Divadlo v Ústí nad Labem

21. září 1909 bylo hrou Sapfó rakouského básníka a dramatika Franze Grillparzera slavnostně otevřeno nové divadlo v Ústí nad Labem. V hlavní roli vystoupila herečka Marie Pospíšilová, bývalá členka souboru Národního divadla v Praze, která po konfliktu s vedením nejvýznamnějšího českého divadla začala vystupovat na německých scénách. Za tímto účelem si také změnila jméno na Maria Pospischil. Právě roku 1909 zakotvila v ústeckém divadle, kde byla následující čtyři roky ředitelkou. Od svého založení až do května 1945 bylo divadlo s činoherním, operním a operetním souborem prakticky německé, jen občas pohostinsky uvádělo české hry. A tomu odpovídala také skutečnost, že už od konce 19. století, kdy se s rozkvětem města v souvislosti s těžbou uhlí a rozvojem průmyslu začalo uvažovat o stavbě nové divadelní budovy, přípravný výbor jednal pouze s německy mluvícími architekty.

Již roku 1899 si město Ústí nad Labem dalo svůj záměr postavit divadlo na pozemku na Poštovském náměstí potvrdit od Hermanna Helmera, jednoho ze společníků vídeňského architektonického atelieru Fellner&Helmer, který se specializoval na divadelní architekturu. Když byla pak 18. prosince 1906 vypsaná soutěž na projekt nového divadla pro 700 až 800 diváků, jednou z jejích hlavních podmínek bylo, že se jí mohli účastnit jen architekti německé národnosti. Z došlých návrhů byly vybrány práce Rudolfa Krausze, dvojice Fellner&Helmer a vídeňského architekta Alexandra Grafa, který už měl na českém území za sebou stavby divadel ve Znojmě a v Ostravě. Ve druhém kole soutěže se většina posuzovatelů shodla na projektu posledně zmiňovaného architekta, který byl – zejména z důvodu dobrého řešení hledištního interiéru – vybrán k realizaci. Za dva roky po oficiálním přijetí Grafova projektu se konalo slavnostní otevření nového ústeckého divadelního stánku.

Také malířské výzdoby interiérů se zhostil rakouský umělec. Nástropní fresku s alegoriemi Podnikání, Pilnosti, Obchodu, Dopravy a Průmyslu, které jako novodobé múzy provázejí Apollóna, namaloval vídeňský profesor Eduard Veith. Nebylo to ostatně jeho první práce takového druhu. V minulosti se už uplatnil při výzdobě divadel podle projektů z ateliéru Fellner&Helmer. Je například autorem malířské výzdoby dnešní Státní opery, tehdy Nového německého divadla v Praze.

Divadlo v Mladé Boleslavi

Jestliže se ateliér Fellner&Helmer při stavbě nového divadla v Ústí nad Labem uplatnil jen okrajově, v případě divadelní budovy v Mladé Boleslavi se stal autorem projektu. Jejich výběr však byl přijat o něco méně příznivě, než tomu bylo s Grafovým projektem na severu Čech.

V květnu 1904 objednala městská rada Mladé Boleslavi plány nového městského divadla u českého architekta Antonína Balšánka a ve vídeňském ateliéru Fellner&Helmer. Použito mělo být toho projektu, který bude „uznán vhodnějším“. Když však bylo až 26. ledna 1906 bylo rozhodnuto, že to bude právě práce vídeňských architektů, vzbudilo to mezi českými odborníky i kulturní veřejností ostrou kritiku. Boleslavská radnice však finální provedení projektu u Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera rychle objednala, aby pak veškerou kritiku odbývala s poukazem na nemožnost změny. Neprávem bylo poukazováno také na údajné nedostatky Balšánkova projektu a český architekt byl označován jako nedůvěryhodný začátečník.

Realizace projektu vídeňského atelieru však neprobíhala hladce. Proto byly dodatečně vypracovány nové plány pro hlavní fasádu a vstupní část interiéru, jejichž autory byli Jan Kříženecký a Emil Králík. Tak došlo k tomu, že byl zastaralejší novorenesanční sloh, který pro řešení exteriéru navrhovali Fellner s Helmerem, vystřídán aktuálnějším secesním projevem. Také umělecká výzdoba byla už tentokrát svěřena českým výtvarníkům. Střední část průčelí zdobí plastické skupiny Probuzení národa a Vítězství umění Jana Štursy. Ten je také autorem sochy Thalie v tympanonu. Výzdoby foyeru se ujal Jindřich Čapek podle architektonického řešení Bohumila Hübschmanna a autorem hlavní malované je mladoboleslavský rodák Theodor Hilšer.

Neshody nad řešením exteriéru divadla a změny v projektu měly za následek, že slavnostního zahájení se divadlo dočkalo až tři roku po položení základního kamene, a to 21. listopadu 1909. Uvedena byla Lucerna Aloise Jiráska.

K divadlu v Mladé Boleslavi viz také články "Mladá Boleslav chystá rekonstrukci divadla, vybuduje i přístavbu" (zde) a "Výstava o historii divadla v Mladé Boleslavi (zde).