení, které bylo v roce 1922 vyměněno za elektrické.

 

Ve 20. letech 20. století již byla silně vnímána nedostatečnost této budovy. Členové spolku v roce 1924 založili Fond na stavbu divadla, do kterého byl ukládán výtěžek z prodeje lístků na divadelní představení. V roce 1926 bylo divadlo a jeho inventář renovován za celkovou částku 60 000 Kč. V roce 1928 se město rozhodlo, že nechá vybudovat nové divadlo na místě dosavadního a přikoupilo pro tento účel i dva blízké domy. Kvůli průtahům však nedošlo k realizaci a veškeré plány s konečnou platností  zhatila 2. svět. válka. V roce 1939 ještě proběhly v divadle opravné práce včetně opravy zatékající střechy, generální opravy hlediště, instalace moderního elektrického osvětlení a nová výmalba podle návrhu ing. Kranze za částku 25 tisíc Kč. Valná schůze spolku jednala ještě v únoru 1949 o rekonstrukci budovy, ale již na podzim roku 1950 městský národní výbor nechal divadlo zavřít. Chátrající budova divadla byla zbourána v roce 1951. Ochotnický spolek byl nuceně začleněn pod závodní klub národního podniku Rico Havlíčkův Brod.

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 58 -59

 

NĚMEC, Jiří: Ochotnické divadlo v Havlíčkově Brodě. Diplomní práce. 1992 

 

HORÁK, Petr. Proměny Havlíčkova náměstí v Havlíčkově Brodě. In Havlíčkobrodsko 25, 2011, s. 7 -59. ISBN 978-80-87302-08-8.

 

TAJOVSKÝ, Miloš. Havlíčkův Brod: fragmenty z historie. První vydání. Havlíčkův Brod: Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s., 2015. 239 stran. ISBN 978-80-903451-6-4.

 

AMBROŽ, Engelbert a BLECHA, Dominik. Úplný adresář, dějiny a památnosti královského města Německého Brodu. V Německém Brodě: E. Ambrož, 1892. 194 s., [15] l. obr. příl., [2] složené l. obr. příl. Str. 129 – 131.

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínusdva=