enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Ta Fantastika (Black Light Theatre)

alias Divadlo u Karlova mostu, Stálé divadlo v Unitarii, Divadlo v Unitarii
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)18. století | stavba
Divadlo Ta Fantastika sídlí nedaleko Karlova mostu, v zadním traktu domu čp. 186 mezi ulicemi Karlova a Anenská. Přední část domu tvoří barokní Pöttingský palác z doby před rokem 1726.
(zobrazit)1929 | rekonstrukce
Divadlo je umístěno v zadním traktu u Anenské ulice. Tato část domu byla radikálně přestavěna mezi lety 1929–1931 podle projektu Františka Kavalíra. Na místě starších domů, s využitím jejich obvodových zdí, vyrostl nový zadní trakt s fasádou obrácenou do Anenské ulice. Spojení s přední částí domu v Karlově ulici zajistila prosklená hala v místě dosavadního dvora. Vybouráním staré dispozice vznikl v zadní částí i velký sál prostupující dvě podlaží.
(zobrazit)5.7.1932 | otevření
Rekonstruovaný Palác Unitaria se veřejnosti slavnostně otevřel 5. července 1932. Sál zpočátku sloužil především jako přednášková a koncertní síň. Už v roce 1932 se objevily první pokusy hrát v sále i divadlo.
(zobrazit)1938 | rekonstrukce
Práce na zřízení skutečného divadelního jeviště začaly až v roce 1938 podle plánu Theodora Hainze. Současně se stavbou jeviště, kterou provedl truhlář František Kříž, proběhly i drobné dispoziční úpravy v okolí sálu a vzdušný prostor předsálí porušila vestavba šaten a pokladny.
(zobrazit)1993 | rekonstrukce
Po navrácení paláce unitářům a před zahájením provozu divadla Ta Fantastika proběhla mezi květnem a srpnem 1993 celková rekonstrukce divadla za cca 8 milionů korun. Kromě výměny sedadel a celkové modernizace diváckých prostor i hereckého zázemí tyto práce podobu divadla výrazně nezměnily.
(zobrazit)2002 | opravy
Další opravy si vyžádala povodeň v roce 2002.

lidé

Jan Hyan |architekt
Karel Caivas |architekt

historie

Divadlo Ta Fantastika sídlí nedaleko Karlova mostu, v zadním traktu domu čp. 186 mezi ulicemi Karlova a Anenská.

Dům patří náboženské společnosti unitářů. Její československá pobočka, založená roku 1923 jako Společnost svobodného bratrství, se v roce 1930 přetransformovala do státem uznané Náboženské společnosti unitářů československých. V domě v Karlově ulici vzniklo duchovní a organizační centrum společnosti – Dům svobodného bratrství UNITARIA.

Přední část domu tvoří barokní Pöttingský palác z doby před rokem 1726. Divadlo je umístěno v zadním traktu u Anenské ulice. Tato část domu byla radikálně přestavěna mezi lety 1929–1931 podle projektu Františka Kavalíra (1878–1932). (Častý údaj o účasti bratra Václava je nejen v tomto případě nesprávný – společník firmy, která ovšem nadále nesla jméno obou bratrů, zemřel v roce 1911.) Na projektu technicky spolupracoval Jan Hyan.

Plány z března 1929 byly schváleny v červnu a krátce nato se začalo stavět. Na místě starších domů, s využitím jejich obvodových zdí, vyrostl nový zadní trakt s fasádou obrácenou do Anenské ulice. Spojení s přední částí domu v Karlově ulici zajistila prosklená hala v místě dosavadního dvora. Vybouráním staré dispozice vznikl v zadní částí i velký sál prostupující dvě podlaží, do kterého se vcházelo v přízemí přímo z prosklené dvorany, v patře ze zavěšeného ochozu. Podle Uměleckých památek Prahy sál už v roce 1932 upravoval Karel Caivas (1897–1976).

Rekonstruovaný Palác Unitaria se veřejnosti slavnostně otevřel 5. července 1932. Sál zpočátku sloužil především jako přednášková a koncertní síň. Po významné člence unitářského společenství, manželce prezidenta Masaryka, dostal název Síň Charlotty Masarykové.

Velkorysé prostorové řešení sálu s balkónem mělo zcela divadelní charakter. Nízké a nehluboké pódium uzavíralo velké okno v zadní stěně, vedoucí do Anenské ulice. Součástí vybavení jeviště byly malé varhany. Menší sál s estrádním pódiem se nacházel i v suterénu pod hledištěm velkého sálu, další spolkové místnosti byly umístěny zejména v předním traktu.

