enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Viola

Osvald Polívka

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)00. léta 20. století | rekonstrukce
Divadlo Viola se nachází ve dvorním objektu secesní budovy z let 1906-1907 od architekta Osvalda Polívky. Přestavbu staršího domu provedla firma Matěje Blechy. Ještě před touto přestavbou zde byla v roce 1894 podle projektu Jana Zeyera na dvoře zřízena konstrukce výstavního sálu ze železa a ze skla. V roce 1908 byl sál ve dvoře přestavěn na hostinskou verandu.
(zobrazit)22.7.1963 | otevření
První představení Poetické vinárny Viola se konalo 22. července 1963 - pod názvem Komu patří jazz, zde zazněly za doprovodu jazzové hudby verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského a dalších.
(zobrazit)1988 | rekonstrukce
V roce 1988 upravoval interiér Violy architekt Miroslav Řepa.

lidé

(zobrazit)Osvald Polívka |hlavní architekt

Studoval na německé technice u Josefa Zítka. V roce 1885 jmenován asistentem pro pozemní stavitelství na německé technice v Praze, od roku 1899 asistent J. Zítka, roku 1901 jmenován stavebním radou. Jeho architektonická tvorba přecházela od české novorenesance a novobaroka až k secesi. Je autorem mnoha činžovních a bankovních domů v Praze, mezi jeho nejvýznamnější pražské stavby patří např. budova Zemské banky ve stylu české novorenesance (1897), obchodní dům U Nováků ve Vodičkově ulici (1901–04) nebo Obecní dům (1906–11).

Více divadel

(zobrazit)Miroslav Řepa |architekt

Studoval v letech 1949–1953 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V roce 1954 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do školy profesora Jaroslava Fragnera. Během studia na AVU spolupracoval na architektonických soutěžích u J. Fragnera, Jiřího Gočára a Jiřího Krohy.
Po ukončení studií krátce spolupracoval (realizace zlínského divadla) se svým otcem architektem Karlem Řepou. V roce 1965 vyhrál s Vladimírem Pýchou soutěž na Československý pavilon na Světové výstavě EXPO v Montrealu. Následoval projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu do japonské Ósaky v roce 1970 a funkce technického ředitele československého pavilonu na Expo ´92 v Seville. Od roku 1970 spolupracoval na rekonstrukci Smetanova divadla a Národního divadla, od roku 1976 ve funkci architekta v útvaru Národního divadla. V letech 1984–1991 pokračoval na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla. V roce 1993 se stal kurátorem výstavy Josip Plečnik, následně byl jmenován hlavním kurátorem výstavy „Deset století architektury“ v areálu Pražského hradu.  

Více divadel

historie

Divadlo Viola se nachází ve dvorním objektu secesní budovy pojišťovny na Národní třídě čp. 1011 z let 1906-1907 od architekta Osvalda Polívky. Přestavbu staršího domu, který původně patřil novináři a nakladateli Františku Šimáčkovi a po něm jeho zeti Františku Topičovi, provedla firma Matěje Blechy. Dům pojišťovny představuje vrcholnou ukázku Polívkova secesního stylu. Ještě před Polívkovou přestavbou zde byla v roce 1894 podle projektu Jana Zeyera na dvoře zřízena konstrukce výstavního sálu ze železa a ze skla, kde probíhaly od roku 1899 slavné pražské výstavy evropské moderny spolu s expozicemi Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1905 Topič dům prodal pojišťovně. V roce 1908 byl sál ve dvoře přestavěn na hostinskou verandu.
V roce 1963 byla v dvorním přístavku domu založena Poetická vinárna Viola, významné centrum uměleckého přednesu básnických textů, dramaturgicky řízené PhDr. Vladimírem Justlem. První představení Poetické vinárny Viola se konalo 22. července 1963 - pod názvem Komu patří jazz, zde zazněly za doprovodu jazzové hudby verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského a dalších. V roce 1988 upravoval interiér Violy architekt Miroslav Řepa.
Do foyeru divadelního sálu se vstupuje ze dvora secesního domu. Ve vstupním foyeru se nachází po pravé straně od vstupu pokladna a kancelář, naproti toalety. Přes tuto úzkou místnost divák vstupuje do divadelní kavárny a odtud dále do divadelního sálu bez elevace, zařízeného vinárenským či kabaretním typem hlediště se sezením u stolečků. Při pravé zdi sálu se nachází pět větších lavic, pouze lavice při zadní stěně je mírně vyvýšena. Prostor sálu je vymalován černě a kontrastuje tak s bílou vedlejší divadelní kavárnou. Rovněž nábytek je tmavý s červeným čalouněním, tmavá barva dřeva se opakuje u dveří i obložení. Miniaturní šatna pro herce se společně s technickou kabinou přimyká k levé straně jeviště a je přístupná z kavárny. Jednotný interiér divadla stylově odpovídá osmdesátým létům 20. století. Divadlo je určeno pro komornější herecké nebo koncertní vystoupení.

Prameny a literatura:

A: Stavební archiv Mě části Praha 1
L: Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Praha 1996, s. 522-523.

 

Tágy: Secese, dvorní přístavek

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínussedm=