enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městský dům

Alois Čenský, Karel Hugo Hilar

alias Záloženský dům, Divadelní dvorana
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1897 | opening

lidé

(zobrazit)Alois Čenský |hlavní architekt
Český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze. V letech 1896-1907 učil na průmyslové škole stavební v Plzni, Písku a Praze. V letech 1903-1921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor a rovněž je autorem několika odborných knih.Více divadel

historie

Na společné schůzi několika přerovských spolků se v roce 1884 jejich členové rozhodli, že si nechají vybudovat reprezentativní Národní dům pro své společenské potřeby. Pro jeho realizaci byl vybrán pozemek v jižní části dnešního náměstí T. G. Masaryka na místě domu U bílého koníčka.  Jeho stavbu měl financovat Úvěrní spolek záložna přerovská, který byl založen v roce 1861 a působil jako úspěšná úvěrová instituce.

 

Architektonický návrh vypracovali architekti Karel Hugo a Alois Čenský. Stavba byla koncipována jako víceúčelová zahrnující restauraci, hotelové pokoje, obchodní místnosti, kanceláře a reprezentativní společenský sál s jevištěm.  Základní kámen stavby byl položen v lednu roku 1896. Na realizaci, kterou prováděli místní stavitelé Vilém Žák a František Pivný, bylo vynaloženo více než 250 000 zlatých. Dekorační malířské práce byly provedeny A. Fröhlichem.  Slavnostní otevření dokončené budovy se odehrálo  4. prosince 1897.

 

Jedná se o nárožní budovu v novobarokním stylu. Nad hlavní hmotou domu se v nároží tyčí hranatá hodinová věž. Vstupní fronta, odvrácené od náměstí, je formulována ve vysokém řádu s bohatou novobarokní výzdobou. Přízemí je artikulováno bosáží s řadou vysokých oken s půlkruhovým obloukem. Okna v prvním podlaží jsou artikulována frontony a šambránami. Fronta je uzavřena balustrovanou atikou nad korunní římsou a kopulovitou střechou.

 

Vstupní risalit je uzavřen atikou s balustrádou a sevřen v podlaží řadou zdvojených pilastrů. Vnitřní dvojice pilastrů svírá balkon a ve svém vrcholu je uzavřen prolomeným štítovým nástavcem.  Zde se nachází hlavní vchod s bohatou výzdobou. Ten vede do vestibulu, jehož strop je podepírán dvěma masivními pilíři a pilastry po stranách se schodištěm do patra na protilehlé straně.  Zde se nacházejí po stranách šatny. V přízemí se původně nacházely restaurace, kavárna a obchody a v nejvyšším patře hostinské pokoje. V prvním patře se nachází předsálí, malý sál a bufet a dále  patrový víceúčelový sál v pravé části hlavní fronty nad vstupním portálem. Zvenčí sálu odpovídají tří větší okna vstupního risalitu a jevišti slepá okna v přilehlé části vpravo.

 

Sál je kopulovitě zaklenutý s hlavním lustrem uprostřed. Je bohatě zdoben výzdobou se secesními prvky.  Po jeho obvodu se nachází  v patře galerie, jejíž stěny jsou rytmizovány kanelovanými pilastry. Na straně protilehlé jevišti je střední část prolomena výklenkem s vchodem a s výsečovým obloukem. Vedle ní se nachází ve stěně okno světelné a zvukové kabiny. Na pravé straně směrem k jevišti se nacházejí tři okna v přízemí a menší půlkruhová okna v patře. Na straně protilehlé vchody s prolomenými frontony. Na vedlejší další tři vchody do předsálí.  Sál je rytmizován mramorovými pilastry s jónskými hlavicemi, jejichž tmavá barva příznivě kontrastuje s béžovým vyzněním sálu.  Nad jevištním otvorem je vyveden městský znak s letopočtem 1897 vsazený do ozdobného terče.

 

Celý dům fungoval jako společenské a kulturní centrum. Byl od počátku vybaven vodou a elektřinou. V roce 1909 prodala záložna  celou budovu městu spolu s celým dluhem za realizaci. V roce 1919 sem byla také umístěna knihovna.

 

V 50. letech 20. století zde sídlily organizace Osvětové besedy a následně Městského kulturního střediska. Dům byl spravován komunálním podnikem. Mezi lety 1957 až 1966 byly opraveny dřevěné podlahy a restaurována původní výzdoba. Mezi lety 1973 až 1977 proběhla rekonstrukce jeviště. V roce 1988 započala rozsáhlá rekonstrukce a renovace celého interiéru pod vedením Jaroslava Klímka za cenu ve výši 32,5 milionu korun, při níž  bylo rozšířeno jeviště. Budova byla znovuotevřena 22. února 1992. Další rekonstrukce byla zahájena v roce 2011. Provozovatelem budovy je město Přerov.

 

 

Prameny a literatura:

 

ŽUREK, Karel, 2009. Dějiny Městského domu v Přerově. Týdeník Přerovska. 1(6).  

SEHNÁLEK, Petr, 2015. Městský dům je dominantou Přerova už 118 let. Nové Přerovsko. 24(10).  

LAPÁČEK, Jiří, 1997. Městský dům po roce 1945. Přerovské echo. 6(11).  

FRYDRÝŠKOVÁ, Magda, 1992. Městský dům se klube do krásy. Nové Přerovsko. 1(55).  

Světozor: Obrázkový týdeník. 6.5.1898, 32(26), p. 310. ISSN n0001. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:45c41c94-435e-11dd-b505-00145e5790ea

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusdva=