enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo F. X. Šaldy

Ferdinand Fellner, Hermann Helmer

alias Krajské oblastní divadlo Liberec (1948–1950), Divadlo F. X. Šaldy (1959–), Severočeské divadlo Liberec (1950–1958), Zemské oblastní divadlo v Liberci (1945–1946), Severočeské národní divadlo Liberec (1946–1948), Stadttheater (1881–1945), Severočeské divadlo F. X. Šaldy Liberec (1958–1959)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1880 | Veřejná soutěž
Theaterverein (divadelní spolek) vyhlásil veřejnou soutěž na budovu nového divadla. Z 22 náhrhů byla vítězná práce Hanse Miksche a Heindricha Niedzielského z Vídně, druhé místo obsadil Bernard Schreiber. Mezi jinými účastníky byli také J. Gartner, Adolf Bürger , Oskar Titz a Robert Stübchen.
(zobrazit)1881 | Změna projektu

Nedostatek finančních prostředků způsobil změnu projektu. Zakázka byla zadána ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera z Vídně, kteří vypracovali více finančně přijatelný výsledek. Stavba byla provedena firmou Sachers a Gärtner.  


(zobrazit)1883 | Slavnostní otevření

Divadlo bylo slavnostně otevřeno představením  Wilhelm Tell od Friedricha Schillera. 


(zobrazit)1906 | Úpravy
Zavedena elektřina.
(zobrazit)1956 | Úspravy hlediště

(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce

Větší rekonstrukce divadla prováděná  podle projektů ateliéru Union Arch, jmenovitě podle Pavla Švancera a Pavla Vaněčka.


lidé

Hermann Helmer |hlavní architekt, architekt
(zobrazit)Jakob Gartner |architekt

Budoval hlavně reprezentativní budovy pro velkoměstskou střední třídu. Jeho koncepce zůstává věrná tradičním schématům a zaměřuje se na nedávno zbohatlou klientelu , která hledala odpovídající vyjádření své pozice.  Vedle tohoto vystavěl množství synagog. V jeho výrazových prostředcích se zrcadlí estetika architektury historismu.

Zdroj: Architektenlexikon


(zobrazit)Robert Stubchen |architekt

Architekt a profesor v Jablonci nad Nisou, žák Josefa Zítka. Zůčastnil se několika veřejných soutěží např. na divadlo v Liberci.

In:

Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 631 , Praha 2004.


Pavel Vaněček |architekt
(zobrazit)Bernard Schreiber |architekt

Německý architekt, který studoval u Hermana Nicolaie . Známý pro své ranné použití Novorenesančního stylu.

Zdroj:

Více divadel

(zobrazit)Hans Miksch |architekt - účastník soutěže

Byl typickým představitelem pozdního Historismu, davajíc přednost tradičním výrazovým prostředkům,  ačkoliv byl otevřen i moderním konstrukčním metodám a materiálům, jak ukazuje stavba Kolonády v Mariánských Lázních.

Zdroj:


(zobrazit)Heindrich Niedzielski |architekt - účastník soutěže

Ve stavbách , které vzešly z jeho spolupráce s Hansem Mikschem , se zrcadlí celá široké rozpětí rozdílných stylistických forem , které bývaly používány pozdním Historismem, ačkoliv byli i otevřeni novým konstrukčním metodám a materiálům , jak ukazuje příklad Kolonády v Mariánských Lázních.

Zdroj: architektenlexikon.at


(zobrazit)Adolf Burger |architekt - účastník soutěže

Nemnoho známý stavitel a architekt v Liberci.

In:

Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 93, Praha 2004.


(zobrazit)Oskar Titz |architekt - účastník soutěže
Berlínský architekt.

(zobrazit)Ernst Klimt |malíř

K jeho největšímu přínosu umění se počítají výzdoby pro divadla v Karlových Varech , Rijece, Liberci a Vídni (Hofburgtheater).

In:

Více divadel

historie

V roce 1879 vyhořelo v Liberci tzv. Soukenické divadlo (jeho vlastníkem byl zámožný cech libereckých soukeníků), které stálo na východním konci severní fronty dnešního Sokolovského náměstí. Tak jako v jiných městech na severu Čech, vznikl v Liberci tzv. Theaterverein, který v roce 1880 vyhlásil sbírku mezi občany. Sbírka brzy vynesla částku 50 000 zlatých, další peníze přidala liberecká spořitelna – 60 000 zlatých.

Pro nové divadlo bylo vybráno místo na tzv. Gründelu. V roce 1880 byla vyhlášena veřejná soutěž na projekt, uzavřená  v březnu roku 1881. Došlo 22 návrhů. Nejvýše byl oceněn projekt architektů Hanse Miksche a Heindricha Niedzielského z Vídně, druhou cenu obdržel Bernard Schreiber, projektant teplického městského divadla z r. 1874.  Mezi neoceněnými byli například liberečtí stavitelé J. Sachers a J.Gärtner, jejichž stavební firma později stavbu divadla realizovala, liberecký Adolf Bürger , berlínský Oskar Titz a pražský Robert Stübchen.

Podle závěrečné zprávy hodnotící komise se ale za částku  150 000, které měl divadelní spolek k dispozici, ani jeden z nejvýše oceněných návrhů realizovat nedal. Po neúspěšném jednání s autory oslovili představitelé divadelního spolku a města  ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera z Vídně, ti byli schopní vypracovat úspornější projekt s menším rozpočtem.

Dne 13. 7. 1881dodali architekti plány, počítající s kapacitou 718 míst k sezení a  262 míst k stání.  Základní kámen byl slavnostně položen  15. září 1881 a 29. září zahájila již zmíněná firma Sachers a Gärtner první výkopy základů nové budovy. Vzhledem k nestabilnímu podloží se plánované práce prodlužovaly.  V období výstavby, v roce 1881 došlo také k velké tragédii – požáru divadla na vídeńské Ringstrasse. Tato nepředvídatelná událost přivedla úředníky monarchie k zpřísnění bezpečnostních předpisů v divadelních budovách. Projektanti libereckého divadla museli na novou situaci bezprostředně reagovat, zejména snížením kapacity divadla o 200 míst. Přes veškeré úsilí se nepodařilo stavbu dokončit ve stanoveném termínu, ale dostavba budovy se zpozdila pouze o tři týdny.  Dne 29. září 1883 proběhla slavnost položení závěrečného kamene a večer  slavnostní představení dramatu Wilhelm Tell od Friedricha Schillera. 

Divadlo během 20. století prošlo řadou úprav a rekonstrukčních zásahů. Jeden  z prvních se uskutečnil  v roce 1906, kdy plynové osvětlení v divadle nahradila elektřina, v letech 1908 –1922 došlo ke zrušení některých lóží v přízemí a pravděpodobně i  na balkoně. V roce 1925 získalo jeviště kruhový horizont. Po roce 1945 zmizely z tehdejšího hlavního schodiště sochy gryfů, představující pro české obyvatele Liberce mylně symbol germánství. Další úpravy probíhaly po roce 1956, postupně téměř až do konce 60 let, kdy došlo k úpravám hlediště – zmizela středová ulička v parteru a původní lavice byly nahrazeny novými sedadly. Byla rovněž opravena podlaha jeviště, v prostorách pro návštěvníky byl položen mramor, v roce 1966 došlo k zajištění staticky narušeného přístavku skladiště a šaten z let 1939-40.

Další úpravy se vedení divadla podařilo prosadit během 80. let, kdy se střecha divadla ocitla téměř v havarijním stavu.  Při obnově krytiny byly objeveny další střešní a fasádní prvky na pokraji havárie. Proto se hned v následujícím roce přistoupilo k rekonstrukci fasády a výzdobných střešních prvků, na kterých se podíleli mimo jiné Vladimír Preclík a Pravoslav Rada. Na tyto úpravy navázaly další, které se uskutečňovaly od počátku devadesátých let. Probíhaly zejména podle projektů ateliéru Union Arch, jmenovitě podle Pavla Švancera a Pavla Vaněčka. V prostorách bývalé kotelny divadla vznikl divadelní klub a později restaurace, v roce 1994 byla zřízena nová zvuková kabina v přízemí hlediště a prostor bývalé zvukové kabiny na prvním balkoně byl upraven jako primátorská lóže. Byly zajištěny horizontální konstrukce balkonů, snížen počet sedadel, zrušen prostor pro diváky na galerii a rozšířen prostor bývalé šatny v nejvyšším podlaží, dnes sloužící jako bufet. Během devadesátých let došlo také k obnově malované opony, kterou prováděl Petr Bareš s Jiřím Brodským (1994), a štukové výzdoby hlediště (1996).  Původně Městské divadlo (Stadttheater) bylo po roce 1945 přejmenováno na Severočeské národní divadlo a od roku 1948 nese název Divadlo F. X. Śaldy

Divadlo novobarokního slohu je samostatně stojící budova v severní části dnešního náměstí Dr. E. Beneše. Z jeho hlavní (jižní) pětiosé fasády vystupuje střední tříosý rizalit, v přízemí se třemi klenutými vchody. Ve vrcholu prostředního oblouku je štuková kartuš se znakem města Liberce, nad postranními vchody maskarony. Patro rizalitu tvoří náznak lodžie se šesti kanelovanými korintskými sloupy a balustrádou. Nad patkami sloupů nesou jejich dříky kartuše, dva  střední se  znakem města Liberce a na ostatních s monogramem SRT (=Stadt-Theater-Reichenberg). Na soklech mezi postranními sloupy spočívají dvě vázy s ženskými maskarony. Klenutá okna rámuje archivolta s klenákem a vegetabilní výzdobou ve vrcholu. Cvikly oken vyplňují pololežící ženské postavy. Edikulová okna krajních os završují segmentové štíty, nad nimi prolamují fasádu kruhová okna horního polopatra.

Nad hlavní římsou leží balustrová atika a čtyři plastické skupiny: Nad rizalitem vpravo je to skupina představující Umění šířící oheň osvěty – žena s pochodní nalévá olej do nádobky, kterou přidržuje putto, osvětu představuje putto stojící po levé straně. Skupinu stojící na levé straně tvoří sousoší Apolona  se dvěma putti jedoucími na delfínu. Nad oběma nárožími jsou trojice múz.

Obě postranní fasády mají téměř shodné členění: za vystupující osou schodištního pouzdra následuje šest os odpovídajících hledištní sekci, pak tříosý rizalit jevištní sekce konečně poslední ustupující osa. Plochu přízemí modeluje pásová bosáž, zalamovaná do půlkruhových okenních záklenků, v patře jsou okna edikulová pod segmentovými frontony, opakující tvar oken v krajních osách hlavního průčelí. Jednotlivé osy oddělují v přízemí rustikované pilastry, v patře nesou korintské polosloupy kladí, završující celá průčelí.

Před oblé severní průčelí s rizality jevištních schodišť předstupuje pozdější přístavek bývalého skladu kostýmů a šaten, ve střední ose s rozměrným pravoúhlým vstupem, procházejícím přístavkem přímo na jeviště.

Vstupní vestibul má obdélný půdorys na jižní straně se zkosenými rohy. Podesty hlavních schodišť na balkon a galerii jsou od prostoru vestibulu odděleny arkádami, které podpírají mramorové sloupy s toskánskými hlavicemi. Foyer s rovným stropem s mohutnými fabiony na úrovni balkonu doplňují z obou stran alkovny, zaklenuté neckovou klenbou; od prostoru foyeru je odděluje opět archivolta se slepým obloukem podepřená korintskými sloupy. Vstupní a společenské prostory oživuje jemná vegetabilní štukatura a zlacené kování původních dekorativních svítidel.

Hlediště na U-půdorysu je značně převýšené, střed balkonu i galerie zaujímají strmě stoupající amfiteátry. Po stranách parteru i bocích balkonu bylo původně po čtyřech lóžích, dnes je jejich počet snížen na dvojice. Arkády galerie opisují tvar lunet lehce vzduté klenby, která nese v oválných štukových rámcích obrazy vídeňského malíře Heinricha Löfflera. Znázorněním různých hudebních žánrů se tu charakterizují čtyři období lidského života: dětství symbolizuje hudba veselá, mládí  hudba milostná, mužný věk hudba  vojenská a stáří hudba vážná. Balkon a galerii podpírají kovové sloupky, jejich parapety zdobí zlacená štukatura. Dekorativní štuková výzdoba se hojně uplatnila i ve výzdobě tabernáklů proscéniových lóží a v překladu obdélného jevištního portálu, nesoucího uprostřed kartuš se znakem města Liberce; v pásu pod ním bylo pět medailonů s portréty W.A. Mozarta, J.W. Goetha, L.v. Beethovena, Friedricha Schillera  a Richarda Wagnera. Malovaná opona je dílem vídeňských malířů Franze Matsche, Gustava Klimta a Ernsta Klimta. Hlavním tématem je Triumf lásky s ústředním výjevem svatební lodi, tažené skupinou amoretů.

 

Prameny a literatura:

– Archiv stavebního úřadu MěÚ Liberec, Stavební dokumentace divadla F. X. Šaldy, č. p. 462

– Archiv NPÚ Liberec, složka Divadlo F. X. Šaldy

 

– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I. Praha 1949, s. 103–105

– Hans-Christoph Hoffmann, Die Theaterbauten von Fellner und Helmer. München 1966

– Libuše Horáková, Ze starého Liberce 1352–1945. Liberec 1970, s. 23

– Svatopluk Technik, Stavební památky Liberce: Romantismus a historismus – A. veřejné budovy. Liberec 1988 (Zprávy České besedy 62), s. 13

– Vojtěch Ron, O starém divadle v Liberci. Liberec 1994 (Zprávy České besedy 77)

– Jan Strnad (ed.), Městské divadlo v Jablonci nad Nisou. Jablonec nad Nisou 1998, s. 81

– Roman Karpaš (ed.), Kniha o Liberci. Liberec 1996 (2. doplněné vydání 2004), zejm. s. 192–194 aj.

– Gerhard Dienes (ed.), Fellner & Helmer: Die Architekten der Illusion: Theaterbau und Bühnenbild in Europa (anlässlich des Jubiläums 100 Jahre Grazer Oper). Graz 1999

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 39–40

– Jiří Janáček, Čtyřikrát městské divadlo Liberec (Stadttheater Reichenberg) 18831938. Liberec 2004, s. 9–16

 

Tágy: Novorenesance, Fellner a Helmer, Rakousko-Uhersko, Belle Époque, volně stojící budova, reprezentativní budova

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

V sezóně 1945/46 se divadlo jmenovalo Zemské oblastní divadlo, v sezóně 1946/47 bylo přejmenováno na Severočeské národní divadlo, v sezóně 1949/50 byl název zestručněn na Severočeské divadlo v Liberci a od 21. 12. 1957 nese název Divadlo F. X. Šaldy.

Václav Kazda - 02.04. 2016

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestmínusjedna=