enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Dr. Josefa Čížka Náchod

Alois Čenský

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)90. léta 18. století | divadelní družina

Historii divadla v Náchodě zahájila představení pořádaná koncem 18. století na zámku vlastní divadelní družinou Petra Birona. Ředitelem herecké společnosti byl berlínský herec a zpěvák Wilhelm Karl Arnold.


(zobrazit)20. století | ochotníci

Náchodští ochotníci hráli v sálech pohostinství „Na Kutlofě“ (až do roku 1857), na náměstí „U zlatého beránka“, „U slunce“ a v letech 1869-1874 v upraveném sále „U města Prahy“. Od roku 1875 se ochotníci vrátili opět do sálu v prvním patře hostince „U zlatého beránka“, který byl  v roce 1891 přestavěn podle plánů náchodského stavitele Josefa Martínka. 


(zobrazit)19.11.1910 | schválení stavby

Představitelé města rozhodli o zbudování divadla 19. listopadu 1910 v obecním zastupitelstvu. Politické prosazení stavby nového divadla bylo usnadněno faktem, že tehdejší starosta města byl dlouholetý ředitel divadelních ochotníků Dr. Josef Čížek. Ve vypsaném architektonickém konkurzu zvítězil návrh pražského architekta Aloise Čenského, který byl pověřen zpracováním podrobného projektu.


(zobrazit)10. léta 20. století | stavba
Stavba, zahájená 22. dubna 1912 a prováděná sdružením stavitelů Černý, Novotný a Fňouk z Jaroměře a Hradce Králové, pokračovala v rychlém tempu až do léta 1913, kdy byla hotova hrubá stavba i s fasádnickými pracemi. Na vnitřních úpravách budovy se pilně pracovalo celou zimu na přelomu let 1913/1914.
(zobrazit)1914 | otevření
Na začátku února 1914 byla otevřena kavárna a restaurace a 26. dubna téhož roku bylo při bohatém slavnostním programu vyvrcholeným představením Jiráskovy hry „Jan Žižka“, náchodské veřejnosti předáno nové divadlo.
(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce

Od 1. ledna 1989 probíhala rozsáhlá rekonstrukce divadla a hotelu „U beránka“ podle projektu zpracovaného Stavoprojektem Hradec Králové (autorem řešení byl architekt Aleš Přibyl). Zkraje devadesátých let byl projekt upraven od pražského architekta Martina Sedláka. Znovuotevření městského divadla po rekonstrukci se uskutečnilo 18. září 1994.


lidé

(zobrazit)Alois Čenský |hlavní architekt
Český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze. V letech 1896-1907 učil na průmyslové škole stavební v Plzni, Písku a Praze. V letech 1903-1921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor a rovněž je autorem několika odborných knih.Více divadel

Aleš Přibyl |architekt
Martin Sedlák |architekt
Josef Martínek |stavitel
(zobrazit)Josef Wenig |malíř

Malíř, ilustrátor, scénický výtvarník a herec.

Více divadel

Karel Novák |sochař
Franta Anýž |interiérový architekt

historie

Historii divadla v Náchodě zahájila představení (opery, hry se zpěvy a činohry), pořádaná koncem 18. století na zámku vlastní divadelní družinou jeho tehdejšího majitele - Petra Birona, vévody Kuronského a Zaháňského (+ 1800). Ředitelem vévodovy herecké společnosti byl berlínský herec a zpěvák Wilhelm Karl Arnold (své jméno uváděl též v italizující podobě jako: Giuglielmo Carolo Arnoldi). V roce 1848 sepsal pro soubor náchodské mládeže Josef Šrůtek, místní rodák a kancelista hradecké konzistoře, monolog nazvaný „Slova české Thalie za první dobu její v městě Náchodě“, přednesený v divadle 16. května téhož roku. Od padesátých let 19. století pak uváděli v podzámčí svá vlastní představení náchodští ochotníci. Hráli v sálech pohostinství „Na Kutlofě“ (až do roku 1857), na náměstí „U zlatého beránka“, „U slunce“ a v letech 1869-1874 v upraveném sále „U města Prahy“. Od roku 1875 se ochotníci vrátili opět do sálu v prvním patře hostince „U zlatého beránka“, patřícího Občanské záložně. Když v roce 1889 objekt Beránka přešel do držení města, byl v roce 1891 nákladem obce přestavěn podle plánů náchodského stavitele Josefa Martínka a tamní divadelní sál byl přitom nově upraven.  V roce 1895 zakoupili náchodští ochotníci na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze oponu s výjevem příchodu prvních Čechů na Říp, malovanou od Mikuláše Alše. Opona, restaurovaná o půlstoletí později - v roce 1948 - malířem Bohumilem Čílou, byla v náchodském divadla poprvé použita v říjnu 1896. V roce 1907 bylo divadlo elektrifikováno, předtím jej osvětlovaly pouze petrolejové lampy. Divadelní spolky vznikly v poslední čtvrtině 19. století také v okrajových částech Náchoda: v roce 1888  spolek „Tyl“ na Plhově a v roce 1894 spolek „Kollár“ ve Starém Městě. Rozmach ochotnické činnosti na prahu 20. století měl za důsledek stále se zesilující volání veřejnosti po stavbě nového městského divadla. Představitelé města volání veřejnosti po důstojném stánku Thalie vyslyšeli a o zbudování divadla rozhodli 19. listopadu 1910 v obecním zastupitelstvu. Politické prosazení stavby nového divadla bylo usnadněno faktem, že tehdejší starosta města byl dlouholetý ředitel divadelních ochotníků Dr. Josef Čížek. Starý hostinec Beránek byl v roce 1911 zbořen a pro zvětšení stavebního místa k němu obec přikoupila i sousední objekt hotelu Letzel. Ve vypsaném architektonickém konkurzu zvítězil návrh pražského architekta Aloise Čenského, který byl pověřen zpracováním podrobného projektu. Mezi místními politickými stranami nastaly mezitím neshody; z podnětu národních socialistů byl sepsán spis nabádající obec k hospodárnosti a šetrnosti. Obecní zastupitelstvo na tyto výtky reagovalo tím, že při schvalování definitivního projektu snížilo původní částku o sto tisíc na sumu 800.000 korun. Stavba, zahájená 22. dubna 1912 a prováděná sdružením stavitelů Černý, Novotný a Fňouk z Jaroměře a Hradce Králové, pokračovala v rychlém tempu až do léta 1913, kdy byla hotova hrubá stavba i s fasádnickými pracemi. Na vnitřních úpravách budovy se pilně pracovalo celou zimu na přelomu let 1913/1914. Na začátku února 1914 byla otevřena kavárna a restaurace a 26. dubna téhož roku bylo při bohatém slavnostním programu vyvrcholeným představením Jiráskovy hry „Jan Žižka“, náchodské veřejnosti předáno nové divadlo, jehož stavební náklady dosáhly výše jednoho a půl milionu korun. Provedením sochařské výzdoby objektu byl na radu architekta Čenského pověřen akad. sochař Josef V. Pekárek (hermy u paty schodiště, alegorické reliéfy ve velkém sále), malířská výzdoba Velkého sálu byla zadána nejprve malíři Jakubu Obrovskému, nakonec tematické lunetové obrazy s náměty „Hudba“, „Zpěv“ a „Tanec“, realizoval Ladislav Klusáček, jehož návrhy posoudila městská rada jako vhodnější než návrhy Josefa Špillara. Reliéfy putti na zábradlí balkonu vytvořil sochař Karel Novák. Obrazy - dva triptychy alegorií z dějin Náchoda - do Malého sálu vytvořil malíř Josef Wenig. Zábradlí, lustry a další práce v kovu realizovala dílna kovolijce a cizeléra Franty Anýže. Městské divadlo, oddělené vstupním vestibulem od druhé části objektu s hotelem a restaurací „Beránek“, mělo diváckou kapacitu 522 sedadel ( 418 v přízemí, 36 v sedmi lóžích a 68 na balkoně) a 120 míst k stání na galerii.

Vedle běžných udržovacích prací proběhla rozsáhlejší oprava budovy v roce 1939, kdy byl do divadla pořízen kruhový horizont. V roce 1986 bylo jeviště přístavbou rozšířeno divadla, k němuž byly připojeny herecké šatny a prostory technického zázemí budovy. Od 1. ledna 1989 probíhala rozsáhlá rekonstrukce divadla a hotelu „U beránka“ podle projektu zpracovaného Stavoprojektem Hradec Králové (autorem řešení byl architekt Aleš Přibyl). Zkraje devadesátých let byl projekt upraven od pražského architekta Martina Sedláka. Interiér Divadelního sálu dostal novou jevištní technologii, původní malířská a plastická výzdoba divadelní části objektu (freskové lunety; plátěná opona, malovaná Mikulášem Alšem za spolupráce Vojtěcha Bartoňka a Karla V. Maška; malovaná železná opona; umělé mramory; teracové podlahy; keramické mozaiky; původní svítidla; vitráže; ozdobné kování; zábradlí) byla pietně restaurována. Znovuotevření městského divadla po rekonstrukci se uskutečnilo 18. září 1994. Současná kapacita velkého sálu je 430 míst, balkon má 70 míst.

Popis současného stavu:

Čtyřpodlažní stavba, obsahující restaurační, kavárenskou a hotelovou část, představuje samostatně řešený blok se secesní, střízlivě řešenou kulisou čelní fasády (se dvěma štíty, středovým arkýřem a dvěma asymetricky umístěnými balkonky) a s funkčně rozčleněným interiérem. Budova je situovaná do severní fronty náměstí T. G. Masaryka, na mírný svah pozvolna stoupajícího zámeckého vrchu. Technické vybavení objektu je umístěno do sklepních prostor a dodatečně zastavěné uličky mezi divadelní částí a čp. 75. Přízemí budovy má rustiku. Středový portál je ozdobený dvěma plastickými dívčími akty a znakem města. Nad šesti vysokými, segmentově zaklenutými okny parteru jsou vsazeny mozaikové nápisy: „Hotel U beránka“ a „Kavárna a restaurace“. V ploše levého štítu je umístěn plastický emblém - beránek; v pravém štítu budovy se mezi dvěma maskami klene nápis „Městské divadlo“. Pod pravým balkonem hlavního průčelí je připevněna mramorová pamětní deska s nápisem „Odsud 28. dne měsíce října 1918 podána náchodským radostná zvěst, že obnoven Český stát“. Boční fasáda objektu, obrácená do úzké uličky (na její druhé straně stojí budova děkanství), je nezdobená, jen při nároží jeviště jsou osazeny plastické masky.

Interiér:

Z vestibulu vede široké mramorové schodiště do přízemí divadelní části, k pokladnám a šatnám, z nichž jsou dále přístupné prostory technického zázemí divadla. Od pokladen návštěvník stoupá po dalším schodišti se stěnami z umělého mramoru do promenoiru před hlavním sálem. Stěny foyeru zdobí štukové dekorace, okna jsou vyplněna barevnými vitrajemi a prostor osvětlují dobově stylová svítidla. Mezi vstupy do sálu - portály z umělého mramoru, vyplněnými dubovými dveřmi zasklenými fazetovým sklem do mosazných příčlí, - jsou na stěně připevněny mramorové dedikační desky. Promenoir je komunikačně propojen také s vedlejší chodbou vedoucí ke vstupu do malého sálu a na schodiště vedoucí ke galerii. Velký sál o ploše cca 300 mje zaklenut štukovým kazetovým stropem, na němž jsou zavěšeny secesní lustry. Po levé straně velkého sálu jsou umístěny tři vchody do malého sálu. Východní stěna velkého sálu je nad balkonem prolomena vysokými, do půlkruhu zakončenými okny s tzv. katedrálním zasklením, zdobenými ornamenty a městským znakem. Na protější, západní stěně sálu jsou nad balkonem umístěny závěsné alegorické obrazy Hudby, Zpěvu a Tance. Bohatě zlacené, členitě dekorované a do žlutavého odstínu zbarvené stěny obíhá po celém obvodu ve výši 1. patra balkon, jehož  poprseň dekoruje čtrnáct oválných štukových reliéfů puttů. Z balkonu vedou vstupy na galerii malého sálu. V zadní stěně sálu v úrovni 2. podlaží galerie byla zabudována také promítací kabina. Jeviště s historickou Alšovou oponou, zavěšenou na jednom z tahů, se otevírá pravoúhlým portálem. Má rozměry 14,4 m (šířka) a 8,4 m (hloubka). Na bocích proscénia, před nímž je do podlahy sálu zapuštěno orchestřiště pro 25-30 hudebníků, jsou nad postranními balkony po stranách jeviště umístěny reliéfy Hudba a Drama od sochaře J. Pekárka. Sousední malý sál o ploše cca 120 m2  má plochý, malbami zdobený strop.  Malované dekorace zdobí v úrovni nad dřevěným obložením také jeho stěny.

Literatura:

 - Max Lederer, Divadelní kultura na českém severovýchodě. In: Václav Fryček (red.), Náchodsko. K sedmdesátým narozeninám svého dlouholetého předsedy pana Cyrila Bartoně-Dobenína vydala spořitelna městská v Náchodě, Náchod 1933, s. 228-232.

- Josef Martínek, Výtvarné umění v Náchodě, in: Václav Fryček (red.), Náchodsko. K sedmdesátým narozeninám svého dlouholetého předsedy pana Cyrila Bartoně-Dobenína vydala spořitelna městská v Náchodě. Náchod 1933, s. 180 a pozn. 19 na s. 182.

- Oldřich Šafář (ed.), 60 let Městského divadla Náchod, Náchod 1974. -+- Divadelní tradice Náchoda, Náchodské kulturní středisko 1983 (nestr.)

- Marie Benešová, Česká architektura v proměnách dvou století. 1780-1980. Praha 1984.

- Jaroslav Suchý, 100 let divadla na Plhově (1888-1988), Náchod 1988.

- Ladislav Hrudík, Náchod divadelní, Stopami dějin Náchodska 1, 1995, s. 44-71.

- Alexandr Skalický st., Městské divadlo a hotel Beránek, Náš čas XXXV, č. 12 (21. 3.), s. 4-5.

- Marie Benešová, Alois Čenský (1868-1954), Architekt 1998, č. 11 (květen), s. 66-68.

- Oldřich Šafář- Lydia Baštecká -Vladimír Brandejs - Libor Mojžíš, Městské divadlo Dr. Josefa Čížka a hotel U beránka v Náchodě. Náchod 1999.

- Alexandr Skalický, Náchod. Soupis a popis památek. Náchod 2003, s. 13, 31.

- Lydia Baštecká - Ivana Ebelová (eds.), Náchod, Praha 2004, s. 196-197, 223, 143-144, 155.

 

Tágy: Belle Époque, Fin de siècle, Geometrická moderna, Rakousko-Uhersko, Secese, volně stojící budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třiplusšest=