enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Zámecké divadlo Valtice

Karel Jan Rudzinsky

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)18. století | Stavba zámku

Město Valtice se zámkem, vybudovaným ze strážního hradu na moravsko-rakouském pomezí, ustanovil kníže Karel z Liechtensteinu v roce 1627 rezidenčním sídlem rodu. Jeho syn Karel Eusebius z Liechtensteinu (1611–1684) začal s rozsáhlými stavebními úpravami města i s přestavbou zámku. Do konce 17. století bylo severně od starších budov zbudováno jádro nového barokního zámku, který byl dokončován a upravován ještě po celou 1. třetinu 18. století.


(zobrazit)1790 | Otevření
Kníže Alois Josef Liechtenstein pověřil koncem roku 1789 svého dvorního architekta Karla Rudzinského, aby postavil a vybavil divadlo na jihovýchodní straně levého křídla předzámčí. Nové divadlo bylo otevřenosingspielem Prometheus po necelých pěti měsících stavby v září 1790.
(zobrazit)20. století | další vývoj
Ačkoli od konce 19. století nebylo téměř využíváno, valtické divadlo se včetně bohatého vybavení dochovalo až do konce 30. let 20. století. Jeho devastace začala po válce, když bylo s celým zámkem nejprve vypleněno Rudou armádou a poté znovu během doby, kdy celé předzámčí užívaly československé státní statky.
(zobrazit)2006 | projekt obnovy divadla

Obnovou valtického divadla se zabývají architekti Mikuláš Hulec a Daniel Špička z pražského sdružení CORA (Centrum pro ochranu a restaurování architektury). V rámci projektu Barokní a klasicistní divadla, realizovaného díky podpoře Packard Humanities Institute (USA), vznikl v roce 2006 projekt budoucí obnovy divadla.


lidé

historie

Město Valtice se zámkem, vybudovaným ze strážního hradu na moravsko-rakouském pomezí, ustanovil kníže Karel z Liechtensteinu (1569–1627) v roce 1627 rezidenčním sídlem rodu. Jeho syn Karel Eusebius z Liechtensteinu (1611–1684) začal s rozsáhlými stavebními úpravami města i s přestavbou zámku. Do konce 17. století bylo severně od starších budov zbudováno jádro nového barokního zámku, který byl dokončován a upravován ještě po celou 1. třetinu 18. století.

Už Karel Eusebius najímal profesionální herce a hudebníky. K poctě knížete Johanna Adama Andrease (1662–1712) se ve Valticích v roce 1684 odehrálo velkolepé exteriérové představení na vozech; za stejného knížete vznikla tradice podzimních valtických honů, kterých se účastnil i císařský dvůr a jejichž součástí bylo jistě i divadlo. Zmínky o práci na malování divadla a nákupu plátna rovněž pro divadlo jsou z roku 1696; konkrétnější zpráva o samostatné divadelní budově nebo sálu zatím nebyla nalezena.

Přes absenci přímých dokladů většina autorů předpokládá, že první valtické divadlo bylo v areálu zámku postaveno nejpozději kolem roku 1725. Poukazuje se v této souvislosti zejména na skutečnost, že v té době pracoval pro Liechtensteiny dvorní divadelní inženýr Antonio Beduzzi (1675–1735), projektant první divadelní budovy ve Vídni, divadla u Korutanské brány (Kärntnertortheater, 1708).

Od 40. let 18. století byly ve Valticích na delší dobu najímány profesionální divadelní společnosti. Nejpozději v polovině 18. století také vzniklo jižně od zámku zahradní divadlo, v půdorysu dodnes patrné.

Kníže Alois Josef Liechtenstein (1759–1805) pověřil koncem roku 1789 svého dvorního architekta Karla Rudzinského (též Rudczinsky, 1751–1819), aby postavil a vybavil divadlo na jihovýchodní straně levého křídla předzámčí. Předpoklad některých autorů, že divadlo vzniklo rozšířením starší divadelní budovy, není zatím možné potvrdit. Nové divadlo, vybudované nákladem téměř 18000 zlatých, bylo otevřenosingspielem Prometheus po necelých pěti měsících stavby v září 1790 a už v listopadu téhož roku hostilo návštěvu císaře Leopolda II. Roku 1791 byl ještě zařízen nový prostor k ukládání garderoby, když se ten původní ukázal být pro vysokou vlhkost nepoužitelný. Kvůli dodatečné přestavbě jeviště a jeho prodloužení o 6 m v roce 1793 byl za 3860 zl. zakoupen dům provazníka Gilberta.

V roce 1793, kdy bylo valtické divadlo dokončeno, vzniklo menší divadlo i v nedaleké Lednici; současně kníže Liechtenstein zřídil domácí divadlo v nově budovaném paláci ve Vídni.

Divadlo je obdélná jednopatrová budova se sedlovou střechou, s atikovým štítem na severozápadě a s valbou na jihovýchodě. Fasády jsou členěny římsou, okna se šambránami, z nichž většina vedla na jeviště, jsou dnes zaslepená. Západním nárožím divadlo přiléhá k jihovýchodnímu křídlu zámku, na severovýchodě na něj navazují další hospodářské budovy předzámčí.

Do konce 19. století divadlo obklopovaly obytné domy tzv. Barvířské ulice. Rozšíření jeviště v roce 1793 tuto ulici přehradilo; proto byl pod ním vybudován podchod, skrytý dnes v suterénu divadla (terén okolo divadla byl původně nižší).

Protože zámek byl postaven na vyvýšeném ostrohu, divadlo stojí v úrovni jeho suterénu a složitá terénní situace se odráží i v přístupu do divadla. Do hlediště se vstupovalo jednak dveřmi v jihozápadním průčelí z úrovně parku, jednak ze zámku spojovací chodbou a schodištěm u západního nároží. Další, dnes zrušené vstupy umožňovaly přístup na jeviště a do technických prostor pod ním. Divadlo bylo vybaveno potřebným zázemím (šatny, zmíněná garderoba, sklad dekorací).

Alespoň částečnou představu o podobě divadlaposkytují fotografie, pořízené před zničením divadla ve 40. letech 20. století, a zaměření sálu a fragmentů dřevěných konstrukcí z roku 1963. Obdélný sál má rozměry 25 × 13 m, výška zdiva je dnes cca 9 m. Zhruba 17 m z této prostory zabíralo jeviště, 2 m orchestřiště, oddělené od hlediště dřevěnou přepážkou s dvířky po stranách, a zbylých 6 m hlediště. Podlaha sálu se směrem od hlediště svažovala až do míst, kde byl prostor pod jevištěm přerušen průchodem do Barvířské ulice.

Do hlediště byla vestavěna dvoupatrová galerie na půdorysu písmene U. Šest sloupů neslo v prvním patře knížecí lóži s trojicemi lóží po stranách, druhé patro zabírala nečleněná galerie. Stejně jako např. v litomyšlském divadle byl z lóží v 1. patře přístup přímo na jeviště. V severovýchodní části hlediště bylo schodiště propojující všechny jeho úrovně.

Parapety lóží a galerie, strop hlediště a jevištní portál byly vyzdobeny dekorativní malbou, kterou na fotografii z roku 1940 ještě doplňuje bohatě řasená drapérie. Nad překladem portálu, jehož překlad podpíraly na stranách dvojice dřevěných volut, byla umístěna bohatě profilovaná římsa s liechtensteinským erbem uprostřed. Antonín Bartušek tuto výzdobu mylně považoval za barokní a usuzoval z toho na starší původ celého hlediště (podle něj pozůstatek staršího divadla z 1. čtvrtiny 18. století). Hlediště bylo snad částečně znovu vyzdobeno po roce 1860.

Podlaha jeviště se směrem k hledišti snižovala. Jeviště bylo vybaveno šesti páry bočních kulis s možností výměny tří dekorací, pravděpodobně ovládané rumpálem pod jevištěm. Inventář dokládá, že zde nechyběla žádná v té době obvyklá jevištní technika včetně čtyř propadel, létacích strojů a zvukových i světelných efektových zařízení. Z fotografií jsou patrné zbytky lávek, obíhajících jeviště; přístup na ně umožňovalo schodiště v pravém (jižním) rohu jeviště. Zazděný otvor v zadní stěně nasvědčuje tomu, že jeviště bylo možné otevřít do zahrady.

Inventář divadla z roku 1793 uvádí dlouhou řadu typových dekorací, stejně jako kulisy pořízené ke konkrétním představením. Pro hypotézu Jana Pömerla, že malířem dekorací pro valtické divadlo byl Josef Platzer (1751–1806), nebyly zatím předloženy žádné doklady. Ačkoli pro ni svědčí to, že kníže Liechtenstein koupil už v roce 1787 Platzerův obraz a Platzer maloval v roce 1793 dekorace do palácového divadla Liechtensteinů ve Vídni, je třeba vzít v úvahu i doklady o tom, že dekorační fundus valtického divadla doplňovali po celé první období jeho provozu v letech 1790–1804 jiní malíři – Martin Sichnit a Stephan Dolliner. V seznamu zaměstnanců z roku 1813 je zmíněn další divadelní malíř, Michael Rober. Součástí divadelního vybavení byla pochopitelně i bohatá garderoba.

V divadle hrály na delší dobu najímané divadelní společnosti, jejichž povinností bylo vystupovat i na dalších liechtensteinských panstvích. Intenzivní provoz valtického divadla přerušila smrt knížete Aloise Josefa v roce 1805; v dalších letech už bylo divadlo využíváno jen příležitostně. Poslední velkou událostí byla představení pořádaná knížetem Janem II. (1840–1929) při příležitosti návštěvy císaře Franze Josefa I. a korunního prince Rudolfa v září 1876, kdy zde účinkovali herci a zpěváci vídeňských divadel a orchestr pod taktovkou Franze von Suppé.

Ačkoli od konce 19. století nebylo téměř využíváno, valtické divadlo se včetně bohatého vybavení dochovalo až do konce 30. let 20. století. Za II. světové války ještě uniklo přestavbě na kino pro SS. Jeho devastace začala po válce, když bylo s celým zámkem nejprve vypleněno Rudou armádou a poté znovu během doby, kdy celé předzámčí užívaly československé státní statky. Po převodu do správy Okresního národního výboru v Břeclavi vzniklo v roce 1963 zaměření divadla a projekt, který opět počítal s jeho přestavbou na kino. Ten sice nebyl realizován, nicméně veškeré zbytky vnitřního vybavení byly v 60. letech beze stopy odstraněny. Nějakou dobu pak divadlo sloužilo jako traktorová stanice. V 80. letech byly plány na přestavbu oživeny a začalo se s úpravami nejprve na víceúčelové kulturní zařízení a po roce 1989 na diskotéku. Byla zvýšena a vybetonována podlaha, v místě hlediště zřízeno pódium a celá budova dostala nový ocelový krov.

V diskuzích o budoucím možném využití zničeného divadla, vedených po jeho převodu do státního majetku na začátku 90. let, se objevila imyšlenka na obnovu divadla do podoby co nejbližší jeho původnímu stavu a zřízení tzv. barokního divadelního studia. Stoupající obliba tzv. autentické interpretace staré hudby s sebou v posledních letech přinesla i snahy o historicky poučené jevištní zpracování historických děl, především barokních a klasicistních oper. To je možné realizovat nejlépe v autentickém prostředí historických divadel. V dochovaných historických divadlech (u nás především zámecká divadla v Českém Krumlově, Litomyšli nebo Mnichově Hradišti) je však z důvodů památkové ochrany možné hrát pouze výjimečně a s ohledem na unikátní prostředí. Již řadu let se proto objevují plány na zřízení funkční repliky barokního (historického) divadla – a valtické divadlo se pro tento účel zdá být ideální.

Obnovou valtického divadla se zabývají architekti Mikuláš Hulec a Daniel Špička z pražského sdružení CORA (Centrum pro ochranu a restaurování architektury). V rámci projektu Barokní a klasicistní divadla, realizovaného díky podpoře Packard Humanities Institute (USA), vznikl v roce 2006 projekt budoucí obnovy divadla. Na základě rozboru historických fotografií, zaměření z roku 1963 a studia dalších dochovaných divadel z 18. století bylo možné navrhnout rekonstrukci divadla, která se chce co nejvíce přiblížit jeho původní podobě. V současnosti (březen 2009) má hotový projekt rekonstrukce veškerá potřebná povolení a prověřují se možnosti jeho financování.

Po nutných úpravách odstraňujících nevhodné novodobé zásahy bude v divadle obnoven dřevěný krov, znovu bude vybudováno dvoupatrové hlediště, jevištní portál i technické vybavení jeviště. V přilehlých prostorách a v suterénu vznikne veškeré potřebné provozní zázemí pro účinkující i nástupní prostory pro diváky. Instalace kopií historické jevištní techniky a v autentických historických divadlech vyloučená možnost experimentovat s živým osvětlením vytvoří prostředí, ve kterém bude bez omezení daných přísnou památkovou ochranou možné ověřovat interpretační a scénografické postupy divadla 18. století.

 

Prameny a literatura:

– Fotografie divadla v archívu Národního památkového ústavu a v archívu zámku

– Hans Bohatta, Theaterwesen am Hofe des Fürsten von und zu Liechtenstein, Jahrbuch der Geselschaft für Wiener Theaterforschung 1950/51, 1952, s. 38–86

– Jan Pömerl, Liechtensteinská divadla ve Valticích a Lednici, Cour d’honneur. Hrady – zámky – paláce I, 1998, č. 1, s. 65–67

– Pavel Jerie, Restaurování a prezentace zámeckých divadel v Čechách a na Moravě, Historická inspirace: Sborník k poctě Dobroslava Líbala, Praha, s. 139–143

– Mikuláš Hulec & Daniel Špička, Valtické zámecké divadlo. Projekt rekonstrukce, in Pavel Slavko – Hana Srbová (eds.), The World of Baroque Theatre: A Compilation of Essays from the Český Krumlov Conferences 2004, 2005, 2006 / Svět barokního divadla: Sborník z přednášek z konferencí v Českém Krumlově 2004, 2005, 2006, Český Krumlov 2007, s. 349–360

– Antonín Bartušek, Zámecká a školní divadla v českých zemích (ed. Jiří Bláha), České Budějovice 2010, s. 177–180

– Jiří Bláha, Státní zámek Valtice – Zámecké divadlo: Zkrácený stavebně-historický průzkum, rukopis, březen 2012 (průzkum poněkud změnil pohled na stavební historii divadla, jeho závěry ale zatím do textu hesla nebyly zapracovány)

– Jitka Pavlišová, Ve službách knížete Liechtensteina: Několik poznatků k provozu zámeckého divadla ve Valticích. Theatralia 18, 2015, č. 1, s. 85–105. Dostupné online z digilib.phil.muni.cz (vyhledáno 12. 2. 2017)

 

Tágy: Baroko, Habsburská monarchie, Zámecké divadlo

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusosm=