enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Zehdenicker Strasse

Georg Lewy

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1900 | stavba

(zobrazit)1947 | rekonstrukce

lidé

Georg Lewy |hlavní architekt

historie

Původní název: Wolf and Glaserfeld Wäschefabrik für Herrenwäsche

Původní účel: továrna na praní prádla, dále továrna na výrobu knoflíků a kravat atp., od r. 1947 dílny divadla Komischen Oper

Autor: Georg Lewy

Datum vzniku: 1900

Styl: průmyslová historizující architektura konce 19. století

Přestavba: drobné úpravy na dílny divadla a následně kompletní rekonstrukce v rámci developerského projektu Opernloft – přestavba na byty, Pott Architects

Datum přestavby: 1947 dílny divadla Komischen Oper Berlin, 2008–2010 Opernloft

Současné využití: soukromé vlastnictví bytů (developerský projekt)

 

V místě bývalé továrny na praní prádla, následně divadelních dílen a v současnosti loftů v atraktivní poloze Berlin Mitte se původně nacházely parky a vinice. V polovině 19. století většinu z pozemků koupila rodina Wollank a postavila si zde vilu s rozlehlou zahradou. Podnikatelé Felix Glasfeld a Max Wolf se v letech 1890–1900 rozhodli poblíž vily postavit moderní továrnu na praní prádla značky Wolf and Glaserfeld Wäschefabrik für Herrenwäsche a přizvali architekta Georga Lewyho, aby na pozemek umístil novou šestipatrovou průmyslovou budovu a podél ulice třípatrový dům inspektora s průjezdem do dvora. Budova, postavená v roce 1890, je navržena z masivního zdiva a vychází ze stylu 19. století. Na fasádě jsou relativně malá a nahoře do oblouku tvarovaná okna a zvýrazněné vstupní portály. Fasáda je cihlová, tvoří ornament ve dvou barvách, žluté a červené. Jednotlivá patra jsou předělena několika původními schodišti. V 20. letech 20. století se firma na praní pánského prádla dostala do ekonomických problémů a zkoušela vyrábět např. kravaty či knoflíky, v roce 1941 ukončila svou činnost (není doloženo, zda to souviselo s židovským původem majitelů). Do roku 1945 se v budově šily válečné uniformy v rámci nucených prací během 2. světové války. Bombardováním byla většina budov zničena nebo těžce poškozena. Z vily majitelů zůstal pouze zahradní domek, zahrada samotná byla proměněna na rozlehlý park. Z továrny na Zehdenicker Strasse zůstal v dobrém stavu pouze domek inspektora a zbylá část budov továren byla určena k demolici, k níž nakonec nedošlo.

 

Prostory továren začaly od roku 1947 sloužit jako divadelní dílny pro Komische Oper v Berlíně. Výroba dekorací a kostýmů byla možná jen díky drobným přestavbám budovy. Posunuly se zdi nebo se udělaly otvory do stropů, na fasádu byl přistavěn masivní ocelový jeřáb, který přenášel mohutné dekorace z oken dílen do dvora přímo na nákladní automobily. V budově bylo umístěno zkušební jeviště, studio, baletní i orchestrální zkušebny. Po revoluci v roce 1989 zde bylo zřízeno experimentální hudební divadlo a prostor pro taneční představení. Po vybudování centrálních dílen divadel v roce 2007 poblíž východního nádraží (Der Bühnenservice Berlin) byly prostory opuštěny a v roce 2010 zrekonstruovány na lofty a penthousy pod developerským názvem Opernloft. Návrh zpracovali architekti ze studia Pott. Zachovávali většinu historických prvků a důsledně oddělovali nové a původní konstrukce. Snažili se co nejvíce zachovat velké prostory bývalé průmyslové budovy, a to v rámci velkoryse pojatých prostorů bytů a přilehlých obchodních ploch. Zachovali původní ornamentální cihlové prvky, a to jak na fasádě, tak ve vnitřních prostorech. Fasády byly citlivě sanovány a byl jim ponechán jejich původní historický charakter. Každý z bytů byl řešen samostatně mezi architekty a klienty. Podkroví bylo využito pro vícepatrové byty s ateliérovým prosklením, ve spodních patrech jsou navrženy dvoupatrové byty s možností využití dvora. Původní schodiště byla rekonstruována a z důvodů požární bezpečnosti dodány do zadního dvora nové skleněné schodišťové věže s výtahy. Pod předním dvorem je umístěno podzemní parkování s vjezdovými rampami. V suterénech jsou k dispozici sklepy k jednotlivým bytům.

Na více místech se architektům podařilo navázat na historii místa a zachovat většinu původních prvků. Nové materiály a povrchy se snažili používat tak, aby byly zřetelné oddělené. Architekti využili potenciál budovy, budova je celá uzavřena veřejnosti. Bytové domy jsou oploceny a jedná se o soukromý majetek, do kterého není možný přístup.

 

 

Autor: Marcela Steinbachová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třiplusdevět=