enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kleine Bühne

Josef Zasche

alias Divadlo mladých pionýrů (1945-1949), Ústřední loutkové divadlo (1950- 1987), Minor (1991-1999), Divadlo U Jindřišské věže (1988-1991), Divadlo U věže (1987-1988), Kammerspiele (1941-1944), Kleine Bühne Neues deutsches Theater in Prag (1923-1944)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1908 | Stavba

Divadelní sál byl součástí uličního domu, vystavěného v letech 1906 - 1908 podle projektu Josefa Zasche ve stylu geometrické moderny.  Ze staršího zbořeného domu převzalo název “U tří jezdců” a s ním i známý reliéf s týmž výjevem (dva jezdci na koních pronásledují třetího a střílí po něm z pistole), který byl znovuosazen na modernistické fasádě.


(zobrazit)31.12.1921 | otevření

Od roku 1921 působila provizórně ve dvoře scéna pražského německého divadla “Kleine Bühne”, pro kterou následovala stavba stálého sálu v letech 1923 - 1924 podle projektu architekta uličního domu Josefa Zasche. S uliční budovou spojovala dvorní přístavbu osoba téhož architekta a také slohová jednota výrazu.


(zobrazit)1940 | rekonstrukce

Rekonstrukce v roce 1940 se týkala zejména zanedbaných technických instalací a výzdoby zdi, sedadla byla vyměněma a celková kapacita sálu se zmenšila.


(zobrazit)1999 | demolice

Zboření dvorního divadelního křídla domu v červenci 1999 souviselo s přestavbou komplexu Slovanského domu. V době zboření nebyl objekt zapsanou nemovitou kulturní památkou, ačkoliv jeho význam kulturně historický byl nesporný. (Klub za starou Prahu) 


lidé

(zobrazit)Josef Zasche |hlavní architekt

(1871 Jablonec nad Nisou – 1957 Schackensleben, Německo), přední architekt secese a moderny pocházel z německého prostředí, studoval průmyslovou školu v Liberci a poté architekturu na Vídeňské akademii u prof. Karla von Hasenauera. Po návratu do Čech projektoval v letech 1902-1903 starokatolický kostel Povýšení sv. kříže ve svém rodném městě, jednu z nejvýznamnějších secesních sakrálních staveb na našem území. V meziválečném období se stal jedním z mála architektů německé národnosti, který získal v Praze významné zakázky. V metropoli navrhoval řadu palácových budov i vil. V letech 1906-1908 se podílel na realizaci Paláce Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopech, spolupracoval s architektem Pavlem Janákem na stavbě paláce pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà  – Palác Adria na Národní třídě (1922-1925), projektoval vily v Bubenči. Zasche byl respektován českou avantgardou, která protestovala proti jeho odsunu po druhé sv. válce, k němuž nakonec došlo.

Více divadel

Alfréd Pollak |architekt
Anton Möse |stavitel

historie

Budova dnes již neexistující německé malé scény Kleine Bühne se nacházela na pozemku dnešního Slovanského (dříve Německého) domu, v zadní části jeho zahrady. Německému profesionálnímu divadlu sloužila mezi léty 1923 – 1944. Po roce 1945 bylo divadlo společně s Německým domem konfiskováno jako říšskoněmecký majetek a novým vlastníkem objektu se stalo město Praha.

 

Přístup k divadlu vedl skrze pasáž domu č. 29/866 z dnešního Senovážného náměstí. Do divadla se dalo rovněž vcházet přímo z chodby domu „U tří jezdců“ (Zu den drei Reitern) č. 28/869. V roce 1907 byl zbourán dům ze 17. století a na jeho místě nechal roku 1908 spolek Deutsches Haus postavit svůj nový spolkový dům podle projektu významného pražského německého architekta Josefa Zascheho (1871–1957). Architekt přenesl znamení z barokního domu do štítu této nové stavby ve stylu geometrické secese. Od roku 1921 působila provizorně ve dvoře scéna pražského německého divadla “Kleine Bühne”, pro kterou následovala v letech 1923 – 1924 přestavba dosavadního sálu podle projektu architekta spolkového domu Josefa Zascheho (stavitel Anton Möse). Zashe k dvorní fasádě otevřené třemi půlkruhově zakončenými okny představil předsíň, okna zazdil a sál uzavřel mezi dva patrové hranoly – reprezentativní část s výrazným trojúhelným štítem a foyerem uvnitř na jedné straně a části s jevištěm na straně druhé. Vznikla tak nová divadelní budova v umírněném novoklasicistním stylu dvacátých let 20. století. V roce 1929 přistavěl Alfréd Pollak k jevišti střízlivou funkcionalistickou dvoupatrovou budovu s obsluhujícími místnostmi. Do divadla se vcházelo dvěma vstupy přímo do foyeru se šatnou a schodištěm na balkón. Na foyer navazovala úzká 12, 5 metrů dlouhá chodba lemující pravoúhlé obdélné hlediště přístupné třemi vchody. Po ukončení představení mohli diváci použít i dva východy z chodby. Hlediště s elevací bylo 22, 5 m dlouhé, 10 m široké a 7 m vysoké. V přízemí bez lóží se nacházelo 278 a na balkóně 105 míst k sezení. Portál byl 7m široký a 4, 5 m vysoký. Jeviště mělo šířku 10 m, hloubku 7 m a výšku 9 m. Divadlo nemělo orchestřiště ani propadla. Pod jevištěm se nacházelo skladiště, místnost pro osvětlovače, pod hledištěm rekvizitárna, truhlárna aj. místnost. K jevištní části byla přistavěna menší budova spojená přímým vchodem s jevištěm, kde projektant umístil truhlárnu a skladiště. Pro kancelářské účely a šatny sloužilo první patro. Interiér divadelního sálu se opakovaně upravoval.

 

První české představení se na Kleine Bühne konalo 7. července 1945, kdy scénu na krátko zabrala činohra Divadla 5. května, která obsadila bývalé Nové německé divadlo. Roku 1946 se do budovy nastěhovalo Divadlo mladých pionýrů, financované Svazem české mládeže. Od roku 1949 scéna složila loutkovému divadlu (předchůdce Divadla Minor: Divadlo U věže, Divadlo U Jindřišské věže, od roku 1991 Minor – Divadlo herce a loutky). Budova divadla na Senovážném náměstí byla v rámci rekonstrukce Slovanského domu v červenci roku 1999 zbourána a Divadlo Minor přesídlilo na novou adresu ve Vodičkově ulici.

 

Literatura:

Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích. Díl I. – Divadla, Praha 1949, s. 218-220.

Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město/Vyšehrad, Praha 1998, s. 485-486.

Josef Lukeš, Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha 2002, s. 204-213.

Jitka Ludvová, Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845 – 1945. Praha 2012, s. 762­-763.

 

Tágy: Geometrická moderna, již neexistující budova, komorní divadlo, dvorní přístavek

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínustři=