enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Hankův dům

Václav Kaura

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)70. léta 19. století | stavba

Základní kámen ke stavbě byl položen při slavnosti dne 29. Září 1867. Architekt Schulz předložil v následujícím roce plány divadla  v podobě jednopatrové stavby se vstupním rizalitem s vysokou obloukovou nikou a folklorizujícím tvaroslovím štítů.


(zobrazit)27.09.1874 | otevření

Nedobrá hospodářská situace realizaci divadla oddálila až do jara 1873, kdy byl v dubnu zahájen výkop základů. V červenci 1874 byla  celá neorenesanční stavba Hankova domu pod střechou a spěla k slavnostnímu otevření, konanému dne 27. září.


(zobrazit)00. léta 20. století | rekonstrukce

K první rozsáhlejší sálu i celého přestavbě Hankova domu však došlo v rozmezí let 1904-1905, plány k nim patrně dodal Jindřich Lorenc. V prvních letech 20. století byla v sále vyměněna také původní opona s malovanou vedutou města a obrazů jeho vybraných pamětihodností, vytvořená místním ochotníkem Václavem Hanibalem, za novou, již na námět básně Jelen z Rukopisu královédvorského ztvárnil malíř Vladimír Županský.


(zobrazit)70. léta 20. století | rekonstrukce
Po druhé světové válce proběhla rozsáhlá rekonstrukce Hankova domu, která se dotkla veškerých prostor stavby (z některých přitom nešetrně setřela původní historizující ráz; jiné památkově cenné prvky zcela zanikly, např. zahrádka na střeše), v letech 1969 až 1975.

lidé

Václav Kaura |hlavní architekt
Karel Jarolímek |architekt
Robert Herkner |stavitel
(zobrazit)Vladimír Županský |malíř

Náleží mezi dekorativisty, malíře moderního směru, jenž vede k applikovanému umění. http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=32041

Více divadel

historie

Předstupněm k prvním divadelním ochotnickým představením, která se ve městě pořádala na začátku 19. století v Umlaufově hostinci (čp. 44) na náměstí a která režíroval učitel Čeněk Brož, byly postní a pašijové hry, jež byly v letech 1812–1817 hrávány v jednom ze sousedních měšťanských domů. Později hráli královédvorští ochotníci v tzv. „Svobodovském sále“, který se nacházel v severní frontě náměstí (v místě secesní budovy Spořitelny). Místem konání divadelních produkcí byl i sál Šuppichova hostince na předměstí a dřevěný Hankův hostinec s Lorencovým sálem (podle kresby z roku 1868 v městské kronice měl podobu podlouhlé stavby otevřené na uličním průčelí čtveřicí vysokých, půlkruhovými záklenky završených oken a kryté sedlovou střechou), zbořený v roce 1874 nedlouho před dokončením dnešního Hankova domu. Stálá provizória přivedla ochotnický spolek k úvahám o stavbě vlastní divadelní budovy. Po smrti Václava Hanky sestavil zkraje roku 1861 předseda královédvorských ochotníků učitel Antonín Kadlec sbor, který se usnesl „Hankovi k oslavě a městu Dvoru Králové ku zvelebení“ postavit Hankovo divadlo. Základ finančních prostředků pro realizaci této myšlenky měly vzniknout z veřejných sbírek, stavební materiál přislíbilo vedle peněžní podpory dodat město i další korporace (městský pivovar). O plánech k zamýšlené stavbě jednali představitelé spolku se předními pražskými architekty: neúspěšně s Ignácem Vojtěchem Ulmannem, poté úspěšněji s duem Josef Zítek a Josef Schulz, kteří zakázku přijali, ale válečné události roku 1866 celou věc pozdržely. Město poté vzalo věc do svých rukou, v červnu 1867 zakoupilo Mannův zahradní hostinec a rozhodlo se také ke stavbě položit základní kámen při slavnosti dne 29. září. Architekt Schulz předložil v následujícím roce plány divadla (v podobě jednopatrové stavby se vstupním rizalitem s vysokou obloukovou nikou, folklorizujícím tvaroslovím štítů a partiemi otevřených galerií na bocích budovy) s náklady, jež neměly překročit částku 10.000 zlatých. Nedobrá hospodářská situace však realizaci divadla oddálila až do jara 1873, kdy byl v dubnu zahájen výkop základů. Pro vytíženost při stavbě Národního divadla se však architekt Schulz nemohl věnovat potřebné úpravě původních plánů, proto město definitivní návrh projektu zadalo pražskému staviteli Václavu Kaurovi s tím, že náklady stavby tentokrát nepřekročí sumu 20.000 zlatých a její provedení pak staviteli Robertu Herknerovi. Stavba pokračovala po zbytek roku 1873 a následně na jaře 1874 rychlým tempem, které nezbrzdily ani obavy z malé nosnosti velké galerie divadelního sálu a kritika její málo velkolepé konstrukce, jež zazněly z královédvorského občanstva. V červenci 1874 byla již celá neorenesanční stavba Hankova domu pod střechou a spěla k slavnostnímu otevření, konanému dne 27. září. Celkové náklady však původně plánovanou sumu více než zdvojnásobily a město nadlouho zatížili splácením půjček. I autor návrhu divadla stavitel Kaura se vyplacení svého honoráře musel domáhat s advokátem. Po požáru Národního divadla v Praze v roce 1881 byly v sále a divadelních místnostech Hankova domu zvýšeny protipožární bezpečnostní opatření. V létě roku 1885 městské zastupitelstvo zvažovalo nutnost opravy sálového stropu, jehož hlavní trámy se zdály prolehlé, že by „jednou propadnouti mohl.“ K první rozsáhlejší sálu i celého přestavbě Hankova domu však došlo až v rozmezí let 1904–1905 v úhrnné částce 31.000 korun (plány k nim patrně dodal Jindřich Lorenc, tehdejší policejní komisař). Tehdejší podobu obdélného sálu, lemovaného po obou stranách arkádami oblouků nad nimiž vybíhaly na ozdobných vegetabilních konzolách předsunuté galerie s dřevěnými poprsněmi, zachytil na svých fotografiích královédvorský fotograf J. Rublič. V prvních letech 20. století byla v sále vyměněna také původní opona s malovanou vedutou města a obrazů jeho vybraných pamětihodností, vytvořená místním ochotníkem Václavem Hanibalem, za novou, již na námět básně Jelen z Rukopisu královédvorského ztvárnil malíř Vladimír Županský.

Již za první světové války město řešilo možnou přestavbu Hankova domu; z projektů vypracovaných místním architektem Karlem Jarolímkem však nebylo nic uskutečněno. Ve dvacátých letech byla plánována další úprava Hankova domu, při níž měl být v objektu zřízen biograf; další menší rekonstrukce Hankova domu proběhly ve válečných letech 1940–1945 (královédvorská Městská spořitelna měla koncem roku 1938 připraven více než milionový fond ze svých zisků na stavbu nové divadelní budovy, za okupace však propadl německé Říši).

Po druhé světové válce proběhla rozsáhlá rekonstrukce Hankova domu, která se dotkla veškerých prostor stavby (z některých přitom nešetrně setřela původní historizující ráz; jiné památkově cenné prvky zcela zanikly, např. zahrádka na střeše), v letech 1969 až 1975. Ve sklepě budovy vznikla restaurace, půdní prostory byly upraveny pro klubová zařízení. K poslední rekonstrukci Hankova domu došlo v letech 2003–2004.

 

Literatura:

– Antonín K. Viták, Dějiny královského věnného města Dvora Králové nad Labem. Dvůr Králové 1867

– Josef Matys, Umělecké památky okresu královédvorského z XIX. a XX. století, Pod Zvičinou X, 1935, č. 9–10, s. 66

– Rudolf Fiala, Naše Hankovo divadlo. Dvůr Králové 1984

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s.  33–35, 51 a 168

– Z městské pamětní knihy Bedřicha Söllnera: 130 let Hankova divadla. Dvůr Králové nad Labem. Vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí 3, 2004, č. 6, s. 2–3

– Milena Martincová – Zuzana Čermáková, Rekonstrukce Hankova domu,  Dvůr Králové nad Labem. Vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí 3, 2004, č. 6, s. 10–14

Hankův dům a další rukopisné památky ve Dvoře Králové nad Labem. Dvůr Králové nad Labem 2004

– Jiří Valenta (ed.), Malované opony divadel českých zemí. Praha 2010, s. 102–103

 

Tágy: Novorenesance, Rakousko-Uhersko, Belle Époque, volně stojící budova, reprezentativní budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínusčtyři=