On-line muzeum divadelní architektury nabízí na adrese www.theatre-architecture.eu přes dvě stě objektů – návštěvník u každého z nich najde přehledný historický vývoj, technické parametry současného stavu a obrazovou dokumentaci. „Cílem projektu je zavést jednotnou metodiku pro zpracování informací o divadelní architektuře a zpřístupnit tyto informace zájemcům po celém světě. Počet zdokumentovaných objektů se během tohoto roku zdvojnásobí. Databázi navíc doplňuje mapa s geografickým zobrazením divadel a časová osa, která zájemcům nastíní vývoj divadelního prostoru od antiky po současnost. Zde jsme pochopitelně opustili prostor střední Evropy a vybrali 80 příkladů z celého světa,“ dodává Ondřej Svoboda, hlavní koordinátor projektu. Virtuální muzeum středoevropské divadelní architektury a výstava divadelní architektury ve střední Evropě jsou součástí rozsáhlého mezinárodního projektu TACE - Theatre Architecture in Central Europe (Divadelní architektura ve střední Evropě).  

Muzeum divadelní architektury na internetu bylo vytvořeno v anglickém jazyce - informace k jednotlivým budovám či sálům jsou však vždy i v jazyce dané země. Vedle historických faktů nabízí elektronický archiv jedinečné informace o technickém vybavení a parametrech, jež mnohdy neuvádějí ani internetové prezentace samotných divadel. Stránky jsou vedle divadelních profesionálů určeny zájemcům o divadelní architekturu, architektům a designérům, památkářům či historikům a studentům divadelní vědy a divadelních škol, ale i široké veřejnosti. Stránky nabízejí jednoduché a přehledné vyhledávání dle názvu divadla, měst a států. Podrobné vyhledávání pak slouží nejvíce technickým informacím o jednotlivých divadlech. Mapa a historický přehled vývoje divadelního prostoru pak poslouží i jako názorná studijní pomůcka.  

Informace o významných divadelních budovách v Čechách a na Moravě připravil tým odborníků, který vedl až do dubna loňského roku přední český badatel v oblasti divadelní architektury Jiří Hilmera, který se spuštění projektu bohužel nedožil. Virtuální muzeum nenabízí jen plně funkční a využívané divadelní budovy a sál ale i místa, která již svému účelu neslouží. Vedle sebe tak zájemci naleznou například Divadlo v Dlouhé, za jehož původní podobou stál ve dvacátých letech minulého století architekt Pavel Sydow, Městské divadlo Zlín, na které byla v roce 1958 vypsána architektonická soutěž s vítězi Karlem a Miroslavem Řepovými, samozřejmě budova Národního divadla architekta Josefa Zítka či již neexistující komorní scéna v pražském Mozarteu v Jungmannově ulici navrženém architektem Janem Kotěrou.  

Virtuální muzeum nabízí také portréty a přehled tvorby významných osobností, které vtiskly podobu celé řadě divadelních budov u nás i v zahraničí. Za všechny lze uvést rakouského architekta Ferdinanda Fellnera, který je spolu s Hermanem Helmerem autorem podoby budovy Státní opery v Praze, divadla v Karlových Varech či Národního divadla v Szegedu a dalších 15 divadel ve sledovaném regionu.  

Ojedinělá výstava Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě, která během necelého roku zavítá do metropolí zemí střední Evropy, prezentuje na sedm desítek divadelních budov a prostorů otevřených v uplynulých 250 letech. Výstava Za všedností nesleduje často jedinečnou stavební stránku nebo technologický park představených divadel; tvůrci v čele s kurátorem Igorem Kovačevičem se soustředili na příběh objektů spojený s identitou národa, dobou vzniku či uměleckým programem. Pražské uvedení výstavy bude provázet i pestrý doprovodný program.