Už v roce 1932 se objevily první pokusy hrát v sále i divadlo. Tradici zahájilo Avantgardní divadlo a v následujících letech se v divadle, známém jako divadlo v Unitarii, vystřídalo několik dalších souborů. V sezóně 1938–1939 vystupovala v Unitarii Lidová scéna Antonína Kurše (pozdější zakladatel Divadla 5. května) nebo Dělnické divadlo Romana Tůmy. V roce 1939 se objevuje i název Divadlo u Karlova mostu. Od roku 1939 do konce války tu pod názvem Stálé divadlo v Unitarii dával činohry a operety soubor Břetislava Diviše.

Častější divadelní využití sálu s sebou přineslo postupné stavební úpravy. Práce na zřízení skutečného divadelního jeviště – tedy především dřevěné konstrukce jevištního portálu a zřejmě jednoduchého zařízení pro zavěšování dekorací – začaly až v roce 1938 podle plánu Theodora Hainze. V následujícím roce byla změna pódia „k provozování občasných divadelních představení“ schválena. Současně se stavbou jeviště, kterou provedl truhlář František Kříž, proběhly i drobné dispoziční úpravy v okolí sálu a vzdušný prostor předsálí porušila vestavba šaten a pokladny. Doprostřed balkónu byla umístěna i promítací kabina, oproti plánu zřejmě v redukované podobě. Nebyla pravděpodobně vůbec využívána, protože podle Javorina nebyla ještě v roce 1949 zařízená.

V roce 1941 následovalo, jistě kvůli zlepšení viditelnosti, mírné zvýšení podlahy v hledišti – do původně plochého sálu vestavěl tesařský mistr Václav Kral nízkou dřevěnou elevaci (na cca 16 m délky stoupá jen o 46 cm).

Po válce se divadlo v Unitarii stalo studentskou scénou konzervatoře a divadelní fakulty AMU. Od premiéry Mahenova Nasreddina 9. září 1945 se v divadle DISK (zkratka z Divadlo státní konzervatoře) po následující bezmála půl století vystřídaly jistě stovky studentů a absolventů herectví i dalších oborů.

Divadelní soubor studentů konzervatoře vystupoval od roku 1942 (tehdy ještě bez pozdějšího názvu) v jejím sídle v bývalém chemickém ústavu v Trojanově ulici, kde pro něj František Tröstr navrhl zkušební jeviště. Kromě toho vystupovali studenti v roce 1943 dva dny v týdnu i na scéně divadla Na Slupi. Když bylo dekretem ministerstva školství a osvěty konzervatoři po válce přiděleno divadlo v Unitarii, byla sem převezena značná část vybavení z Trojanovy ulice. Herecký odbor konzervatoře se v dalších letech postupně přesunul na DAMU a od roku 1949, kdy tu absolvovali poslední herci z konzervatoře, sloužil DISK už jen divadelní fakultě.

I pro působení DISKu bylo nutné upravovat zázemí a divadlo samotné. V roce 1949 vyrostla v bočním dvoře truhlářská dílna. Zřejmě současně se rozšiřovalo jeviště podle plánů, které možná už v roce 1943 vypracovali B. Černý a Bohdan Hainz (týž, který jako Theodor rozšiřoval jeviště v roce 1938?). Data i autorství plánů jsou nejisté: rok 1943 je pouze rukou připsán na jednom z nich, na dalším je dokonce razítko stavebního odboru až z roku 1956. Je možné, že rozšíření jeviště – jistě provedené až pro DISK – bylo zakresleno do existujících starších plánů. Podstatně větší jeviště vzniklo vybudováním nového, robustnějšího portálu o cca 2 metry blíž k hledišti, až k okrajům bočních křídel balkónu.

V prosinci 1959 měla být u jeviště zřízena plechová osvětlovací kabina. Z prosince 1961 je povolení ke zřízení nových dveří z ochozu do dosud nevyužívané promítací kabiny na balkóně, přeměněné na pracoviště zvukařů. V roce 1972 vznikly plány na rekonstrukci elektroinstalace a osvětlení, která byla dokončena v březnu následujícího roku.

V červenci 1977 bylo vydáno stavební povolení na blíže bohužel nespecifikovanou rekonstrukci jeviště, už v listopadu téhož roku zkolaudovanou.

Po navrácení paláce s divadlem zpět do majetku unitářů musel DISK v roce 1993 budovu opustit. (Po pěti letech se do Karlovy ulice vrátil – tentokrát do nového divadla, které vyrostlo podle návrhu Karla Hubáčka přímo ve dvoře divadelní fakulty.)

Unitářská obec pronajala sál divadlu Ta Fantastika Petra Kratochvíla, které tu sídlí dodnes. Soubor černého divadla vznikl v roce 1981 v New Yorku. V divadle v Karlově ulici uváděl kromě vizuálních představení beze slov i muzikály a činohru. Od konce roku 2010 se soustředí pouze na multimediální představení.

Po navrácení paláce unitářům a před zahájením provozu divadla Ta Fantastika proběhla mezi květnem a srpnem 1993 celková rekonstrukce divadla za cca 8 milionů korun. Kromě výměny sedadel a celkové modernizace diváckých prostor i hereckého zázemí tyto práce podobu divadla výrazně nezměnily. Další opravy si vyžádala povodeň v roce 2002.

Současný stav

Do divadla se vstupuje z Karlovy ulice, portálem v barokní fasádě předního traktu. Průchodem a pasáží v ose domu se dostaneme do kryté dvorany. Osmiboký prostor prostupující dvě podlaží je zaklenutý prosklenou konstrukcí z železobetonových nosných rámů. Na levé straně dvorany, která slouží současně jako foyer divadla, je umístěna

pokladna; původně odtud vedlo schodiště na zrušený ochoz v patře. Vpravo se nachází šatna a za ní chodba podél pravé strany sálu, kudy je přístupné zázemí a schodiště a výtah do vyšších pater domu.

V čelní stěně dvorany jsou umístěny široké, původně trojité dveře do sálu, ze kterých po úpravách zůstala funkční jen střední část. Původní otevřený zavěšený ochoz v patře byl neznámo kdy zrušen, v místech technické kabiny na balkóně je dnes okno.

Osa divadelního sálu v zadní části dispozice je oproti ose přední části domu a dvorany posunutá a zalomená, dveře z dvorany proto nevedou do středu, ale do levé zadní části hlediště. Z pravé strany obíhá sál chodba se vstupy na toaletu a na schodiště, za ní je umístěno divadelní zázemí.

Kromě hlavního vstupu z předsálí vedou do hlediště ještě dveře z pravé části chodby.

Hlediště na půdorysu písmene U má rozměry přibližně 16 × 14 m a kapacitu cca 370 míst (292 místa v 16 řadách v přízemí a 76 míst v pěti řadách na balkóně; sedadla na postranních ramenech balkónu se neobsazují). Stěny a strop sálu rytmizuje železobetonová skeletová konstrukce. Hlediště obíhá ze tří stran balkón s rozbíhajícími se rameny a se zaoblenými rohy.

Před rameny balkónu bylo původně ještě jedno pole mezi železobetonovými pilíři volné. Teprve od poválečné úpravy přiléhá jevištní portál až k balkónu.

Na balkón v patře se původně vstupovalo z ochozu dvojicí dveří po stranách později vestavěné technické kabiny. Po zrušení ochozu vede na balkón hlavně vstup z pravé strany kabiny, z chodby podél sálu. Balkón se směrem dozadu stupňovitě zvedá, sedadla v čele jsou orientována směrem k hledišti, na bočních ramenech kolmo k němu.

Osvětlení hlediště zajišťují především velké prosklené panely mezi rámy na stropě. Celý sál byl původně bílý, dnes kontrastuje bílá barva stěn v přízemí s černě natřenou horní částí a oranžovými sedadly.

Jevištní portál bez výzdoby jen prostě rámuje otvor jeviště. Obdélné jeviště se standardním vybavením má rozměry cca 10 × 14 m.

Technické a herecké zázemí je umístěno částečně v suterénu, částečně vpravo od jeviště za chodbou a podél ní.

Vzhledem k tomu, že Anenská ulice je níž než vstup v Karlově ulici, je zadní vchod do divadla umístěn vzhledem k přední části v suterénu. Jednoduchou fasádu do Anenské ulice člení kromě vstupu jen obdélná okna a zejména velké okno v zadní stěně sálu.

Prameny a literatura:

–  Úřad městské části Praha 1, archiv Odboru výstavby, spis domu čp. 186/I

–  Historické fotografie z archivu Unitarie, přístupné on-line: www.unitaria.cz/prameny/historicke_fotografie.htm

–  Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 202–203

–  JiM [Jiřina Muková], heslo čp. 186/I, in Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy: Staré Město a Josefov, Praha 1996, s. 196–197

–  Ondřej Novotný, Stručná historie Divadla Pražské konzervatoře a co bylo před ním, on-line: host.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=22780

–  Divadlo DISK: Historie, on-line: www.divadlodisk.cz/o_disku-historie.php

 

Tágy: První republika, Baroko

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětmínusšest=