enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

DISK - Divadelní studio DAMU

Jiří Hakulín, Karel Hubáček

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1998 | Otevření nového divadla

Novostavba divadla vznikala v letech 1996-1998 podle projektu architektů Karla Hubáčka  a Jiřího Hakulína. Kolaudace stavby proběhla v prosinci 1998, v roce 1999 získalo divadlo Cenu primátora hl. m. Prahy v soutěži stavba roku.


lidé

Jiří Hakulín |hlavní architekt
Karel Hubáček |hlavní architekt

historie

Novostavba divadla DISK, umístěná ve vnitřním dvoře Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, vznikala v letech 1996-1998 podle projektu architektů Karla Hubáčka (SIAL s. r. o. Liberec) a Jiřího Hakulína (A&D Studio Liberec).

Historie komplexu budov v Řetězové a Karlově ulici sahá hluboko do středověku, kdy zde původně stály dva samostatné měšťanské domy. Krátce před polovinou 17. století, již po řadě stavebních úprav, se domy dostaly do majetku šlechtického rodu Kokořovců z Kokořova. Oba domy byly spojeny po velké přestavbě v roce 1697 hrabětem Ferdinandem Hroznatou. Objekt získal další patro a v 2. čtvrtině 18. století také nové již vrcholně barokní průčelí. V roce 1889 byla k čp. 223 stavitelem Františkem Kindlem přistavěna v Karlově ulici na místech domů čp. 166, 169, 171 a 172 novostavba Svatováclavské záložny, přičemž došlo ke změně dispozice i vzhledu dvorního křídla domu. Průčelí do Řetězové ulice si podrželo vrcholně barokní charakter, zatímco fasáda do ulice Karlovy má běžnou poměrně hodně dekorovanou eklektickou novorenesanční podobu.

Karel Hubáček (nar.1924), zakladatel libereckého sdružení architektů SIAL, získal (jako jediný český architekt) za svůj nejznámější návrh – televizní vysílač a hotel na Ještědu v Liberci – od Mezinárodní unie architektů v roce 1969 Perretovu cenu. Tento významný autor má za sebou i bohatou zkušenost s projektováním divadel – v Liberci adaptoval sál pro Naivní divadlo (1967-69), rekonstruoval Malou scénu (1986-89) a provozní budovu (1990-93) Divadla F.X. Šaldy. Pro pražskou DAMU již navrhl experimentální divadlo v Praze na Jižním městě  (1980-83). V Brně vyprojektoval budovy Husy na provázku (1983) v Orlí ulici a po Václavu Králíčkovi dokončil ve spolupráci s Jiřím Hakulínem novostavbu téhož divadla pod Petrovem (1992-93). V roce 1995 vyzvala DAMU Karla Hubáčka k tomu, aby navrhl divadelní budovu ve dvoře její vlastní školy. Karel Hubáček spolu s Jiřím Hakulínem zde aktualizovali vstupní foyer divadla (v prostorách bývalé novorenesanční budovy) a realizovali novostavbu divadelního sálu. Nový objekt musel být vestavěn do historického komplexu budov, přičemž projektanti nemohli využít druhý suterén pod dvorem, kde teče potok, a rovněž nesměli novou nadzemní hmotou zastínit učebny školy. Negativním faktorem se při realizaci stal akutní nedostatek peněz investora (DAMU) a v neposlední řadě také nesoulad mezi několika školami DAMU. I přes tyto problémy vznikla velice kvalitní a ve vnější formě výrazná novostavba vycházející z nezaměnitelného mašinistického stylu SIALu.

Architekti se při přestavbě vstupní části snažili zachovat veškeré kvalitní prvky – štuky, mramorové sloupy, pilastry, klenby, římsy ad. s cílem zanechat zřetelnou historickou stopu původního novorenesančního řešení prostoru. Foyer však doplnili několika novými postmodernisticky laděnými prvky (např. sloupy), čímž narušili jeho původní monumentalitu. Vybouráním maximálního otvoru v dělící nosné stěně a vložením dvojice ocelových sloupů s tmavě modrou metalízou dosáhli rozšíření daného prostoru. Do foyeru umístili nový prvek – paraván, který se horizontálně i vertikálně vlní a ukrývá veškeré provozní prostory – šatnu, pokladnu, vrátnici, občerstvení. Konstrukce paravánu je z dřevěných frézovaných profilů potažených tahokovem tmavě modré barvy. Paraván má tlumivou akustickou úpravu. Nově vkládané prvky byly odlišeny tvarově (oblé plynulé tvary), materiálově (tahokov, nerez, teraco, dřevo: dub a třešeň) i barevně – základní barvou interiéru tvoří valéry modré, původní stěny zůstaly bílé. [někde v tomto odstavci by měla být zmínka o velkém kruhovém schodišti do suterénu]

Divadelní sál obdélného půdorysu architekti vestavěli do lichoběžníkového prostoru nádvoří a zaklenuli zaoblenou akusticky výhodnou skořepinou.   Zakotvení skořepiny na čtyřech rohových ocelových sloupech autorům rovněž umožnilo zapojit do prostorového záměru obloukovou arkádu lemující dvůr.

Vnější tvar krycí skořepiny ve tvaru ponorky, opláštěný materiálem Reynobond, má ladit s účelem studentského divadla. Sám autor Karel Hubáček divadlo nazývá: „Nautilus“. Široké dřevěné schodišťové stupně na zaoblené části střechy byly navrženy pro aktivní odpočinek, diskuse, prezentace a další neformální studentské akce.

Podlaha divadelního sálu byla ke zvětšení světlé výšky oproti úrovni foyeru snížena o 1, 50 m. Stěny jsou obloženy akustickými panely Sonning krytými tahokovem, spodní část stěn tvoří dřevěné akustické obklady, nejnižší část je odnímatelná. U stropu zavěšené divadelní lávky byly zespodu zakryty podhledy rovněž z tahokovu. V horní části sálu je umístěna soustava tzv. kmitajících panelů, které přednostně pohlcují nízké kmitočty. Technicistnímu charakteru interiéru kontrastuje dřevěná (olšová) podlaha spolu s výraznými prvky zábradlí schodišť. Jevištní prostor lze snadno měnit přemisťováním kovových praktikáblů nebo jej lze ponechat v tradiční pozici kukátkového divadla. Hlediště koncipované pro 150-180 diváků tvoří schodišťové stupně s mobilními židlemi.

Kolaudace stavby proběhla v prosinci 1998, v roce 1999 získalo divadlo Cenu primátora hl. m. Prahy v soutěži stavba roku.

Literatura:

- Vlček, Pavel: (ed.), Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha 1996, s. 221-222 (stať Pavla Vlčka).

- Hubáček, Karel & Hakulín, Jiří: Divadlo DISK DAMU; Architekt XLV, 1999, č. 8, s. 13- 15.

- Švácha, Rostislav: Ponorka pro DAMU; Architekt XLV, 1999, č. 8, s. 16.

- Žikovský, Josef:  K rekonstrukci divadla DAMU. Disk & akustika; Architekt XLV, 1999, č. 8,  s. 72.

- Karel Hubáček, Divadlo DAMU – DISK; Fórum architektury a stavitelství VII, 1999, č. 8-9,   s. 44- 46.

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 174-175, obr. 282-283.

 

Tágy: dvorní přístavek, současnost

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusdva=