enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Aloise Jiráska

Josef Záruba-Pfeffermann

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)18.6.1937 | Otevření
Stavba nového divadla podle novoklasicistního projektu Josefa Záruby byla zahájena už v březnu 1937 a 18.června se už konalo první představení; stavba však nebyla ještě zcela hotova, nedostatek peněz zabránil dalším pracem a definitivní dokončení bylo možné až r.1947.
(zobrazit)80. léta 20. století | rekonstrukce

Současná podoba hlediště se stoupajícím parterem a širokým balkonem je výsledkem úpravy interiéru divadla z let 1985-1986.


lidé

Josef Záruba-Pfeffermann |hlavní architekt

historie

Budova je situovaná blízko středu města.

 

Doložené počátky divadelního života v Úpici sahají k roku 1807, kdy si Josef Vida pronajal hostinec Na Podměstí a začal v něm provozovat loutkové divadlo. První ochotnická společnost, jejímiž členy byli převážně mladí řemeslníci a studenti, byla založena roku 1824. Části některých, ochotníky tehdy sehraných her (např. part hraběcího správce ze hry Fr. J. Raymana „Vyhrané panství“, napsaný Janem Zárubou, mladým mecenášem úpického divadelnictví, který ochotnickému divadlu věnoval dvacet zlatých) jsou dochovány dodnes. Náchodská vrchnost však po celou druhou čtvrtinu 19. století ochotnickým produkcím příliš nepřála a divadlo se snažila spíše z různých záminek úředně potírat. Po roce 1848 se ochotnická činnost nakrátko obnovila, ale jen do roku 1852, kdy byl Vincenc Nyklíček jako hlavní pořadatel ochotnických představení v Úpici náchodskou vrchností pokutován částkou 50 zlatých za neoprávněné provozování divadelních představení. Souvislejší spolková činnost se v Úpici váže až k období druhé poloviny 19. století.  Ochotníci našli svou scénu zprvu v sále na radnici, v roce 1870 se přestěhovali do hostince „U Perníkářů“ na náměstí (čp. 32), kde si pro své potřeby za přispění obce, která jim poskytla dřevo pro lavice v hledišti, upravili zdejší velký sál. Z této doby pochází také divadelní opona, vymalovaná od Vincence Teuchmanna a uložená ve sbírkách úpického muzea. Na počátku devadesátých let se ochotníci během tří let znovu třikrát stěhovali, až se nakonec vrátili opět na jeviště hostince „U Perníkářů“. Stálejší domácí scénu nalezli až po přístavbě jeviště a šaten k hostinci Karla Vacka na počátku 20. století. Tato přístavba, jejíž náklad činil 19.739 korun, proběhla v rozmezí července až října 1903. Při otevírání nového divadla pronesl slavnostní řeč tehdejší městský radní MUDr. Antonín Čapek, obvodní a tovární lékař a všestranný kulturní činitel, který byl rok poté na jednu sezónu i předsedou ochotnického spolku. Spolek ochotníků divadlo pokřtil provedením hry “Jan Výrava“ od Františka Adolfa Šubrta.

Stavba divadla, realizovaná podle novoklasicistního projektu architekta Josefa Záruby, byla zahájena v březnu 1937. Její nevšedně rychlý průběh dokumentuje fakt, že první představení se na jevišti pod její střechou uskutečnilo již 18. června téhož roku. Na definitivní dokončení však budova musela čekat až do roku 1947. Poválečná dostavba divadla se týkala zejména jevištní části, divadelní hlediště mělo až do roku 1960 rovnou podlahu, balkon a blíže neupřesněný počet lóží. Současná podoba hlediště se stoupajícím parterem a širokým balkonem je výsledkem úpravy interiéru divadla z let 1985-1986.

Popis současného stavu:

Budova zhruba obdélného půdorysu překrytá členitou střechou je usazena ve vyvýšené poloze nedaleko centra města. Hlavní pohledové průčelí tvoří dvoukřídlá kulisa s nárožním půlkruhovým a směrem vzhůru třikrát odstupněným rizalitem, jehož forma - snad záměrně - opakuje tvarosloví drobné barokní, cibulovou bání završené centrální kaple Sv. Michala, která stojí v těsné blízkosti divadelní budovy. Fasáda nárožnímu rizalitu se segmentovým portikem v parteru je ve vyšších uskakujících podlažích členěna předloženými římsami a polosloupy (plochy mají okrový odstín, sloupoví a římsy bílý); podobné schéma je zjednodušeně zopakováno i na obou postranních křídlech. V levé části předsíně je situován vstup, k němuž po svahu vede krátké jednoramenné schodiště. První patro rizalitu se otevírá čtveřicí podlouhlých oken. Vyšší polopatro - v úrovni podkroví - má slepou fasádu s vpadlými obdélnými rámci, hmotou vrcholového tamburu, završeného oplechovanou kupolí, proniká sled drobných okének. Další vstup, flankovaný zaoblenými nárožími a překrytý betonovou markýzou, je umístěn do střední osy levého křídla průčelí. Nad třemi pravidelnými okny vyrůstá nízká zděná atika, kterou rytmizují vertikální pilířky. Nad atikou fasáda uskakuje, člení ji další triáda oken. Nad korunní římsou je střešní mansardové patro otevřeno středovým trojitým oknem a dvěma postranními okénky. Pravé křídlo průčelí, maskující ubíhající hranol hledištní části, je opět odstupněno a jeho závěr tvoří převýšená hmota provaziště. V úrovni  přízemí a prvního patra se toto křídlo na konci půdorysně zaobluje, jeho rovná střecha tvoří terasu přístupnou z komunikačního koridoru před balkonem hlediště. Zbylé dvě fasády budovy, jejíž suterén dnes částečně slouží jako restaurace, jsou řešeny zcela utilitárně bez výtvarných ambicí.

 

Interiér:

Za zádveřím hlavního vstupu se rozprostírá vestibul (v půdorysné osnově „L“), v němž jsou umístěny pokladna a šatny. Vestibul má teracovou podlahu, stěny ve spodní části okrově zbarvené a s reliéfním zvrásněním, nad ní hladce světle omítané a plochý strop s moderními ověskovými lustry. Z pravé části vestibulu vybíhá segmentové schodiště do předsálí balkonu v patře. Vnitřní zděná parapetní zídka schodiště je pročleněna válcovými sloupy, jejichž dříky jsou obloženy načervenalým umělým mramorem. Do vnější stěny schodiště, osvětleného vysokými obdélnými pásy vyskládanými ze skleněných cihel, se propisují segmenty zděných pilířů půlkruhového rizalitu průčelí. Hlediště se schodovitě stoupající podlahu má 15 řad sedadel. Stěny hlediště jsou v přízemí obloženy - podobně jako ve střední části plochý, po stranách diagonálně skosený strop z něhož visí šestidílná sestava moderních lustrů (v podobě obrácené pyramidy, sestavené ze skleněných trubic, s uříznutou špicí) - dřevěnými deskami. Nad dřevěným obkladem jsou stěny obloženy obdélnými pruhy tkaniny. Balkon zakončuje široký konkávní oblouk s hladkým čelem, na jehož obou koncích je obrys vytvarován do zploštěného čtvrtkruhu. Balkon má zvedající se podlahu s šesti řadami sedadel. V zadní stěně balkonu je proříznuto horizontální okno z promítací kabiny. Doplňkové osvětlení hlediště je pod balkonem a po stranách konvexně vybíhajícího proscénia zajištěno svítidly kruhového půdorysu, sestavených do horizontálních řad nebo křížových kompozic. Jevištní portál je pravoúhlý s hladkými stěnami, podlaha jeviště je oproti podlaze předscény zvýšena o dva schody.

 

Literatura:

- Alfréd Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích. I. Divadla. Praha 1949, s. 295-296.

- Antonín Kubíček, 50 let budovy divadla Aloise Jiráska v Úpici, Kulturní zpravodaj, Úpice červen 1988, s. 3-4.

- Vilém Schreiber, Počátky úpického ochotnického divadla, in:  Rodným krajem. Vlastivědný sborník kraje Aloise Jiráska, Boženy Němcové a bratří Čapků, č. 17 (1998), s. 13-15.

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 135.

- Antonín Kubíček, Historie města Úpice. Úpice 2000.

 

Tágy: Novoklasicismus, První republika

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

průběžně sleduje divadelní aktivity ve městě a na scéně tohoto divadla.
http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=geo&id=4853

Databáze českého amatérského d - 04.02. 2012

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínustři=