enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Komorní scéna Aréna

alias Divadlo hudby (1951–1993)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)20. léta 20. století | Stavba
Dům byl postaven podle podle návrhu vídeňských architektů Franze Kayma a Alfonse Hetmanka mezi lety 1928–1929.
(zobrazit)1951 | Divadlo hudby

Výraznou stopu v ostravské kultuře zanechalo Divadlo hudby, které vzniklo v roce 1951. Jednalo se o pobočku instituce se sídlem v Praze. Až do své přeměny v Komorní scénu Aréna sídlilo v domě na nároží dnešního Masarykova náměstí a ulice 28. října.


(zobrazit)1992 | Soubor Aréna

Soubor Aréna se čtyřmi herci vznikl v Divadle hudby v roce 1992 a jeho prvním představením byla hra Gyula Urbána a Jaroslava Pochmona Bleděmodrý Petr, jejíž premiéra se uskutečnila 26. října 1993.


(zobrazit)00. léta 21. století | Rekonstrukce

Budova prošla v letech 2004–2005 celkovou rekonstrukcí podle návrhu ostravského architektonického ateliéru IDEA.


(zobrazit)2005 | Rekonstrukce
V roce 2005 se uskutečnila rekonstrukce části domu k divadelnímu využití, interiér navrhla Marcela Steinbachová ve spolupráci s Rastislavem Juhásem.
(zobrazit)29.9.2005 | Otevření

Nové sídlo divadla Komorní scéna Aréna se otevřelo 29. září 2005 slavnostním představením Shakespearova Snu noci svatojánské. První novou inscenací v tomto prostoru se stala hra Patricka Marbera Na dotek, uvedená 8. října 2005. První skutečnou premiérou v novém prostoru se stalo uvedení hry Ladislava Fuchse a Pavla Cisovského Nebožtíci na bále 27. října 2005.


lidé

(zobrazit)Vitold Sikora |architekt
architekt, Ostrava, projekt zastřešené terasy, realizované v roce 2011

(zobrazit)Marcela Steinbachová |architekt
architektka, Praha, interiér vestibulu a foyer Komorní scény Aréna z roku 2005

(zobrazit)Alfons Hetmanek |architekt
architekt, Vídeň, novostavba nájemního domu O. Krestové z let 1928-1929

(zobrazit)Franz Kaym |architekt
architekt, Vídeň, novostavba nájemního domu O. Krestové z let 1928–1929

Rastislav Juhás |architekt

historie

Výraznou stopu v ostravské kultuře zanechalo Divadlo hudby, které vzniklo již v roce 1951. Jednalo se o pobočku instituce se sídlem v Praze. Až do své přeměny v Komorní scénu Aréna sídlilo v domě na nároží dnešního Masarykova náměstí a ulice 28. října. Jedná se o nájemní dům dědiců I. Reisze na nároží dnešního Masarykova náměstí a třídy 28. října. Dům vznikl v letech 1911–1913 podle návrhu vídeňského architekta Wunibalda Deiningera. V prvním patře domu vznikla úpravami malá studiová divadelní scéna se sálem s kapacitou 80 míst, kde působilo například na sklonku šedesátých let minulého století Divadlo Waterloo. Po této éře, ukončené zrušením Divadla Waterloo a trestními postihy jeho členů počátkem sedmdesátých let, se výrazná divadelní éra vrátila do těchto prostor až za ředitele Jaroslava Pochmona v letech 1986–1993. Společně s hercem, režisérem a scénáristou Pavlem Cisovským vytvořil Pochmon zárodek nového divadelního souboru se specifickou dramaturgií. Soubor Aréna se čtyřmi herci vznikl v Divadle hudby již v roce 1992 a jeho prvním představením byla hra Gyula Urbána a Jaroslava Pochmona Bleděmodrý Petr, jejíž premiéra se uskutečnila 26. října 1993. Zřízení samostatné instituce pod názvem Komorní scéna Aréna (KSA) schválilo Zastupitelstvo města Ostravy 24. května 1994. První hrou nové ostravské scény se stala úspěšná férie režiséra Radovana Lipuse a básníka Petra Hrušky Průběžná O(s)trava krve, jejíž premiéra se uskutečnila o den později, 25. května 1994. Jelikož však dům, v němž divadlo sídlilo, byl v devadesátých letech vrácen potomkům původních majitelů, musel mladý soubor brzy hledat nové sídlo.

Nový prostor divadlo získalo v bývalém nájemním domě O. Krestové, který byl vybrán za sídlo ústředí Knihovny města Ostravy a Komorní scény Aréna. Dům byl postaven podle návrhu rakouských architektů Franze Kayma (1891–1949) a Alfonse Hetmanka (1890–1962) v letech 1928–1929. Budova na nároží třídy 28. října a Havlíčkova nábřeží u známého ostravského Mostu Miloše Sýkory prošla v letech 2004–2005 celkovou rekonstrukcí podle návrhu ostravského architektonického ateliéru IDEA. Ten sice navrhl opravu a přestavbu budovy, avšak nepřinesl do ní téměř žádný tvůrčí vklad. Naopak tímto ateliérem navržené zásahy architektonický výraz budovy potlačily. To dokládá provedení fasád objektu s tvarově velmi hrubými až banálními plastovými výplněmi oken nebo interiérové úpravy nevalné úrovně s odbytými detaily. Proto si divadlo hledalo někoho, kdo by veřejně přístupné prostory nové scény upravil. Proto Komorní scéna Aréna vyzvala pražskou architektku Marcelu Steinbachovou (1975), aby navrhla nové pojetí vestibulu, schodiště a foyeru včetně toalet. Zásadním požadavkem stavebníka bylo, aby interiéry odpovídaly potřebám divadla a aby vyjadřovaly umělecký ráz instituce – aby měly svou duši a aby jejich poezie umocňovala divadelní zážitek diváků. M. Steinbachová, absolventka architektury u Emila Přikryla na pražské Akademii výtvarných umění, ke spolupráci vyzvala malíře Rastislava Juháse (1969), absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové, který navrhl dekorativní výmalbu stěn foyeru. Divadelní sál je řešen jako studiová scéna, ovšem do jisté míry paradoxně s pevně fixovanými osmi řadami sedadel s elevací. Nové sídlo divadla Komorní scéna Aréna se otevřelo 29. září 2005 slavnostním představením Shakespearova Snu noci svatojánské. První novou inscenací v tomto prostoru se stala hra Patricka Marbera Na dotek, koprodukčně přenesená ze Slezského divadla v Opavě a v Komorní scéně uvedená 8. října 2005. První skutečnou premiérou v novém prostoru se stalo uvedení hry Ladislava Fuchse a Pavla Cisovského Nebožtíci na bále 27. října 2005.

Současný stav

Divadlo sídlí ve střední části domu čp. 282. Veřejně přístupné prostory se nacházejí v přízemí a v prvním patře budovy. Do divadla se vstupuje z pasáže, otvírající se do ulice širokými prosklenými dveřmi. Původní charakter pasáže je zčásti patrný z prostorového účinku, železobetonového stropu a výplní otvorů po stranách pasáže. Ve střední části se otevírá obdélný vstup do veřejných prostor divadla – nástup na schodiště s okénkem pokladny a místem pro šatnu. Prostor završuje nepravá klenba s klenákem v podobě obrazovky. Dvojramenné schodiště se stupni z umělého kamene vede do foyer v patře. Steinbachová je vybavila závěsy, zakrývajícími druhořadé plastové výplně okenních otvorů schodišťového prostoru. Ve foyeru s barem a sezením pro diváky a v individuálně pojatých prostorách toalet architektka naplno rozvinula hravost a fantazii. Stěny vyzdobil Rastislav Juhás dekorativně abstraktní malbou. V roce 2011 se divácké prostory rozšířily o zastřešenou prosklenou terasu do dvora od architekta Vitolda Sikory (1958).

Divadelní sál se studiovou úpravou a s kapacitou 100 míst k sezení nebyl přímou součástí architektonického řešení. Interiér divadelního sálu včetně audiotechniky, scénického osvětlení, prostorové akustiky a strojního zařízení je dílem firmy InterSono. Celek hlediště a jeviště má technicistní vzhled s důrazem na studiové vyznění. Podobu hlediště určuje vestavba osmi pevně fixovaných řad sedadel, uprostřed rozdělených spojovacím schodištěm na dvě symetrické části. Stojí za úvahu, zda v případě studiové scény nejsou vhodnější spíše variabilnější systémy, umožňující modifikaci hlediště i jeviště. S ohledem na pevnou fixaci hlediště má jeviště divadla tyto rozměry: šířku 7,5 m, hloubku 5,8 m a výšku přibližně 6 m, přičemž do výše technické lávky je to 3,1 m a následně 2,5 m po stropní konstrukci se světly. Jeviště je možno vybavit šesticí bočních šál, horizont je umístěn na kolejnici. Deset bodových tahů ve třech řadách s elektrickým ovládáním doplňuje jeden velký pojízdný most s možností zavěšení tahu. V zázemí se nachází inspicientský pult. Kabina zvukaře a osvětlovačů je umístěna v zadní části jeviště v úrovni druhého patra budovy s dobrým výhledem na jeviště.

 

Prameny a literatura:

–  Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, spisovna Stavebního úřadu, katastrální území Moravská Ostrava, spis domu čp. 289

–  JŠt [Jiří Štefanides], Divadelní budovy a sály, in: Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I. (A–M), Ostrava 2005, s. 192

–  JŠt [Jiří Štefanides], Komorní scéna Aréna Ostrava, in: Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I. (A–M), Ostrava 2005, s. 423

–  Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009, s. 46

–  Martin Strakoš, Ostravské interiéry, Ostrava 2011, s. 124–129

 

Tágy: Funkcionalismus, První republika, současnost, víceúčelový prostor

 

Autor: Strakoš Martin

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusjedna=