Společným představením velšského hudebníka Johna Calea a japonského tanečníka Mina Tanaky zahájilo 5. června 1994 provoz nové pražské Divadlo Archa. Vzniklo na místě někdejšího Divadla E. F. Buriana v ulici Na Poříčí po tříleté rekonstrukci, jejímiž autory byli Miroslav Melena a Ivan Plicka. 

Oistat a Mozarteum Salzburg pořádají Letní školu scénografie a architektury. Bude se konat ve dnech 26. července až 16. srpna 2009 v Salzburgu a studenti i profesionálové se k účasti mohou hlásit do 10. června 2009.

Zastupitelé města Česká Lípa ve čtvrtek 28. května rozhodli, že bude zrekonstruováno místní Jiráskovo divadlo. Padly tak definitivně úvahy o tom, že město postaví divadlo nové. Plánováním výstavby nového kulturního stánku se přitom zabývalo několik let. Z finančních důvodů ale byla zvolena varianta revitalizace stávajícího objektu.

V říjnu tohoto roku se bude v Lublani v rámci projektu TACE konat sympozium o experimentálním divadelním prostoru ve druhé polovině 20. století. S jeho hlavním organizátorem, ředitelem Slovinského divadelního muzea Ivo Svetinou, jsme hovořili o experimentálním divadelním prostoru i workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“, jehož první část v Lublani proběhla v březnu.

Uprostřed plné práce 27. dubna 2009 zemřel Jiří Hilmera, historik umění, přední český odborník na divadelní architekturu a historii scénografie. Od roku 2008 byl rovněž vedoucím expertního týmu TACE, pro nějž bude jeho smrt citelnou ztrátou.

2. dubna 2009 proběhla v pražském Roxy/NoD přednáška architekta Iva Klimeše a jeho dlouholetého spolupracovníka Radima Ulmanna. Zatímco náplň Klimešovy přednášky předesílal již její název („Stavby pro kulturu. Čtyři divadla Ivo Klimeše“), prezentace designera divadelního nábytku Radima Ulmanna byla jistě pro mnohé z posluchačů překvapením.

Evropskou cenu za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award – za rok 2009 získala nová budova Norské opery v Oslo, kterou navrhlo architektonické studio Snøhetta. Více o této stavbě si můžete přečíst ve starším článku zde.

V Nýrsku otevřou druhý květnový den lesní divadlo ve skalách, údajně ojedinělou scénu v Česku. Divadlo postavili ve zrušeném kamenolomu původní němečtí obyvatelé v roce 1934. Přispěly na něj různé spolky a podnikatelé.

Na lublaňském workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“ si studenti mohli vyzkoušet navrhování velké veřejné budovy do konkrétní urbanistické situace. Kromě toho byli také nuceni pracovat v mezinárodních skupinách, složených z kolegů z jiných architektonických škol. Přístup k výuce kulturních staveb i situace v této oblasti v jednotlivých zemích je rozdílná. Někteří z profesorů se ji pokusili přiblížit v krátkých rozhovorech.

Slovinsko je zemí, se kterou máme díky bývalé příslušnosti k Rakousku-Uhersku mnoho společného. Jedním z takových styčných bodů je historie divadla v národních jazycích, češtině a slovinštině. Ačkoliv je slovinská divadelní historie o něco užší než ta naše, obě započaly během národního obrození v 19. století. Historii divadla ve Slovinsku se na workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“ věnovala přednáška Ivo Svetiny, ředitele Slovinského divadelního muzea.