Divadlo Viola se nachází ve dvorním objektu secesní budovy pojišťovny na Národní třídě čp. 1011 z let 1906-1907 od architekta Osvalda Polívky. Přestavbu staršího domu, který původně patřil novináři a nakladateli Františku Šimáčkovi a po něm jeho zeti Františku Topičovi, provedla firma Matěje Blechy. Dům pojišťovny představuje vrcholnou ukázku Polívkova secesního stylu. Ještě před Polívkovou přestavbou zde byla v roce 1894 podle projektu Jana Zeyera na dvoře zřízena konstrukce výstavního sálu ze železa a ze skla, kde probíhaly od roku 1899 slavné pražské výstavy evropské moderny spolu s expozicemi Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1905 Topič dům prodal pojišťovně. V roce 1908 byl sál ve dvoře přestavěn na hostinskou verandu.
V roce 1963 byla v dvorním přístavku domu založena Poetická vinárna Viola, významné centrum uměleckého přednesu básnických textů, dramaturgicky řízené PhDr. Vladimírem Justlem. První představení Poetické vinárny Viola se konalo 22. července 1963 - pod názvem Komu patří jazz, zde zazněly za doprovodu jazzové hudby verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského a dalších. V roce 1988 upravoval interiér Violy architekt Miroslav Řepa.
Do foyeru divadelního sálu se vstupuje ze dvora secesního domu. Ve vstupním foyeru se nachází po pravé straně od vstupu pokladna a kancelář, naproti toalety. Přes tuto úzkou místnost divák vstupuje do divadelní kavárny a odtud dále do divadelního sálu bez elevace, zařízeného vinárenským či kabaretním typem hlediště se sezením u stolečků. Při pravé zdi sálu se nachází pět větších lavic, pouze lavice při zadní stěně je mírně vyvýšena. Prostor sálu je vymalován černě a kontrastuje tak s bílou vedlejší divadelní kavárnou. Rovněž nábytek je tmavý s červeným čalouněním, tmavá barva dřeva se opakuje u dveří i obložení. Miniaturní šatna pro herce se společně s technickou kabinou přimyká k levé straně jeviště a je přístupná z kavárny. Jednotný interiér divadla stylově odpovídá osmdesátým létům 20. století. Divadlo je určeno pro komornější herecké nebo koncertní vystoupení.

Prameny a literatura:

A: Stavební archiv Mě části Praha 1
L: Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Praha 1996, s. 522-523.

Tágy: dvorní přístavek, Secese

Autor: Markéta Svobodová