enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo v Broumově

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1806 | otevření

Přestavba zchátralého obecního domu na stálé divadlo byla dokončena na konci roku 1806. V jeho prvním a druhém poschodí umístěny divadlo a společenský sál. Interiér sálu byl zařízen velmi jednoduše, hlediště mělo rovnou podlahu a diváci v něm seděli na prostých židlích. 


(zobrazit)1902 | rekonstrukce
V roce 1902 byl historický dům, v němž městské divadlo po století sídlilo, téměř kompletně stržen a na jeho místě byla postavena nová divadelní budova, vybavená moderním, šikmým sklonem hlediště s balkónem, novorokokovou štukovou a malířskou výzdobou.

lidé

Robert Mischner |stavitel
Franz Seraphin Kneisler |Zadavatel stavby
Josef Weisse |Zadavatel stavby

historie

Počátky divadelnictví v Broumově jsou spojeny s barokními školskými dramaty, která byla součástí učebních osnov klášterního gymnázia nebo se konala při zvláštních příležitostech, jakými byli církevní svátky. O čilý divadelní ruch se v Broumově staral před polovinou 18. století zvláště opat Benno Löbl. Na tuto lokálně zakořeněnou, ale v poslední čtvrtině 18. století již skomírající tradici barokního klášterního divadla (ta část broumovského kláštera, v níž byl umístěn divadelní sál, v roce 1777 vyhořela; divadelním klášterním produkcím nepřál císař Josef II., divadelní představení na latinských školách byla proto dekretem zapovězena) se v roce 1801 pokusil navázat malíř Josef Weisse, jenž chtěl ve městě založit soukromé divadlo.  O rok později si pak jiní broumovští příznivci divadelního umění chtěli pronajmout sál na radnici pro divadelní účely. V tomto dolním, velkém sále radnice se předtím divadlo doloženě hrálo na jaře roku 1795. Ale až aktivita osvíceného lékaře Franze Seraphina Kneislera (1762-1829), působícího ve službách benediktinského kláštera, jenž dopisem z 21. února 1804 vyzval broumovský magistrát, aby podpořil proměnu zchátralého obecního domu čp. 54, stojícího na náměstí, v městské divadlo, přinášelo trvalejší řešení divadelní otázky. Kneisler, jenž hluboce věřil v osvětovou a kultivační funkci divadla, přitom nabídl městu, že bude přestavbu určeného objektu, který patřil již od počátku 15. století a v němž byla již od druhé poloviny 18. století pořádána představení broumovských ochotníků i cizích, někdy německých kočujících divadelních společností, zčásti sám - společně s divadelní myšlence nakloněnou veřejností - sám financovat a výtěžek nabídl jako stálý zdroj příjmů pro městský chudobinec (měl dostávat dvě třetiny ročního zisku). Město Kneislerův záměr podpořilo a poté, co byl vyhlédnutý dům nákladně opraven, byly v jeho prvním a druhém poschodí umístěny divadlo a společenský sál, zatímco v přízemí si MUDr. Kneisler, který se stal i prvním ředitelem zřízeného divadla, zařídil pracovnu a místnost pro nemocné. Krajský úřad sice svolil k zahájení divadelního provozu v budově čp. 54 s tou podmínkou, že jednotlivé divadelní kusy budou muset být předem úředně schvalovány, již v květnu 1804, ale přestavba domu čp. 54 na stálé divadlo byla dokončena až na konci roku 1806. Interiér sálu byl zařízen velmi jednoduše, hlediště mělo rovnou podlahu a diváci v něm seděli na prostých židlích.  V roce 1838 byla budova divadla poškozena požárem; při následných opravách musely být obnoveny ohněm poškozené krovy střechy a změny se dočkalo i hlavní průčelí divadla. V roce 1884 navrhl obci pražský stavitel Robert Mischner rozšiřující přestavbu divadla, která počítala se zřízením tří galerií hlediště a honosnějším pojednáním průčelí. Pro značné předpokládané náklady však z tohoto záměru sešlo. V roce 1902 byl historický dům, v němž městské divadlo po století sídlilo, téměř kompletně stržen a na jeho místě byla postavena nová divadelní budova, vybavená moderním, šikmým sklonem hlediště s balkónem, novorokokovou štukovou a malířskou výzdobou, železnou oponou jeviště, provazištěm, osvětlením i potřebným provozním zázemím (šatny). Další částečné přestavby a modernizační úpravy budovy divadla se uskutečnily v letech 1929-1930 (z rozsáhlého projektu brněnského architekta Heinricha Fanty byla tehdy realizována pouze úprava vestibulu), 1935, po roce 1946 (obnova přední fasády, po roce 1948 se na průčelí budovy objevil nápis „Městské divadlo“, zatímco latinský nápis na portále jeviště - pocta zakladateli divadla MUDr. Kneislerovi - byl nahrazen sloganem „Umění lidu“), v osmdesátých letech 20. století a poslední pak v letech 1997 (obnova průčelí a úprava hlavního vstupu) a 2004 (výmalba hlediště, výměna podlahy jeviště).

Popis současného stavu:

Divadlo je umístěno v dvoupatrovém řadovém domě s čtyřosým průčelím, situovaném na úzké, do nitra bloku protažené parcele. Parteru vévodí osově posazený půlkruhový portál, v postranních osách doprovázený dvěma obdélnými okny s půlkruhovými záklenky. Jednotlivá nadzemní podlaží domu jsou na fasádě oddělena profilovanými mezipatrovými římsami. V ploše 1. a 2. patra jsou rozmístěna vždy čtyři obdélná, šestidílná okna v plastických obrubách (v 1. patře s nadokenními rámy završenými masivními římsami, v 2. patře s profilovanými obrubami s klenákovými prvky). Ve středu plochy 2. patra je mezi dvojice oken vsazen reliéf se znakem města. Nad 2. patrem je usazeno nízké polopatro se čtveřicí dvojic drobných, do jedné plastické obrubně sdružených čtvercových okének. Siluetu domu završuje zděná atika se zalamovaným a ve střední části hrotitě převýšeným štítem. Plocha atiky je v ose otevřeno kruhovým oknem s rozetovou rámovou konstrukcí, po obou stranách dvojicemi (dnes zaslepených) půlkruhově zakončených nik.

Interiér:

Za úzkým zádveřím, vytvořeným moderní prosklenou dřevěnou stěnou, se rozkládá obdélný, směrem do hloubky domu protažený vestibul se stropem děleným do stlačených mělkých pasů, oddělených navzájem obílenými železnými traverzami. Osvětlení prostoru zajišťují novodobá hranatá svítidla. Obě podélné stěny vestibulu rytmizují plastické pilastry s patkami a profilovanými hlavicemi. Stěny rozčleňují dveřní otvory, sjednocené v celé budově do krémově bílého tónu (nebo barevného souzvuku světlého okru a tmavší hnědé), usazené v profilovaných dřevěných zárubních. Po pravé straně je situován šatnový pult a nástěnné věšáky. Po levé straně v zadní části vestibulu se nachází několikastupňový nástup na schodiště na balkon - těsný a strmě vedoucí koridor s dřevěnými stupni. Uprostřed zadní stěny vestibulu jsou za předloženým čtyřstupňovým nástupem umístěny další dva obdélné vstupy, za nimiž krátká a do stran zalomená schodiště přivádí návštěvníka do přízemí divadelního sálu. Dvoukřídlé dveřní výplně vstupů jsou v horní části konvexně tvarované, z vnější strany jsou plochy dveří děleny do obdélných nebo čtvercových polí, z vnitřní strany sálu jsou plochy nade dveřmi zdobeny plastickým dekorem - řezbami mušlí a rostlinných festonů. Podélný sál má pozvolna mírně se zvedající parketovou podlahu, na níž je rozmístěno 16 řad sedadel. Po celém obvodu sálu (až ke stranám mírně obloukově tvarovaného proscénia) vybíhá v úrovni 1. patra balkon s dřevěným, konvexně tvarovaným čelem, podpíraný v přízemí sestavou litinových sloupů s polygonálními patkami, kanelovanými dříky a hlavicemi se stylizovaným listovým dekorem. Ve stejné půdorysné stopě vyrůstá další sestava železných sloupů (tentokrát s korintskými hlavicemi) z podlahy balkonu a podpírá segmentové náběhy bohatě štukami zdobeného stropu. U proscénia parapet balkonu ústí až ke dvěma, ve štuku provedeným hermovkám. V zadní části hlediště je balkon půdorysně konkávně prokrojen, jeho podhled po stranách parteru a nad zadními řadami sedadel je rozčleněn do profilovaných obdélných rámů. Mělké plastické rámy, vázovité formy a většinou slepé kartuše zdobí i poprseň balkonu. V zadní části má balkon 4 výškově odsazené řady sedadel, na bočních galeriích jsou sedadla rozptýlena. V ose hlediště je na balkonu vyveden zlacený reliéf harfy. Štuková dekorace stropu nad hledištěm vyrůstá z osnovy obdélných rámů s probranými rohy a profilovanými obrubami, doplněných křehkými úponkovými ornamenty, kartušemi a čtyřmi oválnými malovanými medailony (mužské portrétní busty) v rozích. Ze středu stropu je zavěšen skleněný ověskový lustr, zbylé osvětlení hlediště zajišťují dvouramenné, tvarově historizující lampy upevněné na stěnách parteru pod podhledem balkonu. Jevištní portál má obdélný tvar se zaoblenými liniemi v horních rozích; jeho postranice jsou zdobené podélnými štukovými medailony a rostlinnými motivy. V ose nad portálem je v bohatě tvarované kartuši ve zlaceném vavřínovém věnci zpodoben městský znak (bílá labuť se zlatou hvězdou na modrém pozadí).

Literatura:

-  Alfréd Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích. I. Divadla. Praha 1949, s. 27-28. - Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 20.

- Miroslav Otte, 190 let broumovského divadla, Broumovský zpravodaj roč. 12, 1997, červen, s. 7

- Miroslav Otte, Kneisslerův boj o městské divadlo, Broumovsko: vlastivědný časopis občanů Broumovska, Policka a Teplicka  roč. 18, 2004, č. 1, s. 11-12.

- Divadelní almanach k 200. výročí založení Městského divadla v Broumově / Festschrift. Anlässlich der feiern zum 200jährigen Jubiläum des Braunauer Stadttheaters. Město Broumov / Stadt Braunau 2005 (o stavebních proměnách divadla zejména statě Miroslava Otteho a Waltera Hechta).

 

Tágy: Rakousko-Uhersko, Novorokoko, řadový dům

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětplusšest=