Muzeum divadelní architektury na internetu bylo vytvořeno v anglickém jazyce - informace k jednotlivým budovám či sálům jsou však vždy i v jazyce dané země. Vedle historických faktů nabízí elektronický archiv jedinečné informace o technickém vybavení a parametrech, jež mnohdy neuvádí ani internetové stránky divadel samotných. Stránky jsou vedle divadelních profesionálů určeny zájemcům o divadelní architekturu, architektům a designérům, památkářům či historikům a studentům divadelní vědy a divadelních škol, ale i široké veřejnosti. Stránky nabízejí jednoduché a přehledné vyhledávání dle názvu divadla, měst a států. Podrobné vyhledávání pak slouží nejvíce technickým informacím o jednotlivých divadlech.

Informace o významných divadelních budovách v Čechách a na Moravě připravil tým odborníků, který  vedl až do dubna 2009 přední český badatel v oblasti divadelní architektury Jiří Hilmera, který se spuštění projektu bohužel nedožil. Virtuální muzeum nenabízí jen plně funkční a využívané divadelní budovy a sál, ale i místa, která již svému účelu neslouží. Vedle sebe tak zájemci naleznou například Divadlo v Dlouhé, za jehož původní podobou stál ve dvacátých letech minulého století architekt Pavel Sydow, Městské divadlo Zlín, na které byla v roce 1958 vypsána architektonická soutěž s vítězi Karlem a Miroslavem Řepovými, samozřejmě budova Národního divadla architekta Josefa Zítka či již neexistující komorní scéna v pražském Mozarteu navrženém architektem Janem Kotěrou.

Virtuální muzeum nabízí také portréty a přehled tvorby významných osobností, které vtiskly podobu celé řadě divadelních budov u nás i v zahraničí. Za všechny lze uvést rakouského architekta Ferdinanda Fellnera, který je autorem podoby budovy Státní opery v Praze, divadla v Karlových Varech či Národního divadla v Szegedu. 

Projekt připravil Institut umění – Divadelní ústav, realizátorem projektu je Národní divadlo a jeho spoluřešiteli jsou divadelní instituce z Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska.

Databáze je základní a nejpodstatnější částí projektu, předpokládá vznik vzájemně propojených kompatibilních databází – elektronických archivů divadelní architektury ve všech zúčastněných institucích a jejich společnou prezentaci na internetu. Podstatným momentem a největším přínosem této aktivity je stanovení závazných společných postupů při popisu divadelní architektury. Tato unifikace, sjednocení formátů, metod a způsobů popisu (evidence) je klíčovým okamžikem pro další práci na projektu, svým významem ale přesáhne jeho rámec: je vytvořen do jisté míry univerzální mechanismus aplikovatelný i na jiné oblasti, ať už na poli divadelním (např. scénografie, kostýmy, fotografie), či jiném.

Databáze (ovládací prvky, nápovědy, formuláře atd.) je v angličtině a všech národních jazycích řešitelů projektu. Data jsou do databáze vkládaná v národních jazycích, klíčové texty (názvy, popisy, hesla) jsou také v angličtině. Internetová prezentace je doplněna obecnými úvodními texty o vývoji divadelní architektury ve střední Evropě a v jednotlivých zemích – využity jsou texty napsané pro knihu resp. výstavu plánovanou v rámci projektu.

Databáze je doplněna o slovník divadelních (technických) výrazů, vznikl tak on-line překladový i výkladový slovník.

Databáze v samostatně využitelném segmentu shromažďuje kromě dat „historických“ také aktuální technické údaje (živá data) o jednotlivých scénách (tzv. pasportizace). Tato část slouží k prezentaci současných divadelních prostorů a jejich technických parametrů a je využívána především praktickými divadelníky – svou funkcí napomůže kulturní výměně, zvýšuje možnosti využitelnosti divadel  hostujícími divadly. U tohoto segmentu předpokládáme širší záběr (větší počet záznamů)  než v „historické“ části.

Technické řešení databáze předpokládá snadnou jazykovou lokalizaci, což umožní pozdější rozšíření sítě spolupracovníků o další členy. Zvláštní důraz je kladen na zabezpečení dat, zálohovací mechanismy, různé úrovně přístupových práv (administrátor, operátor, divák …), intuitivnost ovládání, vyhledávání a výstupy, možnost exportu i importu dat, snadnost údržby, výši provozních a „udržovacích“ nákladů, použité technologie, využitelnosti materiálů pro multimediální prezentaci (CD/DVD-ROM) – snadná „off-line“  publikace.

Úkolem projektu je databázi připravit, otestovat, naplnit základním souborem dat v každé zúčastněné zemi, prezentovat a dále udržovat, doplňovat, rozvíjet. Takto koncipovaná internetová databáze přináší možnost nahlížet na problematiku divadelní architektury v různých souvislostech, umožnuje jak vertikální (časový) tak horizontální (geografický) pohled na věc, díky klíčovým slovům je navíc možno dát informace do dalších (např. tematických) souvislostí. Bez nadsázky lze říct, že v rámci projektu vznikná  „virtuální muzeum divadel střední Evropy“.

Internetová prezentace tak  plní i funkci propagační,  prezentuje  jak jednotlivé budovy či sály, tak středoevropskou divadelní kulturu jako celek. Díky evidenci základních technických údajů o prostoru a jeho vybavení je databáze využívaná i praktickými divadelníky, kterým by měla umožnit snáze najít prostor vhodný pro prezentaci své práce v zemích spoluorganizátorů. Projekt tak napomáhá komunikaci a podporuje kulturní výměnu na evropské úrovni.

Jednotlivé záznamy v databázi popisují prostory či budovy určené k hraní divadla jak zaniklé, tak stále využívané. Zvláštní pozornost je věnována rovněž netradičním prostorům využívaným pro prezentaci divadelních aktivit (performing arts).

Každé heslo v databázi  tvoří soubor údajů (informací a dat) popisující jedno divadlo.

Struktura hesla:

„Historická data“:

1. soubor digitalizovaných dokumentů textových a obrazových (fotografie, obrazy, plány vč. nerealizovaných projektů, půdorysy sálů a pod.) případně dokumentace třírozměrných objektů (fotografie a popisy maket příp. významných stavebních nebo technických detailů)
2. audiovizuální záznamy (různé pracovní záznamy zvukové či obrazové ať už historické nebo pořízené během práce na projektu)
3. bibliografie
4. rejstřík – jména, místa, názvy, klíčová slova
5. slovníkové heslo zpracované na základě sebraných materiálů postihující jednak stavebně-historický vývoj objektu jednak jeho využití a význam z divadelně historického hlediska.

„Živá data“

6. technický popis (může existovat i samostatně, bez historických údajů) – základní technické informace o divadelním prostoru (rozměry, typ jeviště/hlediště, počet míst, technické vybavení atd.)

Sběr a zpracování vlastních materiálů je zajištěno každou zúčastněnou stranou, jednotlivé instituce  také odpovídají za faktickou a odbornou a úroveň informací. Priority ve zpracování materiálů vychází mj. z potřeb autorů knihy a výstavy realizované v rámci projektu. 

Cíle aktivity:

-  Prezentace evropského kulturního dědictví, konkrétně informací o historické i současné divadelní architektuře

-  Podpora kulturní mobility divadelníků zpřístupněním technických dat o jednotlivých scénách

-  Sběr a zpracování informací (texty, popisy, obrázky, plány, historické údaje, technická data, multimédia) o divadelní architektuře, zařazení těchto informací do databázových struktur

-  Vytvoření metody a struktury využitelné při popisu divadelní architektury

-  Využití moderních technologií pro zpracování dat o divadelní architektuře

-  Vytvoření databáze pro archivaci a popis divadelní architektury

-  Publikace těchto informací na internetu v angličtině, zpřístupnění široké škály informací o středoevropské divadelní architektuře zájemcům na celém světě