enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo na Výstavišti

Emil Králík

alias Deutsche Lichtspiele, Kino na výstavišti, Výstavní kino, Elite, Luna
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1928 | Stavba
V roce 1928 se v Brně konala  velká výstava, pro níž bylo posta­veno na nynějším Výstavišti několik budov a mezi nimi i budova divadla, podle návrhu architekta Emila Králíka, jenž navrhoval a stavěl i ostatní stavby na Výstavišti.
(zobrazit)40. léta 20. století | Rekonstrukce
V době okupace bylo zde kino. V letech 1948—49 byla renovována.

lidé

(zobrazit)Emil Králík |hlavní architekt
Žák Josefa Schulze a Jana Kouly na pražské technice a praktikant v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky se od vzoru svých učitelů brzy odvrací. Hledá moderní výraz, který by lépe vyhovoval posílenému racionalismu, ale současně se nevzdával uměleckého rázu architektovy práce. Inspiraci nachází jednak v pracích Kotěrových, jednak v linii tvorby vzešlé z vídeňské Wagnerovy školy.Více divadel

historie

Československá vláda v roce 1924 odsouhlasila realizaci Výstavy soudobé kultury pro oslavu desetiletého výročí vzniku republiky pod záštitou presidenta T. G. Masaryka. Pro její realizaci bylo vybráno údolí čtvrti Pisárky v Brně. Místní podniky hledaly nová odbytiště, a proto uvítaly stavbu prostoru, kde mohly své výrobky prezentovat. Ještě v roce 1924 proběhla soutěž na urbanistické řešení areálu, v níž vyšel vítězně návrh Josefa Kalouse z 31 dodaných návrhů.  Avšak pro samotnou stavbu byl využit nový od architekta Emila Králíka. Výstavní pavilony začaly být budovány v prosinci 1926. Rozsáhlý funkcionalistický komplex byl otevřen 26. 5. 1928 zmíněnou výstavou, kterou vidělo přes 2,7 miliónů lidí. V průběhu druhé světové války byl značně poničen, avšak v průběhu druhé poloviny 40. let  následně obnoven.  Samotné výstaviště prošlo druhou etapu výstavby pavilónů v letech 1955 – 1961 pro Mezinárodní strojírenský veletrh.  Celý areál dodnes slouží jako areál pro konání veletrhů a výstav.

 

Jednou z jeho budov byla i volně stojící patrová budova divadla ležící po pravé straně od vstupní brány. Tu navrhl v roce 1928 architekt Emil Králík. Patrová hmota volně stojící budovy je převýšena ustupujícím patrem provaziště a zázemí nad sálem. Po levé straně k hlavní obdélníkové hmotě přiléhá patrová přístavba restaurace se zastřešenou terasou a s venkovním posezením. Její hlavní jiho-východní hladká fasáda je prolomena rozlehlou vitráží v bílém rámu a vstupem nasazeným na krátké schodiště s pěticí dvoukřídlých dveří vedoucím do prostorného vestibulu s proskleným podhledem. 

 

V zádveří se na levé straně se nacházel vchod s dvěma dvoukřídlými dveřmi do šatny a chodba vedoucí podél strany hlediště a na pravé straně schodiště vedoucí na galerii. Stěna naproti vchodům byla rytmizována tmavými dřevenými sloupy, které na stropě přecházely v šedé pásy, které svíraly pásy proskleného podhledu. Přiléhala k ní pokladna a po jejích stranách vedly do sálu dvoukřídlé dveře s charakteristickým kulatým okénkem.

 

Centrálně položený sál na pilířové konstrukci byl vybaven dvěma vchody v zadní části z vestibulu a dalšími z chodby.  Hlediště s elevací mělo rozměry 19 na 16 metrů a jeho přízemí a zadní část galerie byly obložené tmavým dřevem.  Obepínal jej ze tří stran balkón se širokou bílou poprsní na půdorysu lyry, jehož ramena vybíhají asi do půlky sálu. Hladká plocha stropu sálu byla zarámována do pásu z tmavších dvojic obdélníků a byla pouze prolomena čtveřicí svítidel. Původně se zde nacházelo i zapuštěné orchestřiště. Půloválný jevištní portál měl rozměry 10.2 metrů na šířku a 6m na výšku a byl vybaven bezpečnostní oponou. Samo jeviště mělo rozměry 16 na 9.5 metrů s provazištěm. Divadlo mělo kapacitu 561 sedadel v přízemí a 256 na balkóně.

 

Sál sloužil jak pro promítání filmů, tak pro divadelní představení. Během druhé světové války převzala areál německá armáda a divadlo sloužilo jako kino a kvůli bombardování byl značně poškozen. V poválečném období sál sloužil nejprve Svobodnému divadlu Rudolfa Waltera a poté Městskému divadlu mladých, které bylo později přejmenováno na divadlo Julia Fučíka.

Celý areál procházel v tomto období rekonstrukcí a v jeho rámci proběhla i renovace divadla mezi lety 1948 a 1949 za 2 milióny Kč. Následně bylo divadlo rekonstruováno v 50. letech, kdy byly zazděny otevřené terasy a schodiště. Od roku 1948 zde působilo divadlo Julia Fučíka až do roku 1959 a v roce byla tento soubor 1964 rozpuštěn. V průběhu druhé půlky 20. stol. byl sál také využíván k promítání filmů. Během rekonstrukce Mahenova divadla mezi lety 1971 a 1978 sloužil sál jeho činohernímu souboru jako náhradní prostor.  V devadesátých letech byla budova na nějaký čas sídlem plodinové burzy až do roku 1997, avšak od té doby budova nenašla své další využití.  Budova je jedním z velmi raných příkladů použití čistých forem funkcionalismu na území Čech.

 

 

 

Zdroje a literatura:

 

 

JAVORIN, Alfred. Pražské arény: Lidová divadla pražská v minulém století. I. Praha: Orbis, 1958. Pragensis. Str. 24 – 25

 

MÜLLER, Zdeněk. Brněnské výstaviště: stavba století: stavební vývoj 1928-2002. 1. vyd. Brno: Veletrhy Brno, [2002]. 240 s. ISBN 80-7293-049-4.

 

PAVLÍČEK, František. Divadlo Julia Fučíka - Městské divadlo mladých v Brně v letech 1960-1965. Brno: Moravské muzeum, 1985. s. 161-174.

 

JEŘÁBKOVÁ, Z. Brněnská divadla po roce 1945 (mimo Státní divadlo). In: Velká pochodeň: sborník k pětasedmdesátému výročí stálého českého divadla v Brně. Vydání I. Brno: Státní divadlo, 1959. 311 stran.

 

 

Tágy: Funkcionalismus, volně stojící budova

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=