Soukromé divadlo nese název významného českého divadelního a filmového herce Radka Brzobohatého (1932–2012). Divadlo se nachází v suterénních prostorách funkcionalistické kancelářské budovy, kterou realizovala podle projektu (1928) inženýra architekta Václava Velvarského (1894–?) pro Českou tiskovou kancelář (ČTK) v letech 1929–1930 stavební firma Bohumila Belady. Velvarského projektu předcházela užší soutěž na budovu ČTK (1927), které se s projektem blízkým realizaci zúčastnil tým avantgardních architektů Jaroslav Frágner – Josef Havlíček – Karel Honzík – Evžen Linhart – Pavel Smetana.

Řadový dům se třemi podzemními podlažími je řešen jako monolitický železobetonový skelet s trámovými železobetonovými stropy. Asi v jedné třetině podzemních prostor se nachází sklady ČTK, ve zbývající části je umístěno divadlo. Dům se skládá z uličního, dvorního a spojovacího křídla. Pětipatrový objekt má šesté ustupující patro zakryté rovnou střechou. Funkcionalistické průčelí je šestiosé s proskleným, krakorcovitě vyloženým pásovým oknem v prvním patře. V šedesátých letech 20. století byl dům propojen s vedlejším objektem čp. 918 (arch. R. Ječný). Podélný sál s galerií v levé části zadního traktu byl v prostorách 1. a 2. suterénu vybudován již v době vzniku objektu. Pravděpodobně se jednalo o taneční sál, související s provozem restaurace v 1. suterénu. V roce 1949 proběhly adaptační práce sálu pro Gramofonové závody n. p. a vzniklo zde Pražské Divadlo hudby – Gramotón s kapacitou hlediště asi 130 míst. Založil jej generální ředitel Gramofonových závodů Josef Háša a vznikla tak scéna, která spojila reprodukovanou hudbu i její živé provádění, popularizační výklad, taneční, herecký a recitační projev, promítání diapozitivů i film. Propojení divadla s Gramofonovými závody umožnilo vybudování rozsáhlé diskotéky (33 000 gramofonových desek v roce 1958) a archivu. Divadlo hudby řídil v letech 1949–1953 umělecký ředitel Gramofonových závodů (později Státního hudebního vydavatelstvíaSupraphonu) Jaroslav Šeda. V roce 1983 došlo ke spojení divadla s Lyrou Pragensis. Šéfem této instituce a zároveň posledním vedoucím Divadla hudby se stal Milan Friedl (1983–1991).
V počátcích Divadlo hudby hrálo 2–4krát denně, jednotlivé dny byly zpravidla vyhrazeny určitému repertoárovému okruhu: v pondělí byly uváděny nové skladby či nahrávky, úterky patřily opeře, středy komorní a symfonické hudbě, ve čtvrtek bylo divadlo vyhrazeno přednáškám pro vysokoškolské studenty hudebních oborů. Divadlo se věnovalo i poezii a mluvenému slovu. K pražskému Divadlu hudby patřil i výstavní sál (projekty s hudební tématikou) a Kulturní služba. Gramofonové závody zřídily v blízkosti Divadla hudby svoji značkovou prodejnu. Pořady Divadla hudby byly díky Kulturní službě provozovány po celém Československu. Gramofonové závody např. podpořily vznik Divadla hudby v Bratislavě, v Ostravě (1951), v Liberci (1956), Pardubicích, Plzni, v Olomouci nebo v Kroměříži.

Koncem devadesátých let 20. století prostory, jehož vlastníkem je ČTK, využívalo soukromé divadlo Skelet Pavla Trávníčka a od roku 2003 zde sídlí Divadlo Radka Brzobohatého. V roce 2004 proběhla kompletní rekonstrukce divadla a kavárny.

Do divadla se vstupuje z vnitřní pasáže – schodištěm divák schází nejprve do prvního suterénu, kde je foyer s šatnou a vstup do divadelní restaurace v předním traktu objektu. Původně se zde rovněž nacházel vstup na galerii, která byla ale odstraněna a nahrazena bočními ochozy pro osvětlovací techniku. Divák dále sestupuje z 1. suterénu do 2. suterénu, zde přes foyer vchází jedním ze dvou vstupů do sálu s elevací, s klasickým kukátkovým jevištěm. Kapacita hlediště je 273 míst.

L: Archiv Stavebního úřadu MČ Praha 1

Stavba VI, 1927-28, s. 192.

Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Praha 1995, s. 287.

Růžená Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad. Praha 1998, s. 504–505.

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=3780

http://www.divadlorb.cz/

Tágy: První republika, Funkcionalismus

Autor: Markéta Svobodová