Experimentální divadlo ve střední Evropě ve druhé polovině 20. století

Ljubljana / Viteška dvorana, Križanke/ - Slovinsko

26. – 28. listopadu 2009

Přední odborníci se ve svých příspěvcích věnovali experimentálními divadlu jako umělecké disciplíně disciplíně i společenskému fenoménu v kontextu středoevropského poválečného vývoje.

Experimentální divadlo v druhé polovině 20. století vznikalo ve střední Evropě, oddělené železnou oponou, za specifických společenských i historických podmínek. Bylo reakcí na oficiální, často ideologicky podbarvené divadelní dění, které se odehrávalo v oficiálních institucích. Tím se stávalo jakýmsi nástrojem modernizace a především demokratizace společnosti. Také po pádu železné opony divadelníci hledají nové formy představení a nová místa vhodná pro jejich realizaci. Netradiční divadlo se opět stává způsobem, jak reagovat na společenskou situaci. Jedním z příkladů takové reakce je například alternativní využití historických a průmyslových budov, které často chátrají bez zájmu veřejnosti. Těmito i dalšími aspekty poválečného experimentálního divadla se budou ve svých příspěvcích zabývat odborníci ze zemí zapojených do projektu TACE:

Na sympoziu vystoupili: Judit Csanádi (Maďarsko), Oleg Dlouhý (Slovensko), Anna Grusková (Slovensko), Primož Jesenko (Slovinsko), Andreja Kopač (Slovinsko), Tatjana Lazorčáková (Česká republika), Barbara Novakovič (Slovinsko), Joanna Ostrowska (Polsko), Ivo Svetina (Slovinsko), Borbála Szalay (Maďarsko), Juraj Šebesta (Slovensko), Pavel Štorek (Česká republika), Tomaž Toporišič (Slovinsko), Juliusz Tyszka (Polsko), Dragan Živadinov (Slovinsko), Tomáš Žižka (Česká republika).

Tématu experimentálního divadla ve střední Evropě se bude věnovat také sborník, který vedle obšírných studií shromáždí i příspěvky ze sympozia.

Mezinárodní divadelní sympozium bylo rozděleno do 4 tématických bloků, které se věnovaly nedávné historii českého, slovenského, polského, slovinského a maďarského netradičního, experimentálního a alternativního divadla. Vzhledem k celkovému zaměření mezinárodního projektu TACE se velká pozornost věnovala pochopitelně vlivu středoevropských divadelních směrů na rozvoj divadelní architektury. První blok byl zaměřen na historický přehled v jednotlivých středoevropských zemích, druhý se věnoval historickým kontextům, třetí blok byl zaměřen na nově vznikající prostory a úspěšné rekonstrukce a závěr sympozia mapoval divadelní prostory 60. – 90. let 20. století. Prezentace moderované divadelním historikem a ředitelem Slovinského divadelního institutu Ivo Svetinou se zúčastnili odborníci reprezentující daný obor v jednotlivých zemích. Na sympoziu zazněly příspěvky od Tatjany Lazorčákové (Experimentální divadelní prostor na Moravě), Tomáše Žižky (Site-specific projekty v České republice), Pavla Štorka (Industriální divadelní prostory v České republice), Judit Csanádi (Avantgardní a experimentální divadelní prostor v Maďarsku), Borbály Szalay (Alternativní taneční prostor v Maďarsku), Olega Dlouhého (Experimentální divadelní prostory na Slovensku), Primože Jesenka (Experimentální divadlo ve Slovinsku), Joanny Ostrowske a Piotra Morawskiho (Místa a prostory polského experimentálního divadla) a Juliusze Tyszky (Polské experimentální divadlo 1950–2000). Historie jihoslovanské divadelní avantgardy se týkaly příspěvky slovinských umělců a teoretiků Barbary Novakovič, Tomaže Toporišiče, Dragana Živadinova, Adreje Kopače a Ivo Svetiny. Doprovodný program zahrnoval přestavení „Jelizaveta Bam“ (Zavod Muzeum) v režii Barbary Novakovič a „Show Your Face (Betontanc) v produkci společnosti Bunker.

Experimentální, netradiční, alternativní, či nezávislý - všechny tyto pojmy, které byly leitmotivem sympozia, popisovaly specifické prostory, které si podmanila divadelní praxe. Ta v druhé polovině 20. století prošla výrazným rozvojem ať už jako umělecká disciplína či jako sociální fenomén. Netradiční prostory a prostředí pro umění přinesly a stále přinášejí mnoho podnětů a východisek pro nejrůznější umělecká vyjádření, ale i „prostor“ pro antropologické zkoumání. Pro své sociální vazby je alternativní a experimentální prostor důležitou součástí kultury, jelikož výběrem prostoru a působením v něm je možné se vyjádřit k aktuálním společenským otázkám. Současně se témata sympozia přirozeně dotýkala dosavadních poznatků o vývoji divadelní architektury jako specifického fenoménu evropského kulturního dědictví.

Sympozium upozornilo na řadu originálních přístupů a tendencí, které se projevovaly ve středoevropském divadelním prostoru převážně v 80. a 90. letech 20. století. Každá z participujících zemí má ve své divadelní historii řadu výjimečních osobností a divadelních souborů, které inspirovaly další umělce jak v rovině národní, tak mezinárodní.

Judit Csanádi z Maďarska se ve svém příspěvku soustředila na transformaci maďarských divadel v letech 1989 – 2009. „The political transformations after ´89 brought about the onset of parliamentary democracy attacking to the political field several outstanding intellectuals, formerly in opposition, as a result of which several theatre companies active for many years ceased their artistic activity. (...) In the years around the system change receiving venues and supporting institutions have been founded in great number and later the alternative theatre set up their own organization.”

Borbála Szalay, která se zabývá teorií tance nejen v Maďarsku, ale celé střední Evropě charakterizovala ve svém příspěvku alternativní prostory pro současný tanec v Maďarsku. „The majority of Hungarian companies was thus compelled to perform in more marginal culture houses, while the few dance performances premiered in PeCsa where seen by a considerably more modest audience. (...) The anti-establishment attitude of the Hungarian contemporary dance fields equals the evasion of these receiving venues, thus being compelled to finding a new experimental spaces for themselves.“

Známý slovinský dramaturg a divadelní teoretik Tomaž Toporišič se věnoval charakteristice experimentálního divadla ve Slovinsku v 80. a 90. letech. „The 20th century was characterized by constant newly-emerging crises of classical representation and the Baudelairean wish to escape this world, namely that of the Italian Black Box bourgeois theatre. To the late 1980s and early 1990s brought the ultimate demolition of the borderline between the theatre and visual art, and drew nearer to the new understanding of performance art as an interdisciplinary art of the spectacle that derived from the traditional of the happenings of the artistic group OHO, Pupilija Ferkverk, performance art Pekarna, the early stages of Glej Theatre,.....“

Slovenský expert Oleg Dlouhý zachytil ve svém příspěvku vztah divadelní architektury a alternativních divadelních prostor na Slovensku. „The factographical examination of development tendencies of theatre in Slovakia until the crucial year 1990 indicates that the alternative theatre spaces were created in a close connection with actual persons. (...) New theatrical forms after 1990 only support this statement; represented by companies such as Stoka Theatre, Teatro TATRO, GUnaGU, SkRAT, Hubris Company, Debris Company, DAJV, PAS, etc.“

Přední česká divadelní historička Tatjana Lazorčáková svůj příspěvek orientovala do prostředí Moravy a Slezka, kde se zaměřila na vývoj experimentálního divadla po roce 1945. Velice zajímavý postřeh se týkal tematického a časového vymezení pojmů divadelní architektury a netradičního prostoru. „Divadelní architekturu chápeme ve smyslu klasických divadelních budov, tzv. kamenná divadla s tradičním kukátkovým uspořádáním prostoru, a sálů s divadelní funkcí. Nedivadelní prostor vychází z pozic druhé divadelní reformy ve smyslu otevírání divadla ‚ven‘, rušení konvenčních divadelních atributů, rezignace na estetickou dominantu produkce a naopak příklon k divadlu jako setkání, jako dialogu, jako spoluprožívání, jako spolubytí. Pojem nedivadelní prostor pak obecně spojujeme s vystoupením z klasické divadelní architektury a divadelního konvenčního rámce kukátkového jeviště a v druhé polovině 20. století pak i s linií experimentu v divadle. Pojem divadelní experiment dostal odlišný obsah, než jaký měl v období meziválečné avantgardy. Zejména je to možné vysledovat v souvislosti s aktivitami v nedivadelním prostoru, které představují dvě základní tendence českého divadla po roce 1945, nesoucí jak umělecké, tak ideologické aspekty divadelní kultury.“

Mnoho dalších zajímavých odborných příspěvků se tak zcela logicky týkalo vlivu tvorby takových osobností jako byl/je Tadeusz Kantor, Jerzy Grotowski, Gábor Goda, Blaho Uhlár či uměleckých souborů Teatr Ósmego Dnia, Teatr Gardzienice, Krétakör, Pekarna Theatre, Mladinsko Theatre, Glej Theatre, STOKA, Divadlo Husa na provázku, Ha divadlo a řady dalších.

Jednotlivé odborné výstupy ze sympozia pokryly co nejširší cílovou skupinu a oslovily jak odborníky, tak širokou laickou veřejnost.

PROGRAM SYMPOZIA

Audio záznamy z mezinárodního sympozia Experimentální divadlo ve střední Evropě v druhé polovině 20. století.

čtvrtek, 26. listopadu 2009

10.00 – 13.00

Ivo Svetina (Slovinsko): Úvodní slovo (divadelní prostor, divadelní terminologie /“experimentální divadlo“/, druhá polovina 20. století ve střední Evropě)

Juliusz Tyszka (Polsko): Hra v polském experimentálním divadle 1950-2000 – proti stereotypům

Primož Jesenko (Slovinsko): »Nomádský experiment« - od „Viteška dvorana“ k „Pekarna“ - prostory experimentálního divadla v Lublani 1956-1977

audiozáznam celého příspěvku

Joanna Ostrowska (Polsko): Prostory v polském experimentálním divadle

audiozáznam celého příspěvku

15.00 – 17.30

Ivo Svetina (Slovinsko): Divadlo Pekarna

Oleg Dlouhý (Slovensko): Architektura alternativních divadelních prostorů na Slovensku

Anna Grusková (Slovensko): Divadlo v sousedství

audiozáznam celého příspěvku

Juraj Šebesta (Slovensko): Hledání nových forem a prostorů

audiozáznam celého příspěvku