enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Tylovo divadlo Lomnice nad Popelkou

Oldřich Liska

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1827 | založen Spolek divadelních ochotníků

(zobrazit)1859 | první divadelní scéna

Otevření nového sálu obstaralo provedení hry Svéhlavost dne 21. listopadu 1859. Scéna zdárně sloužila až do zhoubného požáru města propuklého 29. sprna 1862, jenž vedle čtyř desítek domů strávil i budovu radnice.


(zobrazit)60. léta 19. století | stavba
Dne 2. května 1864 byl položen základní kámen ke stavbě nové radnice na místě původního radničního domů rozšířeného o sousední pozemek, zakoupený starostou města Vincencem Mastným s tou podmínkou, že v nové radnici vznikne také síň pro produkce ochotnického divadla.
(zobrazit)15.4.1866 | Otevření

Slavnostním představením sehraným 15. dubna 1866 byl otevřen sál, který sloužil lomnickým divadelníkům až do výstavby moderního Tylova divadla.


(zobrazit)20. léta 20. století | projekt

Městská spořitelna  nabídla část pozemku v lokalitě zvané Na hrázi  s návrhem, aby obě novostavby byly architektonicky řešeny v jednotném stylu. Divadelní spolek nabídce vyhověl. Vypracováním návrhů spořitelny i divadla byl pověřen královéhradecký architekt Oldřich Liska.


(zobrazit)1929 | stavba
Provedení stavby divadla, zahájené dne 23. září 1929 vyměřením staveniště a prováděním výkopů, bylo zadáno firmě lomnického stavitele Ing. Václava Slaby, jíž při stavbě poskytovala součinnost další místní firma stavitele Fr. Kováře.
(zobrazit)27.9.1930 | otevření

Přes zimní sezónu byla stavba přerušena; znovu zahájena byla 26. března 1930, odkdy rychle spěla ke svému dokončení dne 27. září 1930, kdy byla novostavba divadla dohotovena včetně kompletního vnitřního vybavení i s biografickým zařízením.


(zobrazit)1975 | rekonstrukce

lidé

(zobrazit)Oldřich Liska |hlavní architekt

Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Drážďanech a ateliérové praxi ve Vídni u architekta L. Skřivánka se vrací do Čech a usazuje se v roce 1909 v Hradci Králové, kde staví pozdně secesní evangelický kostel s farou (1912) a pro město zpracovává (společně s V. Rejchlem) regulační plán. V poválečných letech pro Hradec Králové projektoval četné rodinné domy, veřejné občanské budovy (spořitelny, školy) a městské lázně. Široké stylové rozpětí jeho staveb vyrůstalo z kubismu (Čerychova vila v Jaroměři; společně s Vladimírem Fultnerem, 1913; interiér kostela v Pečkách) pokračovalo přes národní dekorativismus (družstevní domy v Pardubicích a v Hradci Králové) ke konstruktivismu používajícímu režné zdivo. Puristicky hladké objemy jeho nejlepších meziválečných prací zpracovaných v intencích organického „bílého“ funkcionalismu člení jen horizontální (vlastní vila v Hradci Králové, 1932) nebo aerodynamicky zaoblené pásy oken (vila v Jablonci nad Nisou, 1926). Soustředil se také na reformu dispozičního typu školních budov (škola v Černilově u Hradce Králové, 1931). Liskovo tematicky pestré dílo je soustředěné ponejvíce ve východních Čechách, kde vnesl kvalitní architekturu i do prostředí menších měst (Chlumec nad Cidlinou, Lomnice nad Popelkou, Nový Bydžov).

Pavel Panoch

Více divadel

Václav Slaba |stavitel

historie

První české představení v Lomnici nad Popelkou se odehrálo v roce 1827, kdy byl ve městě založen Spolek divadelních ochotníků. Pravidelnější činnost však místní divadelní ochotníci vykazovali až od konce padesátých let, kdy v poslední třetině roku 1859, podporovaní vedením města v čele s purkmistrem Šlechtou, našli v místnosti v 1. poschodí zadní části staré radnice svoji první stálou divadelní scénu. Vlastními silami členů spolku a z finančních darů četných sympatizantů tu byl upraven bývalý byt vybořením příček na divadelní sál s postranní galerií. Náklady na přestavbu činily 421 zl. 79 kr.; otevření nového sálu obstaralo provedení hry Svéhlavost dne 21. listopadu 1859. Scéna zdárně sloužila až do zhoubného požáru města propuklého 29. sprna 1862, jenž vedle čtyř desítek domů strávil i budovu radnice. Z vybavení divadla se podařilo zachránit pouze oponu a několik kulis. Již v následujícím roce po této katastrofě však lomničtí ochotníci sehráli několik představení na provizorně upravených jevištích, převážně v domech svých členů (na Karlově u Háků - dnešní čp. 203 v ul. Antala Staška; později ve mlýně Na podměstí).  Dne 2. května 1864 byl položen základní kámen ke stavbě nové radnice na místě původního radničního domů rozšířeného o sousední pozemek, zakoupený starostou města Vincencem Mastným s tou podmínkou, že v nové radnici vznikne také síň pro produkce ochotnického divadla. Sál se zvýšeným jevištěm a hledištěm s rovnou podlahou s devíti pevnými řadami sedadel, několika řadami volných židlí za postranní uličkou a visutým dřevěným ochozem balkonu (celková kapacita hlediště byla přibližně 250 diváků) byl otevřen slavnostním představením sehraným 15. dubna 1866. Až na krátkou rozmíšku s městem na podzim roku 1875, kdy městský úřad vchody do divadla nechal zapečetit a Spolek divadelních ochotníků si postavil nové provizorní jeviště v sále tehdejšího hostince u Sokola, sloužil lomnickým divadelníkům sál až do výstavby moderního Tylova divadla. V letech 1885-1886 byly v sále instalovány nové osvětlovací rampy, upraveno propadliště, zvýšen strop jeviště a pražský malíř Roman Skála namaloval pro divadlo nové kulisy - vše nákladem 1047 zlatých. Roku 1889 bylo v divadle poprvé použito elektrické osvětlení (dodávku el. proudu zajišťovala místní firma Josef Horák; Spolek na to vynaložil částku 700 zlatých), prvním představením při elektrickém osvětlení se stal ve dnech 25. a 26. prosince Tylův Strakonický dudák. V roce 1893 byly dodávky proudu pro divadelní sál zrušeny a ochotníci opět hráli při petrolejovém osvětlení. S postupujícími devadesátými léty divadelníci stále více pociťovali nevyhovující prostory sálu (nedostatečně hluboké jeviště, omezené prostory zákulisí) a jeho nedostatečné zázemí (tísnivé šatny). Roku 1895 proto vznikla myšlenka založení fondu pro stavbu vlastní divadelní budovy, jehož jmění však rostlo velmi pomalu (v roce 1906 činilo pouhých 92 korun), neboť Spolek byl úředně nucen odvádět z výtěžků každého představení podstatné částky na dobročinné a další účely. V prosinci roku 1896 malíř Skála dodal pro divadelní sál za 35 zlatých 16 krejcarů novou oponu s vlasteneckým námětem Libuše věštící slávu Prahy. V roce 1902 bylo v sále zavedeno acetylénové osvětlení, jež bylo nahrazeno stálým elektrickým osvětlením až v éře samostatného čsl. státu v roce 1922. Oživení záměru postavení samostatného divadla přinesl rok 1925, kdy lomnický továrník Václav Hornych spolku ochotníků věnoval pozemek pro stavbu divadla v rozloze 2064 m2. Do založeného stavebního fondu každoročně začalo přispívat město, Okresní správní komise věnovala pro ten účel částku 30.000 Kč, další peněžní dary se scházely od jednotlivců. V říjnu 1928 zřízená stavební komise informovala členstvo Spolku, že výstavba divadla pro 320 diváků (a s jevištěm širokým 15 a hlubokým 13 metrů) by stála cca 600.000 Kč a jeho zařízení asi 200.000 Kč. Nutnou půjčku chtěli ochotníci splácet z výnosů kina, o udělení licence k jeho provozování úřady požádali a byla jim udělena. Současně s přípravami ke stavbě divadla připravovala stavbu své nové budovy také Městská spořitelna, která ochotníkům nabídla část pozemku v lokalitě zvané Na hrázi (jednalo se o zavezenou část rybníka využívaného lomnickým pivovarem) s návrhem, aby obě novostavby byly ku prospěchu vzhledu města architektonicky řešeny v jednotném stylu. Divadelní spolek nabídce vyhověl, neboť pozemek se - oproti staveništi darovanému továrníkem Hornychem - rozkládal v těsné blízkosti centra města. Vypracováním návrhů spořitelny i divadla byl pověřen královéhradecký architekt Oldřich Liska, jehož prvotní projekt počítal s kapacitou 450 sedadel, což ovšem zvýšilo uvažovaný náklad na neúnosnou částku 900.000 Kč (bez zařízení). Projektant byl divadelníky požádán o úpravu návrhu tak, aby jeho realizace nepřekročila sumu 700.000 Kč. Provedení stavby divadla, zahájené dne 23. září 1929 vyměřením staveniště a prováděním výkopů, bylo zadáno firmě lomnického stavitele Ing. Václava Slaby, jíž při stavbě poskytovala součinnost další místní firma stavitele Fr. Kováře. Přes zimní sezónu byla stavba přerušena; znovu zahájena byla 26. března 1930, odkdy rychle spěla ke svému dokončení dne 27. září 1930, kdy byla novostavba divadla dohotovena včetně kompletního vnitřního vybavení i s biografickým zařízením. Celkový náklad (včetně zařízení) činil 1.023.088 Kč. Jevištní dekorace včetně technického zařízení dodala firma Fert z Brna-Husovic, dodávku světelného technického zařízení jeviště pak obstarala pražská firma Vohralík. Rozloučení s divadelním sálem na radnici proběhlo při představení dne 24. srpna 1930 (sehrána byla hra Josefa Štolby Její systém).

Přestavbou vstupního vestibulu v roce 1975 byla dokončena I. etapa rekonstrukce Tylova divadla a byl ustaven Jednotný klub pracujících, pod nímž působil divadelní soubor Tyl. Na začátku osmdesátých let 20. století proběhla rekonstrukce hlediště i jeviště Tylova divadla.

Popis:

Korpus budovy Tylova divadla je složen z několika aditivně k sobě přimknutých nebo navzájem se pronikajících hranolových hmot, částečně scelených pláštěm kombinujícím režné zdivo s hladkou a světlou vápennou omítkou. Průčelí divadla má podobu strohé, ve střední části výrazně převýšené puristické kulisy. Parter s tříosým za líc fasády mírně zapuštěným centrálním vstupem, tvořeným trojicí částečně prosklených dvoukřídlých dveří, k němuž přivádí široké pětistupňové kamenné schodiště, je od vyšších podlaží oddělen výrazně předloženou římsou. Ve středním úseku římsa vybíhá v rovnou markýzovou stříšku vstupu. Po stranách vstupu je na každé straně jedno dvoukřídlé okno, přivádějící přirozené osvětlení do kiosků pokladen, umístěných do zádveří. Převýšená středová část s plastickým, bíle omítaným rámem je - až na plasticky obroubený a omítaný pás, vyskládaný z vertikálních skleněných desek - vyplněna cihelnou vazbou s dekorativní texturou. Na omítané ploše pod skleněným pásem je plasticky vyveden nápis: Tylovo divadlo. Základní ležatý hranol definuje „nahá“ režná fasáda; menší postranní bloky a převýšenou hmotu provaziště s dvojicí atikových zídek naopak charakterizuje bíle omítané zdivo. Zadní stěna provaziště je v horní části proříznuta sestavou menších oken. V ose jeviště byl k režně opláštěnému závěru meziválečné budovy později přistavěn jednopatrový plochostřechý kubus s omítkovou fasádou v parteru a patře doplněnou o žlutavo-okrové kachličkové pásy s obdélnými okny. Přístavek sloužil pro rozšíření utilitárního zázemí divadla. Do ulice 5. května se přistavěná část v přízemí otevírá dvojicí rozměrných dvoukřídlých vrat.

Interiér:

Za zádveřím se zrcadlově situovanými pokladnami se rozkládá příčně položený vestibul s šatnou, teracovou podlahou a dřevěným obložením stěn. Na levé straně vestibul ústí do dvouramenného schodiště do patra, přivádějícího návštěvníka k balkonu. V čelní stěně vestibulu jsou po stranách symetricky rozvrženy vchody do sálu (ze sálu jsou dveře obou vstupů z akustických důvodů polstrované). Obdélný sál má mírně stoupající podlahu s celkem 15 řadami sedadel. Za poslední sedadlovou řadou je pod balkonem zasuta promítací kabina, jejíž obklad z dřevěných desek prořezávají dvě horizontální okénka. Ve spodní části jsou obě podélné stěny sálu obloženy dřevem, nad obkladem zdobí na obou stranách hlediště obílené omítkové pásy malovaná lineární abstraktní barevná kompozice. Obdélný, pravoúhle zalomený jevištní portál s předsazeným proscéniem flankují varhánkovitě ustupující bočnice; otvor portálu svrchu rámuje plastická horizontální římsa. Balkon má konkávně tvarovanou přední část s hladkou dřevěnou poprsní, za níž je nízkými příčkami rozdělen do náznaku pěti lóžových kójí. Za kójemi podlaha balkonu schodovitě stoupá; sedm výškově rozrůzněných řad sedadel tu rozděluje střední ulička do dvou polovin, osmou řadu pak tvoří volně sestavené židle. Strop sálu je - až na průběžný plastický rám probíhající v jeho střední části - nezdobený; střední plochu stropu svírají po stranách segmentové náběhy. V ose stropní plochy vede směrem k jevišti vystupující hranolový pás vzduchotechniky (odlišený červeným nátěrem).

 

Literatura:

- Jan Konopáč, Z historie stavby Lomnického divadla. In: Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého ráje a Podkrkonoší 40, 1939, s. 360-361.

- Alfréd Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích. I. Divadla. Praha 1949, s. 113-114. 

- Jaromír Mastník a kol., Almanach 160 let ochotnického divadla v Lomnici nad Popelkou 1825-1985: divadelní soubor Tyl Sdruženého klubu ROH. Lomnice nad Popelkou 1985.

- Ladislav Kubát a kol., 170 let ochotnického divadla v Lomnici nad Popelkou 1825-1985. Lomnice nad Popelkou 1995.  

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 107, obr. 146-148.

- Jakub Potůček, Oldřich Liska (životopisný medailon), Architekt 50, 2004, č. 10, s. 78-80.

- Kateřina Morávková, Ochotnický spolek v Lomnici nad Popelkou (1825-1985). Ročníková práce z Historické regionalistiky na FF Univerzity Pardubice, 2009.

- Jiří Křížek - Jakub Potůček, Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou 1930-2010. Příběh jedné stavby Oldřicha Lisky. Lomnice nad Popelkou 2010.

 

Tágy: První republika, Purismus, volně stojící budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínustři=