enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Slezské divadlo Opava

Eduard Labitzky

alias Slezské národní divadlo v Opavě (1945- 1949), Stadttheater, Slezské divadlo v Opavě (1950- 1958), Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého Opava (1958-)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1.10.1805 | Otevření

Základní kámen Zemského divadla v Opavě byl položen 1. května 1804 a 1. října 1805 se hrálo zahajovací představení.


(zobrazit)1855 | opravy

V roce 1854 objednala městská správa plány na přestavbu divadla u vídeňského architekta Eduarda Kuschee, která však pro nedostatek finančních prostředků nebyla realizována. Roku 1855 byly provedeny jen dílčí vnitřní opravy. 


(zobrazit)1909 | požár
16. června 1909 divadlo vyhořelo. Opravy interiéru byly provedeny ve slohu Ludvíka XVI., které navrhl vídeňský divadelní malíř Ferdinand Maser. Tato náročná adaptace se uskutečnila ještě v roce 1909.
(zobrazit)1957 | rekonstrukce
Rozsáhlejších úprav se divadlu dostalo v roce 1955 – 1957, kdy vzhledem k zachovalému interiéru, také započalo jednání o zařazení budovy Slezského divadla do celostátního seznamu památkových objektů.
(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce

leden 1990 – září 1992 – generální rekonstrukce budovy divadla


(zobrazit)1948 | rekonstrukce
Na konci druhé světové války patřila Opava k nejhůře postiženým z našich měst, přičemž vážné škody utrpělo také divadlo. Při jeho obnově pod vedením architektů J. Pelanta a /. Krischkeho byl r. 1948 potřen novorenesanční exteriér budovy jako nežádoucí relikt někdejší německé nadvlády ve městě.

lidé

historie

V Opavě zastřely pozdější přestavby zcela původní podobu divadla, zřízeného r.1805 podle plánů nezjištěného architekta. Podle ojediněle zachovaného půdorysu mělo jeho hlediště půdorys podkovy na kruhovém základu, se čtveřicemi postranních lóží v přízemí a zřejmě jejich souvislou řadou v prvním i (bylo-li) druhém pořadí, předpokládat můžeme i galerii s obvyklým amfiteátrem a početnými místy k stání. Jeviště bylo vybaveno sedmi kulisovými řadami. O stylovém pojetí budovy hovoří stará vyobrazení exteriéru, ukazující empirovou stavbu poněkud strohého pojetí. Za zvláštní zmínku však u opavského divadla stojí, že na rozdíl od dřívějších i ještě mnoha pozdějších divadelních staveb u nás tu jde po Stavovském divadle o první známý příklad budovy samostatně zaujímající dominantní postavení na význačném městském prostranství.

V letech 1883-84 bylo divadlo v Opavě přestavěno podle projektu městského inženýra Lawitzkého z května 1882 v aktuálním novorenesančním slohu.  Střední rizalit vstupního průčelí se teď v přízemí otevřel třemi zaklenutými průchody, nad nimi bylo múzické poslání budovy vyjádřeno motivem antického templu, rámujícím trojici oken foyeru, okázalejší formu dostala všechna okna prvního poschodí, sdružená po dvojicích pod segmentovými tympanony. - Podstatnou změnou prošel i interiér. Hlediště bylo rozšířeno, přičemž hlavní důraz byl položen na bohaté vybavení lóžemi po celém obvodu přízemí i obou balkonů (v celkovém počtu 53). Prvnímu pořadí s čestnou lóží uprostřed dodávaly zvlášť slavnostní ráz karyatidy mezi jednotlivými lóžemi. V souladu s novými bezpečnostními předpisy byla po stranách vestibulu zřízena oddělená schodiště k jednotlivým pořadím.

Roku 1909 postihl opavské divadlo požár. Nebyla to událost vyloženě katastrofální: například v hledišti se sice zřítil celý strop, ale třeba architektura lóží včetně plastické výzdoby zůstala zachována. Přesto byla událost podnětem k podstatné úpravě hledištního prostoru podle rokokově/luisézního projektu Ferdinanda Mosera a v duchu těch tendencí, které známe na příkladech divadel Balšánkových a zejména na Vinohradech. Tuhý lóžově/pořaďový systém byl rozrušen omezením lóží na boky sálu, v přízemí se do uvolněného prostoru rozšířily řady křesel a malý oddíl míst k stání, na prvním balkonu vznikl místo středních pěti lóží amfiteátr sedadel v pěti řadách. Podobně se stalo na druhém balkoně, na jehož stupně navazovala ve středním úseku sedadla galerie, zatímco v divácky nevýhodných bočních ramenech byla galerie zcela zrušena. V poválečném údobí prošla všechna naše divadla nutnou rekonstrukcí a modernizací. U některých divadel na Moravě a ve Slezsku šlo přitom o nápravu vážných válečných škod. V Ostravě, Znojmu a Brně nepřinesly tyto akce zatím podstatnou změnu do stavebního ustrojení budovy. Naproti tomu v Opavě posuzovali novorenesanční styl svého divadla jako nežádoucí relikt někdejší německé nadvlády ve městě, a proto se r.1948 rozhodli radikálně změnit jeho exteriér podle projektu architektů NN.Pelanta a Josefa Krischkeho. Nový až asketicky střízlivý plášť však nebyl dobrým výsledkem.

 

 

In: Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s.  20, 49-50, 283.

 

Literatura:

Javorin, Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích; Praha 1949, s.153-156.

 

Tágy: Novorenesance, Rakouské císařství, reprezentativní budova, volně stojící budova

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusdevět=