Divadlo v Celetné
Miroslav Melena
alias Divadlo Manhardský dům, Divadlo Franze Kafky, DiskCeletná 17 | |
ukaž na mapě | http://www.divadlovceletne.cz |
významné události
Sál byl upraven na základě projektu Miroslava Meleny a znovuotevřen v roce 1992 pod jménem. Divadlo Manhardtský dům.
lidé
historie
Divadlo zaujímá druhé a třetí nadzemní podlaží severního křídla Manhartovského paláce v Praze na Starém Městě (Celetná 17 – Štupartská 12, čp. 595/I). V letech 1967–1968 proběhla rekonstrukce objektu podle projektu architekta Aleše Moravce, investorem byl Scénografický ústav. Na místě dnešního divadelního sálu vzniklo oběma podlažími procházející „Experimentální studio“ a v jeho sousedství další specializovaná ústavní pracoviště. Dokumentace z konce roku 1977 zaznamenala v sále mělké rozebíratelné pódium a sklopné promítací plátno, záznam z kolaudace 15. září 1980 hovořil o víceúčelovém sále s promítací kabinou v horním podlaží. Pro divadelní využití byl sál upraven podle projektu Miroslava Meleny a v nové funkci otevřen v květnu 1992 pod názvem Divadlo Manhartský dům. Následně zde hrálo Divadlo Franze Kafky, od září 1993 divadlo Disk, pak získal sál divadelní spolek Kašpar a divadlo získalo svůj nynější název. Další úpravy z let 1995, 2003 a 2004 se týkaly hereckého i administrativního zázemí a vstupních diváckých prostor včetně kavárny.
Do divadla se vstupuje z nádvoří po schodišti v západním křídle budovy a přes krátkou pavlač do vstupní předsíně se společenskými místnostmi po obou stranách. Větší místnost s barovým pultem po levé straně kryje trámový strop s renesančními ornamentálními malbami, před dvojicí menších místností vpravo stojí červená socha nahé ženy s beraními rohy. Kolmo na předsíň navazuje chodba k šatně, ukončená vstupem do zákulisí. Vchod do hlediště vede dvojkřídlými dveřmi uprostřed čelní předsíňové stěny přes další příčnou předsíň. Z ní po obou stranách vedou schody, ústící na úrovni osmé ze dvanácti divácký řad. Hlediště se 184 místy má velmi strmý sklon. Pevná křesla přitom začínají až od páté řady, v první čtveřici jsou židle. Je tomu tak v zájmu prostorové variability – hrací plochu se dvěma propadly je díky tomu možno rozšířit o předscénu, tvořenou šesticí zvedacích stolů. Nad poslední řadou sedadel je prolomeno široké okno technické kabiny. K ní se připojují dvě šikmo se rozevírající stěny, směrem ke scéně lemované vertikálními samostatně nastavitelnými panely. Interiér hlediště má černý nátěr, křesla červené čalounění.
Prameny:
Stavební archiv MČ P1 595-I, Celetná 17. – http://www.divadlovceletne.cz
Tágy: Baroko, divadelní sál, současnost
Autor: Jiří Hilmera
Jiří Hilmera:
Městské divadlo Karlovy Vary, Divadlo Minor, Divadlo na Vinohradech, Divadlo v Celetné, Slezské divadlo Opava, Státní opera, Stavovské divadlo, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo Kalich, Costanza e Fortezza , Divadlo Ungelt, Divadlo v Mozarteu, Městské divadlo Mariánské Lázně, Phasma Dionysiacum Pragense, Divadlo J. K. Tyla Třeboň, Umělecká scéna Říše loutek, Branické divadlo, Dejvické divadlo, Divadlo Kámen, Divadlo Na Jezerce, Divadlo Na Prádle, Divadlo Ponec, Divadlo v Dlouhé, Strašnické divadlo, Semafor, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Soutěž na projekt divadla a rozhlasového studia, Ostrava soutež na budovu opery 1958-1959, Návrhy divadel od Josefa Gočára, Soutěž na Beskydské divadlo, Zahradní divadloDodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data