enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divišovo divadlo

Josef Skřivánek

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1868 | Divadelní spolek

V roce 1868 úředně vznikl „Spolek divadelních ochotníků v Žamberku“. Vedení spolku vzápětí po valné hromadě iniciovalo založení Výboru pro postavení divadla a začalo jednat o koupi vhodného pozemku  pro stavbu stálé kamenné divadelní budovy. Finanční prostředky však přibývaly jen pozvolna a naplnění záměru se oddalovalo až do éry samostatného čsl. státu.


(zobrazit)1926 | stavba

Projekt divadla zpracoval architekt Josef Skřivánek z Čáslavi v únoru 1925, k jeho schválení Městským úřadem v Žamberku došlo v červenci téhož roku. Stavbu, k níž byl základní kámen položen 23. května 1926 a která byla provedena v krátké době sedmi měsíců, provedl místní stavitel Eduard Kovařík.


(zobrazit)5.12.1926 | otevření

Divišovo divadlo bylo slavnostně otevřeno Tylovou hrou „Fidlovačka“ dne 5. prosince 1926.


(zobrazit)70. léta 20. století | rekonstrukce

Od roku 1975 až do dubna 1977 bylo divadlo uzavřeno z důvodu rekonstrukce budovy na multifukční kulturní zařízení.


(zobrazit)1988 | opravy

(zobrazit)1991 | požár

Následkem zkratu v el. Instalaci vypukl v budově požár. Oheň byl však včas odhalen a zlikvidován; stačil poškodit pouze strop a trámy nad balkonovou šatnou a balkonem. Brzy po obnovení provozu bylo divadlo vybaveno protipožární oponou, oddělující hlediště od jeviště.


(zobrazit)1997 | rekonstrukce

Proběhla kompletní rekonstrukce provazišť jeviště (staré dřevěné konstrukce byly vyměněny za kovové), původní osvětlení nahradila moderní jevištní technika a estetické úpravy se dotkly i vlastního sálu a předsálí.


lidé

(zobrazit)Josef Skřivánek |hlavní architekt

Architekt a stavitel v Čáslavi. Od r. 1919 provedl sám i ve společnosti se stavitelem a arch. V. Svobodou množství soukromých i veřejných staveb a projektů. Zejména rekonstrukci Dusíkova divadla (1923), projekt Divišova divadla v Žamberku (1925), návrh průčelí okr. úřadu v Čáslavi, Žižkovu síň tamtéž aj. Po Skřivánkově smrti nechali ochotníci v divadle odhalit jeho bustu.

In:  Tvrdíková, Lada: Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita, Brno 2007

Více divadel

historie

Historie ochotnického divadla v Žamberku spadá do závěru 18. století. Ochotníci tehdy hráli se svolením zámecké vrchnosti v hudebním sále na zámku, upraveném hraběnkou z Bubna a Litic pro potřeby divadla nákladem cca 3 tisíc zlatých. S městskými ochotníky přednášeli kratší úryvky z nastudovaných zpěvoher (několikrát byla uváděna např. Mozartova „Kouzelná flétna“) i někteří členové hraběcí rodiny.  Dobročinná představení ochotníci hráli v tzv. Panském domě, příležitostně vystupovali i v okolních vsích: v sálech hostinců v Helvíkovicích, Pěčíně a Slatině nad Zdobnicí. Zámecké divadlo skončilo tehdy v roce 1809, kdy žamberecké panství zakoupil hrabě Windischgrätz, jenž divadelní úpravu sálu zrušil, ale část jeho zařízení v roce 1812 ochotníkům věnoval. Spolkové aktivity ve městě načas zabrzdil velký požár, který Žamberk zpustošil v roce 1810. Po obnově škod si ochotníci postavili menší divadlo v hostinci pana Režného (čp. 90), později přesídlili do Modré hvězdy, v roce 1834 hráli v hostinci „U slunce“ (dnešní čp. 87) a na konci roku 1840 se vrátili na jeviště Panského domu, kde pak setrvali až do roku 1868. Polovina (do roku 1862), později už jen třetina výnosů každého představení šla na dobročinné účely a městskou nemocnici; v každém roce si pak výtěžek jednoho představení ochotníci, kteří hráli převážně více česky než německy, ponechávali pro potřeby divadla. Vedle produkcí městských ochotníků do Žamberku od roku 1844 zajížděly také kočovné německé divadelní společnosti (společnost pana Paxe, v letech 1847 a 1849 soubor paní Kochanské a roku 1860 ve městě hrála společnost pana Steina). V roce 1864 se v Žamberku poprvé usídlila česká divadelní společnost paní Vojtěšky Prokopové, která zde poté pod vedením Aloise Merhanta sehrála celkem třicet pět divadelních her. V polovině šedesátých let si zdejší ochotnický soubor pořídil zahradní, lesní a hlavní oponu s motivem veduty Žamberka (žádné z těchto děl se nezachovalo). Položení základního kamene Národního divadla v Praze místní ochotníci (členstvo spolku tehdy tvořilo sedm žen a osmnáct mužů) oslavili dobročinnou slavností s letním divadlem, konanou 1. června 1868 na zahradě pana Mazače. V polovině září téhož roku pak úředně vznikl „Spolek divadelních ochotníků v Žamberku“. Na první valné hromadě spolku, konané 10. listopadu, byl jeho předsedou zvolen Jan František Mazura, jednatelem Woldemar Mazura a režisérem Romuald Mazura. Vedení spolku nezahálelo a vzápětí po valné hromadě iniciovalo založení Výboru pro postavení divadla a začalo jednat o koupi vhodného pozemku (nejdříve v místě nynější budovy gymnázia v Lukavské ulici) pro stavbu stálé kamenné divadelní budovy, jejíž název měl být poctou žamberskému rodáku vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi (1698–1765). Spolkem v listopadu 1868 zakoupený pozemek o rozloze 275 m2 stál 560 rakouských zlatých, z toho sto zlatých ochotníkům půjčil Spolek ostrostřelců. Loterie, uspořádaná následně ve prospěch stavby divadla, přinesla v září 1870 spolku výtěžek 2.000 zlatých. Další finanční prostředky však přibývaly jen pozvolna a naplnění touhy několika generací žamberských ochotníků po stále divadelní budově se oddalovalo až do éry samostatného čsl. státu. Po záměru získat jako stavební místo pro budovu divadla část Vojáčkových sadů, který odmítla obec, padlo v roce 1924 rozhodnutí postavit divadlo na místě někdejší chalupy pana Smutného (čp. 39). Projekt divadla zpracoval architekt Josef Skřivánek z Čáslavi v únoru 1925, k jeho schválení Městským úřadem v Žamberku došlo v červenci téhož roku. Stavbu, k níž byl základní kámen položen 23. května 1926 a která byla provedena v krátké době sedmi měsíců, provedl místní stavitel Eduard Kovařík. Divišovo divadlo bylo slavnostně otevřeno Tylovou hrou „Fidlovačka“ dne 5. prosince 1926. Vedle výtěžku dobrovolných sbírek spolek stavbu zafinancoval díky půjčce od Městské spořitelny. Splácení dluhu z výtěžků vstupného bylo pomalé a neobešlo se bez kritických momentů (po deseti letech provozu budově Divišova divadla hrozil prodej církvi, která jej mínila přestavět na modlitebnu). V době protektorátu Čechy a Morava spolek divadlo výhodně pronajímal ke kulturním a společenským akcím německé posádce, sídlící v žamberských kasárnách, sál byl využíván i jako biograf a z těchto výnosů se finanční závazky podařilo divadelnímu spolku do konce 2. světové války zcela smazat.

Po roce 1948 byla ochotnická divadelní činnost omezena a nevyužívaná a nevytápěná budova začala pozvolna chátrat. V letech 1951–1960 se budova Divišova divadla dostala do správy Závodního klubu národního podniku Mosilana, který postupně zajistil opravu omítek a elektrické instalace, úpravu jeviště i zřízení divadelní točny. V roce 1961 bylo divadlo svěřeno ROH, tehdejšímu podniku Kovostav (později Elitex, Rieter); na provoz a příležitostné opravy však přispívaly i další závody, sídlící v Žamberku. V roce 1964 byla v budově rekonstruována kotelna. Od roku 1975 až do dubna 1977 bylo divadlo uzavřeno z důvodu rekonstrukce budovy na multifukční kulturní zařízení. V roce 1988 proběhly opravy fasád a střechy budovy. V noci z 8. na 9. února 1991 vypukl – následkem zkratu v el. instalaci – v budově požár. Oheň byl však včas odhalen a zlikvidován; stačil poškodit pouze strop a trámy nad balkonovou šatnou a balkonem. Brzy po obnovení provozu bylo divadlo vybaveno protipožární oponou, oddělující hlediště od jeviště. V roce 1997 proběhla kompletní rekonstrukce provazišť jeviště (staré dřevěné konstrukce byly vyměněny za kovové), původní osvětlení nahradila moderní jevištní technika a estetické úpravy se dotkly i vlastního sálu a předsálí.

 

Současný stav:

Volně, na mírně svažitém terénu stojící budova s exteriérem stylově balancujícím na pomezí doznívajícího národního dekorativismu (rondokubismu) a moderního klasicismu. Šířkově pojatému, symetricky komponovanému průčelí budovy předstupuje tříosý jednou půdorysně odstupněný rizalit, završený měděným plechem opláštěnou mansardovou střechou s vrcholovým pavilonkem. V parteru se rizalit otevírá třemi obdélnými vstupy s nadsvětlíky; centrální vchod flankují dva válcové tříčtvrteční sloupy s kubickými hlavicemi; vpravo od něj je na fasádě připevněna plaketa s podobiznou Prokopa Diviše a rokem zbudování divadla (1926). Nad hlavní vstupem osvětlují foyer v úrovni 1. patra tři úzká, vertikálně orientovaná pásová okna, nad nimiž je připevněn nápis DIVIŠOVO DIVADLO. V bočních osách hmota rizalitu ustupuje a vytváří tak balkonky s čelními balustrovými zídkami; totožné řešení - jen s trojdílným segmentovým oknem v ose střechy a zadní kulisou v podobě profilované atikové zídky - se opakuje nad korunní římsou. Postranní křídla budovy jsou jednopatrová (díky k jevišti se zvedajícímu terénu má však jejich parter vzhledem k hladině vstupnímu rizalitu podobu polosuterénu), s fasádami pročleněnými nad kamenným soklem jen střídmým lizénovým systémem a trojúhelnými bočními štíty, jejichž hladkou plochu prolamují segmentové okenní otvory. Hledištní sál divadla je překryt sedlová střecha, na niž navazuje převýšený hranol provaziště. Na dvou stranách čtvrtkruhově zaoblenou střechu nad jevištěm svírají pylonové zídky; hmotu provaziště reliéfně rytmizují uskakující plastické římsy a vpadlé rámce. Zadní průčelí objektu v podobě přízemního, zvalbenou střechou překrytého traktu je řešeno utilitárně, ale ponechává si přísně symetrický rozvrh otvorových prvků (okna, centrálně posazený vstup). Boční komunikační koridory mají pultové střechy.

Do zvýšené úrovně vstupního vestibulu vede jednoramenné schodiště, po stranách jeho vyústění jsou pak situována dvouramenná schodiště vedoucí do společenských prostor v patře. Obdélný, šířkově orientovaný vestibul člení čtyři hranolové, deskami červeného mramoru – podobně jako jeho průčelní stěna se sochařskými bustami žamberských rodáků: vynálezce Prokopa Diviše a skladatele Petra Ebena – obloženými dříky, je osvětlován replikami historických lustrů. Na koncích vestibulu, který se v půdorysné figuře písmene „U“ zalamuje do komunikačních traktů podél parteru hlediště, jsou umístěné šatny a toalety. Schodiště i provozní prostory divadla mají dřevěné laťové obložení, osvětlení zde zajišťují moderní svítidla segmentových forem. Parter hlediště šikmo stoupá mírnými schody zaplněnými řadami sedadel; balkon podpírá dvojice sloupů, opláštěných dřevem. Stěny přízemí mají dřevěný obklad, nad římsou a při zadní stěně balkonu, tvořeného sedmi výškově stoupajícími řadami sedadel, jsou stěny hlediště potaženy okrově zabarvenou tkaninou, vypjatou v dřevěných laťových roštech. Boční úseky stropu hlediště, provedeného v souzvuku okrové a bílé barvy s konturami prostých obdélných rámů, jsou rovné, nad sedadly se rozpíná stlačená valená klenba, dělená mělkými pasy do šesti sekcí. Za poslední řadou sedadel balkonu jsou malá okénka technické kabiny. Osvětlení hlediště zajišťují jednoduchá, čtverhranná nebo puklicově tvarovaná svítidla. Jeviště se k divákům otevírá portálem s obrubou zaobleného profilu. Mobiliář hlediště i dalších společenských prostor divadla je současný podobně jako kovářsky zpracované, železné kryty tepelných těles.

 

Literatura:

- Miloslav Chvátil, 70 let od postavení Divišova divadla, Žamberské listy roč. 7, 1996, č. 2, s. 1

- Miloslav Chvátil, Úvodem aneb Rekonstrukce divadla, Žamberské listy roč. 8, 1997, č. 19, s. 1

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 107–108

- Almanach Spolku divadelních ochotníků Diviš. 80. let postavení Divišova divadla. Žamberk 2006, s. 4–10

 

Tágy: Art deco, Novoklasicismus, První republika, Rondokubismus, volně stojící budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínusdva=