enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Palace Theatre

alias Kino Apollo (1936–1938), Kino Gaumont (1931–1936), Kino Národ (1930–1931), Kino Jalta (1948–1991), Divadlo Jiřího Grossmanna (1991–2006), Kino Amerika (1938)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1928 | Stavba

Divadlo Palace se nachází v bývalém kinosále v pasáži paláce Národ v horní části pražského Václavského náměstí. Puristickou novostavbu paláce projektoval v roce 1928 Bohdan Bečka. Součástí stavby byl kinosál v přízemí a v suterénu zadní části domu, vpravo od pasáže, která se okolo sálu lomí doprava a navazuje na pasáž z Opletalovy ulice.


(zobrazit)07.02.1930 | Otevření kina

Kino Národ v něm zahájilo svůj provoz 7. února 1930. Po adaptaci na zvukový provoz se 15. září 1931 otevřelo pod novým názvem Gaumont. V poválečných letech se z něj postupně stalo jedno z nejoblíbenějších kin (Jalta) na Václavském náměstí.


(zobrazit)30.10.2006 | Otevření

Divadlo Palace bylo otevřeno 4. dubna 2006 premiérou černodivadelního představení Frankenstein. Od září téhož roku se v sále začala hrát činohra, která v dramaturgii divadla postupně převážila.


lidé

Bohdan Bečka |architekt
Václav Spilka |architekt

historie

Divadlo Palace se nachází v bývalém kinosále v pasáži paláce Národ v horní části pražského Václavského náměstí. Puristickou novostavbu paláce projektoval v roce 1928 pro Pražskou akciovou tiskárnu Bohdan Bečka (1883–1940). Hlavní podíl na projektu měla zřejmě Bečkova smíchovská kancelář, protože on sám se ve dvacátých letech věnoval hlavně politice a kromě funkcí poslance a senátora zastával mezi lety 1923–1925 i post ministra financí.

Ostatně i název paláce Národ odkazoval k politice a vazbám na Československou národní demokracii. Stavebníka domu, Pražskou akciovou tiskárnu, totiž řídili Karel Kramář a Alois Rašín a v jejím sídle v Opletalově ulici (spojeném s palácem Národ dnešní pasáží ČTK) měla sídlo i redakce Národních listů.

Součástí stavby byl kinosál v přízemí a v suterénu zadní části domu, vpravo od pasáže, která se okolo sálu lomí doprava a navazuje na pasáž z Opletalovy ulice. Kino Národ v něm zahájilo svůj provoz 7. února 1930. Po adaptaci na zvukový provoz se 15. září 1931 otevřelo pod novým názvem Gaumont. Koncem roku 1936 se znovu přejmenovalo na kino Apollo. V roce 1938 neslo krátce jméno Amerika, ale hned po okupaci se vrátilo k názvu Apollo. Největší proslulost kino získalo až po roce 1948; v červenci tohoto roku dostalo jméno Jalta. V poválečných letech se z něj postupně stalo jedno z nejoblíbenějších kin na Václavském náměstí.

Pasáži v přízemí paláce se říkalo Vaňhova podle oblíbené Vaňhovy rybárny v přední části domu. Po roce 1951 se z rybárny stala prodejna národního podniku Rybena; funkcionalistický interiér prodejny zanikl až v devadesátých letech. Neonová rybka na fasádě připomíná prodejnu dodnes.

V horních patrech domu sídlily mimo jiné i početné filmové společnosti a od roku 1937 také výrobna Československého filmového týdeníku. Po válce tu byly umístěny střižny dokumentárního filmu a v padesátých letech se kanceláře upravovaly pro Československý státní film. V roce 1935 vzplanuly celuloidové pásy ve skladu společnosti Dafa-film. Další, větší požár tu vypukl poté, co v průběhu pražského povstání v květnu 1945 začal hořet sousední dům čp. 818. Následovaly detonace skladů dvou filmových výroben, které podle Českého slova „na dlouho krvavě zbarvily nebe“. Na místě úplně zničeného vedlejšího domu byl později postaven a v roce 1958 otevřen hotel Jalta.

Následky požáru byly odstraněny hned v roce 1945 přístavbou nového skladu filmů a bytu v šestém patře; úpravy hradila Živnostenská banka (jejímž byl stavitel Bečka před rokem 1923 ředitelem). Ještě v roce 1950 úřady upozorňovaly na závady v bezpečnosti skladování filmů. Skladiště bylo umístěno i pod kinem ve druhém suterénu.

Větší stavební úpravy v kině probíhaly v roce 1947. Podle projektu Václava Spilky byla přestavěna promítací kabina na balkóně; její rozšíření přerušilo dosavadní chodbu obíhající okolo sálu.

Další větší přestavbu v kině Jalta prováděl pro Filmový podnik hlavního města Prahy v roce 1970 národní podnik Pražská stavební obnova. Vestavbou příček v suterénu vznikl z části chodby a z šatny personálu nový malý kinosál, dokonce se samostatným foyerem z dosavadní kanceláře. V novém sále zahájilo 4. března 1971 provoz nonstop kino. Během úprav byla také částečně rekonstruována elektroinstalace a do zadní části parteru velkého sálu byly vestavěny dvě menší provozní místnosti. Větší vleklá rekonstrukce elektroinstalace pak probíhala v celém kině mezi lety 1984–1988.

V září 1991 bylo v dosavadním kině otevřeno Divadlo Jiřího Grossmanna. V malém kinosálku současně zahájila provoz kinokavárna. Provozovatel divadla Miloslav Šimek zkoušel nějakou dobu zkombinovat provoz divadla s promítáním  pod hlavičkou Divadelního a kulturního centra. Nějakou dobu v sále hostovalo Černé divadlo Jiřího Srnce.

Dnešní nájemce získal sál v roce 2006. Pro kolaudaci divadelního provozu bylo nutné ověřit skutečný stav divadla; zaměření vypracoval Vladimír Vild ze studia STAMPRIN. Václav Sedláček z firmy AIRCON současně posoudil a navrhl řešení vzduchotechniky.

Divadlo Palace bylo otevřeno 4. dubna 2006 premiérou černodivadelního představení Frankenstein. Od září téhož roku se v sále začala hrát činohra, která v dramaturgii divadla postupně převážila.

Od roku 2007 je přístup do divadla bezbariérový. V roce 2010 byla v suterénu zřízena nová strojovna vzduchotechniky a zařízení pro větrání neveřejných prostor divadla. Doklady větších stavebních úprav v souvislosti s divadelním provozem – ačkoli pravděpodobně buď začátkem devadesátých let, nebo po roce 2006 proběhly – se ve stavebním archivu nenacházejí.

Současný stav

Budova paláce Národ stojí na úzké parcele v horní části Václavského náměstí. Jednoduchou fasádu bez výzdoby člení pouze pravoúhlá okna. Středem přízemí vede do hloubky traktu úzká pasáž (zvaná dříve Vaňhova). Za vstupem do divadla se napojuje na kolmou pasáž vedoucí z vedlejšího paláce Luxor vlevo doprava do pasáže ČTK a dál do Opletalovy ulice (z té se vstupuje do dalšího divadla – Radka Brzobohatého – v sále bývalého Divadla hudby). Z pasáže ČTK odbočuje do ulice Politických vězňů nová pasáž Jiřího Grossmanna z devadesátých let. V přízemí domu dnes sídlí banka, v horních patrech hotel Elysée.

Bývalý kinosál je umístěn na pravé straně zadní části pasáže, svou podélnou osou kolmo k ní. Zabírá dvě podlaží, parter je umístěn v suterénu, balkón v přízemí budovy. Vchody do předsálí na úrovni balkónu jsou umístěny v pasáži. Poté, co původně průchozí chodbu podél zadní stěny hlediště přerušilo rozšíření promítací kabiny, vede každý ze dvou vchodů jen na jednu stranu sálu.

Hlavní dvojramenné schodiště do suterénu vede z pravé části foyeru vpravo od sálu. Menší schodiště jsou umístěna po stranách přední části sálu. Podél hlediště jsou v přízemí i suterénu umístěny šatny pro diváky. Spodní foyer probíhá i podél zadní stěny sálu.

Stěny a strop obdélného hlediště se stoupající podlahou rytmizují přiznané rámy železobetonového skeletu. Tři strany obíhá netradičně koncipovaný balkón:

samostatně přístupná vodorovná boční ramena s šesti dvojicemi lóží leží svou zadní částí na parapetu stoupající střední části.

Stěny sálu jsou laděny do několika odstínů červené barvy, v přilehlých prostorách převládá světle žlutá v kombinaci s tmavým dřevem. Ve všech prostorách se zachovalo elegantní původní vybavení, např. dvoukřídlé dveře do sálu s charakteristickými kruhovými okénky, výškově odstupňované pulty šaten v předsálí, které klesá podél obou stran hlediště, nebo mramorové obložení stěn na schodišti.

Základní kapacita sálu 300 míst může s přístavky vzrůst až na 330 sedadel. Balkón s dalšími 120 sedadly se využívá pouze při větších akcích. Nevelké jeviště o ploše 40 m2 disponuje po úpravách kromě základního vybavení propadly a zařízením, které umožňuje pohybovat herci nejen nad jevištěm, ale i nad celým prostorem hlediště.

Kinokavárnav suterénu s místem pro 60 diváků slouží i jako divadelní klub a je propojena se samostatným barem upraveným z bývalého foyeru malého sálu.

Prameny a literatura:

–  Úřad městské části Praha 1, archiv Odboru výstavby, spis domu čp. 819/II

– Jiří Hilmera, Stavební historie pražských kinosálů: Část 3. Od dvacátých do sklonku třicátých let, Iluminace 10, 1998, č. 3, s. 93–128, zde s. 106–107

– JiM [Jiřina Muková], heslo čp. 819/II, in Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy: Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998, s. 459–460

–  Jaroslav Čvančara – Miroslav Čvančara, Zaniklý svět stříbrných pláten: Po stopách pražských biografů, Praha 2011, s. 65

 

Tágy: První republika, Purismus, suterénní divadlo

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvapluspět=