enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Tylovo divadlo Kutná Hora

Rudolf Hraba, Josef Hraba

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1884 | 1. soutěž
Vítězem soutěže se stal novorenesanční projekt Ludvíka Láblera, který ovšem nebyl realizován.
(zobrazit)00. léta 20. století | Nové návrhy budovy divadla
V roce 1904 Bohuslav Moravec vypracoval projekt v duchu moderny Otto Wagnera. V roce 1905 Jan Vejrych předložil svou novorenesanční verzi.
(zobrazit)1913 | Nový návrh budovy divadla
Rudolf Ryšán vypracoval v letech 1912-13 nový návrh budovy, která byla inspirovaná doznívajíc modernou.
(zobrazit)1928 | 2. soutěž
Porota nevybrala žádný z předložených projektů jako vítězný. Druhé místo bylo rozděleno mezi dva návrhy, jeden pro projekt Otakara Novotného a druhý pro bratry Rudolfa a Josefa Hraba. Třetí místo obsadil návrh kolektivu autorů Jana Vodňaruka, Josefa Skřivánka a Václava Svobody. V soutěži se objevili i návrhy Františka Zelenky , Zdeňka Pešánka či Josefa Hausenblase a Antonína Urbana.
(zobrazit)1930 | stavební povolení
Městské zastupitelstvo usneslo schválit stavební plány vypracované Rudolfem a Josefem Hrabou na stavbu Tylova divadla.
(zobrazit)7. 9. 1931 | zahájení stavebních prací

(zobrazit)12. 11. 1933 | Datum zahájení provozu

lidé

(zobrazit)Rudolf Hraba |hlavní architekt
Funkcionalistický architekt s realizacemi obytných domů převážně v Praze. Věnoval se také intenzivně urbanismu a měl  projekty přestavby některých částí Prahy, nebo upravovací plán Kutné Hory. Zde se také spolu se svým bratrem učastnili soutěže na stavbu Tylova divadla, a jejich projekt byl posléze realizován.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 249, Praha 2004.


(zobrazit)Josef Hraba |hlavní architekt

Zúčastnil se několika architektonických soutěží,např. na nové české divadlo v Praze, či na divadlo v Olomouci , ovšem patrně nejvýznamější je Tylovo divadlo v Kutné Hoře, které bylo posléze realizováno.

Source : Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 249, Praha 2004.

Více divadel

(zobrazit)Rudolf Ryšán |architekt
Architekt v Kutné Hoře, zachovalo se několik jeho návrhů.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 567, Praha 2004.


(zobrazit)Ludvík Lábler |architekt

Čes. architekt. Od r. 1879 působil ve stát. službě pův. u býv. místodržitelství, později (do 1921) u zem. správy polit. v Praze jako přednosta staveb. departementu. Podle jeho plánů a jeho vedením postaven učit. ústav v Kutné Hoře a fysik. ústav čes. university v Praze. Vynikl v restauraci gotických památek archit. Vedl rekonstrukci Vlašského dvora, Kamenného domu, kašny a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, kostela v Sedlci u Kutné Hory, chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, zámku v Jindř. Hradci, působil při opravách Černínského paláce na Hradčanech a zámku Koruny v Chlumci n. C. Byl techn. poradcem Správního sboru pro správu hradu Karlštejna a stálým tech. poradcem ministerstva zahraničí. Za zásluhy jmenován čest. občanem m. Kutné Hory. Působil i jako člen Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta a Jednoty pro obnovu kláštera blah. Anežky.

In:  Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 356 , Praha 2004.

 

 


(zobrazit)Jan Gillar |architekt

Byl typickým funkcionalistickým architektem. Jeho elegantní obytné budovy, realizované v Praze před 2. světovou válkou, a zejména pak soubor budov francouzského gymnázia, patří k významným dílům českého funkcionalismu. Gillarovy budovy jsou funkčně i výtvarně čisté a jsou domyšleny i v interiérech.

Zdroj: Archiweb


(zobrazit)Antonín Balšánek |architekt

Český architekt pozdního historismu a secese. Z díla: Městské divadlo v Plzni a Pardubicích; Muzeum hlavního města Prahy); regulace Malé Strany a Hradčan; výzdoba mostu u Národního divadla (ND) v Praze; spolu s O. Polívkou vedl od r. 1906 stavbu Obecního domu v Praze (secese).

Své teoretické názory na divadelní architekturu Balšánek podal v roce 1913 v rámci obsáhlejšího přednáškovém cyklu „O stavebnictví“ v samosprávném kursu českého Vysokého učení pro politické vědy. Balšánek tu uvádí, že kdo v posledních letech nestranně posuzoval v českých zemích vystavěná divadla, ten „uzná jistě, že v rámci daných poměrů dosáhlo se bez výjimky maxima splnění moderních potřeb v každém ohledu.“ Reformní německé, jen „domněle moderní“ snahy a pokusy o zavedení amfiteatrálního typu divadla v Čechách označuje za „naprosto nesprávné.“ Spojuje si je s wagnerovskými představeními prodchnutými slavnostní náladou a účastí kosmopolitního publika, což jsou „momenty, které nemají pranic společného asi s vlastním účelem divadla, ani s jeho vznešeným posláním – býti domem lidovým“. Oproti německým snahám stavěl zdravé myšlenky lidového divadla a připomínal ideje kolující v Rusku a usilující, „by se divadlo stalo skutečným útulkem širokých vrstev, po vzdělání bažících, a sice v tom smyslu, že by se spojily s veřejnými knihovnami a čajovnami“ (viz Antonín Balšánek, O stavebnictví, Architektonický Obzor XII, 1913, s. 137).

Více divadel

(zobrazit)Josef Hausenblas |architekt - účastník soutěže

Jako jeden z mála českých architektů studoval na proslulém Bauhausu v Dessau u Hannese Meyera. Jeho stavby příkladem tzv. minimalistického   bydlení, jímž se funkcionalistická architektura zabývala.

Zdroj:


František Zelenka |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Jan Vodňaruk |architekt - účastník soutěže

Stavitel převážně v Praze na Vinohradech. Zůčastnil se mnoha architektonických soutěží , kde se umístil v předních pozicích, nikoli ovšem na místě prvním.

Zdroj :  Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 32, Praha 2004.

Více divadel

(zobrazit)Václav Svoboda |architekt - účastník soutěže

Inženýr, architect a stavitel převážně v Čáslavi.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 636 , Praha 2004.

Více divadel

(zobrazit)Josef Skřivánek |architekt - účastník soutěže

Architekt a stavitel v Čáslavi. Od r. 1919 provedl sám i ve společnosti se stavitelem a arch. V. Svobodou množství soukromých i veřejných staveb a projektů. Zejména rekonstrukci Dusíkova divadla (1923), projekt Divišova divadla v Žamberku (1925), návrh průčelí okr. úřadu v Čáslavi, Žižkovu síň tamtéž aj. Po Skřivánkově smrti nechali ochotníci v divadle odhalit jeho bustu.

In:  Tvrdíková, Lada: Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita, Brno 2007

Více divadel

(zobrazit)Zdeněk Pešánek |architekt - účastník soutěže
* Pešánek Zdeněk, *12. čna 1896 v Kutné Hoře, čes. sochař a architekt. Snaží se uplatnit v sochařství nové prvky, světlo a sklo, teoreticky určit a prakticky využít souvislost barev a tónů. 1928 předvedl svůj barevný klavír, svou teorii vyložil zejména ve studii „Od impresionismu ke kinetismu” ve sborníku Farbe-Ton-Forschung 1930. Plastikám z nových látek nelze upřít dekorativní účin a význam pro moderní reklamu (Pešánkův návrh světelného průčelí fy Löbl v Praze), ve volné plastice vylučuje se tím opora hmatu. Ve figurativní plastice je [Pešánek Zdeněk] konvenční. Vedle sochařství se zabývá i architekturou (návrhy petřínské komunikace, přemostění nuselského údolí, zařízení IV. posch. Ústř. budovy elektrických podniků v Praze, viz Stavba roč. V. a d.). -rna

(zobrazit)Otakar Novotný |architekt - účastník soutěže

Architekt a autor, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Jana Kotěry a později pracoval v Kotěrově ateliéru. Byl člen SVU Mánes a profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Začátečně Novotný byl ovlivněn holandským architektem Hendrikem P. Berlagem. Později Novotný pracoval v racionálním modernismu, kubismu a funktionalismu. Novotný napsal v roce 1958 knihu Jan Kotěra a jeho doba.

Zdroj: Archiweb

Více divadel

(zobrazit)Antonín Urban |architekt - účastník soutěže

český architekt, žák H. Meyera v Bauhausu. V roce 1931 odjel se skupinou A. Heythuma do Sovětského svazu, kde působil jako profesor Institutu architektury v Moskvě. Je autorem soutěžních funkcionalistických návrhů založených na dispoziční typizaci a variabilitě (soutěž na divadle v Kutné Hoře, školu v Lounech) In:


(zobrazit)Josef Štěpánek |člen poroty

Pražský architekt. Žák Jana Kotěry.

In: Vlček, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách. Praha 2004, pg.651

Více divadel

(zobrazit)Eustach Mölzer |člen poroty
Český technik a politik, předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy.Více divadel

(zobrazit)Antonín Ausobský |člen poroty

Děkan a proděkan ČVUT, předseda Jed­noty pro dostavbu katedrály sv. Víta, člen stavební komise při Památníku národního osvobození na Žižkově. Účastnil se mnoha soutěží; navrhl úpravu Kaurových domů u Národního divadla. Postavil gymnázium a záložnu v Litomyšli, poštu v Mělníku, obytné domy v Praze, v Březnici.

.

Více divadel

historie

Kutná Hora, město, kde zanechali významnou kulturní stopu dva přední reprezentanti české kultury 19. století Josef Kajetán Tyl (1808–1856) a Karel Havlíček Borovský (1821–1856), bylo od 19. století prostoupeno jejich duchovním odkazem. V roce 1877 zde vznikl spolek pro zbudování Havlíčkova divadla v Kutné Hoře, který byl ale o šest let později přejmenován na spolek pro zbudování Tylova divadla, protože Karlu Havlíčkovi Borovskému byla složena patrně dostatečná pocta vztyčením pomníku.

Po vzoru Národního divadla inicioval spolek v Kutné Hoře finanční sbírky na stavbu místní divadelní budovy, zatímco projekt se rozhodla zajistit městská rada. Ta svěřila prestižní úkol v roce 1884 přímo architektovi Ludvíku Láblerovi, který zde již vedl přestavbu chrámu sv. Barbory podle projektu Josefa Mockera. V následujícím roce byla vypsána první architektonická soutěž na budovu městského divadla situovaného do prostoru Havlíčkova náměstí u Vlašského dvora. Odborný posudek, doporučující právě tuto lokalitu ve středu historického města, vypracoval i architekt Antonín Balšánek. Přesto byla idea zvoleného pozemku později napadána kvůli nemožnosti vztyčit novostavbu na příliš strmém svahu, a navíc ji urbanisticky a stylově optimálně propojit s monumentálním Vlašským dvorem. Soutěže se tehdy zúčastnilo pět tvůrců. V porotě zasedli pražští architekti Jiří Pacold a Antonín Rosenberg, kteří již v květnu téhož roku provedli vizitaci zvoleného staveniště. Za nejlepší označili novorenesanční projekt Ludvíka Láblera.

Především z ekonomických důvodů nabírala později na důležitosti myšlenka nahradit budovu určenou pouze pro divadelní představení raději objektem zahrnujícím více společenských provozů. Tato pragmatická idea byla oživena na počátku 20. století, patrně v roce 1904, kdy svůj projekt v duchu moderny Otto Wagnera dodal Bohuslav Moravec a o rok později Jan Vejrych svou novorenesanční verzi. Pozdější alternativní řešení vypracoval v letech 1912–1913 jako svou absolventskou práci architekt Rudolf Ryšán. Jeho pojetí rezonovalo s doznívající modernou. Jako vhodnou lokalitu pro daný účel vytipoval Ryšán tzv. Babkovu zahradu za kostelem sv. Jana Nepomuckého, kde byl potom v letech 1926–1931 postaven podle návrhu Ladislava Machoně Okresní úřad.

Celý proces přípravy města na stavbu divadla a výběr vhodného pozemku uspíšila slavnostní akce z července 1926. Tehdy bylo na parcele za prozatímním [o tom se mi nepodařilo nic zjistit] Tylovým divadlem v horní části města na Žižkově, věnovaném pro daný účel okresní správní komisí, uspořádána slavnost Kladení základního kamene v rámci jubilejních Tylových oslav. Následně požádala městská rada Rudolfa Hrabu, vedoucího stavebního oddělení městského úřadu v Kutné Hoře, aby vypracoval pro danou lokalitu ideový návrh nového divadla. Tím se kulturní záležitost podstatně vymanila z roviny pouhé teoretické diskuse.

Ve dvacátých letech 20. století se v Kutné Hoře započalo formovat paralelní centrum veřejného života při dnešní Masarykově třídě, spojující historické jádro města se Sedlcem a dále se značně vzdálenou železniční stanicí. Na rozsáhlém pozemku byla postupně vybudována monumentální průmyslová škola podle projektu místního rodáka Rudolfa Ryšána. Školní budovou vymezené prostranství je po straně lemováno objektem nájemních domů vojenských gážistů od Jiřího Krohy a na protilehlé straně uzavírá prostor budova Bratrské modlitebny. Parcela proti tomuto sakrálnímu objektu byla zvolena za staveniště budoucího Tylova divadla.

Kutnohorská městská rada se shodla na svém zasedání 19. března 1928, že znovu vypíše veřejnou architektonickou soutěž na novostavbu. Do soutěžní poroty zasedli například Antonín Ausobský, Vlastislav Hofman, Eustach Mölzer, Oldřich Starý a Josef Štěpánek. Kapacita návštěvníků byla v soutěžních podmínkách zadaná na 650 míst k sezení a 150 k stání. Finanční prostředky poskytl v největším objemu Fond pro postavení Tylova divadla, dále Spořitelna města Kutné Hory, Městský pivovar v Kutné Hoře nebo místní Občanská záložna.

Již 7. června měla porota jasno a z 24 došlých projektů nevybrala žádný jako vítězný. Dvě druhé ceny byly shodně rozděleny mezi návrhy Otakara Novotného a bratrské dvojice Rudolfa a Josefa Hraby. Třetí cenu získal společný projekt trojice autorů z nedaleké Čáslavi – Jan Vodňaruk, Josef Skřivánek a Václav Svoboda. 

Přesto rozsáhlý soubor soutěžních návrhů, dochovaný ve Státním okresním archívu, dává tušit, že výsledná realizace mohla hrát zásadnější roli v kontextu československé architektonické scény v plodném období mezi světovými válkami. Ačkoliv jsou jednotlivé návrhy v archivu deponovány pod nápaditými, ovšem anonymními názvy, podařilo se Rostislavu Šváchovi odhadnout některé jejich pravděpodobné autory.  

Pod imperativní červenou značkou „!“ dešifroval rukopis kutnohorského rodáka Františka Zelenky, architekta, který se významně zapsal do podoby avantgardní scénografie svými řešeními pro Osvobozené divadlo. Heslo Forte označovalo soutěžní projekt dalšího umělce, jenž pocházel rovněž z tohoto historického města, Zdeňka Pešánka. Jeho divadelní návrh se vyznačoval reformním prostorovým uspořádáním, kde byl celkový tvar hlediště koncipován jako kruhová výseč. Bylo zde upuštěno od budování elitních lóží, ale zato se objevuje rozměrně pojatý balkon. Exteriér budovy byl řešen ve střídmějších formách, než by se snad dalo očekávat od jednoho z protagonistů světelných plastik v architektuře. 

Neuspěl ani návrh architektonické dvojice, jejíž vzájemná spolupráce má své kořeny v prostředí německého Bauhausu v Dessau, kde Josef Hausenblas a Antonín Urban společně studovali. Odtud také bezprostředně pramenila jejich inspirace pro kutnohorské divadlo, jehož uspořádání bylo odvozeno od aktuálního Gropiova projektu Totálního divadla pro Ervina Piscatora z roku 1927. Právě kvůli své avantgardní a experimentální podobě návrh zřejmě neuspěl u poroty, která nehledala typ inovativní scény pro nové divadelní formy, nýbrž projekt divadla pro malé město. Přesvědčivá patrně nebyla v kontextu městského prostředí ani „asketicky konstruktivistická forma“, jak uvádí Markéta Svobodová.

Na své schůzi dne 23. března 1930 (přitom úřední dokument je datován o den později, jinde se dokonce uvádí až 30. 5. 1930) se městské zastupitelstvo usneslo schválit stavební plány vypracované „ing. Drem. Rudolfem Hrabou na stavbu Tylova divadla v Kutné Hoře na pozemku býv. Růžičkovy cementárny čp. 128 předměstí Hlouška“. Samotná výstavba započala teprve 7. září následujícího roku a divadelní provoz se rozběhl 12. listopadu 1933. Ovšem povolení k užívání je datováno teprve k 7. prosinci 1933, zatímco komisionelní šetření proběhlo už 8. října 1933.

Na počátku roku 1942 se městská Správní komise zabývala návrhem na zlepšení akustiky v Tylově divadle, vypracovaným „p. arch. Kahurou od Bati ze Zlína, odborníka v tomto směru na slovo vzatého.“ Přestože se zmiňovaný projekt bohužel v Kutné Hoře nedochoval, lze s největší pravděpodobností předpokládat, že se jednalo o dílo Františka Lydie Gahury, městského architekta ve Zlíně (1923–1946) a jednoho z čelních reprezentantů tamního funkcionalistického projevu na poli architektury i urbanismu. Zde uváděný problém akustiky mohl Gahura řešit na základě svých zkušeností ze zlínského Velkého kina (1931), které bylo svou kapacitou 2500 diváků největším kinosálem v tehdejší republice.

V letech 1961–1968 proběhla adaptace suterénu divadelní budovy pro paralelní, loutkovou scénu. Ta do té doby využívala tzv. spolkovou místnost, umístěnou rovněž v suterénu. Od roku 1969 se znovu začalo uvažovat o rekonstrukci hlediště hlavního sálu, především z hlediska zlepšení jeho akustických vlastností. Úpravy proběhly teprve v 80. letech. V roce 2001 byla provedena při hlavním průčelí nájezdová rampa pro pohybově znevýhodněné návštěvníky.

Tylovo divadlo bylo osazeno do svažitého prostoru při Masarykově ulici, tak že hlavní průčelí bylo komponováno do úrovně hlavní třídy, zatímco podstatná část budovy byla zapuštěna pod uliční násep, čímž bylo dosaženo vizuálního redukování objemu stavby z pohledu příchozího návštěvníka. Lze patrně předpokládat, že v době svého vzniku sledovali autoři kontextuálně měřítko okolní zástavby, z níž se výrazně vyčleňoval nedaleký, tvarově složitý organismus Průmyslové školy a architekti divadla se zřejmě nesnažili dosáhnout svým dílem obdobně dominantního účinku. Zároveň je pětiosá uliční fasáda ztvárněna v dosti lapidárních formách, zatímco zbývající jsou značně členitého rázu. Původně se počítalo s parkovou úpravou okolních prostranství. V současnosti směřuje z pravé strany k divadlu rampa, která vyrovnává nepatrné převýšení pěti schodů, vedoucích k pětici vstupních dveří, oddělených pilíři s travertinovým obkladem. Do pole štítu nad pěticí prosklených vertikál, osvětlujících foyer prvního patra, je vsazen nápis v kapitálním písmu: TYLOVO DIVADLO. A celek završuje ve vrcholu nadvakrát odstupňovaná atika.

Budova je půdorysně rozložena do tvaru písmene H. Hlavní podélná osa, přibližně orientovaná od jihovýchodu k severozápadu, sleduje hmotu ústředního sálu s výrazně převýšeným provazištěm v zadní části objektu. V přední rozšířené části se na tuto centrální hmotu připojují prostory pro návštěvníky, zatímco vzadu to jsou především servisní místnosti pro personál jako zkušebny nebo šatny pro účinkující. Vnitřní funkce se výrazně uplatňují na fasádách, seskupených do jakoby aditivně připojených bloků k hlavnímu tělesu stavby. V nejužších partiích objemu budovy jsou vedena exteriérová schodiště s plně vyzdívaným zábradlím. Pod schodištěm levého bočního průčelí je do obdélného pole vepsán letopočet 1926.

Hlavní divadelní sál, přístupný z přízemí, je řešen na podélně pravoúhlém půdorysu s balkonem v prvním patře. Po rekonstrukci v 80. letech bylo uspořádání sedadel v přízemí pozměněno do rovných řad s přístupovými uličkami po stranách. V prostoru vlevo od jeviště je situován sklad kulis. Přístup do prvního patra zajišťují dvě shodná, dvouramenná schodiště, umístěná symetricky v protilehlých nárožích při hlavním průčelí budovy. Podélná prostora mezi nimi slouží dnes pro občerstvení. Zároveň je odtud veden ve střední ose vstup na vnější balkon nad hlavním vchodem do divadla. Schodiště ústí do obdélného foyer, kde jsou v obou koncích kratších stran šatny s původním mobiliářem.

V interiéru hlavního sálu se z původního vybavení dochovala pouze varientně seskupená elegantní osvětlovací tělesa se stínidly z bílého skla ve tvaru kostky. Ve zbývajících prostorách se nachází podstatně větší množství původních prvků a mobiliáře. Skleněná přepážka ve foyer prvního patra nese vitraj s figurálním výjevem na motivy postav z českých dramatických kusů. Jak uvádí tabulka vetknutá do spodní části vyobrazení, byla proveden v roce 1933 podle návrhu V. Fialy sklenářem Květoslavem Hlavatým. V přízemí, ve vstupním vestibulu jsou v rozích dochovány a téměř pietně udržovány původní dřevěné konstrukce dnes již nevyužívaných pokladen. Jejich materiálové zpracování i tvarová struktura ideálně ladí s rovněž autentickými křídly dveří.

 

Prameny a literatura: 

- Státní okresní archiv Kutná Hora, Fond Tylovo divadlo, č. M-108, M-109, M-110, M-111, M-112, M-113, M-114, M-115, M-116, M-117, M-118, M-1119, M-120, M-121, M-122, M-123, M-124, M-125

- Archiv Stavebního úřadu, Městský úřad Kutná Hora, čp. 128

 

- Jindřich Kretší, Budoucí kutnohorské divadlo, Kutnohorský rozhled I, 1927, č. 1, s. 4–5

- Josef Cvach, Jak se vyvíjela otázka stavby Tylova divadla v Kutné Hoře, Kutnohorský rozhled I, 1927, č. 3, s. 32–33 a č. 4, s. 41–42

- Jindřich Kretší, Tylův dům v Kutné Hoře, Kutnohorský rozhled I, 1927, č. 7, s. 77–78

- Vladimír Veselý, Kdo a zač vystaví Tylův dům?, Kutnohorský rozhled II, 1928, č. 1, s. 6–8

- Zd. Louda, Zd.: Hledá se místo pro Tylovo divadlo?, Kutnohorský rozhled II, 1928, č. 5, s. 62

- Josef Hausenblas – Josef & Urban, Antonín: Bauhaus, Soutěžný návrh na divadlo v Kutné Hoře, ReD II, 1928–29, s. 20–21

- Soutěžní návrh měst. divadla v Kutné Hoře, Stavba VII, 1928–29, s. 64

- Adolf Plaček, O stavbu Tylova divadla v Kutné Hoře, Kutnohorský rozhled IV, 1931, č. 7, s.74–75

- Josef Vepřek, Na okraj slavnosti otevření Tylova městského divadla dne 12. listopadu 1933, Kutnohorský rozhled V, 1933, č. 8, s. 92, 94–95

K památnému dni otevření Tylova divadla v Kutné Hoře dne 12. listopadu 1933, Kutná Hora 1933

- Rostislav Švácha, Meziválečná architektura v Kutné Hoře, in: Rostislav Švácha – Helena Štroblová, Kutná Hora 20. a 30. let, Kutná Hora 1990, s. 6–14

- Rostislav Švácha, Meziválečná architektura v Kutné Hoře, Krásné město 1991, č. 2, s. 8–9

- Rostislav Švácha, Kutnohorská architektura období historismu a moderny (1851–1918), Umění XXXIX, 1991, s. 402–436

- Jiří Hilmera, Budova Tylova divadla v Kutné Hoře, Krásné město 1993, č. 3, s. 13–16

- Rostislav Švácha, Architekt – Umělec: Pešánkovy projekty a stavby, in: Jiří Zemánek (ed.), Zdeněk Pešánek 1896–1965, Praha 1996, s. 192–201

- Rostislav Švácha, Zdeněk Pešánek jako architekt, Umění XLIV, 1996, s. 425–437

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 50, 109–113, 123, 168, 180, 182, 183, 287, 298–299

- Helena Štroblová – Blanka Altová (eds.), Kutná Hora, Praha 2000, s. 488–489

- Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 356–357

- Markéta Svobodová, Českoslovenští studenti architektury na Bauhausu, Umění LIV, 2006, s. 406–419

 

Tágy: První republika, Novoklasicismus, volně stojící budova

 

Autor: Vendula Hnídková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvaplusjedna=