enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Soutěž na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1957 | soutěž

lidé

(zobrazit)Jiří Gočár |architekt - účastník soutěže

Studoval na ČVUT v Praze v letech 1931 – 1936, poté absolvoval první praxi v ateliéru svého otce Josefa Gočára, kde se podílel např. na projektu Státní galerie nebo pavilónu pro světovou výstavu v Paříži (1937). 1949 – 1953 byl vedoucím ateliéru Stavoprojektu. Pracoval především v oblasti teorie a svazové politiky. Byl předsedou Svazu architektů, členem  výkonného výboru mezinárodního svazu architektů UIA. Gočárova raná tvorba vychází z kultivovaných tradic meziválečné avantgardy, projekty z pozdějších 50. – 70. let jsou umírněným kompromisem dobových tendencí. Realizoval zejména rodinné domy (na Benešovsku  Čerčany, Čerčany – Městečko, Kamenný Přívoz), továrnu v Jablonci nad Nisou a Litomyšli, Gramofonové závody v Loděnicích u Prahy, rekreační středisko v Horní Úpě, zpracoval územní plány pro Vrchlabí a Špindlerův Mlýn.

In: Muzeum Benešov

Více divadel

Josef Brunclík |architekt - účastník soutěže
Viktor Formáček |architekt - účastník soutěže
Rudolf Ječný |architekt - účastník soutěže
Josef Kittrich |architekt - účastník soutěže
Emanuela Kittrichová |architekt - účastník soutěže
Miroslav Derynk |architekt - účastník soutěže
Věkoslav Pardyl |architekt - účastník soutěže
Zdeněk Vávra |architekt - účastník soutěže
František Flašar |architekt - účastník soutěže

historie

Realistické divadlo začalo působit po válce v budově Švandova divadla na Smíchově pod vedením režisérů Jana Škody, Karla Palouše, Oty Ornesta a scénografa Jana Sládka. Soubor si v padesátých letech 20. století vydobyl v Praze významné postavení, takže se začalo uvažovat o vybudování nového divadla. Pro novostavbu byla vybrána část smíchovského městského parku před secesním Národním domem a pilotní studii vyprojektoval Jiří Gočár. Studie obsahovala podle zadaného programu již všechny podstatné rysy objevující se i u pozdějších projektů. Podle programu zde mělo vzniknout komorní divadlo s kapacitou 800 míst a neokázalými společenskými prostorami. Pro dispozici hlediště byl zvolen tvar výsečového amfiteátru. Vnější forma divadla zaujala svou jednoduchostí, neokázalostí a využitím standardizovaných prvků. V roce 1957 následovala architektonická soutěž, které se zúčastnili Jiří Gočár, Josef Brunclík, Viktor Formáček a Rudolf Ječný, Josef Kittrich s Emanuelou Kittrichovou, Miroslavem Derynkem a Věkoslavem Pardylem.

Největším architektonickým problémem soutěže se stala malá stavební parcela v sousedství smíchovské baziliky a budovy děkanství, která neumožňovala dispoziční variabilitu. Gočárův projekt přinesl jen dílčí změny. Josef Brunclík zvolil pro hlediště model dvoupatrového výsečového amfiteátru s pěti frontálně orientovanými lóžemi, zasunutými pod balkónem. Dvojetážové řešení použili s drobnými změnami i autoři dalších dvou návrhů Formáček–Ječný nebo Kittrich a spol. Jevištní část řešili všichni projektanti podle shodných zásad: s možností vytvořit před portálem předscénu nad orchestřištěm, s točnou, pevným obloukovým horizontem a z jeviště přístupnými manipulačními prostory. Vnější architektonický výraz divadel většinou vycházel ještě z klasicizujícího dekorativismu padesátých let 20. století. První cena nebyla udělena, druhou cenu získal projekt Jiřího Gočára. Gočár však výsledný projekt nevypracoval, ale doporučil, aby byli realizací pověřeni mladí architekti Zdeněk Vávra a František Flašar, autoři kvalitního kulturního domu v Českém Těšíně. V roce 1961 sice vznikl nový projekt, který však vesměs syntetizoval předešlé návrhy. Hlediště dostalo tvar jednotného amfiteátru na obdélném, v první třetině výsečově zkoseném půdorysu s pěticí frontálně orientovaných lóží. Zachována zůstala možnost zřízení předscény vyzdvižením podlahy orchestřiště na úroveň jeviště, stejně jako princip čelního nasvěcení ze štěrbin v ostění a ve stropě. V úpravě interiérů se již objevil tzv. bruselský styl. Jak zmiňuje Jiří Hilmera, pravděpodobně by nevznikla nová převratná scéna, ale česká divadelní architektura by se po období sorely přihlásila ke své pokrokové tradici předválečné avantgardy. V roce 1962 se započalo s přípravnými stavebními pracemi, ale nakonec byl projekt z hospodářských důvodů přerušen a natrvalo odložen stranou.

 

Literatura:

- Architektura ČSR XV, 1956, s. 48

- Architektura ČSR XVI, 1957, s. 301–309

- ACTA SCAENOGRAPHICA 1961, s. 114–115

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 147–149

 

Tágy: architektonická soutěž

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestplussedm=