enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Umělecká scéna Říše loutek

František Roith

alias Národní divadlo marionet, Divadélko v Říši loutek
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1923 | Architektonická soutěž na budovu
Divadlo je umístěno v suterénu budovy Knihovny hl. m. Prahy , postavené v letech 1925–1928. Její projekt vzešel ze soutěže, vypsané roku 1923, jíž se zúčastnili architekti Antonín Ausobský, Bohumil Hübschmann, Pavel Janák, Josef Sakař a František Roith, jemuž bylo zadáno provedení realizačních plánů.
(zobrazit)25. 10. 1928 | Slavnostní otevření
Slavnostní otevření dokončené budovy. Divadélko se pak představilo obecenstvu provedením Strakonického dudáka 19. prosince 1928.
(zobrazit)19. 12. 1928 | Zahajovací představení
1928-12-19 – zahajovací představení divadla
(zobrazit)1955 | Rekonstrukce jeviště
Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v létě roku 1955 podle projektu Karla Freundla.
(zobrazit)70. léta 20. století | Rekonstrukce elektroinstalace

lidé

(zobrazit)František Roith |hlavní architekt

Nejprve projektuje a realizuje zejména obytné vily, časem se stává vyhledávaným architektem veřejných budov, zejména bank, spořitelen a ministerstev.

První Roithovy stavby - zejména vily - byly ještě ovlivněny Wagnerovým purismem. Po roce 1920 se Roith stal žádaným oficiálním pražským architektem. V klasicistní moderně projektoval a realizoval celou řadu monumentálních pražských budov - zejména ministerstva, banky a spořitelny - všechny na vysoké technické, provozní i výtvarné úrovni, respektující architektonický charakter prostředí.

In: Prostor - AD

Více divadel

(zobrazit)Karel Freundl |architekt
Freundl, Karel – projektant jevištní konstrukce divadla Říše loutek.

(zobrazit)Pavel Janák |architekt - účastník soutěže

architekt, návrhář a teoretik je rovněž významným představitelem kubismu v Evropě. Prosazoval směrodatné koncepce v české architektuře - od secese inspirované O. Wagnerem a kubismu až k národnímu dekorativnímu stylu a k funkcionalismu.

 

Studoval na české technice u profesora Schulze, na německé u profesora Zítka a ve Vídni na Akademii u profesora Wag-nera. Pracoval v ateliéru u J. Kotěry, od ro­ku 1909 samostatný architekt. Zasloužil se o řešení otázek záchrany a konzervace staré Prahy.

Jako duch vládnoucí obsáhlým a hlubo­kým vzděláním a nakloněný teorii se záhy ocitl v čele druhé generace moderních ar­chitektů českých.

Byl iniciátorem kubistického hnutí v české architektuře a spolu s Gočárem dekorativního stylu. Byl činný v Díle, v SVU Mánes, ve Spolku architektů.

Z realizací: krematorium v Pardubicích, radnice v Moravské Ostravě, Libeňský most, adaptace Černínského paláce, osa­da na Babě atd.

Více divadel

(zobrazit)Antonín Ausobský |architekt - účastník soutěže

Děkan a proděkan ČVUT, předseda Jed­noty pro dostavbu katedrály sv. Víta, člen stavební komise při Památníku národního osvobození na Žižkově. Účastnil se mnoha soutěží; navrhl úpravu Kaurových domů u Národního divadla. Postavil gymnázium a záložnu v Litomyšli, poštu v Mělníku, obytné domy v Praze, v Březnici.

.

Více divadel

(zobrazit)Josef Sakař |architekt - účastník soutěže

Patřil k nejúspěšnějším žákům Zítkovým a Schulzovým; architekt a organizátor pražské výstavby, znalec a ochránce historické architektury. Jeho klasicisující konzervativní styl má monumentální vznešenost a cit pro prostředí. V Praze realizoval řadu veřejných budov, které dobře reprezentují architekturu své doby.

Více divadel

(zobrazit)Anna Suchardová-Podzemná |malíř
Suchardová-Podzemná, Anna (1909-1996) – obrazy a kresby

historie

Divadlo je umístěno v suterénu budovy Knihovny hl. m. Prahy (Žatecká 1, čp. 98/1), postavené v letech 1925–1928. Její projekt vzešel ze soutěže, vypsané roku 1923, jíž se zúčastnili architekti Antonín Ausobský, Bohumil Hübschmann, Pavel Janák, Josef Sakař a František Roith, jemuž bylo zadáno provedení realizačních plánů. Vedle knižních skladů, půjčoven a čítáren měla budova už podle prvotního programu obsahovat také koncertní a přednáškový sál, reprezentační byt pražského primátora a v nejvyšším poschodí výstavní sály. Teprve v průběhu stavby bylo rozhodnuto zřídit zde také loutkové divadlo, které získal do užívání soubor Říše loutek, hrající do té doby (od roku 1920) pod vedením sochaře Vojtěcha Suchardy na Letné. Původní návrh sálu vypracoval František Roith, ale výslednou podobu ovlivnily podněty loutkářů – nejvýrazněji patrně zasáhl architekt Vladimír Zákrejs.

Budova byla slavnostně otevřena 25. října 1928 – nemnoho dní před oslavami desátého výročí vzniku Československé republiky. Divadélko se pak představilo obecenstvu provedením Strakonického dudáka 19. prosince 1928. Divácké prostory se od doby založení v podstatě nezměnily, jevištní sektor však prošel několika přestavbami. Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v létě roku 1955 podle projektu Karla Freundla. Vleklá rekonstrukce elektroinstalace z let 1972–1975 vyřadila divadlo na tři sezóny z provozu. Divadlo postihla povodeň z roku 2002; po nápravě škod a některých úpravách vedlejších prostor se zahajovací představení konalo 26. 2. 2003.

Vchod do divadla ze Žatecké ulice kryla původně tupoúhlá markýza s nápisem Umělecká scéna Říše loutek. Lichoběžníkový prosvětlený štítek v překladu nad vstupními dveřmi nesl na čelním skle geometricky stylizovanou postavu běžící loutky (autorka Anna Suchardová-Brichová, 1928). Dnes je nápis Říše loutek umístěn přímo na rovném dveřním překladu a nad ním je zavěšena barevná figura Kašpárka (autor Bohumír Koubek). Vlevo od vchodu je do fasády zasazena pamětní deska, nesoucí ve vysokém reliéfu provedené zpodobnění známých loutek původem ze sedmi zemí s českým Kašpárkem uprostřed. Deska Bohumíra Koubka z roku 1979 připomíná založení Mezinárodní unie loutkářů, k němuž došlo ve zdejších prostorách 20. května 1929. Vstupní schodiště se stropem a stěnami pokrytými geometrickou malbou ve stylu art déco podle návrhu Františka Roitha vede k pokladně vpravo a vlevo do předsálí.

Hlavní sál je u nás prvním realizovaným příkladem reformního divadelního prostoru s hledištěm amfiteatrálního uspořádání na výsečovém půdorysu. Pozadí sálu zaujímá čelně orientovaný balkón s třemi reliéfy Vojtěcha Suchardy, představujícími žánry, které si divadlo vytklo jako hlavní – zpěvohru, pohádku a komedii. Před jevištěm bylo zřízeno ponořené orchestřiště, schopné pojmout až šestnáct hudebníků. Hudební složka byla v inscenacích Říše loutek bohatě využívána; od padesátých let minulého století byli v orchestřišti umístěni mluviči. Strop sálu nese malbu podle návrhu Františka Roitha, jejíž paprsčité linie perspektivně zvýrazňují základní prostorový dojem z interiéru. Do jejích obloukových smyček jsou zasazena hvězdicově broušená svítidla. Jevištní portál s dekorativní textilní oponou (návrh i realizace Anna Suchardová ml.) rozšiřuje obklad umělým mramorem. Konzola po pravé straně nese portrétní bustu Anny Suchardové-Brichové (Vojtěch Sucharda, 1884-1968). Sál byl původně vybaven 298 (dnes 275) výškově nastavitelnými sedadly podle vzrůstu malých diváků. Na ty projektant myslel i při řešení veškerého příslušenství v přístupových prostorách.

Loutkáři věnovali ve svém novém divadle velkou pozornost zejména uspořádání a vybavení jeviště. Náročným inscenačním představám odpovídal požadavek snadné výměny dekorací, jejichž výtvarné pojetí neměly omezovat komplikace při zdlouhavé manipulaci. Určitou výhodu přineslo už hloubkové členění scény, za jejímž uzavřeným popředím bylo možno během hry připravovat další dějiště. Podstatnou součástí technické výbavy byla rozměrná zdviž k dopravě předem připravených scenérií z prostoru pod jevištěm. K spouštění a vytahování prospektů, závěsů a dalších dekoračních součástek sloužil náležitý počet jevištních tahů. Akce loutek v celé hloubce i šířce scény umožňovala důmyslná konstrukce můstků pro loutkoherce – zadního, pohyblivého po hloubkové ose jeviště, a bočních, vysouvatelných nad prostor scény až na vzdálenost půldruhého metru. Žádné omezení si tvůrci jeviště nekladli ve vybavení světelného parku. Jejich cílem naopak bylo dosáhnout co nejbohatšího rejstříku dramatického a náladového svícení. Dnešní stav, jak vyplynul z rekonstrukce roku 1955, se odlišuje především větší hloubkou jeviště se zadním půlkruhovým horizontem, což umožnilo zvýšení vodičské lávky o 110 cm. Nově byla instalována osvětlovací kabina, další úpravy se řídily především současnými bezpečnostními předpisy.

Prameny a literatura:

- Vlček, Pavel: Umělecké památky Prahy – Staré Město a Josefov, Praha 1996, s.174-175 (text Rostislava Šváchy).

– Hilmera, Jiří: Dům, v němž sídlí Říše loutek, a dobrý duch. který z něho nikdy neodešel; in: Almanach Říše loutek, Praha 1997, s. 10-21.

– Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 105-106.

 

Tágy: divadelní sál, První republika, řadový dům, suterénní divadlo

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplustři=