V oblasti divadelní architektury je architekt Dalibor Štys odborník na slovo vzatý. Celá řada rekonstrukcí a novostaveb nejen divadel, ale také různých kulturních objektů, jichž je spoluautorem i autorem, hovoří za vše. Je také dobrý vypravěč, a tak je náš rozhovor plný spousty jeho zajímavých osobních vzpomínek.

Vítězný projekt soutěže „Divadlo pro 21. století“ nám přijeli představit jeho autoři osobně. Jde o studentský pětičlenný tým z fakulty architektury při Univerzitě v Lublani, jehož členy jsou: Alen Hausmeister, Mina Hiršman, Aleš Kacin, Jana Kocjan a Katja Ložar. Prezentace projektu proběhla před seminářem Thinking the Space a nám se s nimi při této příležitosti podařilo udělat rozhovor. Bavili jsme se o soutěži, o projektu, o spolupráci v týmu, o cestování a plánech do budoucna.  

Jedním z přednášejících na semináři Thinking the Space, který proběhl v pondělí 31. května 2010 v pražské Technické knihovně, byl izraelský architekt Oren Sagiv. Při té příležitosti ho pro architektonický web earch.cz vyzpovídal Michal Čermák.

Studentská ideová soutěž „Divadlo pro 21. století“ již zná své vítěze. Nejen o nich, ale také o soutěži, týmové spolupráci a ostatních projektech, jsme si povídali s Osamu Okamurou, architektem, šéfredaktorem nejpopulárnějšího architektonického magazínu v Česku - Era 21 a jedním z porotců soutěže.

V pátek 26. března bude v Budapešti pro veřejnost otevřena výstava Za všedností – divadelní architektura ve střední Evropě, jeden z pilotních výstupů projektu TACE. Při této příležitosti jsme vyzpovídali hlavního kurátora výstavy, architekta Igora Kovačeviče. Rozhovor se točil kolem pojmů střední Evropa a divadelní architektura, konceptu výstavy i požadavků a schopností dnešního diváka vnímat vizuální podněty.

Studenti, kteří se účastnili workshopu Divadelní architektura – vize a možnosti, dokončili práci na návrhu divadla pro 21. století. O workshopu a jeho výsledcích jsme se bavili s architektem Jakubem Kynčlem, který se workshopu se svým atelierem na Fakultě architektury VUT v Brně účastnil.

V říjnu tohoto roku se bude v Lublani v rámci projektu TACE konat sympozium o experimentálním divadelním prostoru ve druhé polovině 20. století. S jeho hlavním organizátorem, ředitelem Slovinského divadelního muzea Ivo Svetinou, jsme hovořili o experimentálním divadelním prostoru i workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“, jehož první část v Lublani proběhla v březnu.

Na lublaňském workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“ si studenti mohli vyzkoušet navrhování velké veřejné budovy do konkrétní urbanistické situace. Kromě toho byli také nuceni pracovat v mezinárodních skupinách, složených z kolegů z jiných architektonických škol. Přístup k výuce kulturních staveb i situace v této oblasti v jednotlivých zemích je rozdílná. Někteří z profesorů se ji pokusili přiblížit v krátkých rozhovorech.

Práce architekta a scénografa Vladimíra Soukenky se už léta pohybuje na pomezí divadla a architektury. Se studenty svého ateliéru na Fakultě architektury ČVUT se bude v letním semestru 2009 účastnit workshopu „Divadelní architektura – vize a možnosti“, který probíhá pod křídly TACE. Co si od workshopu slibuje? A jaké jsou jeho názory na divadelní architekturu obecně i na postavení divadla v současné společnosti?