enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Mana

Karel Truksa

alias Kino Na kovárně, Divadlo Aloise Jiráska
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1929 | stavba

(zobrazit)1931 | otevření

(zobrazit)1965 | uzavření

(zobrazit)2009 | otevření

lidé

Karel Truksa |hlavní architekt
(zobrazit)Pavel Janák |architekt

architekt, návrhář a teoretik je rovněž významným představitelem kubismu v Evropě. Prosazoval směrodatné koncepce v české architektuře - od secese inspirované O. Wagnerem a kubismu až k národnímu dekorativnímu stylu a k funkcionalismu.

 

Studoval na české technice u profesora Schulze, na německé u profesora Zítka a ve Vídni na Akademii u profesora Wag-nera. Pracoval v ateliéru u J. Kotěry, od ro­ku 1909 samostatný architekt. Zasloužil se o řešení otázek záchrany a konzervace staré Prahy.

Jako duch vládnoucí obsáhlým a hlubo­kým vzděláním a nakloněný teorii se záhy ocitl v čele druhé generace moderních ar­chitektů českých.

Byl iniciátorem kubistického hnutí v české architektuře a spolu s Gočárem dekorativního stylu. Byl činný v Díle, v SVU Mánes, ve Spolku architektů.

Z realizací: krematorium v Pardubicích, radnice v Moravské Ostravě, Libeňský most, adaptace Černínského paláce, osa­da na Babě atd.

Více divadel

historie

Členové Československé církve husitské ve Vršovicích se krátce po vzniku své církve v roce 1921 rozhodli si vytvořit nové centrum svého duchovního života. Tento projekt podle návrhu architekta Karla Truksy s výrazovými prvky konstruktivismu byl realizován mezi lety 1929 až 1931. Slavnost položení základního kamene se konala 22. září 1929. Stavbu realizovala firma Nekvasil. V rámci projektu byl v jejím suterénu postaven i divadelní sál. Spojení divadelního a duchovního prostoru bylo vcelku ojedinělou věcí v kontextu České republiky. Další podobné příklady pocházejí ze dvacátých let, kdy byl postaven sbor podle projektu architekta Josefa Nováka na Králově Poli a sbor v Botanické ulici v Brně navržený architektem Janem Víškem.  Není náhodou, že se tak stalo u církve Československé, která sebe chápala jako modernistickou alternativu vůči katolickému tradicionalismu, z jejíhož lůna se jako církev oddělila.

 

Budova je nad linií Moskevské ulice složena ze dvou třípodlažních kvádrů, které se částečně prolínají na půdorysu písmene L. Do tohoto prolnutí je vsazena 26 metrů vysoká čtyřboká věž s proskleným rozšířeným patrem ve své horní části. Její vrchol je osazen stylizovaným čtyřbokým symbolem kalicha, do něhož je vsazen kříž. Osa věže je ve vstupním průčelí také osou širšího mělkého risalitu, který je ve vyšších podlažích rytmizován lizénami. Přízemí průčelí je zvýrazněno tmavě okrovou barvou. Ve vstupním risalitu se před ním rozprostírají schodiště sevřené zídkami po svých stranách. Ty vedou ke vchodům s betonovými markýzami. Zbývající pravá část fasády je rozšířena přístavkem s obchody, na němž je balkon se zábradlím. Víceúčelová budova byla vybavena modlitebnou, kolumbáriem, dalšími prostory a obchody.

 

Pod linií Moskevské ulice se otevírá svah, do kterého se odhalují suterénní podlaží budovy. V něm se nalevo při hlavním průčelí nachází vchod do divadelního sálu. V zádveří se po levé straně nachází prodej vstupenek. Dále vede schodiště se středním zábradlím do vysokého vestibulu. V něm se nachází bufet a na pravé straně šatny, po levé straně dva dvoukřídlé vchody s kulatými okénky do hlediště a přímo schodiště na balkon sálu.

 

Sál byl původně určen pro 294 diváků s rozměry 10 na 9,5 metrů vysoký 5,75 metru. Jeho strop je členěn betonovými trámy. Do parteru sálu se vchází z levé strany u jeviště. V něm bylo původně patnáct obloukových řad s 208 místy a jedna rovná přilehlá na zadní stěnu. Vzadu vlevo od jeviště je v rohu nouzový východ. Na balkóně se nacházelo pět řad sedadel. Mezi ně byla vložena projekční kabina pro promítání filmů, když byl sál v roce 1933 adaptován pro biograf. Na balkóně byly tři lože pro patnáct diváků situovány po levé straně směrem k jevišti a v zadním balkóně vpravo vzadu. U jeviště původně nacházelo zapuštěné orchestřiště, které se mohlo využít jako forbína. Portálové zrcadlo mělo rozměry 6,7 na 3,8 metru. Samo jeviště bylo vybaveno propadlem a tahy. Za ním se nacházelo technické zázemí.

 

Prostor využívalo mezi lety 1931 až 1933 profesionální soubor Divadlo Aloise Jiráska, které ovšem nedosáhlo výraznějšího úspěchu a následně byl sál využíván pro promítání filmů. V průběhu 2. světové války se jmenoval Bio Helios. Poté, co byl po nějaký čas nepoužíván, získal jej v roce 1946 do pronájmu Divadelní a společenský klub Bozděch ve Vršovicích založený roku 1892. V roce 1949 zde byla provedena rekonstrukce. Divadlu přestal prostor sloužit v roce 1965. Poté byl využíván jako skladiště a nějaký čas jako bazar stylového nábytku.

 

Po sametové revoluci byla budova vrácena v rámci restitucí Československé církvi, která se rozhodla zde obnovit divadlo. Na projektu revitalizace se podílel i architekt David Vávra. Sál si v zásadě zachoval svou původní dispozici. Lóže nebyly obnoveny a šířka zadního balkónu zůstala redukována, neboť je tento prostor vyhrazen zvukové a světelné kabině. Barevnost sálu byla vyvedena v příjemných kontrastech bledě modrých stěn v přízemí, poprsně balkónu a stropních překladů s bílými stěnami horní části, hnědými řadami sedadel, černou linií ve výšce jednoho metru v přízemí a vchodů a bledě červeným kobercem na schodišti. Divadlo bylo znovu otevřeno v roce 2009 hrou Lamento Lucie Trmíkové a Miloše Orsona Štědroně. V současnosti divadlo Mana funguje jako stagiona pro více souborů.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích.: 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949, 318 s. 8.  str. 253.

 

Památník čtenářsko-ochotnické besedy Bozděch ve Vršovicích: vydaný na paměť dvacítiletého trvání besedy: (1892-1912). - Praha : Čtenářsko-ochotnická beseda Bozděch, 1913. - 51 s.

 

HILMERA, Jiří.  Stavební historie pražských kinosálů. Část 2. Dvacátá léta. Hilmera, Jiří. In: Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha : Národní filmový archiv 10, č. 2, (1998,) s. 105 - 106.

 

HRUBEŠ, Josef. Pražské domy vyprávějí- IV. [s.l.]: Academia, 1999. ISBN 80-200-0821-7. Str. 138 – 143.

 

Stavební rádce: týdeník stavebních živností. Praha: Rodina, 1928-1941. Č. 3. 1930 – 1931. Str. 384.

 

Stavební rádce: týdeník stavebních živností. Praha: Rodina, 1928-1941. Č. 4. 1931 – 1932. Str. 431-432.

 

Tágy: První republika, Funkcionalismus

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Od roku 2018 funguje jako profesionální repertoárové divadlo se samostatně profilovanou dramaturgií. Uměleckou šéfkou je Věra Mašková, ředitelem divadla David Frýdl.

David Frýdl - 07.02. 2022

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřipluspět=