enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Pasáž

Zdeňek Baueršíma

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)9.9.2005 | Otevření

lidé

Zdeňek Baueršíma |hlavní architekt
Pavel Fousek |architekt

historie

Okolnosti stavby divadla Pasáž jsou jednoznačně spjaty s bohatou divadelní tradicí v Třebíči. Z města na jihozápadě Moravy se v druhé polovině 19. století postupně stávalo poměrně rychle rostoucí sídlo s rozvinutým průmyslovým potenciálem, zejména obuvnickým a kožedělným. Přestože zde převažovalo české obyvatelstvo, ovládala město zámožnější a vlivnější německá menšina. To však nebránilo rozvoji českého spolkového života, který si mimo jiné kladl za cíl vyhranit se vůči zmíněnému německému vlivu. Jedním z jeho úspěchů byl druhý zdařilý pokus o založení Měšťanské besedy v roce 1861.

      Velkou podporu v uvědomování si národní svébytnosti představovalo v té době nejen v Třebíči divadlo hrané kočovnými společnostmi a také divadlo studentské. Pro divadelní představení v Třebíči byl v 19. století využíván prostor sýpky na obrok nad konírnou ve dvoře pošty, dnes v domě „Na staré poště“ na Karlově náměstí. Hrávalo se rovněž v hostinci U černého orla a v sále na Střelnici. Od roku 1864 se divadelní představení konala také v Aréně městského pivovaru.

       Rok 1867 se v Třebíči stal symbolem vítězství českých představitelů ve volbách na městskou radnici. Záhy poté se otevřela možnost vystavět zde pro český spolkový život důstojný stánek, tzv. Národní dům. K tomu účelu byl obcí zakoupen dům čp. 58 na horní straně dnešního Karlova náměstí. Stavební plány vyhotovil stavitel besedního domu v Brně Karel Tebich a stavbu provedl v letech 1871- 1872 třebíčský zednický mistr Martin Herzán. Velká část nákladů byla uhrazena ze sbírky organizované ve městě a v jeho okolí.    

       Na jevišti Národního domu hrála divadla kočovných společností, ale i místní spolky jako Vesna, Lumír a Akademický feriální klub. V roce 1909 byla v Třebíči založena divadelní jednota Vrchlický a dne 18. října 1940 se zde konalo první premiérové představení nově založeného Horáckého divadla. Jeho hlavní scénou zůstal Národní dům až do roku 1944, kdy okupační úřady produkci divadla zastavily.

     Po roce 1948 byl organizovaný divadelní a společenský život nejen v Národním domě, ale pravděpodobně v celé Třebíči, veden z vyšších míst prostřednictvím Okresní osvětové rady. V roce 1956 byla dokončena stavební úprava sálu a rozšířeno jeviště. Od roku 1959 nesl společenský dům název Dům osvěty Bedřicha Václavka. Kromě toho v té době sloužil ve městě jako další divadelní scéna rozlehlý sál kina Svět.

      Silná tradice amatérského divadla se udržela v Třebíči i v době po roce 1948. Od roku 1930 působil v Třebíči Dramatický soubor, později Dramatické a Divadelní studio. Jedním z důvodů ukončení jeho činnosti  v roce 1965 byla i nedostatečná možnost pořádání velkých divadelních představení ve městě. Prostory Národního domu byly již v té době považovány za stísněné. Podle slov Vítka Cahy v knize Divadlo posvěcené nadšením: „Od roku 1957 nebylo podniknuto nic, co by situaci zlepšilo a čtyřicetitisícové město čeká stále na svůj kulturní stánek, důstojný a úměrný velikosti města“.  

Počátek osmdesátých let se v Třebíči nesl ve znamení velkých demolic zejména na jihozápadním okraji historického města, které pokračovaly až do počátku 90. let 20. století. V roce 1983 byl ve městě otevřen průtah frekventované silnice spojující Brno s jižními Čechami. Nově uvolněná jižní strana Masarykova náměstí měla sloužit budovám reprezentujícím podle tehdejších měřítek prosperující okresní město.

       V roce 1985 vyrostla na této straně náměstí budova okresního výboru Komunistické strany Československa (dnešní Fórum). Zástavba měla v jižní linii pokračovat multifunkčním kulturním stánkem, který měl velkolepě nahradit již zmíněné nedostatečné prostory pro náročnější divadelní představení.

       Po roce 1985 začal vznikat v tehdejším jihlavském Stavoprojektu, na základě malé vnitroústavní soutěže, projekt na stavbu divadelní budovy v Třebíči. Projekt postupně získával svou konečnou podobu v ateliéru vedeném architektem Zdeňkem Baueršímou. Na počátku roku 1990 byly zahájeny demolice v bývalé Smrtelné ulici, zbořena byla i Sokolovna. Připravovalo se tak místo na budoucí rozlehlou budovu divadla a kina. V roce 1990 se rovněž začalo s prvními výkopy pro plánovanou stavbu. V roce 1993 však byla tato původně státní zakázka, která se mezitím stala majetkem města, zastavena. Hrubá stavba byla zakonzervována. V roce 1993 byl hotov pouze objekt kina.

       Tento stav trval až do roku 1999, kdy byl několika třebíčskými občany založen Spolek pro dostavbu a zprovoznění divadla. Spolek získal pozornost města i celé široké veřejnosti publikační činností a benefičními akcemi, kterými se snažil upozornit nejen obyvatele Třebíče na nedokončenou velkou stavbu v blízkosti historického centra. Roku 2000 bylo úsilí spolku korunováno velkým úspěchem, město v tomto roce vyhlásilo výběrové řízení na dostavbu třebíčského divadla. Vedením dostavby byl nakonec pověřen jihlavský ateliér STA a architekt Pavel Fousek. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 9. září 2005.   

         Dostavba divadla pokračovala na základech stavby navržené na konci 80. let 20. století a projekt nebyl během dostavby zásadně přepracován. Práce jihlavského ateliéru spočívaly především v technických inovacích a přizpůsobení stavby novějším požadavkům.

       Vznikla tak stavba v pozdním internacionálním stylu poplatná reprezentativní architektuře normalizační doby osmdesátých let 20. století, charakteristická rozložitými velkolepě pojatými neúčelnými hmotami a prostory seskládanými často bez respektu k okolnímu prostředí.                          

 

 

       Dnešní divadelní sál je součástí širšího komplexu označovaného jako Kongresové centrum Pasáž. Součástí budovy je rovněž kinosál a poměrně rozlehlé prostory používané k různým společenským příležitostem. Vnitřní prostorové rozložení je dobře patrné na čelní fasádě budovy. Na západní straně je část s kinosálem spojená proskleným krčkem s přízemní pasáží, překračujícím bývalou Smrtelnou ulici s východním traktem s divadelním sálem. Hmota divadelního sálu s přilehlým rozměrným foyerem předstupuje před hlavní fasádu divadla v podobě betonového kvádru s prosklenou přední stěnou, který v nižších patrech vynášejí obdélné pilíře. Pilíře v přízemí podpírají průčelí obíhající balkon s mohutným betonovým parapetem. Koncepci rozložení fasády akcentuje kontrast obložení z bílého kamene a tmavého skleněných výplní..

       Vnitřní jednoduchá dispozice budovy rozdělená do tří pater je přehledná a funkční. Přízemní vestibul slouží jako vstupní prostor divadla i kina. V patře pak polohu i rozměry jeho prostoru kopíruje velkolepý prostor šaten, sloužící i jiným účelům, a ve druhém patře pak velké foyer, kam světlo proniká nejen prosklenou severní stěnou, ale rovněž střešním tamburem. Prosvětlený prostor umocňuje kovový hvězdicový lustr. Z foyeru se vchází dvěma vstupy do hlediště divadla v nejvyšším bodě lehce stoupajícího parteru. Hlediště divadelního sálu s 523 sedadly má v půdorysu tvar necelé kruhové výseče, jejíž zadní segmentová strana se projevuje ve tvaru jižní stěny foyeru. Sál završuje podvěšený akustický strop baldachýnového tvaru. Stěny pokrývá akustický obkladový panel s tmavě šedými a světlými pruhy. Prostor je přizpůsoben i pro filmové projekce.Východní trakt budovy s hlavním schodištěm je zasvěcen provozním prostorům divadla a ve druhém patře malému baletnímu sálu. Šatny a foyer divadla zdobí obrazy (Pohledy na Třebíč) od Vlastimila Tomana, ve foyer je to pak tapisérie od Karla Lázničky a reliéfní obrazy od Jaroslava Šerých.

 

Literatura:

Stavební archiv města Třebíče, Stavební dokumentace divadla Pasáž, čp.1323

Vítek Caha, Divadlo posvěcené nadšením – Třebíč ve službách Thálie 1945-1965, Třebíč 2003, s.7,25,75,77,85,88,89,105,115

Rudolf Fišer, Historický vývoj města Třebíče, in: Rudolf Fišer, Třebíč – Historický atlas měst české republiky - svazek č.9, Praha 2001, nestránkováno

Jiří Joura, Národní dům a jeho bohatá historie, in: Jiří Joura, Procházky starou Třebíčí popáté, Třebíč 2012,s.72-74

Jiří Joura, Smrtelná ulice v Třebíči, in: Jiří Joura, Procházky starou Třebíčí popáté, Třebíč 2012, s.72-74

Jan Uher, Třebíčskému divadlu bylo pět let, Horácké noviny, 2011, 3.1., s.3

 

 

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvapluspět=