enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo J. K. Tyla Třeboň

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1833 | Původní divadlo

Původní divadlo zřídil stavitel J. Spietz.


(zobrazit)1872 | Úpravy
V letech 1871-72 rozšířil divadlo stavitel Ignác (nebo František) Trostmann přidáním galerie a dalších osmi lóži. Divadlo bylo tak upraveno do současné podoby.
(zobrazit)1904 | Uzavření
Divadlo z bezpečnostních důvodů uzavřeno.
(zobrazit)1918 | Znovu otevření po provizorních úpravách

(zobrazit)1924 | Celková oprava

(zobrazit)1952 | Havarijní stav

(zobrazit)1962 | Rekonstrukce

Oprava byla provedena podle projektu  architekta Jaroslava Fidry z r. 1955 ve zpřesnění z r. 1959. Zároveň proběhly restaurátorské práce v hledišti, na nichž se podíleli Milan Schiller a František Mayerhofer,Jan Holešínský  a Karel Bezděk.


(zobrazit)25. 11. 1962 | Zahajovací představení
Znovu bylo divadlo otevřeno 25. listopadu 1962 Čapkovou Bílou nemocí v provedení místního ochotnického spolku.
(zobrazit)2003 | Úpravy
V letech 2002-03 byly provedeny upravy podle projektu Libora Erbana.

lidé

(zobrazit)J. Spietz |architekt

Je o něm pouze známo, že zřídil v Třeboni divadlo.

In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 614, Praha 2004.


Libor Erban |architekt
Jaroslav Fidra |architekt
(zobrazit)František Skála |malíř
Skála, František – malíř, autor dekorací divadla J. K. Tyla (Třeboň) z r. 1872

historie

Divadlo vzniklo v někdejší sladovně měšťanského pivovaru, v domě čp. 146, přístupném průchodem z domu č. 1 na Masarykově náměstí a obráceném zadní fasádou do Rožmberské ulice. Původní divadlo tu zřídil stavitel J. Spietz roku 1833. Sál měl tehdy jen přízemí a sedm lóží. V letech 1871–1872 ho rozšířil schwarzenberský stavitel Ignác Trostmann přidáním galerie a dalších osmi lóži. Část dekorací namaloval novosedelský děkan Jan Syrový, autorem dalších včetně malované opony a nástropní malby nad hledištěm byl písecký František Skála (některé původní dekorace existovaly ještě v prvních letech po druhé světové válce). Roku 1904 bylo divadlo z bezpečnostních důvodů uzavřeno, hrát se začalo po provizorních úpravách v prosinci 1918, roku 1924 provedl celkovou opravu třeboňský stavitel Smrž. Roku 1952 bylo divadlo opět v havarijním stavu. Následující oprava byla provedena podle projektu budějovického architekta Jaroslava Fidry z roku 1955 ve zpřesnění z roku 1959. Tehdy bylo rekonstruováno jeviště a vybaveno točnou se čtyřmi propadly a zřízena nová divácká šatna ve sníženém přízemí. Zároveň proběhly restaurátorské práce v hledišti, na nichž se podíleli Milan Schiller a František Mayerhofer (opona), Jan Holešínský (nástropní malba) a Karel Bezděk (dřevěné konstrukce). Znovu bylo divadlo otevřeno 25. listopadu 1962 Čapkovou Bílou nemocí v provedení místního ochotnického spolku. V letech 2002–2003 byly upraveny nástupní prostory podle projektu Libora Erbana – fasádě bylo představeno vysoké prosklené závětří, zřízena šikmá rampa a zvedací plošina pro vozíčkáře, vložena nová podesta v mezipatře, rozšířena hygienická zařízení aj.

Hlavní, do dvora obrácené průčelí je čtyřpodlažní, tříosé, střední široká osa vystupuje jako plochý rizalit pod trojúhelným štítem s lunetovým okénkem v tympanonu. Až do výšky třetího podlaží překrývá fasádu nové závětří, završené pultovou stříškou trojúhelného obrysu. Tvoří ji hliníková konstrukce vyplněná převážně tabulemi matného skla, v přízemí otevřená dvojicí dvoukřídlých dveří a ve třetím podlaží dvěma páry sdružených oken. Krajní osy fasády jsou natřeny růžově, střední osa světlým odstínem šedozelené, matná skla závětří mají modravý tón. Zadní fasáda do Rožmberské ulice je trojetážová a tříosá. První osa se otevírá klenutým vjezdem, nad ním vystupující plochý balkón má novodobé mřížové zábradlí barokizujících forem. Vstup na něj je vysokým francouzským oknem, ostatní okna jsou pravoúhlá běžných proporcí, ve druhém podlaží slepá. Z obou stran se k budově připojují sousední objekty domovní fronty.

Hlediště má půdorys písmene U. Na mírně svažité podlaze je jedenáct řad sedadel se střídavým počtem 14 a 15 míst, vpředu nízká přepážka odděluje mírně prohloubené orchestřiště, vzadu jsou za podobnou přepážkou místa k stání. Oblé sloupky s prostě stylizovanými hlavicemi podpírají balkón s 15 lóžemi, z nichž střední rozšířená je zvýrazněna edikulovým zarámováním s městským znakem v akantovém rámci nad římsou. Všechny plastické ozdoby jsou dosti hrubě vyřezány z dřevěných desek. Průběžný parapet lóží má esovitě vypouklý profil, do obdélných výplní před jednotlivými lóžemi jsou vsazeny plastické rozety. Každou z lóží stíní nahoře zvlněná čabraka, z hlavic sloupků mezi dvojicemi postranních lóží vystupují trojité ramínkové svícny neorokokových tvarů. Galerie má plochý parapet s motivem ležatých kosočtverců v obdélných výplních. Ve střední části galerie jsou na dvou stupních za sebou umístěny prosté dřevěné lavice, na bočních ramenech jediná řada, za lavicemi vždy místa k stání. Sloupky mají vysoké hlavice ve tvaru polygonálních hranolů, čelní plocha mezi nimi je vyplněna pravoúhlou sítí mříže z tenkých prutů, pod stropem jsou zavěšeny obloučkové čabraky. Jevištní portál je pravoúhlý se zaoblenými rohy, do obdélných výplní zešikmeného ostění jsou vsazeny plastické rozety kosočtvercového obrysu. V barevnosti interiéru převládá světle tyrkysová barva, plastické ozdoby s převažujícími jemnými lištami jsou zlacené, čabraky a čalounění lóží temně červené.

Na stropě hlediště je kolem kruhové mříže nad neorokokovým lustrem provedena chiaroscurem bohatá akantová růžice v kruhovém zarámování šedomodré barvy, imitující štukaturu. Ostatní velká kruhová stropní plocha je širokými šedomodrými paprsky rozdělena do osmi výsečí s chiaroscurem provedenými obrazy muzicírujících putti v kruhových medailonech uprostřed akantového orámování. Strop nad přední částí hlediště vyplňují akantové rozviliny, do nichž je zasazen uprostřed český, po stranách moravský a slezský zemský znak. Mírně vychýlená plocha nad překladem jevištního portálu nese uprostřed malbu lyry v kruhovém medailonu, po stranách podélné výplně s akantovými rozvilinami. Malba na oponě představuje let Apollóna v čele Múz z Prahy do Třeboně. Nástupní a společenské prostory mají střízlivou úpravu, danou adaptacemi z let 1955–1962 a 2002–2003, geometricky tvarované kovové zábradlí na schodišti k balkónu pochází zřejmě z opravy v roce 1924.

 

Literatura:

- Jan Port, Jihočeská theatralia: IV. Pravovárečné divadlo v Třeboni, Jihočeský přehled VI, 1931–32, č. 4–6, s. (25)31–38 (+ 3 obr. v č. 3 za s. 20) [cenný článek nalezený až po dokončení hesla; jeho závěry nebyly zatím do textu zapracovány]

- Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 291–292

- Co nevíte o třeboňském divadle, Třeboň 1962

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 21, 35, 283–284; obr. 38

- Jiřina Psíková, Ke 175. výročí třeboňského divadla (přednáška, proslovená v Třeboni 8. 4. 2008)

 

Tágy: Novorenesance, Rakousko-Uhersko, řadový dům, divadelní sál

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusosm=