enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Soutěž na návrh lidového divadla v Moravské Ostravě v roce 1921

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1921 | Vyhlášení soutěže

Spolek Národní divadlo moravskoslezské, který vznikl v roce 1918, se roku 1920 rozhodl, že uspořádá architektonickou soutěž na pořízení projektu lidového divadla. Soutěž byla vypsána byla  na jaře 1921 a její uzávěrka byla stanovena na 31. srpna toho roku.


(zobrazit)30. 10. 1921 | Zasedání poroty
Členy soutěžní poroty byli architekti Pavel Janák, Rudolf Kříženecký, Ladislav Machoň, za divadelní obec byl přizván režisér Karel Hugo Hilar. Porota hodnotila celkem 13 zaslaných návrhů. První cenu neudělila, druhou ohodnotila návrh Bohuslava Fuchse (1895-1972) z Brna, třetí cenu udělila Otakaru Novotnému (1880-1959) a k zakoupení určila návrh Josefa Klabana.

lidé

F. Čtrnáctý |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Ludvík Kysela |architekt - účastník soutěže

český architekt. Jeho první stavby byly ovlivněny českým kubismem. Později se stal typickým funkcionalistou a realizoval několik významných budov v centru Prahy. Jeho elegantní stavby jsou technicky domyšleny, jsou konstrukčně odvážné a jsou charakteristické užíváním velkých skleněných ploch.

In: Adéla Anna Vavrečková: Živé příběhy. Divadelní budovy v Olomouci a v Moravské Ostravě. Brno2007. Diplomová práce. Pozn. 90

 

Více divadel

(zobrazit)Karel Šidlík |architekt - účastník soutěže

Autor řady soutěžních projektů, roku 1911 zvítězil v soutěži o projekt Národního divadla v Brně (spolu s Josefem Mařákem).

Více divadel

(zobrazit)Josef Klaban |architekt - účastník soutěže

Stavitel v Praze.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 311, Praha 2004.


(zobrazit)Otakar Novotný |architekt - účastník soutěže

Architekt a autor, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Jana Kotěry a později pracoval v Kotěrově ateliéru. Byl člen SVU Mánes a profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Začátečně Novotný byl ovlivněn holandským architektem Hendrikem P. Berlagem. Později Novotný pracoval v racionálním modernismu, kubismu a funktionalismu. Novotný napsal v roce 1958 knihu Jan Kotěra a jeho doba.

Zdroj: Archiweb

Více divadel

(zobrazit)Bohuslav Fuchs |architekt - účastník soutěže
Architekt, urbanista a teoretik. Stal se významným představitelem funkcionalistické architektury. Soustředil se na oblast bydlení a veřejných staveb. V rané tvorbě vyšel z neoplasticismu, záhy byl zaujat racionálním funkcionalismem.Více divadel

(zobrazit)Pavel Janák |člen poroty

architekt, návrhář a teoretik je rovněž významným představitelem kubismu v Evropě. Prosazoval směrodatné koncepce v české architektuře - od secese inspirované O. Wagnerem a kubismu až k národnímu dekorativnímu stylu a k funkcionalismu.

 

Studoval na české technice u profesora Schulze, na německé u profesora Zítka a ve Vídni na Akademii u profesora Wag-nera. Pracoval v ateliéru u J. Kotěry, od ro­ku 1909 samostatný architekt. Zasloužil se o řešení otázek záchrany a konzervace staré Prahy.

Jako duch vládnoucí obsáhlým a hlubo­kým vzděláním a nakloněný teorii se záhy ocitl v čele druhé generace moderních ar­chitektů českých.

Byl iniciátorem kubistického hnutí v české architektuře a spolu s Gočárem dekorativního stylu. Byl činný v Díle, v SVU Mánes, ve Spolku architektů.

Z realizací: krematorium v Pardubicích, radnice v Moravské Ostravě, Libeňský most, adaptace Černínského paláce, osa­da na Babě atd.

Více divadel

(zobrazit)Ladislav Machoň |člen poroty

Od roku 1909 činný v ateliéru Jana Kotěry. Jeho působení bylo velmi rozsáhlé a mnohostranné - od urbanismu přes návrhy a rekonstrukce budov. Zabýval se interiéry, scénografií a pomníky. Byl reprezentant moderního klasicismu a funkcionalismu. Přestavěl pražské Klementinum a Strakovu akademii, podílel se na dostavbě právnické fakulty v Praze, jeho stavby v Pardubicích anebo památník Jana Amose Komenského v Naardenu patří k významným dílům české meziválečné architektury.

In: Adéla Anna Vavrečková: Živé příběhy. Divadelní budovy v Olomouci a v Moravské Ostravě. Brno2007. Diplomová práce. Pozn.63

Více divadel

historie

Spolek Národní divadlo moravskoslezské, který vznikl v roce 1918 a teprve od počátku 20. let spravoval ostravské Městské divadlo, se roku 1920 rozhodl, že uspořádá architektonickou soutěž na pořízení projektu lidového divadla. Doslova se oznamovalo, že: „...vypisuje veřejnou soutěž na získání ideových náčrtků na stavbu Národního divadla v Moravské Ostravě...“ (Styl II, 1921-1922, s. 12). První cena byla ohodnocena částkou 20.000 Kč, II. cena 15.000 a III. cena 10.000 Kč. Dále byly ustanoveny ještě dvě ceny na zakoupení projektů po 8.000 Kč. (Styl I, 1920-1921, s. 102.) Soutěž se připravovala v závěru roku 1920, vypsána byla až na jaře 1921 a její uzávěrka byla stanovena na 31. srpna toho roku. Důraz byl kladen na sociální rozměr projektu, patrný z úvodní pasáže programu: „Demokratický ráz města a jeho okolí s převážně dělnickým obyvatelstvem určuje i ráz budovy. Nehodí se tudíž pro hlediště systémy, které přísně oddělují lóže od přízemí a galerií. Mnohem případnějšími se zdají býti systémy divadel, která jsou založena na formě antických amfiteátrů, jak je vykazují v přizpůsobené formě novější divadla v Německu.“ V programu se přesto počítalo s omezeným počtem lóží, a to s lóžemi pro vedení divadla, dvěma reprezentačními lóžemi, dvěma lóžemi pro umělecké síly divadla a několika lóžemi pro obecenstvo. Kapacita divadla byla stanovena značně velkoryse na 1500 míst k sezení a 500 míst k stání. Předepsáno bylo orchestřiště až pro 80 hudebníků. Jeviště mělo být trojdílné. Proscénium mělo být přístupné i při spuštěné oponě bočními, proti požáru chráněnými vstupy, střední jeviště mělo mít hloubku asi 10 metrů, zadní jeviště pak 7 metrů. Šířku portálu stanovoval program na 15 metrů, šířka jeviště však měla dosahovat trojnásobku vytvořením postranních jevišť, aby byla zajištěna rychlá výměna dekorací. Jak dokládá Jiří Hilmera: „To je myšlenka, která se bude opakovat jako základní koncepční rys významných divadelních projektů až do čtyřicátých let a v Ostravě se u nás objevuje vůbec poprvé.“  

Program mířící k reformě divadelního prostoru však byl kritizován z praktických hledisek. Bohumil Hübschmann napsal ve srovnání s tehdy probíhající olomouckou soutěží na Hanácké divadlo: „Jiný, avšak v principu shodný jest případ divadla v Moravské Ostravě. Zde jest sice program pečlivě sestaven s ohledem na moderní snahy a pokusy o řešení divadelní budovy jak v hledišti, - pozorovateli vtírá se však otázka není-li právě tento ohled trochu jednostranně zdůrazněn a je-li tato snaha skutečností docela odůvodněna?  Za účasti divadelního podnikatele bylo by třeba zodpověděti otázku, zdali mělké trojdílné jeviště vyhoví skutečným potřebám provozování tak různorodého repertoiru, jaký je nutný při jediné scéně venkovského města, třeba i většího? Nevyžadují-li právě poměry jeviště spíše universální, více obvyklé. Není zajisté nutno, aby divadla venkovská rozmnožovala své mimořádné obtíže ještě průkopnictvím, na něž sotva stačí, a závislostí na jiných činitelích. Architekt jest jen zástupcem jich všech, organisujícím evolučně všecky požadavky, a nelze mu vytvořiti novou scénu revolučně právě pro tuto jejich závislost.“ (Styl II, 1921-1922, s. 13.)

Původní zadání soutěže počítalo s jejím vyhodnocením počátkem října 1921, ale porota se k posouzení zaslaných návrhů sešla teprve 30. října toho roku. Již z těchto průtahů bylo patrné, že Spolek Národního divadla moravskoslezského začíná mít jiné starosti než stavbu nové divadelní budovy. Členy soutěžní poroty byli architekti Pavel Janák, Rudolf Kříženecký, Ladislav Machoň, za divadelní obec byl přizván režisér Karel Hugo Hilar. Porota hodnotila celkem 13 zaslaných návrhů. První cenu neudělila, druhou ohodnotila návrh Bohuslava Fuchse (1895-1972) z Brna, třetí cenu udělila Otakaru Novotnému (1880-1959) a k zakoupení určila návrh Josefa Klabana (?-?).

Fuchs i Novotný ve svých soutěžních návrzích akceptovali reformní uspořádání hlediště. Dali mu podobu segmentového amfiteátru s balkony a požadovanými lóžemi. Fuchs ukončil elevaci parteru horní řadou lóží, čímž vyhověl předepsanému programu a nesnížil viditelnost z těchto míst, zatímco Novotný vložil do hlediště koncepčně méně vhodné lóže proscéniové. Fuchs opatřil hlediště kapkovitou klenbou. Vně pak divadlo pojal jako dvě hmoty – zadní hranol s šířkově rozvinutým jevištěm, obklopeným ze tří stran provozními místnostmi divadla, k němuž přičlenil klínovitě se od jeviště rozevírající přední sektor s hledištěm a společenskými prostorami. Novotný zase objekt pojal jako kompaktnější hmotu, obsahující jeviště i hlediště bez vnějšího rozlišení, zato s čelem konkávně projmutým, obsahujícím foyer s protikladně konvexní čelní stěnou – zadní zdí hlediště. Hlavní spojovací schodiště navrhl začlenit po stranách foyeru a vstupního vestibulu. Fuchs řešil komunikační trasy v sále systémem paprsčitých středních a bočních uliček směrem k zadní stěně sálu, ústících do vějířovitě se rozbíhajícího foyeru, kde na ně navazovala čtveřice schodišť do přízemí, rytmizujících svými vystupujícími pouzdry hlavní průčelí divadla.

Podle zveřejněných zpráv ostatní projekty méně akceptovaly reformní snahy programu, naopak více tkvěly v tradici kukátkového prostoru s lóžovým uspořádáním. Navíc i architektonická forma se porotě v ostatních případech jevila jako příliš pompézní pro lidové divadlo. Z hlediska vnitřního uspořádání nám známé projekty splnily zmíněný požadavek na rychlou výměnu kulis zapracováním bočních jevišť. Jevištní celek byl u Fuchse doplněn eliptickým horizontem a u Novotného horizontem ve tvaru konchy. V měsíčníku Stavba kritizoval výsledky soutěže pisatel pod zkratkou T. (Karel Teige?): „Soutěž na Moravsko-Slezské divadlo vykazuje množství typů, od typů, které budují na antické tradici amfiteatrů, až po běžný  typ na způsob Vinohradského divadla. Jen málo autorů se pokouší tvořiti architektonický výraz nových názorů na jeviště i hlediště, většina jich uvázla na staré šabloně.“ Kritik oceňuje, že porota nejvýše vyzdvihla Fuchsův návrh, ale oproti rozhodnutí poroty vyzvedává i neohodnocené práce, například návrh pod heslem „Ars arti 1921“ od F. Čtrnáctého nebo návrhy známé pouze pod hesly „Červený kruh“ a „Zinobrový kruh“. Na závěr kriticky komentuje protokol poroty, když uvádí: „V protokole se vyskytují termíny „zastaralý“ a „nedemokratický“ pro typ ložového divadla. Bylo by bývalo účelno před takovým označováním všimnouti si práce H. Poelziga („Festspielhaus“ v Solnohradě) a prací některých moderních autorů francouzských.“ (Stavba I, 1922, s. 18.) K tomu je třeba poznamenat, že rozsáhlou studii Jana Bora o prostorovém vývoji evropské divadelní architektury přibližně v téže době uveřejnil časopis Stavitel včetně komentáře a půdorysů často zmiňovaných reformních vzorů divadel Gottfrieda Sempera (královské divadlo v Drážďanech, 1835), Maxe. Littmanna či Hanse Poelziga (návrh divadla pro Salcburk). (Bor, Jan: Problém divadelní budovy. Poznámky k soutěži na budovu Národní opery v Praze; In: Stavitel IV, 1922-1923, s. 33-56.)

Architektonická podoba oceněných návrhů odrážela aktuální tendence v české architektuře. Fuchs citlivě transformoval rondokubismus do hmotového a prostorového uspořádání stavby i vnějšího utváření objektu s výraznými protiklady pravoúhlé hmoty zadního sektoru a kruhového segmentu přední části divadla. Kombinace ortogonálního tvarosloví s organickými útvary je u Fuchse patrná i v dispozičním uspořádání objektu. Zato Otakar Novotný vytvořil návrh na pomezí neoklasicismu a architektonického purismu. Využil přitom tradiční motiv pětiosého arkádového průčelí se začleněním figurální plastiky do celku budovy. Sochařská díla použil k uvození hlavního vstupu, ale i k ozdobení atiky hlediště. Rondokubistická inspirace je patrná v ornamentálně pojatých částech půdorysu – zvláště v začlenění schodišť, segmentu vstupního vestibulu a v zadním portiku objektu.

Ve výsledku porota doporučila, aby Bohuslav Fuchs a Otakar Novotný byli vyzváni do užší soutěže, která by definitivně rozhodla o návrhu, určeném k realizaci. Spolek Národní divadlo moravskoslezské však již v době vypsání soutěže spravoval Městské divadlo v Moravské Ostravě, takže výstavba lidové scény se stala méně naléhavou než v předchozím období, kdy tuto divadelní budovu užívalo místní německé divadlo. To se přesunulo do sálu zdejšího Německého domu. K pokračování soutěže a k realizaci nové scény proto nebyly důvody.

Soutěž ukázala možnosti prostorového uspořádání divadelních budov, k nimž se česká divadelní architektura vracela po celé meziválečné období. Především uspořádání hlediště do podoby amfiteátru, vtažení herce do výrazněji utvářeného proscénia a jistá demokratizace prostorového uspořádání hlediště, to vše dokládalo nové možnosti divadelní architektury. Jednalo se o jednu z mála ostravských architektonických soutěží meziválečné doby s výsledky obecnějšího významu. Na další příležitost se zde ve sféře divadelní architektury čekalo až do druhé poloviny 50. let minulého století, kdy se v Ostravě uskutečnila architektonická soutěž na nové operní divadlo.

 

 

Prameny a literatura:

- Fuchs, Bohuslav: Idea divadla Mor. Ostravského; In: Kněhyně I, 1921, s. 65.

- Stavitel II, 1920-1921, č. 1 (září 1920), s. 16.

- Stavitel II, 1920-1921, č. 2 (říjen 1920), příloha s. VI.

- Styl I, 1920-1921, s. 102.

- B. H. [Hübschmann, Bohumil]: Nová divadla; In: Styl II, 1921-1922, s. 13-14.

- Styl II, 1921-1922, s. 12.

- T. [Teige, Karel ?]: Výstava soutěžných návrhů na Moravsko – slezské divadlo v Moravské Ostravě; In: Stavba I, 1922, s. 18.

- Bor, Jan: Problém divadelní budovy. Poznámky k soutěži na budovu Národní opery v Praze; In: Stavitel IV, 1922-1923, s. 33-56.

- Fuchs, Bohuslav: Ze soutěže lidového divadla pro Velkou Ostravu (cena); In: Stavitel IV, 1922-1923, obr. na s. 42-43.

- Novotný, Otakar: Soutěž na budovy Národního divadla moravsko – slezského v Mor. Ostravě; In: Styl III, 1922-1923, obr. na s. 160-161.

- Benešová, Marie: Pavel Janák; Praha 1959, s. 41.

- Hilmera, Jiří: Mezníky, které zůstaly na papíře. Ke třem soutěžím na stavbu nových divadel v Ostravě, Olomouci a Praze v letech 1920-1922; In: Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 437-450.

- Crhonek, Iloš: Architekt Bohuslav Fuchs. Celoživotní dílo; Brno 1995, s. 13-14.

- Zatloukal, Pavel: O Moravské Ostravě jako „rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco; In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, sv. 18, Šenov u Ostravy 1997, s. 173.

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 96-100 a obr. 115-120.

 

Tágy: architektonická soutěž, Novoklasicismus, První republika, Purismus, Rondokubismus

 

Autor: Strakoš Martin

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmpluspět=