enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Archa

Josef Gočár

alias Divadlo E. F. Buriana (1959- 1991), D46 - D51 (1945-1951), Armádní umělecké divadlo Praha (1951-55), Divadlo Na Poříčí (1941-1945), D34 - D 41 (1933-1941), D34 (1955- 1959), Divadlo Archa (1994 - )
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)20. léta 20. století | postavena budova
Byla postavena budova Banky čsl. legií (čp. 1046,) mezi lety 1921-23 podle projektu Josefa Gočára.
(zobrazit)1939 | stavba
Vypsána vyzvaná soutěž na architektonické řešení přístavby ke Gočárově původní budově provedené ve formách národního stylu. V soutěži, které se zúčastnil např. i architekt Kamil Roškot, zvítězil návrh Františka Marka. V letech 1937-38 byla novostavba zrealizována a 16. února 1939 byl objekt úspěšně zkolaudován.
(zobrazit)1939 | Otevření
V suterénu byla umístěna rozměrná síň, původně zamýšlená jako koncertní, ale záhy od roku 1939 začala být po dílčích adaptacích využívána pro divadelní soubor E. F. Buriana.
(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce

Adaptace divadla byla provedena podle návrhu architekta Ivana Plicky a scénografa a architekta Miroslava Meleny, který se soustředil na vybavení sálů divadelními technologiemi. Rekonstrukce započala v září 1992 a v květnu 1994 dospěla stavba ke kolaudaci. Slavnostní obnovení provozu bylo zahájeno 5. června téhož roku společným představením japonského tanečníka Mina Tanaky a hudebníka Johna Calea.


(zobrazit)1995 | ocenění
Rekonstrukce divadla Archa byla oceněna na mezinárodní výstavě PQ 95 stříbrnou medailí. Výraznou tvář Divadla Archa trvale provází grafický design Roberta V. Nováka.

lidé

Josef Gočár |hlavní architekt
(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

(zobrazit)Ivan Plicka |architekt
Zabývá se urbanismem a územním plánováním, obnovou venkova, ale i architektonickou tvorbou.

František Marek |architekt
Kamil Roškot |architekt - účastník soutěže
Roberta V. Novák |interiérový architekt
Ondřej Hrab |ředitel

historie

Ve třicátých letech 20. století přestala dostačovat kapacita budovy Banky čsl. legií (čp. 1046, 1921-23 podle projektu Josefa Gočára) stále stoupajícím provozním nárokům, a proto zakoupila banka za účelem prostorové expanze sousední objekt v ulici Na Poříčí, bývalý pivovar U Rozvařilů. Zároveň vypsala vyzvanou soutěž na architektonické řešení přístavby ke Gočárově původní budově provedené ve formách národního stylu. V soutěži, které se zúčastnil např. i architekt Kamil Roškot, zvítězil návrh Františka Marka. V letech 1937-38 byla novostavba zrealizována stavební firmou Josefa Blechy ve spolupráci s dodavatelem železobetonové konstrukce, firmou Dr. K. Skorkovský a Lanna. 16. února 1939 byl objekt úspěšně zkolaudován.

Funkcionalistická administrativní stavba měla napříč přízemím vedenou městskou pasáž, k níž se přidružovaly další provozy. Především v suterénu byla umístěna rozměrná síň, původně zamýšlená jako koncertní, ale záhy od roku 1939 začala být po dílčích adaptacích využívána pro divadelní soubor E. F. Buriana. Emil František Burian (1904-1959), básník, herec, režisér a člen Devětsilu, vedl avantgardní, levicově orientovanou scénu, která uváděla překladové kusy, ale také původní hry a dramatizace, reagující na aktuální společenské dění. Divadlo zde působilo pod proměnlivými názvy i po nucené přestávce způsobené druhou světovou válkou. Po smrti E. F. Buriana neslo divadlo jeho jméno ve svém názvu. V 50.-60. letech probíhaly dílčí stavební úpravy interiérů.

V roce 1991 vypsal Magistrát hl. města Prahy konkurz na nového ředitele Divadla E. F. Buriana, v němž uspěl se svým projektem Ondřej Hrab. Předloženou ambicí pro kulturní prostor bylo představit netradiční, inovativní inscenace vedené napříč jednotlivými uměleckými žánry. Adaptace pro Divadlo Archa byla provedena podle návrhu architekta Ivana Plicky a scénografa a architekta Miroslava Meleny, který se soustředil na vybavení sálů divadelními technologiemi. Rekonstrukce započala v září 1992 a v květnu 1994 dospěla stavba ke kolaudaci. Slavnostní obnovení provozu bylo zahájeno 5. června téhož roku společným představením japonského tanečníka Mina Tanaky a hudebníka Johna Calea.

Rekonstrukce divadla Archa byla oceněna na mezinárodní výstavě PQ 95 stříbrnou medailí. Výraznou tvář Divadla Archa trvale provází grafický design Roberta V. Nováka.

Po změně vlastníka objektu proběhla v roce 2008 přestavba jednotlivých částí budovy, zanikla i kavárna Archa v nároží pasáže.

Současný stav

Divadlo je přístupné z pasáže čtveřicí dvoukřídlých portálů osazených do leštěných kovových rámů. Monumentální schodiště, které se na první podestě rozděluje na dvě symetricky položená ramena, svádí diváka do suterénních prostor divadla. Do výklenku mezi dvojicí ramen je vsazena divácká šatna. V ose foyer se na jedné straně nachází klub pro návštěvníky a na protilehlém konci prostoru pak vstup do vlastních sálů. Uvedené prostory jsou rovněž průběžně využívány k instalaci krátkodobých výstav.

Multifunkční prostor je rozdělen na dva sály, velký a malý, které lze různě uzpůsobovat pro rozmanité typy produkcí. Sály propojuje systém posuvných stěn a po jejich spojení lze dosáhnout maximální kapacity 1200 návštěvníků. Větší z obou sálů je po obvodu lemován galerií a technicky optimálně vybaven, aby umožnil značně variabilní využití prostoru, kde se kromě divadelních představení odehrávají i rozmanité koncerty či taneční performance. Flexibilní variabilitu uspořádání zajišťují posuvné mechanicky zvedané stoly čtvercového půdorysu (o rozměrech 4 x 4 metry), jejichž pomocí lze přestavět sál do podoby požadované charakterem představení.

V roce 2008 byla v Arše premiérově uvedena hra Václava Havla Odcházení v režii Davida Radoka.

 

Prameny a literatura:

- Archiv Odboru výstavby, Městská část Praha 1, čp. 1047.

- Rybár, Ctibor (ed.): Co je co v Praze. Praha 1989, s. 197.

- JH [Jiří Hilmera], čp. 1047/II in: Růžena Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad. Vinohrady. Praha 1998, s. 555.

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 173, 181, 292.

- Hrab, Ondřej: Divadlo Archa, Stavba VII, 2000, č. 6, s. 60.

- Svoboda, J. E. & Noll, J. : Praha 1945-2003. Kapitoly z poválečné a současné architektury. Praha 2006, s. 42, 291.

 

Tágy: divadelní sál, Funkcionalismus, První republika, řadový dům, suterénní divadlo

 

Autor: Vendula Hnídková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusdevět=