enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Turnov

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1874 | otevření

Podle návrhu neznámého architekta tak mezi lety 1872–1874 vyrostlo ve dvorním traktu nové Turnovské záložny a půjčovny, pozdějšího hotelu Slavia, malé tzv. Záloženské divadlo. Provoz divadla zahájila 15. února 1874 veselohra se zpěvy Obžinky Józefa Korzeniowského.


(zobrazit)1902 | elektrifikace

V roce 1902 bylo do divadla zavedeno elektrické osvětlení, které diváci poprvé spatřili při premiéře Stroupežnického Našich furiantů.


(zobrazit)1947 | rekonstrukce

O novějších osudech divadelní budovy máme jen málo zpráv. Podle literatury proběhla první velká oprava divadla v roce 1947; finance na ni shromáždila veřejná sbírka pod názvem Turnov sobě.


(zobrazit)70. léta 20. století | rekonstrukce

 Další přestavba nebo úprava se měla odehrát na počátku sedmdesátých let 20. století. O těchto úpravách není v turnovském stavebním archivu zachována žádná zpráva.


(zobrazit)1977 | rekonstrukce

Až z roku 1977 pochází dokumentace přízemní přístavby u zadní stěny hledištní části, zpracovaná v Kamenoprojektu Turnov; přístavba obsahuje osvětlovací kabinu a suterénní rozvodnu.


(zobrazit)1984 | rekonstrukce

Velkou změnou byla úprava hlavního vstupu v roce 1984, kterou umožnila demolice domu na rohu bloku, přiléhajícího dosud k jihozápadnímu nároží divadla.


(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce

V roce 1994 se rekonstruovalo sociální zařízení a opravovala střecha. Mezi lety 1997–1998 proběhla částečná rekonstrukce a dostavba přístavku za jevištěm s hereckými šatnami.


historie

Městské divadlo se skrývá v architektonicky nevýrazném zadním traktu za domem čp. 146 v Hluboké ulici. Původně bylo přístupné jen přes dvůr tohoto domu; příchod k němu se změnil až po demolici domu na rohu ulice Trávnice a Ladislava Petrnouška.

 

Zřejmě první stálý divadelní sál v Turnově zařídili místní ochotníci, když v roce 1822 zakoupili dva sály v patře domu rodiny Kotlerovy čp. 2 U Zlatého jednorožce. O rok později už zde fungovalo divadlo. Podle Javorina v roce 1841 podlehlo přestavbě na sýpku a divadelní představení probíhala střídavě v různých sálech ve městě a okolí. Až v roce 1857 studenti divadlo U Zlatého jednorožce opravili a obnovený divadelní provoz tu trval do roku 1866, kdy ho přerušila válka. O další rok později divadelní produkci v sále definitivně ukončila změna majitele domu, který jej zbořil. Divadlo se pak hrálo v letním sále hostince U města Petrohradu a příležitostně i v dalších sálech ve městě a okolí.

K 30. říjnu 1869 se oficiálně ustavil turnovský ochotnický spolek. Když se v roce 1872 začal na hlavní ulici vedoucí z náměstí stavět nový dům pro záložnu, ochotníci požádali její předsednictvo, aby se pamatovalo i na ně a ve dvoře nového domu vzniklo divadlo; jejich návrh byl vyslyšen.

Podle návrhu neznámého architekta tak mezi lety 1872–1874 vyrostlo ve dvorním traktu nové Turnovské záložny a půjčovny, pozdějšího hotelu Slavia, malé tzv. Záloženské divadlo. Náklady na jeho zařízení se vyšplhaly na 40 000 zlatých. Provoz divadla zahájila 15. února 1874 veselohra se zpěvy Obžinky Józefa Korzeniowského.

Kromě ochotníků sem zajížděly i kočovné společnosti. Od roku 1882 nese divadlo název Městské divadlo.

V roce 1902 bylo do divadla zavedeno elektrické osvětlení, které diváci poprvé spatřili při premiéře Stroupežnického Našich furiantů. Ochotnický spolek má od roku 1906 v názvu jméno turnovského rodáka, divadelníka a vlastence Antonína Marka: Ochotnický divadelní spolek Antonín Marek v Turnově.

O novějších osudech divadelní budovy máme jen málo zpráv. Podle literatury proběhla první velká oprava divadla v roce 1947; finance na ni shromáždila veřejná sbírka pod názvem Turnov sobě. Další přestavba nebo úprava se měla odehrát na počátku sedmdesátých let 20. století. O těchto úpravách není v turnovském stavebním archivu zachována žádná zpráva. Přinejmenším však při nich zaniklo původně 2 m široké orchestřiště s podlahou pod úrovní podlahy hlediště a nepochybně bylo modernizováno jevištní zařízení.

Až z roku 1977 pochází dokumentace přízemní přístavby u zadní stěny hledištní části, zpracovaná v Kamenoprojektu Turnov; přístavba obsahuje osvětlovací kabinu a suterénní rozvodnu. Další velká a v archivu nedokumentovaná rekonstrukce měla proběhnout v letech 1983–1985, kdy se obnovovala jevištní technika, elektroinstalace a vytápění a vyměňovaly se podlahy a sedadla v hledišti.

Velkou změnou byla úprava hlavního vstupu v roce 1984, kterou umožnila demolice domu na rohu bloku, přiléhajícího dosud k jihozápadnímu nároží divadla (otisk jeho střechy zůstal zachován v plastické úpravě omítky). Namísto dosavadního přístupu přes dvůr dostalo divadlo na místě zbořeného domu nový hlavní vchod. Po nutných terénních úpravách se vybudovala nová přístupová komunikace s vyrovnávacím schodištěm a upravil se nový vstup.

V roce 1994 se rekonstruovalo sociální zařízení a opravovala střecha. Mezi lety 1997–1998 proběhla částečná rekonstrukce a dostavba přístavku za jevištěm s hereckými šatnami.

Současný stav

Prostý blok divadelní budovy je téměř skrytý v bloku okolních domů. Jeho hmota přiléhá na jihovýchodě jižní stěnou jeviště k dalšímu domu. V koutech po stranách tohoto napojení stojí věže s točitými schodišti. Budovu divadla kromě toho doplňuje jen přístavek s hereckými šatnami a klubovnou u východní stěny a na západě přízemní přístavba s osvětlovací kabinou. Divadlo kryje sedlová střecha.

Příchod k divadlu dnes vede od zadní strany hlediště, od západu, přes nízkou terasu se schodištěm;původně vedl od jihu přes dvůr.

Vzhledem k situaci budovy, skryté mezi okolní zástavbou, dostalo jednoduché architektonické členění pouze do dvora obrácené vstupní jižní průčelí. K němu je nutné nejprve projít průjezdem v domě bývalé záložny (hotel Slavie). Vpravo mezi průčelím divadla a kolmo připojeným domem vystupují tři strany osmiboké věže s točitým schodištěm, která o patro převyšuje korunní římsu fasády. Hlavní vstup v přízemí sevřela dvojice venkovních schodišť napojených kolmo na fasádu. Vyšší levé, vedoucí na galerii, se napojuje zhruba do středu průčelí, pravé nižší vede ke věži ke vstupu na podestu točitého schodiště ve výšce balkónu. Druhé patro člení vlevo od věže čtyři mělké výklenky s půlkruhovým zakončením, druhý zleva se vstupem na galerii. Fasádu přístavku nad přízemním vstupem vyplňuje jediný výraznější výzdobný prvek: obdélná výplň v reliéfním architektonickém rámování mezi dvěma krátkými úseky nízké balustrády, uprostřed s nápisem Městské divadlo 1874.

Západní stěna, která se po úpravě z roku 1984 stala vstupním průčelím, je slepá, bez oken. Předstupuje před ni pouze přízemní přístavek osvětlovací kabiny a z něj vystupující komínové těleso, přisazené k fasádě. Kolem něj vede vpravo příchod k novému vstupu do divadla se zábradlím a úzkou terasou před boční stěnou schodiště na galerii.

Severní fronta, obrácená do svahu ulice Ladislava Petrnouška, je nečleněná; její plochu přerušuje kromě dvojkřídlých dveří do hlediště a dveří na jeviště pouze řada úzkých okének pod střechou.

K východnímu průčelí, vlastně zadní stěně jeviště, je přisazen dvoupatrový hranolový přístavek hereckých šaten s moderními okny a jednoduchými dveřmi v přízemí, s valbovou střechou. Vlevo se k jihovýchodnímu nároží připojila válcovou věžička točitého schodiště s kuželovou střechou.

Nový i starý hlavní vstup vedou do chodby přiléhající k jižní straně hlediště a sloužící i jako skromný foyer. V přilehlých prostorách a pod venkovními schodišti se kromě chodby skrývají i toalety, šatna a pokladna. Po několika schodech je odtud přístup do divadelního klubu s barem u jižní strany jeviště. Vstup na balkón a galerii zajišťuje točité schodiště v osmiboké věži, vedoucí v obou patrech do podobných chodeb-foyerů po straně hlediště jako v přízemí. V prvním patře je odtud přístupný i salónek nad barem v přízemí, přímo spojený i s hereckými šatnami za jevištěm. Stěny diváckých prostor jsou potaženy tapetou s historizujícím vzorem.

Po nenáročně řešených fasádách nás může překvapit dobře dochované hlediště s elegantní neorenesanční (podle Jiřího Hilmery klasicistní) výzdobou. Hlediště na zhruba obdélném půdorysu má rozměry 16 × 12 m. Balkón a galerii na pravoúhlém půdorysu s vykrojenými rohy, nesou subtilní sloupky, půdorysně . Balkón a galerie jsou přístupné jen z pravé strany hlediště; jejich levé rameno přiléhá přímo k vnější zdi divadla, takže se sem vešla jen jedna řada sedadel.

Úvaha J. Hilmery o tom, že balkón mohl být původně – jako např. v podobném a jen o dva roky starším divadle v Třeboni – „plně osazený lóžemi“, se zdá být s ohledem na nedostatek místa v divadle nepravděpodobná. Lóže by se vešly nanejvýš na jižní stranu balkónu; na úzké severní straně pro ně není místo a asymetrické řešení s lóžemi jen na jedné straně hlediště by bylo velmi neobvyklé.

Výzdobě hlediště dominují bílá, zlatá a růžová barva. Na konvexně vydutých parapetech balkónů, v půdoryse vysunutých před nosné sloupky, se pilastry střídají s pravoúhlými poli s reliéfním dekorem. Střední třetina čelní stěny balkónů předstupuje před boční části snad v náznaku hlavní lóže. Stěny hlediště člení čalouněná obdélná pole, prostřídaná v přízemí červenými pilastry a v patrech pouze bílými rámy; na pilastrech a v rámech jsou osazeny nástěnné lampy. Hlavním osvětlovacím prvkem je však velký lustr ve středu stropu, jehož téměř čtvercové pole členěné lištami na menší geometrické útvary dosedá po celém obvodu hlediště na římsu se zubořezem nad bohatě zdobeným kladím.

Hlediště dnes pojme 290 diváků a až 40 přístavků: v přízemí 167 míst (a 32 přístavky), 68 míst na balkóně a 55 na galerii.

Obdélný jevištní portál se zaoblenými rohy a s dvojicemi kanelovaných pilastrů po stranách má podle Javorina rozměry asi 10 × 8 m (při pohledu na něj se ale zdá být téměř čtvercový); jeho výzdoba navazuje na výzdobu hlediště. Jeviště je 14 m široké, 12 m hluboké a 10 m vysoké, s hrací plochou 12 × 8 m. U jeho zadní stěny probíhá dlouhé propadlo. Jeviště má běžné vybavení tahy a osvětlovací technikou; pro boční jeviště ani jiné prostory tu už nezbylo místo.

V přístavbě za jevištěm jsou umístěny herecké šatny a klubovna. Z prvního patra je přístupný i salónek, který s šatnou spojuje malý balkón vedený přes roh jeviště. Patra přístavby spojuje mezi sebou točité schodiště ve válcové věži přisazené k jihovýchodnímu nároží divadelní budovy.

Prameny a literatura:

– Městský úřad Turnov, spisový archiv, spis domu č. p. 670 (Městské divadlo)

– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 293–294

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 35

– Jitka Petrušková, Kulaté výročí turnovského divadla, Hlasy a ohlasy Turnovska VII, 2004, č. 2 (únor), s. 73

 

Tágy: Novoklasicismus, Rakousko-Uhersko, Belle Époque

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusšest=