enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Soutěž na nové české divadlo v Praze, 1922

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1922 | Soutěž
Soutěž vypsalo na jaře 1922 Ministerstvo veřejných prací na popud ministra školství a národní osvěty. Jejím cílem bylo nalézt vhodné místo pro stavbu nového českého divadla a zároveň získat vodítko k jeho projektu. V porotě soutěže zasedli architekti Antonín Ausobský, Bohumil Hübschmann, Jan Kotěra a Josef Sakař, dále historik umění Václav Vilém Štech, správní ředitel Národního divadla Jaroslav Šafařovič, znalec divadelní techniky Karel Skopec. Celkem se do architektonického klání přihlásilo 32 projektů, z nichž však porota vyřadila celých 15 už v prvním kole.
(zobrazit)1922 | výsledky soutěže
Porota následně neudělila žádnou cenu v posloupném pořadí, ale rozdělila odměny rovným dílem mezi pětici architektů – Otakara Novotného, Viléma Kvasničku, Josefa Štěpánka, Pavla Janáka a dvojici Eduard Hnilička a Jiří Kroha. Další čtyři návrhy byly doporučeny k zakoupení.

lidé

Josef Barek |architekt - účastník soutěže
Vlastislav Hofman |architekt - účastník soutěže
Karel Pecánek |architekt - účastník soutěže
Alois Kubíček |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Ladislav Machoň |architekt - účastník soutěže

Od roku 1909 činný v ateliéru Jana Kotěry. Jeho působení bylo velmi rozsáhlé a mnohostranné - od urbanismu přes návrhy a rekonstrukce budov. Zabýval se interiéry, scénografií a pomníky. Byl reprezentant moderního klasicismu a funkcionalismu. Přestavěl pražské Klementinum a Strakovu akademii, podílel se na dostavbě právnické fakulty v Praze, jeho stavby v Pardubicích anebo památník Jana Amose Komenského v Naardenu patří k významným dílům české meziválečné architektury.

In: Adéla Anna Vavrečková: Živé příběhy. Divadelní budovy v Olomouci a v Moravské Ostravě. Brno2007. Diplomová práce. Pozn.63

Více divadel

(zobrazit)Otakar Novotný |architekt - účastník soutěže

Architekt a autor, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Jana Kotěry a později pracoval v Kotěrově ateliéru. Byl člen SVU Mánes a profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Začátečně Novotný byl ovlivněn holandským architektem Hendrikem P. Berlagem. Později Novotný pracoval v racionálním modernismu, kubismu a funktionalismu. Novotný napsal v roce 1958 knihu Jan Kotěra a jeho doba.

Zdroj: Archiweb

Více divadel

(zobrazit)Vilém Kvasnička |architekt - účastník soutěže
Český architekt. Studoval na Uměl.prům. škole u prof. Kotěry. Navrhl v Praze několik obytných domů a pomníků a od r. 1911 pracoval v Budapešti u prof. de Toery a v. Pogány v soutěžích na rak.-uh. banku ve Vídni, pojišťovnu Adrii a divadlo v Budapešti. Za války navrhoval pomníky a urny pro padlé legionáře. Po návratu projektoval několik rodinných domů a účastnil se soutěží na Státní divadlo v Praze a j., v nichž se mu dostalo ocenění. In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 355 , Praha 2004. Více divadel

(zobrazit)Josef Štěpánek |architekt - účastník soutěže

Pražský architekt. Žák Jana Kotěry.

In: Vlček, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách. Praha 2004, pg.651

Více divadel

(zobrazit)Pavel Janák |architekt - účastník soutěže

architekt, návrhář a teoretik je rovněž významným představitelem kubismu v Evropě. Prosazoval směrodatné koncepce v české architektuře - od secese inspirované O. Wagnerem a kubismu až k národnímu dekorativnímu stylu a k funkcionalismu.

 

Studoval na české technice u profesora Schulze, na německé u profesora Zítka a ve Vídni na Akademii u profesora Wag-nera. Pracoval v ateliéru u J. Kotěry, od ro­ku 1909 samostatný architekt. Zasloužil se o řešení otázek záchrany a konzervace staré Prahy.

Jako duch vládnoucí obsáhlým a hlubo­kým vzděláním a nakloněný teorii se záhy ocitl v čele druhé generace moderních ar­chitektů českých.

Byl iniciátorem kubistického hnutí v české architektuře a spolu s Gočárem dekorativního stylu. Byl činný v Díle, v SVU Mánes, ve Spolku architektů.

Z realizací: krematorium v Pardubicích, radnice v Moravské Ostravě, Libeňský most, adaptace Černínského paláce, osa­da na Babě atd.

Více divadel

(zobrazit)Eduard Hnilička |architekt - účastník soutěže

Patřil ke generaci architektů moderního klasicismu.


(zobrazit)Jiří Kroha |architekt - účastník soutěže

Studoval na ČVUT u profesora Kouly, Fanty a Balšánka. V letech 1920-25 byl ve službách zemského správního výboru v Praze. Architektuře se věnoval od roku 1922. Byl významným představitelem české avantgardy, východiskem jeho tvor­by byl kubismus a expresionismus. Jeho divadelní činnost vyvrcholila inscenací Dvořákovy Oresteie.

V roce 1925 byl jmenován profesorem architektury na brněnské technice.

Z realizovaných staveb: most přes Vlta­vu v Kralupech, Zemská průmyslovka v Mladé Boleslavi, obytné domy v Kutné Hoře a Mladé Boleslavi.

Více divadel

(zobrazit)Josef Hraba |architekt - účastník soutěže

Zúčastnil se několika architektonických soutěží,např. na nové české divadlo v Praze, či na divadlo v Olomouci , ovšem patrně nejvýznamější je Tylovo divadlo v Kutné Hoře, které bylo posléze realizováno.

Source : Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 249, Praha 2004.

Více divadel

(zobrazit)Václav Josef Prokop |architekt - účastník soutěže

Pražský architekt, který spolu s Karlem Polívkou navrhovali ve dvacátých letech hlavně sokolovny.

In: Vlček, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách. Praha 2004, str.530


(zobrazit)Josef Chochol |architekt - účastník soutěže
Český architekt, urbanista, návrhář nábytku, teoretik architektury. Byl stoupencem wagnerovské moderny, záhy se orientoval k radikální větvi kubismu. Stál u zrodu českého purismu podřizujícího formu architektury jejímu účelu.Více divadel

(zobrazit)Bedřich Feuerstein |architekt - účastník soutěže

Byl členem Devětsilu a od roku 1931 Spolku výtvarných umělců Mánes. Dovedl pojmout kubistické (zřetelné zejména v nerealizovaných projektech) a novoklasicistické složky, výrazně se v jeho tvorbě projevila i inspirace Le Corbusierovým purismem. Patrně nejvýznamnější jeho puristickou stavbou v Čechách, a také i jednou z nejdůležitějších našich staveb tohoto stylu je krematorium v Nymburku (vytvořené společně s Bohumilem Slámou v letech 1921-25) a ze stejné doby pocházející Vojenský zeměpisný ústav v Praze-Bubenči. 


Bohumil Sláma |architekt - účastník soutěže
Jaroslav Stránský |architekt - účastník soutěže
Josef Šlégl |architekt - účastník soutěže
Karel Polívka |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Bohumil Babánek |architekt - účastník soutěže
Architekt, profesor na České vysoké škole technické v Brně.Více divadel

(zobrazit)Adolf Liebscher |architekt - účastník soutěže

Především se zabýval urbanismem, řešil například regulační plán Mělníka či Letné, Opavy a Znojma.

In: Vlček, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách. Praha 2004, str.370


(zobrazit)Antonín Ausobský |člen poroty

Děkan a proděkan ČVUT, předseda Jed­noty pro dostavbu katedrály sv. Víta, člen stavební komise při Památníku národního osvobození na Žižkově. Účastnil se mnoha soutěží; navrhl úpravu Kaurových domů u Národního divadla. Postavil gymnázium a záložnu v Litomyšli, poštu v Mělníku, obytné domy v Praze, v Březnici.

.

Více divadel

(zobrazit)Jan Kotěra |člen poroty

Český architekt, návrhář nábytku, malíř a teoretik architektury, Byl zakladatelskou osobností české moderní architektury. Zpočátku byl inspirován přírodou a jeho technika byla ovlivněna spoluprací s O. Wagnerem. Aplikací jemných folklorních prvků směřoval k jedinečnému poetickému výrazu a k secesní dekorativnosti. Později se přiklonil k principům individualistické moderny. Stavbu podroboval požadavkům jejího účelu, využíval asymetrickou kompozici, neomítnuté cihlové zdivo, usiloval o potlačení latentní dekorativity přísným geometrickým tvaroslovím, reflektoval kubistické podněty. Zabýval se také problematikou českého rodinného domu, návrhy nábytku, bytových doplňků, skla a výstavních interiérů.

In: Archiweb

Více divadel

(zobrazit)Josef Sakař |člen poroty

Patřil k nejúspěšnějším žákům Zítkovým a Schulzovým; architekt a organizátor pražské výstavby, znalec a ochránce historické architektury. Jeho klasicisující konzervativní styl má monumentální vznešenost a cit pro prostředí. V Praze realizoval řadu veřejných budov, které dobře reprezentují architekturu své doby.

Více divadel

Václav Vilém Štech |člen poroty
Jaroslav Šafařovič |člen poroty
František Havlíček |člen poroty
(zobrazit)Eustach Mölzer |člen poroty
Český technik a politik, předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy.Více divadel

historie

Záhy po založení Československé republiky vyvstala v Praze, Olomouci a Ostravě aktuální potřeba vybudovat nové divadelní budovy, na jejichž podobu byly vzápětí vypsány architektonické soutěže. Očekávání a doporučení odborných kruhů a výsledný průběh soutěže bývají často v rozporu. V tomto ohledu je značně ilustrativní i soutěž na nové české divadlo v Praze z roku 1922 i vzhledem ke skutečnosti, že na základě soutěžních výsledků nedošlo k žádné realizaci.

Společnost architektů na své členské schůzi stanovila priority, kterých se měla držet ideová soutěž. Předpokládaná lokalita novostavby se měla nacházet v pravobřežní části Prahy, ale konkrétní situování už ponechali na svobodné volbě zúčastněných architektů. Pro urbanistickou koncepci měla být určující pouze velikost samotného divadla a přilehlých budov, nikoliv jeho budoucí repertoárové zaměření. Podle ideálních představ, formulovaných Společností architektů, měla teprve na řádnou ideovou soutěž navázat další veřejná soutěž na samotnou budovu divadla, která měla být na základě zkušeností nabytých v první soutěži vybavena precizně formulovanými podmínkami. Vypsaná soutěž ale nakonec v programu sloučila obě fáze do jediné.

Soutěž vypsalo na jaře 1922 Ministerstvo veřejných prací na popud ministra školství a národní osvěty. Jejím cílem bylo nalézt vhodné místo pro stavbu nového českého divadla a zároveň získat vodítko k jeho projektu. Případná stavba měla být financována z rozpočtových úspor Ministerstva průmyslu, obchodu a živností nebo Ministerstva pro zahraniční obchod, která obě řídil ministr Ladislav Novák. Z provozního hlediska se měla nová scéna stát doplňující divadelní platformou vůči Národnímu divadlu. Požadavek zněl na velké divadlo s kapacitou hlediště 2500 diváků. Geografické ohraničení rámce pro vytipování potencionálního stavebního pozemku bylo vymezeno Myslíkovou ulicí, Karlovým náměstím, Dnešním Národním muzeem, nádražími Wilsonovým a Denisovým (Těšnov) a samozřejmě řečištěm Vltavy. Záměr byl navíc podmíněn požadavkem, aby šlo o nezastavěnou plochu, a tím se předešlo nutnosti vykupovat stávající objekty. Tím se však – jak uvidíme – projektanti příliš neřídili. Zároveň neměla parcela kolidovat s frekventovanou dopravní tepnou.

V porotě soutěže zasedli architekti Antonín Ausobský, Bohumil Hübschmann, Jan Kotěra a Josef Sakař, dále historik umění Václav Vilém Štech, správní ředitel Národního divadla Jaroslav Šafařovič, znalec divadelní techniky Karel Skopec a zástupci magistrátu František Havlíček a Eustach Mölzer. Celkem se do architektonického klání přihlásilo 32 projektů, z nichž však porota vyřadila celých 15 už v prvním kole.

Porota následně neudělila žádnou cenu v posloupném pořadí, ale rozdělila odměny rovným dílem mezi pětici architektů – Otakara Novotného, Viléma Kvasničku, Josefa Štěpánka, Pavla Janáka a dvojici Eduard Hnilička a Jiří Kroha. Další čtyři návrhy byly doporučeny k zakoupení. Do užšího výběru tak postoupili kromě odměněných Josef Hraba nebo Karel Polívka společně s Václavem J. Prokopem, soutěže se zúčastnil Josef Chochol nebo Bedřich Feuerstein s Bohumilem Slámou, kteří v téže době realizovali krematorium v Nymburku.

Jednotlivé soutěžní projekty řešily umístění novostavby do následujících lokalit: namísto kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky, v prostoru tehdejšího Finančního ředitelství i s variantou zbourání historických budov při bývalém Hybernském klášteře, do Vrchlického sadů, v předmostí Štefánikova či Hlávkova mostu, v sousedství Národního divadla (kde se dnes nachází Laterna magika), namísto komplexu školních budov proti Národnímu shromáždění (dnešnímu Rudolfinu) nebo na Mariánské náměstí na příští staveniště městské knihovny. Jeden návrh se zabýval umístěním divadla na samou hranici stanovenou v podmínkách – na půdu Slovanského ostrova.

Porota ocenila především projekty zabývající se urbanisticky neutěšeným prostorem Náměstí republiky, k němuž se ovšem ve svých návrzích přikláněla největší část soutěžících, protože – jak uvádí časopis Stavba „podlehla sugesci předběžných anket“. Jako jedna z alternativ pro dané prostranství se jevilo vybourání rozsáhlého komplexu kasáren Jiřího z Poděbrad a vsazení divadla na takto uvolněné místo. Pavel Janák ve svém variantním návrhu orientoval novostavbu diagonálně hlavním průčelím směrem k dominantě Prašné brány. Obdobné situování, ale více respektující průběh Revoluční třídy uplatnila i autorská trojice Ladislav Machoň, Alois Kubíček a Karel Pecánek, dále Vilém Kvasnička nebo Jiří Kroha s Eduardem Hniličkou. Druhou alternativou umístění divadla bylo využití místa Hybernského kláštera s celnicí. Vlastislav Hofman s Josefem Barkem radikálně odstranili historické objekty při bývalém klášteře hybernů a divadlo vsadili do nově získaného prostoru shodně s orientací sousedního kostela. Analogické urbanistické schéma představili i Bedřich Feuerstein s Bohumilem Slámou nebo Otakar Novotný se svým projektem nejasně pojmenovaným „Č. O.“, rovněž směřující hlavní fasádou k protilehlému Obecního domu. Podstatně radikálnější řešení vyjádřil Josef Hraba plošným vybouráním celého komplexu u Hybernů a vsazením divadla směřujícím diagonálně přes získaný pozemek hlavní frontou ke Královské cestě, k Prašné bráně.

U všech zmiňovaných návrhů se různí míra zapojení divadla do celkové prostorové koncepce náměstí. Divadlo jako solitérní objekt bez přímého napojení na přilehlé domy pojímá návrh Josefa Hraby. Téměř bez vazeb na okolní prostředí figuruje i monumentální hmota stavby od Feuersteina a Slámy, jejichž návrh se pouze napojuje na sousední objekt, aniž by dále rozvíjel kompozici vzniklého náměstí. Projekt O. Novotného vymezuje prostor náměstí při jeho východní straně –δδ– kolonádou, která obepíná divadelní budovu a plynule pokračuje i do linie náměstí, kde je proťata branou.

Jako další alternativní pozemek se jevilo Pavlu Janákovi či Josefu Chocholovi mírně periferní území ve Vrchlického sadech, čili v prostoru pod Wilsonovým nádražím. Oba architekti zvolili polohu tak, aby zde vznikl pohledový protipól německého divadla. Porota nebyla ale dané lokalitě příliš nakloněna kvůli budoucímu vývoji dopravního uzlu a jeho přilehlého okolí a také z důvodu klesajícího terénu vzhledem k úrovni dominující nádražní budovy, do nějž by divadlo bylo nedůstojně osazeno, čímž by byla snížena jeho representační hodnota.

Už v době, kdy ještě stály na Národní třídě tzv. Chourovy (nebo také Kaurovy) domy byla pro některé architekty atraktivní jejich poloha přiléhající k Národnímu divadlu.

Autorské trio Ladislav Machoň, Alois Kubíček a Karel Pecánek vložili v jedné ze svých projektových variant mezi Národní divadlo a viršilský klášter stavbu, přístupnou z Národní třídy. Její hmota v zákresu do fotografie působí subtilním dojmem, přesto vyplňuje téměř celý prostor a výrazně se přibližuje i k Národnímu divadlu. Tím zde bylo dodrženo uzavření jeho boční fronty, kterou také Josef Zítek původně nekoncipoval pro dálkové pohledy. Dvě alternativní řešení přinesla trojice tvůrců Jaroslav Stránský, Josef Šlégl a Karel Polívka, kteří se domnívali, že je naopak zapotřebí uvolnit hmotu Národního divadla. Na základě tohoto ideového východiska pro ně nebylo problematické pokračovat v demolici dalších objektů směrem k voršilskému klášteru a dvěma způsoby sem umístit novou divadelní budovu. Porota ovšem k této lokalitě zaujala negativní stanovisko, když jako jedinou výhodu daného řešení připustila společné technické zázemí pro obě scény. Z dopravního hlediska se jí nová veřejná budova zdála jako přílišná zátěž a navíc by samotná stavba vstupovala do nevýhodné soutěže se sousedním Národním divadlem.

Architekti Adolf Liebscher a Míla Babánek ve společném projektu zvolili jako potenciální staveniště prostor při Mánesově mostě, kde se stále nachází budova Uměleckoprůmyslové školy. Pro svůj koncept měli jasné stanovisko, že by zde divadlo optimálně doplnilo soubor stávajících veřejných budov. Zrušení školy bylo možno navrhovat i proto, že v této době právě UMPRUM usilovala o přesídlení do jiné lokality.

Neméně zajímavým aspektem celé soutěže je kromě urbanistických hledisek také slohové pojetí, které autoři zvolili pro monumentální veřejnou stavbu kulturního účelu na půdě hlavního města Československa. Přestože soutěž autoři pojímali prioritně jako regulační problém a k otázce vnitřních dispozic nebo stylu se v průvodních zprávách, až na výjimky, např. některé teze Jiřího Krohy v jeho textu k projektu „Bůžek“, nevyjadřovali, představuje soubor návrhů do jisté míry reprezentativní vzorek dobového hledání architektonického výrazu.

Ojedinělé řešení představil Pavel Janák. Jeho dekorativnímu projektu jednoznačně dominovala převýšená kopule nad střední hmotou – tento nezvyklý prvek má dlouhou genezi v celé sérii studií, která je průběžně zaznamenána v Janákových denících z období první světové války. Projekt Jiřího Krohy a Eduarda Hniličky, dosti umírněný v dynamice hmoty i tvarovém členění v porovnání s Krohovým soutěžním návrhem na Hanácké divadlo v Olomouci z roku 1920,  dospívá do jistého stupně zklidnění dramatických tvarů, jež ve výrazně plastických, ortogonálních strukturách naznačují budoucí Krohův stylový posun, k němuž dospěl ve 20. letech především v realizacích v Mladé Boleslavi a okolí.

Do výrazně historizujícího hávu oblékla divadlo trojice Machoň, Kubíček, Pecánek, když na Náměstí republiky i na Národní třídě uplatnili monumentalizující motivy jako je rustika či sloupová kolonáda v prvním patře průčelí. Ani Otakar Novotný se ve svém návrhu zcela nevymanil z historických předobrazů, které se mohutně uplatňují v podobě klasicizujících či antikizujících prvků jako jsou opět hojně užité kolonády či trojúhelné štíty. Z odlišných zdrojů čerpal Vlastislav Hofman ve spolupráci s Josefem Barkem, když tvarosloví doznívajícího kubismu obohatili o nápadné gotizující momenty předsazené arkády s hrotitými oblouky. V kontextu soutěže zvolili zcela ojedinělý puristický projev architekti Feuerstein a Sláma, obdobně jako u svého dalšího projektu, už zmiňované krematorium v Nymburce.

Archivní prameny:

- Národní technické muzeum, AAS, Fond 85-Janák

Literatura:

- Liebscher, Adolf & Babánek, Míla: Ideová soutěž na umístění a náčrtky nového českého divadla v Praze; Stavba I, 1922, s. 214-217.

- Soutěž na umístění nového českého divadla; Stavba I, 1922, s. 217n.

- Výpis ze zprávy o jednání poroty v soutěži návrhů nového českého divadla v Praze; Architektonický obzor XXI, 1922, s. 249-266.

- Ke stavbě státního divadla v Praze; Styl III (VIII), 1922-1923, s. 19. a 89.

- Hofman, Vlastislav & Barek, Josef, Pražský půdorys města; Styl III (VIII), 1922-1923, s. 127, 138.

- Kubíček, Alois: Nové divadlo, Styl III (VIII), 1922-1923, s. 132-134.

- Ideová soutěž na umístění a náčrtky Nového českého divadla v Praze; Styl III (VIII), 1922-1923,  s. 134-140, vyobrazení s. 118-128.

- K soutěži ideových návrhů nového českého divadla; Styl III (VIII), 1922-1923, s. 168.

- Štěpánek, Josef: Ze soutěže na umístění nového českého divadla v Praze, Stavitel IV, 1922-1923, s. 47.

- Kopecký, Václav: Ze soutěže na umístění nového českého divadla v Praze; Stavitel IV, 1922-1923, s. 48.

- Fuchs, Bohuslav: Ze soutěže na umístění nového českého divadla v Praze, Stavitel IV, 1922-1923, s. 49.

- Bolech, Vladimír & Fuchs, Josef: Ze soutěže na umístění nového českého divadla v Praze, Stavitel IV, 1922-1923, s. 50.

- Baumgartl, Vladimír: Ze soutěže na umístění nového českého divadla v Praze: Stavitel IV, 1922-1923, s. 51.

- Feuerstein, Bedřich & Sláma, Bohumil; Soutěžný návrh na nové divadlo v Praze, Stavba II, 1923, s. 3, 5, 6. (jen vyobrazení).

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 101-104.

- Švácha, Rostislav: Střetnutí s mladou generací. Technika, urbanismus, pomníky, mosty, in: Nešlehová, Mahulena (ed.): Vlastislav Hofman; Praha 2004, s. 348-349.

- Platzer, Monika: Poznámky k ranému architektonickému dílu Jiřího Krohy z let 1911-1923, in: Macharáčková, Marcela (ed.), Jiří Kroha (1893-1974). Architekt. Malíř. Designér. Teoretik v proměnách umění 20. století; Brno 2007, s. 8-31.

 

Tágy: architektonická soutěž, Kubismus, První republika, Purismus

 

Autor: Vendula Hnídková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplusjedna=