enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Roškotovo divadlo

Kamil Roškot

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1924 | Počátky projektu
Pote , co v roce 1919 vznikla organizace s názvem „ Družstvo pro postavení divadla v Ústí nad Orlicí“, byli v roce 1924 předloženy první náčrty divadla, předložené stavitelem Radechovským a družstvo poprvé jednalo o vhodném staveništi pro divadlo.
(zobrazit)1929 | Veřejná soutěž
Poté, co byl vybrán vhodný pozemek pro divadlo, byla vyhlášena soutěž na návrh budovy.
(zobrazit)1930 | Druhé kolo soutěže
Proběhla užší soutěž mezi ústeckým stavitelem Radechovským a pražským architektem Kamilem Roškotem . V porotě zasedli architekti Josef Gočár, Antonín Ausobský a teoretik Zdeněk Wirth. Tato komise doporučila Roškotův projekt.
(zobrazit)1934 | Konečné schválení projektu
Došlo k schválení přepracovaného Roškotova návrhu.Stavba byla zadána ing. Domanskému z Prahy a Františku Tošovskému z Ústí nad Orlicí. Stavební dozor vedl ústecký stavitel J. Radechovský.
(zobrazit)27.9.1936 | Dokoncení výstavby
Dne 5. července 1935 se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene divadla. Stavba byla zkolaudována 25. září 1936 a slavnostní otevření divadla proběhlo 27. září 1936 premiérou opery Bedřicha Smetany Tajemství.
(zobrazit)1978 | Zahájení rekonstrukce
V roce 1978 bylo divadlo zapsáno do seznamu kulturních památek ČSR. Dne 3. června 1978 se započalo s rekonstrukcí divadla.

lidé

Kamil Roškot |hlavní architekt
(zobrazit)František Tošovský |architekt

Místní stavitel a podnikatel v Ústí nad Orlicí ve firmě Podnikatelství staveb a strojní cihelna František Tošovský.


Jakub Domanský |architekt
(zobrazit)Antonín Ausobský |člen poroty

Děkan a proděkan ČVUT, předseda Jed­noty pro dostavbu katedrály sv. Víta, člen stavební komise při Památníku národního osvobození na Žižkově. Účastnil se mnoha soutěží; navrhl úpravu Kaurových domů u Národního divadla. Postavil gymnázium a záložnu v Litomyšli, poštu v Mělníku, obytné domy v Praze, v Březnici.

.

Více divadel

Zdeněk Wirth |člen poroty
Alexius Appl |sochař

historie

Vybudování moderní divadelní budovy v Ústí nad Orlicí souvisí s ochotnickým divadlem v tomto městě, jehož počátky sahají do konce 18. století. Nejprve se divadlo hrálo v domě lékárníka Jana Andrese. Později, když v roce 1836 vzniklo první sdružení divadelních ochotníků, přesunulo se Andresovo jeviště a tím i divadelní aktivity do Dolní hospody, které se lidově říkalo „Dolnice“. V roce 1895 nový majitel Friml přestavěl hospodu na hotel. Na jeho novém jevišti hrál nový ochotnický spolek Vicena. Před koncem první světové války se Friml rozhodl přeměnit prostory divadla na biograf a divadelní ochotníci se ocitli bez budovy. V roce 1919 vzniklo „Družstvo pro postavení divadla v Ústí nad Orlicí“, jeho prvním předsedou se stal místní stavitel Jaromír Radechovský. Mezi tím, než byla postavena nová divadelní budova, vybudoval spolek Vicena v roce 1921 na své náklady v hotelu Friml nové jeviště, které divadelníkům sloužilo ještě dalších 15 let. V roce 1924 družstvo poprvé jednalo o vhodném staveništi pro divadlo a prvních náčrtech divadla, které předložil ústecký stavitel J. Radechovský. Po řadě jednání o koupi pozemků nakonec v roce 1929 padla volba na pozemek u budovy soudu, který družstvo dostalo darem. Finance na stavbu divadla divadelníci získávali z darů od jednotlivců a spolků nebo z výtěžku společenských akcí. Největším přínosem se staly Staročeské poutě na ústeckém náměstí.

V roce 1929 družstvo vyhlásilo soutěž na návrh divadelní budovy. Do této soutěže aktivně zasáhl jako umělecký poradce družstva ústecký rodák a významný český historik umění, profesor Josef Cibulka (1886–1968). Na jeho návrh byla vyhlášena užší soutěž mezi stavitelem Radechovským a pražským architektem Kamilem Roškotem, kterého Cibulka družstvu sám doporučil. Oba dodali své návrhy v dubnu 1930. Porota, ve které (opět díky Cibulkovi) zasedli architekti Josef Gočár a Antonín Ausobský a teoretik Zdeněk Wirth, doporučila Roškotův projekt. Družstvo se 31. srpna 1930 usneslo vzít jej za podklad k dalšímu jednání. Konečný Roškotův návrh, přepracovaný po dlouhých diskusích, schválilo družstvo 4. listopadu 1934.

Kamil Roškot (1886–1945) vystudoval stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze, architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a v letech 1911–1913 filozofii a dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze. Po aktivní vojenské službě odešel po válce dokončit studia k Janu Kotěrovi na pražskou AVU. Mezi českými architekty představuje výjimečnou osobnost. Roškot pracuje s abstraktními puristickými tvary, kterým nechybí monumentalita a velkorysá koncepce. Od tvorby většiny kolegů funkcionalistů, kteří pracovali s volným plánem Miese nebo Le Corbusiera, Roškota zásadně odlišuje používání strukturálního plánu. Mezi jeho nepočetné realizace patří výstavní pavilóny pro Miláno (1926–1927), Chicago (1933) či New York (1939), zdymadla ve Vraném nad Vltavou, Brandýse nad Labem (1931) a Štechovicích (1937–1942) nebo hrobka českých králů v katedrále sv. Víta na Pražském hradě (1934–1935). Jednou z nejvýznamnějších Roškotových staveb je právě divadlo v Ústí nad Orlicí (1935–1936).

V listopadu 1934 byl Roškot pověřen vypracováním podrobných plánů. Stavbu realizovali ing. Domanský z Prahy a František Tošovský z Ústí nad Orlicí. Stavební dozor vedl ústecký stavitel Radechovský. Základní kámen divadla byl slavnostně položen 5. července 1935, stavební práce probíhaly už od 24. června. Stavba byla zkolaudována 25. září 1936 a 27. září 1936 se divadlo slavnostně otevřelo operou Bedřicha Smetany Tajemství.

Realizovaný návrh divadla v Ústí nad Orlicí (1934–1935) se vyvinul ze dvou ranějších Roškotových projektů – z prvního návrhu ústeckého divadla z roku 1930 a z prvního návrhu divadla Imperial pro průmyslový komplex Škodových závodů v Teheránu z roku 1933. V prvním ryze konstruktivistickém návrhu architekt pracoval s jednoduchými geometrickými tvary. Při navrhování půdorysu divadla (hlediště na čtvrtkruhové výseči) jej podle Jiřího Hilmery inspirovaly projekty amerického architekta Normana Bela Geddese. V návrhu pro Teherán se již objevuje pro Roškota typické pronikání hmot – zde pravoúhlého kubusu s kruhovou výsečí. Realizovaný projekt je v podstatě zmenšeninou teheránského návrhu s tím, že autor využil z prvního projektu pro Ústí půlkruhově zakončené jeviště (v projektu pro Teherán je pravoúhlé). V dispozici se projevuje nejvýrazněji hmota jeviště vyrůstající z půdorysu kruhové výseče, radiálně otevřené směrem k foyeru a vstupům. S tímto typem prostoru se v Československu poprvé pracovalo při soutěži na lidové divadlo v Ostravě (1920–1921) a v Olomouci (1920–1922), realizován byl v mnohem menším měřítku poprvé u divadelního sálu Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze podle projektu Františka Roitha (1923). Snaha o modernizaci a demokratizaci prostoru se v té době projevila i v divadlu blízkých sakrálních stavbách. Není bez zajímavosti, že před rokem 1930 vystavěl Josef Gočár na podobném půdorysu své dva kostely – Ambrožův sbor církve československé husitské v Hradci Králové (1926–1930) a katolický kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích (1928–1930). V porotě vršovické soutěže seděl opět Josef Cibulka.Ve své době šlo o jedinečný pokus modernizovat prostor sakrální stavby a přiblížit liturgii všem přítomným věřícím. Kamil Roškot o svém projektu divadla napsal: „Snaha o pohodlí a bezpečnost obecenstva a o rovnocennost všech sedadel v přízemí i na balkóně usměrnila mou koncepci divadla.“ Proto zvolil kónickou formu jeviště bez postranních balkónů.

Divák vstupuje pěti dvoukřídlými dveřmi do prostorného vnějšího vestibulu, ze kterého lze vejít buď do vnitřního vestibulu se šatnami nebo postranními schodišti na balkon. Vstup do sálu původně zajišťovaly tři souměrně umístěné vstupy. V hledišti kónického půdorysu uzavíral stoupající parter s 341 sedadlem obloukem původně šesti lóží, krytých balkónem se 191 sedadlem v širokém amfiteatrálním uspořádání. Po stranách architekt umístil komunikační chodby k toaletámze kterých lze rovněž vstoupit na venkovní terasy.

Hlavní obloukové jeviště je vysoké 16 m. Vlevo k němu ve dvou poschodích přiléhají herecké šatny se sprchami, vpravo postranní jeviště. Orchestřiště se nalézá z větší části pod jevištěm.

Protože divadlo slouží i jako kino, má budova mezi balkonem a přízemím zvláštní patro s projekční komorou, přístupnou od hereckých šaten. Hlediště má nepřímé osvětlení, vytápěno bylo teplovzdušným systémem. Stěny hlediště byly potaženy žlutou látkou, strop měl bílou hrubou omítku. Sedělo se na dřevěných židlích olivové barvy, opona z tmavomodrého plyše. Na kovové části byl použit bílý bronz. Šatny pro diváky byly vyhotoveny z tmavého dřeva a foyer doplňovaly tři nenápadná světelná tělesa v podobě kruhů (dnes již neexistující). Ve foyeru v patře byla za sálem umístěna samostatná místnost kuřárny původně vybavená funkcionalistickým kovovým trubicovým nábytkem.

V zadní části suterénu je vchod pro herce, skladiště, zkušebna, byt domovníka a strojovna. Pod hlediště architekt do soustavy pilířů umístil dnes již neexistující restauraci a kavárnu s tanečním sálem, propojenou schodištěm s vestibulem divadla (dnes se nepoužívá) a s dalším vchodem z parku.

Kónický tvar jeviště proniká v exteriéru do pravoúhlého kubusu prolomeného po stranách terasami a vytváří tak dynamický prvek blízký německé expresionistické architektuře. Na zužující se kónické hlediště navazuje půlkruhová převýšená hmota jeviště. Podobně jako v prvním projektu divadla autor pracoval s poměrně uzavřenými hmotami, na rozdíl od projektu pro Teherán ale stěny neodhmotnil sklem. Využil kontrasty a do celkové kompozice zdařile zapojil hru světel a stínů. Budovu velice citlivě umístil do kontextu okolní architektury, neřešil pouze ve své době ještě ne tak naléhavou otázku příjezdu automobilů a jejich parkování. Budova je sice velice dobře přístupná z blízké komunikace a po rekonstrukci v roce 1978 byl zvětšen prostor za divadlem pro příjezd techniky a přepravu dekorací, větší část kolem divadla však zabírá park.

Od roku 1951 je divadlo v majetku Československého státu, do užívání ji převzal Okresní osvětový dům v Ústí nad Orlicí. V roce 1978 bylo divadlo zapsáno do seznamu kulturních památek.

Po zjištění, že divadlo nevyhovuje protipožárním předpisům, proběhla v roce 1978 první fáze rekonstrukce divadla. V přízemí zabral centrální vstupní dveře do hlediště a dvě lóže nově vzniklý prostor pro osvětlovací a zvukovou režii. V patře se do prostoru foyeru rozšířila technická místnost. Dřevěné šatny dostaly nový koženkový potah a křehká kruhová světla nahradily monumentální zlaté kruhy od sochaře Alexia Appla. Stěny získaly jiný potah a strop nový nátěr. Zadní stěna balkónu byla obložena dřevěným obkladem, sedadla vyměněna. Z původní restaurace a kavárny nezbylo nic. V současnosti v těchto místech sídlí restaurace se samostatným přízemním vstupem a s těžkým interiérem z konce 70. let, místo kavárny zabrala herna. Rekonstrukce se rovněž dotkla šaten herců. Z původního dobového nábytku se zachovaly jen detaily umístěné v dřívější zkušebně. Nedošlo však k žádným zásadním přestavbám nebo přístavbám, které by objekt zásadně narušily. Modernizace jeviště proběhla v letech 1981–1982 a o rok později byly ještě opraveny vnější omítky a v roce 1984 střecha.

Po roce 1989 převzalo divadlo město Ústí nad Orlicí. Od roku 1993 nese budova jméno svého projektanta.

Literatura:

Památník ústeckého divadelnictví, Ústí nad Orlicí 1936

Volné směry XXXIII, 1936–37, s. 246–249

– Vladimír Šlapeta – František Maria Černý, Kamil Roškot 1886–1945: Architektonické dílo (kat.), Praha 1978

– Pavel Sedláček, 50 let divadla v Ústí nad Orlicí 1936–1986, Ústí nad Orlicí 1986

– Zdeněk Lukeš, Kamil Roškot – 100 let, Architektura ČSR XLI, 1986, č. 9, s. 420–421

– Petr Hlaváček – Jiří Hůra, Architekt Kamil Roškot, Zlatý řez 1, listopad 1992, s. 8–13

– Petr Ulrich, Kamil Roškot (1886–1945), Architekt XLI, 1995, č. 13, s. 2

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 123–124

 

Tágy: Funkcionalismus, První republika, volně stojící budova

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusdva=