První táborské divadlo – nepočítáme-li obvyklé příležitostně upravované sály v hostincích nebo měšťanských domech – bylo v Táboře vybudováno v letech r. 1840–41 v přízemí kontribuční sýpky, která stála od r. 1836 (podle jiných údajů 1838) v parkánu, tedy mezi dvěma hradebními zdmi, u Pražské (někdy Nové) brány. V prvních letech bylo využíváno zřejmě s přestávkami – divadlo se střídavě hrálo i v sále na Střelnici a roku 1849 bylo jeviště v sýpce dokonce nakrátko upraveno na porotní sál. Už v roce 1851 se ale přestavovaly lóže v hledišti (v témže roce zde hrál Josef Kajetán Tyl). Novým impulsem pro divadelní život byl vznik ochotnického spolku (a současně sboru pro postavení nového divadla?) v roce 1857. Při té příležitosti bylo staré divadlo upraveno a nově vybaveno, péčí radního Františka Fialy dostalo mj. novou oponu s pohledem na Tábor. V letech 1864–1865 se podle návrhu ředitele reálky Františka Šandy budovaly nové lóže; náklady na tuto inovaci byly uhrazeny z výtěžku výročních plesů, pořádaných tu několik dalších let. V roce 1869 probíhaly další úpravy na jevišti (propadla) a začalo se mluvit o potřebě rekonstrukce divadla. Ještě v roce 1871 se také upravovala sedadla v hledišti.

V roce 1874 předložil radní Fiala radě plány na úplnou přestavbu budovy, které vypracoval městský stavitel František Klír (Klier). Založen byl fond pro přestavbu divadla a pro budoucí zvětšení vykoupen k divadlu přilehlý domek. Plány však byly poté na nějakou doby odloženy a teprve v roce 1882 se znovu objevil návrh buď na radikální přestavbu divadla na stávajícím místě, nebo novostavbu na místě vhodnějším. O expertní radu a návrh přestavby byl požádán pražský stavitel František Buldra st. (1851–1926), v letech 1881–83 člen komise pro obnovu vyhořelého Národního divadla. Bezpečnostní komise svolaná při té příležitosti ke kontrole konstatovala, že staré divadlo, „bývalá kůlna mezi dvěma hradebními zdmi“, je nebezpečné a nezdravé a nehygienické – a bylo tedy rozhodnuto postavit divadlo nové.

Autor: Jiří Bláha