Národnostní rovina, která byla přítomná při stavbě nových divadelních budov na konci 19. století, se přenesla i na začátek století následujícího. Důkazem toho jsou divadla v Ústí nad Labem a Mladé Boleslavi, která v těchto dnech slaví 100 let od svého vzniku. Obě byla navržena vídeňskými architekty, ale zatímco v německém prostředí severních Čech to nevyvolalo žádné problémy, v případě divadla v českém vnitrozemí se jednalo o značně kontroverzní volbu.

Středočeské divadlo Kladno čeká příští rok rekonstrukce, která má zchátralou divadelní budovu oživit a učinit ji pro diváka více přitažlivou. Vzniknou zde celkem tři scény, nová kavárna a výtah pro divadelní kulisy, obměny se dočká prakticky vše kromě divadelní techniky. Přestavba, jejíž náklady podle zástupců města zřejmě přesáhnou sto milionů korun, by měla být financována z fondů EU. Autorem architektonické studie je David Vávra. 

2. srpna uplynulo 100 let od úmrtí architekta Národního divadla Josefa Zítka. Při této příležitosti proběhne 2. září v historické budově Národního divadla sympozium o jeho díle a křest knihy „Josef Zítek: architekt, pedagog a památkář“. 5. září se pak v jihočeských obcích Lčovice a Malenice bude konat vzpomínkový akt na Josefa Zítka, doprovázený odhalením pamětní desky a otevřením výstavy. Až do konce září mohou návštěvníci shlédnout také výstavu Josef Zítek: architekt Národního divadla na 1. a 2. balkoně historické budovy ND.

Kniha Site specific je rekapitulací více než desetileté historie tohoto nového uměleckého fenoménu v naší zemi. Svojí komplexností, schopností osvětlit základní vlastnosti, pojmy, problémy i historii site specific, které mohou být pro někoho nesrozumitelné, a také množstvím shromážděného dokumentačního materiálu se může stát i dobrým úvodem do této oblasti pro nezainteresované, neznalé nebo snad i bázlivé.  Pro účastníky a pamětníky českých site specific projektů pak funguje jako kronika či sborník.

Jeviště brněnského Janáčkova divadla bude potřebovat opravu i poté, co tam řemeslníci v září skončí se stavbou jevištních stolů. Současné práce za 110 milionů korun se týkají jen stolů - otáčivé kovové konstrukce o průměru 18 metrů, která sahá 15 metrů pod jeviště a umožňuje ho naklánět, tvořit tam propadliště a vysouvat ho nahoru. Obnovu bude poté potřebovat ještě provaziště zvedající se do výše 25 metrů nad jevištěm a další jeho součásti.

Studenti, kteří se účastnili workshopu Divadelní architektura – vize a možnosti, dokončili práci na návrhu divadla pro 21. století. O workshopu a jeho výsledcích jsme se bavili s architektem Jakubem Kynčlem, který se workshopu se svým atelierem na Fakultě architektury VUT v Brně účastnil.

Server archiweb.cz informoval o tom, že novorenesanční budova Divadla J. K. Tyla v Plzni dostane stejnou fasádu, jakou měla při svém otevření v roce 1902. Rozsáhlé opravy obvodového pláště i přilehlých teras vyjdou asi na 30 milionů korun a dokončeny by měly být příští rok na podzim. Historický objekt trpí nejen kvůli husté dopravě na Klatovské třídě, jeho originální podobu nerespektovaly ani poslední stavební úpravy v 80. letech minulého století.

Na zasedání výboru pro světové dědictví UNESCO, které se na konci června konalo v Seville, bylo schváleno, že otáčivé hlediště může v českokrumlovském zámeckém parku zůstat až do roku 2016. V posledních týdnech se mluvilo o tom, že bude muset být odstraněno ještě do konce tohoto roku. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, provozovatel točny, dokonce zorganizovalo petici za její zachování. Vyslovilo se pro něj přes 107 tisíc lidí.

V posledních dnes se opět rozvířila debata kolem divadelní točny v Českém Krumlově. Podle jedněch unikátní technická i divadelní památka, podle jiných vřed v krumlovské zámecké zahradě, který měl zmizet už v roce 1999 v souvislosti se zápisem města do seznamu UNESCO. Odpůrci otáčivého hlediště žádají její odstranění, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, které je jeho provozovatelem, proti tomu bojuje. Dokonce uspořádalo petici za zachování točny, kterou už podepsalo více než 88 tisíc lidí.

Na legendárním úspěchu československého pavilonu na světové výstavě v Bruselu v roce 1958 se podílela řada faktorů.  Vedle architektury pavilonu, schopné zařadit se plnohodnotně do světového kontextu, komplexnosti a nápaditosti výstavní expozice nebo třeba i kulinářských zážitků v samostatném objektu československé restaurace byla hlavním trhákem Laterna magika. Na její program se stály několikahodinové fronty a v dobovém zahraničním tisku vycházely nadšené reakce. Od května 1959 ji mohou vidět i pražští diváci.