enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Jiráskovo divadlo Hronov

Jindřich Freiwald

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1826 | První scéna
Z  iniciativy Antonína Knahla bylo v roce 1826 postaveno divadelní jeviště ve staré roubené škole, dnes již neexistující stavbě.
(zobrazit)18.5.1925 | Založení spolku

Dne 18. května 1925 založili členové spolku Družstvo pro postavení Jiráskova divadla v Hronově. Z téhož roku  pochází první projekt divadla od architekta Valáška z Hradce Králové.


(zobrazit)1928 | Projekt

Družstvo s přímou žádostí o navržení budovy oslovilo hronovského rodáka, pražského architekta Jindřicha Freiwalda, který s atelierem Freiwald-Böhm projekt divadla včetně interiérů v květnu 1928 zdarma zpracoval.


(zobrazit)1928 | Základní kámen
Slavnostní položení základního kamene ke stavbě divadla proběhlo za účasti Aloise Jiráska dne 26. srpna 1928.Samotná stavba, zadaná k provedení firmě Břetislav Veselý společně s náchodskou stavební firmou Antonína Hartmana a Oskara Goldschmida byla zahájena necelý rok poté – 1. června 1929.
(zobrazit)28.9.1930 | Otevření

Slavnostní otevření nového divadla proběhlo představením Jiráskovy Lucerny dne 28. září 1930. O den dříve, tj. 27.9.1930, proběhla úřední kolaudace divadelní novostavby.


lidé

(zobrazit)Jindřich Freiwald |hlavní architekt

Patřil k nejproduktivnějším českým architektům dvacátých a třicátých let 20. století. Projekční kancelář, kterou vedl společně s Jaroslavem Böhmem /Freiwald & Böhm/ navrhla mezi světovými válkami množství rodinných domů i jejich kolonií, desítky nájemních obecních domů, finančních ústavů i několik sborů čs. církve husitské v územním záběru od Duchcova až po Slovensko, Podkarpatskou Rus (Užhorod a Chust). V kontextu Freiwaldova místy kvalitativně kolísavého díla jsou vysoce hodnoceny zejména tři divadelní budovy: v Hronově (1930), v Chrudimi (1934) a v Kolíně (1939).

http://www.mestohronov.cz/osobnosti-mesta/clanek/ing-arch-jindrich-freiwald

Více divadel

K. Fišer |architekt
(zobrazit)Jaroslav Horejc |sochař

Horejc patřil k nejvýraznějším představitelům českého novoklasicismu, inspirovaného řeckou archaickou plastikou (Amfitrité, 1913). Jeho snadno rozpoznatelný styl charakterizují značně protažené figury, s malou hlavou, útlými boky a širokými rameny. Jeho spíše dekorativní než monumentální sochařský výraz způsobil, že byl vyhledávaným autorem architektonické plastiky (sochy na záložně v Karlíně, na budově čs. velvyslanectví ve Varšavě, na ředitelství spojů v Pardubicích, na ministerském komplexu pod Emauzy v Praze). Byl autorem Pomníku padlých ve Dvoře Králové (1922), hřbitovní plastiky Jiráskova hrobu v Hronově, několika náhrobků na Vinohradském hřbitově.

In: http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=1&name=Horejc+Jaroslav


(zobrazit)Jan Štursa |sochař

Český sochař, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Zpočátku byl ovlivněn secesním symbolismem- usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka. Po r. 1908 se přiklonil ke smyslovému uchopení plného tvaru zralého ženského těla. Také byl ovlivněn kubismem. V podstatě neopouštěl základní východiska své zralé tvorby - hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v bezprostředním kontaktu s viděnou realitou, které v poválečném období dospělo do polohy harmonické modelace. Významné místo v jeho tvorbě mají vedle portrétní tvorby především monumentální realizace.

Více divadel

Franta Anýž |interiérový architekt
Antonín Knahl |Zadavatel stavby

historie

Budova stojí v severovýchodním cípu náměstí, kam se obrací hlavním průčelím, k levému bočnímu průčelí je přistavěn kulturní sál, pravým bočním průčelím se divadlo obrací do ulice Jiřího z Poděbrad.

 

U zrodu hronovského ochotnického divadla stál hodinář Antonín Knahl, který chtěl po svém návratu z pražského tovaryšského školení v roce 1823 v Hronově uskutečnit podobná představení, jaká navštěvoval v Praze. Z Knahlovy iniciativy vzniklo v roce 1826 divadelní jeviště ve staré roubené škole, dnes již neexistující stavbě. Téhož roku na podzim si první hronovští ochotníci podali žádost o povolení několika her k vrchnostenskému úřadu na náchodském zámku, který však podobným produkcím nepřál a žádost zamítl. Několik představení, později oficiálně povolených (povolení k provozování divadla získali hronovští ochotníci od vrchnosti v roce 1847), sehráli ochotníci v hostinci U modré hvězdy na hronovském náměstí. Velký rozmach ochotnické činnosti přišel v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, jak vzpomíná ve svých pamětech a v knize U nás spisovatel a dramatik Alois Jirásek, který ve svých studentských letech s hronovskými ochotníky hrával a některé jejich kusy sám režíroval. Z Jiráskova podnětu proběhly v roce 1876 oslavy padesátiletého jubilea ochotnické divadelní činnosti v Hronově. Ochotníci postupně vystřídali několik provizorních jevišť: v hostinci U Habrů, v domě kupce Vlacha a poté v hotelech Slavie a U mostu, kde setrvali až do otevření Jiráskova divadla. (V expozici hronovského muzea v Jiráskově divadle je dochována opona Spolku divadelních ochotníků z roku 1875 s vedutou Hronova, kterou namaloval náchodský malíř Šrůtek.)

Soustavnou divadelnickou činnost přerušila v Hronově pouze prvních léta 1. světové války, od roku 1917 ochotnický spolek opět aktivně působil. Krátce po oslavě Jiráskových 70. narozenin v roce 1921, v jejichž rámci se v divadle v přírodě uskutečnilo ochotnické představení jubilantovy hry Otec, se prvotní idea zakoupení rodného Jiráskova domku změnila na myšlenku postavit slavnému hronovskému rodáku trvalý živoucí pomník. „Neboť čím je nám domek, kde stála kolébka Mistrova, tím rozhodně je a musí nám býti i stánek, kde oživují a osvětlují se jeho práce, myšlenky a touhy,“ čteme v dopise představitelů ochotnického spolku městské radě v Hronově z 10. prosince 1912. Dne 18. května 1925 založili členové spolku Družstvo pro postavení Jiráskova divadla v Hronově se základním jměním 15 000 korun. Z roku 1925 pochází první projekt divadla od architekta Valáška z Hradce Králové. Navrhl divadlo jako stylově nevýraznou volně stojící stavbu s balkónovým portikem v průčelí a sedlovou střechou s vikýři, z níž nad jevištní částí vybíhá polygonální věžička. Podle koncepce Družstva mělo být Jiráskovo divadlo pouze jednou z náplní Jiráskova domu s muzeem, kde by byly uloženy památky na Aloise Jiráska a jeho dobu a umístěna také knihovna s čítárnou. Finanční prostředky ke stavbě, které Družstvo shromažďovalo především z veřejných sbírek, výtěžků z loterií a z divadelních představení pořádaných v přírodě, narůstaly tak, že na konci roku 1927 mělo Družstvo k dispozici hotovost kolem půl milionu korun. Město Hronov se v té době rozhodlo postavit muzeum, knihovnu a čítárnu, a po dohodě, že tyto provozy najdou své prostory v zamýšlené novostavbě divadla, přispělo Družstvu sumou 200 000 korun. Družstvo nejprve chtělo vypsat na dodání návrhu divadla veřejnou architektonickou soutěž, ale pro skromné finanční prostředky vyčleněné na soutěžní odměny od ní nakonec upustilo. Ještě na jaře roku 1926 Družstvo možnost získání alespoň několika návrhů od renomovaných architektů konzultovalo se Syndikátem výtvarných umělců československých v Praze, z šetrnosti ale nakonec s přímou žádostí o navržení budovy oslovilo hronovského rodáka, pražského architekta Jindřicha Freiwalda, který s ateliérem Freiwald–Böhm projekt divadla včetně interiérů v květnu 1928 zdarma zpracoval. Krátce poté Freiwald na Družstvo v červenci 1928 apeloval, aby se slavnostní položení základního kamene ke stavbě divadla neodkládalo a uskutečnilo se z propagačních důvodů co nejdříve – i vzhledem k chatrnému zdraví Aloise Jiráska. Družstvo Freiwaldovu žádost vyslyšelo; slavnost proběhla za Jiráskovy účasti 26. srpna 1928. Otevření hronovského divadla se však již slavný literát nedočkal – zemřel 12. března 1930. Samotná stavba, zadaná k provedení firmě Břetislav Veselý společně s náchodskou stavební firmou Antonína Hartmana a Oskara Goldschmida (která mj. realizovala dělnickou kolonii firmy S. Katzau v Babí u Náchoda, navrženou Adolfem Loosem) začala necelý rok po slavnosti – 1. června 1929. Díky plynulému průběhu zednických a betonářských stavebních prací vyrostla hrubá stavba do konce roku „pod střechu“, na jaře roku 1930 se dokončily střechy a začaly práce v interiérech. K řemeslným pracím byli záměrně přizváni především místní oferenti (např. obložení sálu a stropů pořídilo hronovské truhlářství Antonína Brejtra), jen malování kulis a jevištní nábytek dostala zadáno firmám Františka Ferta z Brna-Husovic, lustry a kovové prvky firma Franta Anýž a Napako z Prahy, šamotové dlažby provedla firma Jindřich Wimmer & spol. z Hradce Králové, sádrové stropy a mramorové obklady zajistila hořická firma Kulhánek a ústřední topení teplým vzduchem provedla firma Etna. Výmalbu prostor divadla a oponu zařídila pražská firma M. Fessl a K. Kadlec.

Zvláštní pozornost při zařizování divadla věnovalo představenstvo Družstva výběru optimálního jevištního zařízení, které do divadla dodalo několik firem: jevištní kulisové tahy a železné můstky věnovala hronovská továrna Mach a Fišer, železné portálové a oponové konstrukce vyrobila elektrotechnická továrna Autramo z Plzně, osvětlení horizontu pražská pobočka firmy Siemens, instalaci jeviště provedla a rozváděcí desku a rampy dodala liberecká filiálka firmy A. E. G. a moderní kruhový horizont zaslala firma Markische Maschinenfabrik z Berlína. Celkový náklad za stavbu dosáhl výše 2 100 000 korun, z čehož zhruba třetinu splácelo Družstvo po několik dalších let. Úsilí Družstva bylo korunováno slavnostním otevřením nového divadla představením Jiráskovy Lucerny 28. září 1930. O den dříve, tj. 27. září, proběhla úřední kolaudace divadelní novostavby.

Na nedatované kolorovaná perspektivě (vystavené dnes v expozici hronovského muzea a nazvané „Jiráskovo divadlo a Museum v Hronově“) nakreslil Freiwald divadlo ještě bez sloupového portiku, pouze s pilířovým trojosým vstupem, završeným nad římsou s nízkou atikou trojúhelným štítem (podobně zde má pravá boční fasádová fronta v 1. patře ještě plná okna a neotevírá se do ulice jako krytá lodžie). Okrasnou parkovou úpravu před průčelím divadla doplňuje na kresbě sloupová stéla a po levé straně se k divadlu volně napojuje trojkřídlý blok na pravoúhle zalamovaném půdorysu s valbovými střechami a lapidárně řešenými fasádami (směrem do náměstí z fronty vybíhá rizalit s podloubím). Identickou podobu divadla a jeho předpolí zachycoval i sádrový model, o němž Freiwald dopisem z 5. července 1928 Družstvu sděloval, že jej zadal k vyrobě, bude brzy hotov a je určen pro mezinárodní sjezd stavitelský a výstavu v Brně. Z realizace tohoto širšího konceptu divadla a navazujících budovy sešlo z finančních důvodů.

Po roce 1948 připadlo divadlo do správy Závodní skupiny ROH Bavlnářských závodů Mistra Aloise Jiráska, n. p. Hronov, který v letech 1952–1953 podnikl rozsáhlejší rekonstrukci budovy včetně opravy vnějších omítek. V roce 1970 proběhla úprava divadelního sálu pro promítání filmů vložením promítací kabiny do zadní části hlediště (projekt z května 1970, autor ing. K. Fišer). V druhé polovině sedmdesátých let 20. století byl k severnímu boku divadla přistavěn nejprve kubus technického zázemí a na tento spojovací krček se o něco později napojila hmota víceúčelového sálu (klub ROH).

 

Popis současného stavu

Symetricky komponované průčelí divadla za širokým nástupním schodištěm tvoří střední trojosý portikus se čtyřmi jedenáct metrů vysokými válcovými sloupy a postranní mírně ustupující křídla, prolomená vysokými, celou výškou fasády procházejícími okny, která osvětlují vnitřní schodiště (nad terénem chodníku je do průčelí pravého postranního křídla vsazena kamenná deska s nápisem K Uctění Našeho Velkého Rodáka Mistra Aloise Jiráska / Položen 26.–VIII–1928). Masivní sloupy portiku, který je zřetelnou parafrází motivu triumfálního římského oblouku, „dodávají budově ráz antický a na prvý pohled divadelní“, jak to vyjádřil popis stavby ve slavnostním tisku, vydaném k otevření divadla v září roku 1930. Zadní stěna předsíně, z jejíhož stropu visí na železných tyčích tři kulová svítidla umístěná v pravidelných intervalech mezi sloupy, se otevírá dvěma řadami rozměrných oken, obdélných v přízemí a čtvercových v úrovni 1. patra. Kladí nese na vlysu reliéfní nápis JIRÁSKOVO DIVADLO; nad vyloženou korunní římsou hmota stavby mírně ustupuje do nízkého hranolu s režným žlutavým pláštěm. Jižní boční průčelí divadla je ve své střední části nad parterem s drobnými okny v patře otevřeno tříosou krytou lodžií, přístupnou z chodby k lóžím a balkónu, a nad ní další prostornou střešní terasou. Navazující zadní část bočního průčelí vyniká efektně modelovanou skladbou se zaobleným schodišťovým rizalitem a srostlicí kaskádovitě traktovaných hranolových objemů. Z ní vyniká dominantní hranol věžového provaziště, jehož pískově žluté režné zdivo zvýrazňuje nad omítanou římsou aplikace stromečkové vazby.

Ve střední ose vstupního portiku jsou šestikřídlé dveře s kruhovými okny, kterými se vchází do vestibulu se světle šedými mramorovými obklady na spodní části. Okna v parteru průčelí divadla osvětlují prostorné šatny zřízené po obou stranách vestibulu. Hned za vstupem jsou obě postranní stěny vykrojeny pravoúhlými výklenky s okénky, za nimiž byly původně umístěny prostory pokladen. Strop vestibulu člení trojice plastických rámů ve tvaru elips s příjemným barevným podáním v pastelových odstínech růžové, modré a jemně žluté barvy. Nade dveřmi z vestibulu do přízemního foyeru čteme jako faksimile Jiráskova rukopisu provedený nápis „A dílo to budiž požehnané…“ – heslo, které slovutný dramatik pronesl v srpnu roku 1928 při poklepu na základní kámen divadla. Stěny vestibulu mají okrově hnědý mramorový obklad, uprostřed čelní stěny je pravoúhlá nika s Jiráskovou bustou, dílem Jana Štursy. Pod poprsím tvoří předsazenou podnož niky ozdobné mosazné kryty topení s geometrizujícími vzory. Nízké do plochy rozvinuté svítidlo stropu s mosazným pouzdrem má tvar protáhlého obdélníku s obloukovými zakončeními.

Z foyeru jsou po obou stranách hlediště chodby se vstupy do parteru. Jejich dvoukřídlé dřevěné dveře jsou v horní polovině proříznuty kruhovými otvory se zatmavenými skly. Z jižní chodby je přístupný také bufet, situovaný naproti vchodům do hlediště. I tyto chodby mají mramorové obklady stěn. Slepé čelo severní chodby zdobí bronzová busta Josefa Čapka, vytvořená autorskou dvojicí Lidický–Kerhart (reliéfní nápis pod plastikou zní: Památce hronovského rodáka spisovatele Josefa Čapka umučeného roku 1945).

Hlediště divadla s původní kapacitou 570–640 sedadel má obdélný pravoúhlý půdorys se zaoblenými rohy po stranách jevištního portálu, úroveň podlahy se v jeho zadních dvou třetinách mírně zvedá. Prostor za zadní řadou sedadel zabralo dodatečně vložené těleso promítací kabiny. Stěny hlediště mají v úrovni přízemí ušlechtilý dřevěný obklad. Široký stupňovitý balkon hlediště vybíhá po stranách do lóžových ramen, směrem k jevišti mírně půdorysně ustupujících a snižovaných. Nápis nad jevištním portálem připomíná Jiráskovu knihu U nás, nad dveřmi do postranních lóží (opět s kruhovými nautickými okny) jsou ozdobným písmem vyvedeny názvy Jiráskových dramatických děl. Po pravé straně hlediště jsou to Jan Hus, Kolébka, Lucerna, Samota, Vojnarka a Jan Roháč; na opačné pravé straně Jan Žižka, Emigrant, Gero, M. D. Rettigová, Otec a Pan Johanes. Plochý strop hlediště rozdělují příčné trámy do čtyř polí s trojicemi nízkých, noblesně umělecko-řemeslně provedených okrouhlých svítidel, která vytvářejí na stropě pravidelnou síť. Strop akcentuje také podmanivá výmalba v pastelových odstínech růžové a modré kombinovaná s přírodním hnědým tónem dřevěných překladů. Jeviště se otevírá pravoúhlým portálem, v ose na něj navazuje prostor zadní scény.

Z promenoáru za hledištním balkonem je přístupná obdélná plochostropá přednášková síň, otevřená velkými okny do náměstí. Před přízedními pilíři stojí v síni na nízkých zděných soklech dvě plastiky ženských postav od Jaroslava Horejce. Ve 2. patře jsou umístěny výstavní sály hronovského muzea, v suterénu byla původně restaurace.

Prameny a literatura:

– Archiv stavebního odboru Městského úřadu v Hronově, spisová a plánová dokumentace

k čp. 500

– Muzeum města Náchoda, Stavební deník stavby Jiráskova divadla od roku 1929, ev. č. A 1081

Český svět XXI, 1925, č. 41, s. 12–13

Almanach divadla sdružených měst východočeských a českého severu, Pardubice 1928

Otevření Jiráskova divadla v Hronově 28. září 1930, Hronov 1930

– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 64–65

– Vladimír Mráz, Hronovské jeviště, Ochotnické divadlo I, 1955, č. 8

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 119–120, obr. 160–162 na s. 238

150 let Aloise Jiráska – divadelní tradice Hronova, Hronov 2001

– Štěpán Bartoš – Zdeněk Lukeš – Pavel Panoch, Ve víru modernosti: Architektura 20. století v Královéhradeckém kraji, Pardubice 2008,s. 100

 

Tágy: Novoklasicismus, První republika, volně stojící budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětplusdevět=