enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo

Jindřich Fialka

alias Divadlo Zdeňka Nejedlého - v roce 1948, Divadlo Občanské záložny - 1888, Městské divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1881 | Vyhlášení soutěže
Byla vypsána soutěž na stavbu divadelní budovy. Došlo 16 návrhů, které dali představitelé spolku posoudit Josefu Schulzovi.Ten za nejlepší označil návrh pražských architektů Antonína Wiehla a Jana Kouly, na druhé místo vyzdvihl návrh Vratislava Pasovského a třetí místo přisoudil projektu svého asistenta pozemního stavitelství Jindřichu Fialkovi.
(zobrazit)24. 6. 1882 | Položení základního kamene

Návrh Wiehla a Kouly neodpovídal podmínkám omezené stavební parcely, takže se správní rada nakonec po důkladném uvážení rozhodla pro návrh Jindřicha Fialky. 24.června 1882 byl slavnostně položen základní kámen, stavby se ujal pražský stavitel Adolf Havel za dozoru slánského stavitele Františka Štecha.


(zobrazit)30.12.1883 | Slavnostní otevření
Slavnostně otevření se uskutečnilo představením historického dramatu Jána Kollára Primátor.
(zobrazit)1904 | Rekonstrukce
V roce 1904 došlo k první velké rekonstrukci divadla, zvláště pak k úpravě jeviště, provaziště a propadliště.
(zobrazit)1938 | Přístavba
V roce 1938 bylo k jižní fasádě divadla  přistavěno skladiště a deset let poté zrušena na jevišti točna.
(zobrazit)2001 | Celková rekonstrukce
V letech 1991–2001 se divadelní budova dočkala největší obnovy podle návrhu architekta Jaromíra Pizingera a Heleny Tůmové. Došlo k modernizaci jevištní techniky a kompletní rekonstrukci divácké části divadla, včetně maleb a štukatur.

lidé

(zobrazit)Jindřich Fialka |hlavní architekt

Stavitel, inženýr a pedagog. Postavil několik domů v Praze a později průmyslovou školu v Pardubicích.

In : Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 170, Praha 2004.

Více divadel

Vratislav Pasovský |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Jan Koula |architekt - účastník soutěže

Spolupracovník a pokračovatel Ant. Wiehla, byl nejen tvůrčím architektem historizujícího a folklórního směru. Byl především vynikajícím znalcem a propagátorem lidového umění, lidové architektury a interiérů, uměleckého průmyslu.

Více divadel

Antonín Wiehl |architekt - účastník soutěže
Karel Vacek |malíř

historie

Již v letech 1730–1732 jsou ve Slaném zaznamenána první divadelní představení: byly to divadelní kusy, hrané studenty slánského piaristického gymnázia. O necelých sto let později v roce 1820 se konalo ve Slaném představení v české řeči. V roce 1845 vznikla první ochotnická společnost, která hrála  nejdříve  v hostinci  V Templu a později v roce 1846 si najala od řádu piaristů levé křídlo jejich koleje, kde zbudovala stálé divadlo. Od roku 1857 se hrálo převážně česky. V roce 1877 se musel ochotnický spolek z koleje vystěhovat. Záhy, v roce 1879 přišli členové spolku s novým návrhem: na poli Občanské besedy se poprvé vyslovili pro stavbu kamenného městského divadla. Současně vznikl divadelní výbor, jehož cílem bylo zahájit přípravné práce pro utvoření spolku k vystavění divadla v Slaném.

Výbor započal s vydáváním akcií, které nakupovali především slánští občané, kterým se během necelých tří let podařilo shromáždit  12 000 zlatých. V roce 1881 se konala ustavující schůze Spolku pro vystavění akciového divadla, v té době již s 203 členy s 569 podíly.

V roce 1881 zakoupil spolek pozemek na kraji „Nového města“ mezi dnešními ulicemi Wilsonovou a Divadelní, bohužel pouze polovinu zamýšleného rozsahu, zbytek byl přikoupen až v pozdější době, což se projevilo i na podobě divadla. Ve stejném roce byla vypsána soutěž na stavbu divadelní budovy. Došlo 16 návrhů, které dali představitelé spolku posoudit profesorovi architektury české techniky v Praze Josefu Schulzovi; ten za nejlepší označil návrh pražských architektů Antonína Wiehla a Jana Kouly, na druhé místo vyzdvihl návrh Vratislava Pasovského a třetí místo přisoudil projektu svého asistenta pozemního stavitelství Jindřichu Fialkovi – ten se později v roce 1893 zúčastnil ještě soutěže na stavbu pardubického divadla, kde získal první cenu. Bohužel první ušlechtilý neorenesanční návrh Wiehla a Kouly neodpovídal podmínkám omezené stavební parcely, takže se správní rada nakonec po důkladném uvážení rozhodla pro návrh Jindřicha Fialky, který posléze plány ještě upravil podle připomínek svého profesora.  24.června 1882 byl slavnostně položen základní kámen, stavby se ujal pražský stavitel Adolf Havel za dozoru slánského stavitele Františka Štecha. V roce 1883 bylo divadlo dokončeno a 30. prosince slavnostně otevřeno představením historického dramatu Jána Kollára Primátor.

Původní název Městské divadlo byl v roce 1888, kdy se budova stala vlastnictvím Občanské záložny, změněn na Divadlo Občanské záložny. V roce 1948 převzalo budovu od Občanské záložny město Slaný a přejmenovalo ji na divadlo Zdeňka Nejedlého, dnes nese stavba opět název Městské divadlo.

V roce 1904 došlo k první velké rekonstrukci divadla, zvláště pak k úpravě jeviště, provaziště a propadliště. V roce 1938 bylo k jižní fasádě divadla  přistavěno skladiště a deset let poté zrušena na jevišti točna. V osmdesátých letech dvacátého století se zřejmě některé části divadla ocitly v havarijním stavu, byla opravena  střecha, elektrické a jevištní zařízení a  rekonstruovány hlediště, chodby a schodiště. V letech 1991–2001 se divadelní budova dočkala největší obnovy podle návrhu architekta Jaromíra Pizingera a Heleny Tůmové. Došlo k modernizaci jevištní techniky a kompletní rekonstrukci divácké části divadla, včetně maleb a štukatur.

 

Současný stav:

Divadlo je volně stojící budova novorenesančního stylu (čp. 575, Wilsonova 3), krytá soustavou sedlových a valbových střech. Jelikož se divadelnímu spolku nepodařilo zakoupit dostatečně velkou parcelu, musela být budova svou podélnou osou orientována souběžně s dnešní ulicí Wilsonovou, zatímco vstupní (západní) průčelí se obrací do boční Divadelní ulice. Architektonickou úpravu nesou pouze severní a západní fasáda budovy, která má nepravidelný čtyřúhelný půdorys.

Ze vstupní pětiosé fasády se vysouvají v krajních osách rizality, střední trojice os se v přízemí otevírá klenutými portály, vysoká okna v patře završují profilované archivolty s klenákem ve vrcholu. Na meziokenních pilířích leží iónské polosloupy, vlys nad nimi nese plastický nápis MĚSTSKÉ DIVADLO. Vnější rizality mají v patře velká edikulová okna s trojúhelnými frontony a balustrovými parapety. Obdobnou úpravu má i rizalit v první z devíti os severního průčelí, na další ploše jsou v patře pravoúhlá okna pod rovnými nadokenními římsami, oddělovaná plochými pilastry, ve vlysu nad okny 2. až 5. osy je ve štuku vyveden nápis DIVADLO OBČANSKÉ ZÁLOŽNY. Poslední čtveřice os vystupuje další etáží provazištní věže s půlkruhem klenutými okny. Přízemí obou fasád je bosované, nad výraznou korunní římsou leží atika (nad nárožními rizality zdvojená), čelní i zadní stěnu provazištní věže završuje trojúhelný štít.

Z obdélného vestibulu vedou po stranách dvě oddělená schodiště na balkon a galerii. Foyer v patře opakuje půdorys vestibulu; původně zde byla socha Josefa Kajetána Tyla z roku 1889. Do mírně svažitého parteru vedou z kuloáru čtyři vstupy, jejichž poloha odpovídá původnímu rozvržení přízemí. To platí i o části přízemí určené k stání. Hlediště na lyrovém půdorysu obíhají balkon a galerie, podpírané litinovými sloupky se zdobnými hlavicemi, parapet nese zlacené obdélníkové výplně s růžicemi uprostřed. Lóže byly původně pouze po stranách hlediště v přízemí, čtyři po každé straně, dnes parter obsahuje pouze deset řad sedadel a v závěru prostor pro stojící obecenstvo. Rovný strop hlediště nese malbu od slánského rodáka a ochotníka Karla Vacka, jehož dílem byla i původní malovaná divadelní opona zničená na konci padesátých let. Ústředním motivem výzdoby stropu je barevný kruh opisující tvar závěru hlediště, v jehož centru je zabudována větrací mřížka obklopená vegetabilními motivy s lyrami a maskami. Ve cviklech u jevištního portálu jsou znaky města Slaného a Českého království.

 

Literatura:

- Karel Scheinpflug, Ochotnické divadlo v Slaném, Slaný 1895, s. 1–35

- Slanský obzor XXVIII, 1920, s. 45, 51, 57, 67

- Emil Verner, Padesátiletí spolku divadelních ochotníků v Slaném a jeho čtyřicetiletá činnost v divadle Občanské záložny Slaný, Slaný 1923, s. 11–17

- Josef Čížek, Divadlo občanské záložny v Slaném, in Slanské večery 1928, s. 3–9

-  Václav Štech, Vznik a otevření divadla v Slaném, in Slanské večery 1928, s. 19–29

- Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s.276–277

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 48, 64

- Libor Dobner – Marie Maderová – Karel Vidimský, Divadlo a divadelnictví v královském městě Slaném, Slaný 2002, s. 31–33

 

Tágy: Belle Époque, Novorenesance, řadový dům, Rakousko-Uhersko

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusjedna=