enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Soutěž na projekt divadla a rozhlasového studia

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)60. léta 20. století | soutěž

lidé

Zdeněk Vávra |architekt - účastník soutěže
František Flašar |architekt - účastník soutěže
Jaroslav Černohorský |architekt - účastník soutěže
Milan Rejchl |architekt - účastník soutěže
Karel Schmied |architekt - účastník soutěže
Jan Zídka |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Jan Rejchl |architekt - účastník soutěže

Žák Josefa Gočára. Jeden z autorů mnoha funcionalistických budov , jenž dodaly moderní vzhled měsu Hradec Králové.

In: ARCHING R & R

Více divadel

(zobrazit)Miroslav Řepa |architekt - účastník soutěže

Studoval v letech 1949–1953 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V roce 1954 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do školy profesora Jaroslava Fragnera. Během studia na AVU spolupracoval na architektonických soutěžích u J. Fragnera, Jiřího Gočára a Jiřího Krohy.
Po ukončení studií krátce spolupracoval (realizace zlínského divadla) se svým otcem architektem Karlem Řepou. V roce 1965 vyhrál s Vladimírem Pýchou soutěž na Československý pavilon na Světové výstavě EXPO v Montrealu. Následoval projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu do japonské Ósaky v roce 1970 a funkce technického ředitele československého pavilonu na Expo ´92 v Seville. Od roku 1970 spolupracoval na rekonstrukci Smetanova divadla a Národního divadla, od roku 1976 ve funkci architekta v útvaru Národního divadla. V letech 1984–1991 pokračoval na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla. V roce 1993 se stal kurátorem výstavy Josip Plečnik, následně byl jmenován hlavním kurátorem výstavy „Deset století architektury“ v areálu Pražského hradu.  

Více divadel

František Rozhon |architekt - účastník soutěže
Jiří Gřegorčík |architekt - účastník soutěže
Jindřich Krise |architekt - účastník soutěže
Luboš Doutlík |architekt - účastník soutěže
Milan Vašek |architekt - účastník soutěže
Vratislav Růžička |architekt - účastník soutěže
Eva Růžičková |architekt - účastník soutěže
Vlastibor Klimeš |architekt - účastník soutěže

historie

Během 60.let byly v Hradci Králové vypsány dvě soutěže na projekt nového divadla - pokaždé ve spojení s další budovou příbuzného určení. Při první soutěži, která proběhla od října 1960 do dubna 1961,  šlo o komplex kulturního domu obvykle širokého poslání, v němž bylo divadlu určeno zvláštní oddělené postavení. Autoři všech známých projektů řešili ostatně vztah jednotlivých složek ve značně volné skladbě, takže vlastní divadlo mělo v jejich projektech i navenek podobu samostatné budovy přirozeně dominantního charakteru. Také hradecká soutěž sledovala v první fázi vyřešení urbanistické úlohy - zajímavé zde už pro složitost situace v určeném prostoru. Na tuto stránku problému se soustředili projektanti především, a tak možná i proto nepřinesly jejich návrhy pro samo divadlo výraznější výsledky než nedávná soutěž v Prešově.

Nejvýše oceněný kolektiv Vlastibor Klimeš & Eva Růžičková & Vratislav Růžička & Milan Vašek jako by se v hradeckém projektu připravovali na odvážné řešení, které zanedlouho přinesli do soutěže v Pardubicích, když amfiteátrální hlediště zasadili do sálu na kruhovém půdorysu. Jeho tvar však navenek obalil široce proskleným kvádrem. Luboš Doutlík & Jindřich Krise se znovu inspirovali gropiovskou myšlenkou amfiteátru, transformovatelného pohybem mohutné točny na arénový prostor s hrací plochou uprostřed. Trojice Jiří Gřegorčík & František Rozhon & Miroslav Řepa rozdělila funkce navrhovaného kulturního komplexu do tří samostatných budov s převážně lichoběžníkovými sály, jiné projekty přinesly stále výrazněji se prosazující šestiúhelníkový systém. - Pro jevištní sekci je příznačné bohaté dimenzování pomocných prostor, zcela převážně se uplatňuje už tradiční křížový půdorys jeviště.

 

Poznali jsme už výsledky soutěže na projekt divadla a kulturního domu, která v Hradci proběhla na přelomu let 1960/61. K realizaci nedošlo, a r.1968 byla vypsána nová soutěž, jejíž zadání tentokrát spojovalo projekt divadla s budovou rozhlasu. Do neanonymní soutěže vyzvali vypisovatelé šest autorských kolektivů, došlo pět návrhů.332/ Soutěžní program položil důraz na plnou variabilnost divadelního prostoru, čemuž účastníci soutěže hleděli vyhovět pohotově sloužící mechanizací. Dva ze známých projektů (Miroslav Řepa & František Rozhon & Jiří Gřegorčík a B.Petránek & Jan Rejchl & Jan Zídka & Karel Schmied & Milan Rejchl) využily už několikrát připomenutého gropiovského vzoru. Oba projekty se však odlišují od dřívějších podobných řešení v pardubické soutěži tím, že gropiovský princip nyní uplatňují v sálech nikoliv kruhového, ale šířkově polygonálního půdorysu. Do tohoto prostorového rámce zapadla přitom ústrojněji druhá z variant, jimiž Řepa & kol. řešili variabilnost prostoru: v tomto případě nikoliv využitím točny, ale tak, že podstatnou plochu scény i přední část hlediště založili na šestiúhlé bázi, rozdělené sítí trojúhelných propadlových stolů, jejichž proměnným nastavením dostával celý prostor výsledný tvar. Záměru sloužilo také to, že projekt rozšířil technické vybavení jeviště výrazně směrem do hledištního prostoru a umožnil tak plné uplatnění světelné techniky i mechanické kinetiky na celé hrací ploše v jakémkoliv uspořádání: stalo se tak jednak vysunutím provaziště s tahy i osvětlovacími můstky až těsně nad přední divácké řady, jednak (ve variantě) rozšířením jevištní točny o vnější samostatný prstenec, překračující svým obvodem líc portálu.

Odlišný způsob k dosažení programem vytčené prostorové variability zvolili Jaroslav Černohorský & František Flašar & Zdeněk Vávra, když pevná sedadla umístili na čtyřech vozech, volně přeskupitelných v divadelním prostoru do libovolných sestav. Tvar hledištního sálu pak ozvláštnili asymetrickou dispozicí půdorysného polygonu. Skladebný princip z polygonálních modulů promítla většina návrhů i do exteriéru; jen B.Petránek & kol. dali exteriéru pravoúhlý půdorys, ale velmi efektní účin sledovali netradiční modelací celé divadelní budovy v podobě komolé pyramidy, ve vstupní části interiéru pak vložením atria a zimní zahrady. - Jako většina jiných akcí, i hradecká projekční soutěž skončila bez realizace.

 

In: Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 161-164.

 

Tágy: architektonická soutěž

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusčtyři=